69 ICm 3489/2014
Jednací číslo: KSPH 69 ICm 3489/2014-31 (KSPH 69 INS 17198/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5 rozhodl samosoudkyní JUDR: Renátou Macků v právní věci žalobce: Institut pro řešení úpadku, v.o.s., IČ: 01781448, se sídlem Na spravedlnosti 121, 530 02 Pardubice, insolvenční správce dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Přemyslovců 163/20, 288 02 Nymburk proti žalované mu: Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ: 27221971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1-Nové Město zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové

o žalobě na určení výše pohledávky

takto :

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalovaného vedená pod poř. č. P-5/2 ve výši 93.635,93 Kč přihlášena původním věřitelem Profidebt, s.r.o., IČ: 27221971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1-Nové Město do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi Václav Kovacs, anonymizovano , bytem Přemyslovců 163/20, 288 02 Nymburk, před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 69 INS 17198/2014, není po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů vo d ně n í:

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16.10.2014 domáhá určení, že přihlášená vykonatelná pohledávka žalovaného za insolvenčním dlužníkem Václavem anonymizovano (dále jen insolvenční dlužník ) vedena na listu seznamu pohledávek pod poř. č. (KSPH 69 INS 17198/2014)

P5-2 ve výši 93.635,93 Kč do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pod sp. zn. KSPH 69 INS 17198/2014, není po právu v celkové výši 93.635,93 Kč.

Žalobce uvedl, že pohledávka žalovaného v částce 93,635,93 Kč představuje smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru č. 0195253015 ze dne 24.09.2009 znějící na částku 50.000,-Kč. Dle názoru žalobce smluvní pokuta nevznikla, neboť byla uplatněna na základě ujednání obsažených v uvěrových podmínkách, nikoliv ve smlouvě samotné. Dále je neplatná pro rozpor ujednání čl. 7.2. písm. c) Podmínek s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Ve výše uvedeném ustanovení stojí, že V případě prodlení dlužníka s úhradou splátky na úhradu konečného závazku dle bodu 6.1. této dohody o deset (10) dní, je dlužník povinen za prodlení s úhradou celého zbylého konečného závazku (po provedeném zesplatnění dle bodu 7.2. písm. b) této dohody) zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,15% z dlužné částky (tj. ze zbylého nesplaceného konečného závazku) za každý den prodlení do úplného splacení konečného závazku.

Na základě výzvy soudu žalobce doplnil svoji žalobu, lépe řečeno upravil skutková tvrzení, kdy k žalobě uvedl, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná ve výši 93.635,93 Kč dle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna, č.j. P 753/12-10 ze dne 7.1.2013, v právní moci dne 19.01.2013. Výše citovaným rozhodčím nálezem byla insolvenčnímu dlužníkovi uložena povinnost zaplatit žalované částku 86.605,39 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,15 % denně z této částky od 11.7.2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu. A dále nahradit náklady řízení ve výši 12.312,-Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 26.9.2014 žalobce, který je insolvenčním správcem insolvenčního dlužníka, předmětnou pohledávku žalovaného popřel v plné výši, tj. 93.635,93 Kč. Popřená výše pohledávky představuje smluvní pokutu sjednanou v obchodních podmínkách, nikoli ve smlouvě jako takové. Dle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 však v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, které spotřebitel samostatně nepodepisuje, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). Smluvní pokuta je rovněž absolutně neplatná pro rozpor ujednání čl. 7.2. c) s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Pohledávka smluvní pokuty nevznikla. Pohledávka smluvní pokuty byla uplatněna na základě ujednání obsažených v obchodních podmínkách. Na pohledávku uplatní právní předpisy účinné do 31.12.2013.

