69 ICm 344/2014
69 ICm 344/2014-197 (KSUL 69 INS 1827/2011) (KSUL 69 INS 1828/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobce: Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Pardubická 3210, 407 47 Varnsdorf, proti žalovanému: Ing. Pavlu Tlustému, sídlo kanceláře Sládkova 449/22, 405 01 Děčín 1, insolvenčnímu správci dlužníků Františka anonymizovano , anonymizovano a Estiny anonymizovano , anonymizovano , oba trvale bytem Karlínská 1839, 407 47 Varnsdorf, zastoupeného JUDr. Přemyslem Kamenářem, advokátem se sídlem Sládkova 449/22, 405 01 Děčín 1, o určení neplatnosti kupní smlouvy,

takto:

I. Žaloba, podle které se určuje neplatnost kupní smlouvy uzavřené dne 13. 1. 2014 mezi Ing. Pavlem Tlustým, sídlem Sládkova 449/22, Děčín, insolvenčním správcem dlužníků Františka anonymizovano a Estiny anonymizovano v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 1827/2011 a KSUL 69 INS 1828/2011, jako prodávajícím a Ing. Františkem anonymizovano , anonymizovano , bytem U Sadu 247, Vysoká Pec, jako kupujícím ohledně nemovitých věcí: pozemky p.č. 504/7, p.č. st. 504/8, p.č. 504/9 a p.č. 520/2, budovy č.p. 3111 na pozemku p.č. st. 504/8 zapsaných na LV č. 6239 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Rumburk pro katastrální území a obec Varnsdorf a dále pozemky p.č. 504/11 a p.č. 520/3 zapsané na LV č. 6294, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Rumburk pro katastrální území a obec Varnsdorf, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 24.684,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného, advokáta JUDr. Přemysla Kamenáře

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 31. 1. 2014 se žalobce domáhal proti žalovanému Ing. Pavlu Tlustému, jako insolvenčnímu správci dlužníků Františka anonymizovano a Estiny anonymizovano v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 1827/2011 a KSUL 69 INS 1828/2011, určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2014 uzavřené při zpeněžení nemovitostí dlužníků označených v bodě I. výroku rozsudku mezi žalovaným a Ing. Františkem anonymizovano , bytem Vysoká Pec, U Sadu 247. Žalobce zejména tvrdil, že k uzavření kupní smlouvy došlo v rozporu se zákonem č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) a smlouva je proto neplatná. Insolvenční správce totiž při prodeji nemovitých věcí dlužníků mimo dražbu postupoval v rozporu s usnesením soudu ze dne 4. 11. 2013 a nesprávně stanovil podmínky prodeje (s rozdílnou výší požadované jistiny), dále porušil svoji povinnost informovat o záměru zpeněžit nemovité věci dlužníků (nesplnil požadavek na množství a umístění inzerátů) a konečně kupní smlouvu neuzavřel za nejvýše nabízenou cenu, nýbrž za cenu o téměř 2 mil. Kč nižší, když nabídka žalobce byla nedůvodně vyloučena.

Žalovaný s tvrzením žalobce o neplatnosti uzavřené kupní smlouvy nesouhlasil. Tvrdil, že výběrové řízení vyhlášené žalovaným dne 12. 11. 2013 na nemovité věci popsané v bodu I. výroku proběhlo řádně, neboť kupující splňoval všechna kritéria výběrového řízení, jimiž bylo složení 30 % nabídnuté ceny, doručení dokladu o složení jistiny, návrh pevné částky kupní ceny doručený formou nabídky v uzavřené obálce s prohlášením o neúčtování nákladů výběrového řízení a o tom, že nebude požadovat slevu z nabízené kupní ceny. Oproti tomu žalobce řadu těchto stanovených podmínek nesplnil. Následně byl udělen souhlas věřitelů s prodejem vítěznému zájemci Ing. Františku Boudovi (dále jen kupující) a soud vyslovil souhlas s tímto prodejem ve svém usnesení. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení.

V průběhu řízení rozhodoval soud o přípustnosti vedlejšího účastenství kupujícího v řízení na místě žalovaného. Jeho vedlejší účastenství nejprve usnesením ze dne 11. 8. 2015 povolil. Vedlejší účastník rovněž navrhoval zamítnutí podané žaloby a tvrdil, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť žaloba byla v zákonem stanovené lhůtě podána jen proti jednomu z účastníků kupní smlouvy, jejíž platnost se zpochybňuje. Na straně žalované přitom dle aktuální judikatury vyšších soudů musí vystupovat vždy všichni účastníci smlouvy, jejíž určení neplatnosti je předmětem žaloby. Dále tvrdil, že všechny zákonné podmínky zpeněžení majetku dlužníků byly splněny, neboť uzavřená kupní smlouva byla schválena jak věřitelským orgánem, tak i soudem. Kupní cena byla kupujícím zcela uhrazena ke dni uzavření kupní smlouvy ve výši 4.504.500,-Kč. Vedlejší účastenství kupujícího bylo ukončeno dne 28. 8. 2015, kdy došel soudu jeho návrh na vystoupení z řízení.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 69 INS 1827/2011, zejména usnesení (A-29) ze dne 17. 6. 2011, dále usnesení (B-50) ze dne 6. 1. 2014 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka Františka anonymizovano a na jeho majetek byl prohlášen (nepatrný) konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Řízení dosud není skončeno a dne 6. 1. 2014 vyslovil soud souhlas se zpeněžením nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, a to věcí označených v bodu I. výroku tohoto rozsudku. Souhlas se vztahoval na uzavření kupní smlouvy s Ing. Františkem anonymizovano za částku 4.504.500,-Kč a z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že v souvislosti s prodejem majetku v majetkové podstatě, tedy uvedených nemovitostí, probíhalo nejprve výběrové řízení, jehož dvě kola byla na základě pokynu dohlédajícího insolvenčního soudu zrušena (B-34), a na základě oznámení insolvenčního správce (zde žalovaný), které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14. 11. 2013, bylo vyhlášeno další výběrové řízení, jehož výsledek byl projednán při soudním jednání dne 5. 12. 2013, a jehož vítězem byl Ing. František Bouda, který splnil všechny podmínky výběrového řízení a nabídl částku kupní ceny ve výši 4.504.500,-Kč. Následně bylo vydáno rozhodnutí soudu ze dne 6. 1. 2014 (B-50), kterým byl udělen souhlas s uzavřením kupní ceny s Ing. Františkem anonymizovano .

