69 ICm 368/2010
69 ICm 368/2010-53 (KSUL 69 INS 526/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Bednářem v právní věci žalobce ESSOX s.r.o. se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, PSČ 370 21, IČ 26764652, proti žalovanému SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s. se sídlem Teplice, Husitská 692/3, PSČ 41501, IČ: 25466763, insolvenčnímu správci dlužníka Jitky anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Hájenská 357, 407 47 Varnsdorf, právně zastoupenému JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem Kollárova 18, 415 01 Teplice, o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce v popřené výši 41.976,75 Kč je po právu co do částky 14.809,01 Kč, ve zbývající části se žaloba co do částky 27.167,74 Kč zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 17.05.2010, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 19.05.2010, se žalobce ESSOX s.r.o., domáhal proti žalovanému SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s., insolvenčnímu správci dlužníka Jitky anonymizovano , určení pravosti své pohledávky za dlužnicí ve výši 41.976,75 Kč. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku v celkové výši 80.855,-Kč, která mu měla vzniknout za základě smlouvy o úvěru č. 9100595487 ze dne 09.02.2009. Tato pohledávka se podle přihlášky skládala z jistiny ve výši 80.570,-Kč a příslušenství (smluvní pokuty, poplatku za odeslání upomínky a úroku z prodlení) ve výši 285,-Kč. Insolvenční správce (žalovaný) při přezkumném jednání dne 30.04.2010 pohledávku popřel co do výše 41.976,75 Kč, zbývající část pohledávky ve výši 38.878,25 Kč uznal. Žalobce trvá na oprávněnosti své přihlášené pohledávky v plné výši. S dlužnicí uzavřel řádnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i Obchodní podmínky i sazebník poplatků, dlužnice byla s těmito obchodními podmínkami i (KSUL 69 INS 526/2010) sazebníkem seznámena a podpisem smlouvy s nimi vyslovila souhlas. Počet i výše splátek byly sjednány již při podpisu smlouvy. Sjednaná RPSN v sobě zahrnuje nejen úrok, ale také další náklady, které se ke smlouvě vztahují. Žalobce nesouhlasí s důvodem popření, kdy žalovaný část pohledávky popřel proto, že jde o úroky přirostlé po rozhodnutí o úpadku, neboť celá částka byla vždy řádnou součástí pohledávky. Nárok na úhradu plné výše pohledávky vznikl žalobci již při uzavření úvěrové smlouvy a nikoliv po rozhodnutí o úpadku. Žalobce dále pokládá za nepřípustné, aby dlužníci se dostávali v důsledku schváleného oddlužení do výhodnější pozice (jiná výše pohledávky) oproti ostatním dlužníkům.

K podané žalobě se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 08.06.2010. Žalovaný odkazuje na ustanovení § 497, 502 a 503 obchodního zákoníku a uvádí, že poskytoval úvěr, z něhož jsou prostředky vraceny ve splátkách, má nárok na odměnu ve formě úroku. V případě pevně sjednané výše splátky je část splátky tvořena splátkou jistiny a část úrokem. Žalobce proto nemůže v insolvenčním řízení uplatnit celou pohledávku, ale pouze tu část pohledávky, která tvoří dlužné splátky jistiny, neboť úroky splatné po rozhodnutí o úpadku jsou vyloučeny z uspokojení podle § 170 písm. b) insolvenčního zákona.

Při soudním jednání soud provedl všechny důkazy navržené a předložené oběma účastníky. Účastníci nejprve učinili nesporným, že dlužnice Jitka anonymizovano požádala dne 09.02.2009 žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40.000,-Kč. Tento úvěr jí byl v uvedené výši poskytnut, přičemž bylo dohodnuto splácení úvěru v 80 měsíčních splátkách po 1.151,-Kč. Dlužnice z celkového počtu splátek zaplatila pouze 10 splátek, se zbývajícími splátkami se dostala do prodlení. Sporným naopak zůstala povaha odměny za poskytnutí úvěru (zda jde o úrok nebo jinou formu odměny) a tím i oprávnění žalobce tuto dlužnou částku účtovat.

