69 ICm 731/2010
69 ICm 731/2010-21 (KSUL 69 INS 3380/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Bednářem v právní věci žalobce Mgr. Martina Koláře, sídlo kanceláře Masarykovo nám. 3/3, 405 01 Děčín I., insolvenčního správce dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , r.č. 780707/2350, trvale bytem Nádražní 884, 407 47 Varnsdorf, proti žalovanému Matco, s.r.o. se sídlem Praha 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, IČ: 26425033, právně zastoupenému Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem kanceláře Kotlářská 51a, 602 00 Brno, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného, kterou žalovaný přihlásil pod číslem 5 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 3380/2010 ve výši 21.396,-Kč není v části 4.320,-Kč pohledávkou po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 07.07.2010, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 09.07.2010, se žalobce Mgr. Martin Kolář, insolvenční správce dlužníka Miroslava anonymizovano , domáhal proti žalovanému Matco, s.r.o. určení oprávněnosti popření vykonatelné pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 3380/2010 ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano . Pohledávka žalovaného v celkové výši 21.396,-Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení přihláškou č. 5, přičemž tato pohledávka spočívá v částce 17.076,-Kč v nároku žalovaného na zaplacení jistiny a příslušenství, přiznané rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 22.04.2009 č.j. 15 C 466/2008-50 (tato část pohledávky byla správcem uznána) a v částce 4.320,-Kč v nákladech oprávněného v exekučním řízení. Žalobce jako insolvenční správce část vykonatelné pohledávky žalovaného spočívající v nákladech oprávněného v exekučním řízení popřel, neboť podle jeho názoru lze o nákladech exekuce rozhodnout teprve po jejím skončení, což se však ještě nestalo.

K podané žalobě se podáním ze dne 30.07.2010 vyjádřil rovněž žalovaný. Ten uvedl, že o popřené části pohledávky bylo rozhodnuto pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce, kde byla pohledávka žalovaného právě v uvedené výši stanovena. Navíc právo na náhradu nákladů řízení vzniká již na základě rozhodnutí soudu, které má v tomto případě konstituční povahu. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že o nákladech exekuce by mělo být rozhodnuto až po jejím skončení, neboť v takovém případě by tyto náklady nemohly být při exekuci vymoženy. Žalovaný proto požaduje, aby soud žalobu na určení oprávněnosti popření vykonatelné pohledávky zamítl.

Při jednání, které proběhlo dne 03.12.2010 byly provedeny všechny důkazy předložené oběma stranami. Na základě shodných tvrzení účastníků soud dospěl k závěru, že je nesporné, že rozsudkem OS Děčín ze dne 22.04.2009 č.j. 15 C 466/2008-50 byla dlužníku uložena povinnost zaplatit žalovanému Matco s.r.o. částku 3.661,-Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8.454,-Kč. K vymožení této pohledávky byla usnesením OS Děčín ze dne 03.08.2009 č.j. 8 Nc 4603/2009 nařízena exekuce na majetek povinného. Exekutor dále vydal dne 12.04.2010 příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 137Ex 16234/09-20, kterým stanovil náklady exekuce na 7.920,-Kč a náklady oprávněného na 4.320,-Kč. Oprávněný (žalovaný) pak přihlásil svou přihláškou ze dne 07.06.2010 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 3380/2010 svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 21.369,-Kč, která se skládala z dlužné jistiny a úroku z prodlení a exekučních nákladů oprávněného (náklady exekuce přihlásil exekutor sám přihláškou P-2). Insolvenční správce (žalobce) při přezkumném jednání pohledávku žalobce uznal co do výše 17.335,-Kč. Část pohledávky ve výši 4.320,-Kč spočívající v nároku na náhradu nákladů exekuce popřel. Sporným tedy zůstalo pouze to, zda žalovaný byl oprávněn nárokovat své náklady exekučního řízení či nikoliv. Předmětem dokazování tak byly pouze sporné skutečnosti.