Žalovaný vyjádřil s podanou žalobou nesouhlas a navrhl ji zamítnout v plném rozsahu s odůvodněním, že jím přihlášená pohledávka byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná, proto odkazuje na ustanovení § 199 odst. 2 IZ, dle kterého platí, že důvodem popření pohledávky nemůže být jiné právní posouzení věci, když žalující insolvenční správce namítá neplatnost ujednání o smluvní pokutě. Výhrady snesené proti příslušenství pohledávky přiznanému pravomocným rozsudkem (vykonatelným rozhodčím nálezem) jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno ustanovení § 199 odst. 2 části věty; insolvenčního zákona. Pro popření pravosti přihlášené vykonatelné pohledávky tak nemůže být přijata jiná právní kvalifikace uplatněné vykonatelné pohledávky, přičemž odchylný názor žalobce týkající se úpravy smluvní výše úroků z prodlení ve spotřebitelských vztazích bez pochyby jiné právní posouzení věci znamená, a proto je nepřípustné. O nároku žalované bylo rozhodnuto vykonatelným nálezem rozhodce Mgr. Marka Landsmanna a nárok žalované byl (KSPH 69 INS 17198/2014) v rámci nalézacího řízení řádně přezkoumán a shledán jako důvodný. Závěrem odkázal na soudní judikaturu odbornou literaturu ve vztahu k zamítnutí žaloby.

Na základě shora uvedených skutečností dokládajících splnění hmotně právních podmínek pro posouzení opodstatněnosti přihlášené pohledávky a po ověření, že žaloba je dle § 199 odst. 1. IZ včasná, soud přistoupil k posouzení věci samé.

Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě tvrzení účastníků a na základě jimi navržených listinných důkazů a vyzval proto účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl podle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání. Účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas.

Z insolvenčního spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 9.7.2014, č.j. KSPH 69 INS 17198/2014-A-8, rozhodl Krajský soud v Praze o úpadku insolvenčního dlužníka a současně povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením.

Insolvenčním správcem soud ustanovil žalobce. Dne 29.7.2014 byla soudu doručena přihláška vykonatelné pohledávky žalovaného pod poř. číslem P5-2 ve výši 93.635,93 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky žalovaný uvedl smlouvu o úvěru ze dne 24.9.2009, kdy na základě této smlouvy a vykonatelného rozhodčího nálezu je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu z výše citované smlouvy o úvěru dle pravomocného rozhodčího nálezu Mgr. Marka Landsmanna ze dne 7.1.2013 č.j. P 753/12-10, jenž nabyl právní moci dne 19.1.2013. Původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku na žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7.2.2011.

K přihlášce pohledávky byl přiložen rozhodčí nález rozhodce Mgr. Marka Landsmanna, č. j. P 753/12-10 ze dne 7.1.2013, jenž nabyl právní moci dne 19.1.2013. Ve výrokové části byla insolvenčnímu dlužníku uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 86.605,39 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně. Z této částky od 11.7.2012 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu, a dále povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 12.312,-Kč. V odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu rozhodce konstatoval, že žalovaný se podaným návrhem domáhal vydání rozhodčího nálezu, dle kterého by byl žalobcem (insolvenční dlužník) povinen mu zaplatit částku 86,605,39 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně z této částku od 11.07.2012 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu a náklady rozhodčího řízení ve výši 12.312,-Kč a to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu, neboť žalovaný dne 4.4.2012 uzavřel s žalobcem (insolvenčním dlužníkem) dohodu o uznání dluhu č. 1150157114 a dále rozhodčí smlouvu, ve které se s žalobcem (insolvenčním dlužníkem) v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů dohodl, že o případných majetkových sporech vzniklých z realizace této smlouvy, k jejichž rozhodování by jinak byla dána pravomoc soudu, rozhodne shora uvedený rozhodce. S ohledem na skutečnost, že insolvenční dlužník neplnil podmínky dohody a byl v prodlení se splácením závazku, vznikl žalovanému nárok na sjednané smluvní pokuty čl. 5 na zaplacení zbývající části jistiny dle čl. 7.2 písm. b) dohody. Pohledávka je splatná v uplatněné výši, insolvenční dlužník však tuto do dnešního dne neuhradil, přesto že již lhůta splatnosti uplynula a insolvenční dlužník byl na tuto skutečnost upozorněn přípisem žalovaného ze dne 10.7.2012. Rozhodce podaný návrh zaslal insolvenčnímu dlužníkovi spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že uplatněný nárok zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil všechny skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření předložil veškeré listinné důkazy, jíž se dovolává a aby označil všechny důkazy k prokázání (KSPH 69 INS 17198/2014) svých tvrzení. Současně byl insolvenční dlužník výslovně poučen, že k později uplatněným skutečnostem či předloženým (označeným) důkazům nelze přihlížet.