Žalobce svůj nárok prokazuje následujícími důkazy. Z žádosti/smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 09.02.2009 (č.l. 6-10) vyplývá, že žalovaná skutečně požádala o poskytnutí úvěru ve výši 40.000,-Kč, který měl být splacen v 80 splátkách po 1.151,-Kč. Součástí této smlouvy jsou i obchodní podmínky a sazebník poplatků. Z těchto obchodních podmínek vyplývá, že nebyla sjednána klasická odměna ve formě úroku, ale úroky byly zahrnuty do nákladů na úvěr a staly se tak součástí jistiny (čl. I.5 Obchodních podmínek). Úvěrovou smlouvou bylo sjednáno i pojištění pro úvěr. Pojištění sjednával (a tedy i zaplatil) žalobce jako pojistník a dlužnice se zavázala zaplacené pojistné žalobci splácet v rámci jednotlivých splátek. K pojistné smlouvě se pak vztahují pojistné podmínky pro pojištění osob (č.l. 11). Žádost o úvěr byla žalobcem akceptována dne 25.02.2009, což je prokazováno akceptačním dopisem ze dne 25.02.2009 (č.l. 40-41). Z přihlášky pohledávky (č.l. 13) a jejího doplnění (č.l. 16 a 18-19) je zřejmé, že žalobce se podanou žalobou domáhá pohledávky ze shodného právního důvodu, který byl uplatněn i v podané přihlášce, a jsou tak splněny podmínky § 198 odst. 2 IZ. Způsob výpočtu výše měsíčních splátek je pak jasný z rozpisu pohledávky a pojištění splátek (č.l. 20-21). Vyrozumění o popření pohledávky (č.l. 22) je ze dne 05.05.2010 a žalobu doručenou soudu dne 19.05.2010 je tedy bez ohledu na chybějící doklad o doručení nutno považovat za včasnou. Způsob placení pohledávky dlužnicí je prokazován přehledem plateb pro smlouvu (č.l. 23-24). Soud provedl rovněž důkaz podstatnými listinami z insolvenčního spisu KSUL 69 INS 526/2010. Usnesením o povolení oddlužení (č.l. A-9) a usnesením o schválení oddlužení (č.l. B-3) byl prokazován stav insolvenčního řízení a také pasivní legitimace žalovaného insolvenčního správce. Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání (č.l. B-8) je zřejmé, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla pohledávka žalobce přezkoumána. Přihláška pohledávky č. P-7 pak obsahuje shodné listiny, které již byly v tomto řízení provedeny. (KSUL 69 INS 526/2010) Další důkazy účastníci ani po poučení podle § 118b a 119a občanského soudního řádu nenavrhli. V závěrečných návrzích oba účastníci setrvali na svých návrzích vyjádřených v podané žalobě, resp. ve vyjádření k žalobě.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů je zřejmé, že mezi žalobcem a dlužnicí byla uzavřena dne 25.02.2009 (datum akceptace návrhu) smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000,-Kč, přičemž tato částka byla dne 23.02.2009 zaslána na účet dlužnice, a dlužnice se naopak zavázala úvěr společně s náklady úvěru zaplatit v 80 splátkách po 1.151,-Kč. Takto dlužnice zaplatila pouze 10 splátek, poté se dostala do prodlení a platit přestala. Do insolvenčního řízení žalobce přihlásil svou pohledávku, která se skládala z jistiny ve výši 80.570,-Kč (70 dlužných splátek po 1.151,-Kč) a smluvní pokuty ve výši 285,-Kč. Insolvenční správce při přezkumném jednání popřel pohledávku žalobce do výše 41.976,75,-Kč. Takto zjištěný skutkový děj je nesporný a sporným tak zůstává pouze to, zda žalobce byl či nebyl oprávněn uvedenou pohledávku přihlásit. Soud při posouzení celé situace dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 170 písm. b) IZ jsou z uspokojení v insolvenčním řízení vyloučeny úroky přirostlé po rozhodnutí o úpadku. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo sice sjednáno, že nárok na úroky ve formě nákladů na úvěr vzniká již v okamžiku uzavření smlouvy. Takové ujednání však soud považuje za neplatné podle § 39 občanského zákoníku, neboť jeho účelem je zabránit aplikaci § 170 písm. b) insolvenčního zákona, čímž obchází zákon. Proto soud dospěl k závěru, že žalobce nemá nárok na zaplacení úroků, které by přirostly po rozhodnutí o úpadku. Současně však soud shledal důvodným tvrzení žalobce, že navýšení částky v sobě zahrnuje nejen úrok, ale i další náklady, což ostatně vyplývá i z rozpisu pohledávky a pojištění splátek (č.l. 20-21). Nárok na zaplacení splátek pojistného žalobci nepochybně vznikl a není důvod mu tuto částku nepřiznat. Po zaplacení prvních 10 splátek zbývalo dlužnici uhradit zbývajících 70 splátek po 1.151,-Kč, tedy částku 80.570,-Kč. Z této částky připadá na úmor jistiny 37.442,26 Kč, na splátku úroků 27.167,74 a na splátky pojistného 15.960,-Kč. Za pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení soud považuje pouze částku připadající na úhradu úroků, tedy částku 27.167,74 Kč. Proto v této výši žalobu jako nedůvodnou zamítl. Naopak důvodnou soud shledal žalobu co do částky 14.809,01 Kč, a proto v této části rozhodl, že pohledávka žalobce je po právu. Žalobce tedy má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 53.687,26 Kč (38.878,25 Kč zjištěno při přezkumném jednání a 14.809,01 Kč určeno tímto rozsudkem), zatímco pohledávka ve výši 27.167,74 Kč zůstává popřena.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, a to proto, že každý účastník byl ve sporu úspěšný pouze částečně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 15. října 2010 JUDr. Jiří Bednář, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Markéta Štillová