Z usnesení OS v Děčíně ze dne 03.08.2009 č.j. 8 Nc 4603/2009-5 je zřejmé, že ve prospěch žalovaného MATCO s.r.o. byla nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen exekutor JUDr. Petr Kocián. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12.04.2010 č.j. 137 Ex 16234/09-20 (č. l. 10) soud zjistil, že sporná část pohledávky, kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení, se skládá z nákladů právní pomoci poskytnuté oprávněnému ve výši 3.000,-Kč, 2x advokátního paušálu ve výši 600,-Kč a DPH ve výši 720,-Kč. Z přihlášky P-5 a jejích příloh bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil v zákonné lhůtě svou pohledávku v celkové výši 21.396,-Kč, kterou doložil vedle již uvedených důkazů rovněž rozsudkem OS Děčín ze dne 22.04.2009 č.j. 15 C 466/2008-50, kterým byla dlužníku uložena povinnost zaplatit

žalovanému Matco s.r.o. částku 3.661,-Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8.454,-Kč, a na základě něhož byla exekuce nařízena. Přílohami přihlášky byla také původní smlouva o úvěru uzavřená mezi dlužníkem a společností GE Money Bank a.s., vyčíslení dlužné částky a rámcová smlouva o postoupení pohledávek, jimiž je prokazován nárok žalovaného na tu část pohledávky, která spočívá v dlužné jistině a příslušenství. Protože však tato část pohledávky je nesporná, soud se podrobněji těmito důkazy nezabýval. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem KSUL 69 INS 3380/2010-A-11 a KSUL 69 INS 3380/2010-B-5 je zřejmé, že o úpadku dlužníka Miroslava anonymizovano bylo rozhodnuto dne 08.04.2010, kdy bylo také povoleno oddlužení, a oddlužení splátkovým kalendářem bylo schváleno dne 02.07.2010. Výsledek přezkoumání pohledávky žalovaného je zřejmý z protokolu o přezkumném jednání (č. l. B-4), které se uskutečnilo dne 02.07.2010. Žaloba proto byla podána včas.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů je zřejmé, že žalovaný má za dlužníkem pohledávku z úvěrové smlouvy, kde původním věřitelem byla společnost GE Money Bank a.s., a která byla následně postoupena žalovanému. O této pohledávce pravomocně rozhodl rozsudkem OS Děčín, který také pro vymožení pohledávky nařídil dne 03.08.2009 exekuci na majetek dlužníka a provedením exekuce pověřil exekutora JUDr. Petra Kociána. Exekuce nebyla ke dni 01.04.2010, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, skončena a ničeho k uvedenému dni nebylo vymoženo. Dne 12.04.2010 (tedy po zahájení insolvenčního řízení a po rozhodnutí o úpadku) exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce (aniž by však exekuce byla ukončena), kde vyčíslil i náklady oprávněného (tj. žalovaného Matco s.r.o.), který svou pohledávku, která byla tímto příkazem určena, přihlásil do insolvenčního řízení. Jedinou spornou otázkou mezi účastníky pak bylo to, zda exekutor byl oprávněn v této fázi exekučního řízení příkaz k úhradě nákladů exekuce vydat, a kdy vznikla (či vznikne) pohledávka žalovaného za dlužníkem z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekuci. Podle § 87 až 89 zákona č. 120/2001 (exekuční řád) mohou být náklady exekuce vyčísleny teprve po jejím skončení, neboť před skončením exekuce nelze jednoznačně určit, zda exekuce byla úspěšná či nikoliv a jaké náklady vlastně vzniknou. Jestliže v tomto případě exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce před jejím skončením, učinil tak předčasně, neboť pohledávka za dlužníkem z titulu nároku na náhradu nákladů exekuce i nákladů oprávněného ještě nevznikla. Tuto povinnost přitom nelze dovodit ani z usnesení soudu, kterým byla exekuce nařízena (jak tvrdí žalovaný), neboť z tohoto usnesení nic takového nevyplývá. Proto soud dospěl k závěru, že popřená část pohledávky žalovaného v tomto případě nevznikla a proto žalobce postupoval správně když pohledávku žalovaného přihlášenou do insolvenčního řízení v rozsahu spočívajícím v nákladech exekuce popřel. Soud tedy musel vyhovět žalobě, kterou se žalobce domáhal oprávněnosti popření vykonatelné části pohledávky žalovaného. Žalovaný tak má za dlužníkem pouze pohledávku ve výši 17.335,-Kč. Na druhou stranu je však rovněž nutno uvést, že uvedené závěry mají pro žalovaného i dlužníka i další důsledky. Jestliže soud považuje vyčíslení nákladů exekuce za předčasné, pak tedy pohledávka žalovaného z titulu nároku na náhradu nákladů oprávněného nemohla být do insolvenčního řízení na majetek dlužníka přihlášena a nebude možné na ni vztáhnout ani osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek v případě úspěšného oddlužení. Po skončení oddlužení tedy nic žalovanému nebude bránit v tom, aby poté, co exekutor při skončení exekuce náklady oprávněného vyčíslí, tuto nově vzniklou pohledávku po dlužníku požadoval.

Podle výsledku řízení má pak v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce nárok na náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 3. prosince 2010 JUDr. Jiří Bednář, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jan Šejnoha