Insolvenční dlužník se ve stanové lhůtě nevyjádřil.

Za této situace rozhodce posoudil podaný návrh a dospěl k následujícím závěrům, že uplatněný nárok je způsobilý k projednání v neveřejném, písemném a jednoinstančním rozhodčím řízení, a to v souladu s ust. § 2 a násl. zákona č. 264/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů a rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 4.4.2012. Rozhodce dále přezkoumal předložené listiny a to především dohodu o uznání dluhu včetně splátkového kalendáře, přehledem plateb a oznámení o splatnosti závazků insolvenčního dlužníka. S ohledem na skutečnost, že insolvenční dlužník řádně neplnil podmínky dohody a byl v prodlení se splácením závazku, vznikl žalovanému nárok na sjednaní smluvní pokuty dle čl. 5 a na zaplacení zbývající části jistiny dle čl. 7.2 písm. b) dohody. Rozhodce shledal návrh žalovaného plně důvodný, proto mu také v celém rozsahu vyhověl a insolvenčnímu dlužníku tedy uložil zaplatit požadovanou částku v plném rozsahu. Neboť výše sjednané smluvní pokuty odpovídá dohodě účastníků dle ustanovení čl. 7.2 písm. c) uzavřené Dohody o uznání dluhu.

Dle usta. § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději do posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výši vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí ; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Problematice popírání vykonatelných pohledávek se již věnoval nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 18.7.2013, sp. zn. 29 ICdo 7/2013 dovodil, že: U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jako důvod popření je jí pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., IZ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svoji procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, je nž se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo s měneční platební rozkaz) nebo rozhodnutím, je nž se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudke m pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jenž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství pohledávce náleží, místo úroků z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U rozsudku pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem označeném typu odůvodnění (§ 157 odst. 3 o.s.ř.). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní (KSPH 69 INS 17198/2014) posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí, jenž neobsahují žádné odůvodnění ) vydal. Závěr soudu, že i ohledně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům (§153 a) odst.2, §99 odst.2, věta první, část věty za středníkem, o.s.ř.). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky.

Z uvedených závěrů nejvyššího soudu vyplývá, že v případě, že rozsudek nalézacího soudu, jenž rozhoduje o oprávněnosti nároku věřitele vůči insolvenčnímu dlužníku, obsahuje dostatečné právní posouzení dané věci, není přípustné posléze vykonatelnou pohledávku, jenž z tohoto pravomocného rozhodčího nálezu vzešla, následně popřít, byť z části, z důvodu, že rozhodce chybně právně neposoudil smluvní ujednání ohledně úroků z prodlení ve smlouvě se spotřebitelem. Takovýto postup nepřiměřeně narušuje princip právní jistoty, z něhož oprávněná osoba, zde žalovaný, důvodně vycházel.

Insolvenční správce v rámci insolvenčního řízení tedy nemá pravomoc popírat vykonatelnou pohledávku, jejíž opodstatněnost a důvodnost byla rozhodnutím příslušného orgánu skutkově i právně posouzena, neboť se jedná o postup v rozporu se zákazem dle citovaného ustanovení § 199 odst.2 IZ, ze kterého jasně plynou limity popíracího oprávnění správce, tak, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. za těchto okolností tedy soudu nezbývá, než podanou žalobu insolvenčního správce pro nedůvodnost zamítnout.

O náhradě nákladů v řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1. o.s.ř. a § 202 odst. 1. IZ. Byť byl v řízení žalovaný plně úspěšný, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje vrchní soud v Praze.

V Praze dne 29. dubna 2015

JUDr. Renáta Macků, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Kateřina Štamfestová