Dále z kupní smlouvy uzavřené dne 13. 1. 2014 mezi žalovaným insolvenčním správcem a Ing. Františkem anonymizovano soud zjistil, že byly převedeny pozemky označené v bodu I. výroku tohoto rozsudku v majetkové podstatě dlužníka Františka anonymizovano za částku 4.504.500,-Kč na Ing. Františka Boudu, jenž kupní cenu zaplatil před podpisem smlouvy na účet žalovaného č. 213121535/0600 u GE Money Bank, a.s.

Soud další navržené důkazy oběma stranami k prokazování otázky správnosti postupu žalovaného při zpeněžování nemovitých věcí dlužníka z jeho majetkové podstaty neprovedl, a to s ohledem na svůj právní názor, jenž stranám předběžně sdělil, že na straně žalovaného insolvenčního správce není dána věcná pasivní legitimace. Pokud by tento závěr soudu byl správný, bylo by další provádění důkazů (a to zejména výslechy navrhovaných svědků a znalecké posudky) nadbytečné a vedlo by k nárůstu nákladů řízení. Pokračování v dokazování za situace, kdy žalobě nelze z uvedených důvodů vyhovět, by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení.

Soud z provedeného dokazování totiž zjistil, že došlo při zpeněžování nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka Františka anonymizovano k uzavření kupní smlouvy mezi soudem ustanoveným insolvenčním správcem (žalovaným) a vítězem výběrového řízení (a se souhlasem soudu) Ing. Františkem anonymizovano , a to za nabízenou cenu 4.504.500,-Kč. Účastníky kupní smlouvy tedy byl na straně prodávající žalovaný a na straně kupující Ing. František Bouda.

Podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku.

V projednávané věci podal žalobce svoji žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy u příslušného insolvenčního soudu dne 31. 1. 2014, tedy včas. Jako účastníky řízení však označil jen žalovaného insolvenčního správce, nikoli též Ing. Františka Boudu jako kupujícího. Neoznačil tak úplný okruh účastníků uzavřené smlouvy, tedy napadnutého právního jednání.

Z judikatury Nejvyššího soudu však vyplývá, že v případě, kdy je napadána platnost právního úkonu (jednání)-zde kupní smlouvy-soudní žalobou o určení jeho neplatnosti, musí se žalobní návrh uplatnit vůči všem stranám smlouvy. Případný výrok soudu o určení neplatnosti právního jednání totiž musí zavazovat všechny strany smlouvy, jinak rozhodnutí soudu nemůže vypůsobit zamýšlený hmotněprávní účinek, jenž by zavazoval všechny strany smlouvy (srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 2. 1988, sp. zn. 3 Cz 61/87, uveřejněný pod č. 36 Bulletinu Nejvyššího soudu ČR, ročník 1988 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 246/2005 ze dne 19. dubna 2005).

Rovněž judikatura vyšších soudů ve vztahu k incidenčnímu řízení, jehož předmětem je určení neplatnosti smlouvy uzavřené při zpeněžování věcí z majetkové podstaty vychází z tohoto názoru Nejvyššího soudu a aplikuje je na poměry incidenčních sporů dle § 289 insolvenčního zákona. Usnesením ze dne 27. 2. 2012, ve věci sp. zn. 102 VSPH 15/2012 (44 ICm 1902/2010, KSUL 44 INS 2780/2009) Vrchní soud v Praze vyslovil závěr, podle něhož řízení o žalobě dle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona na určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, se musí účastnit všichni, kdo ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci.

V projednávané věci nebyl Ing. František Bouda označen jako žalovaný (na tom nic nemění skutečnost, že v určité fázi řízení byl vedlejším účastníkem na straně žalovaného) a k rozšíření žaloby vůči němu ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2014 nedošlo. Vzhledem k tomu, že žaloba splňovala zákonné náležitosti, nebylo poučovací povinností soudu o této skutečnosti žalobce poučit, navíc by se jednalo o poučení, které by vybočovalo ze zákonné poučovací povinnosti soudu o procesních právech a povinnostech účastníků (neboť se nejedná o procesní vadu postupu žalobce) a bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého soudního řízení.

Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl pro nedostatek věcné pasivní legitimace na straně žalovaného (bod I. výroku rozsudku), neboť podanou žalobou nelze dosáhnout takového výroku soudu, jenž by vedl k určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s právními závěry velkého senátu Nejvyššího soudu ČR uvedenými v rozsudku ze dne 15. 5. 2013 ve věci sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 a právními závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2013 ve věci sp. zn. 29 ICdo 19/2012, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup podle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o.s.ř. s tím, že incidenční spor o popření (určení) pravosti pohledávky je ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo. (Platí, pokud se jedná o úkony provedené do 31. 12. 2012.) Pro úkony provedené po 1. 1. 2013 se uplatní § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013. K tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 77 ICm 502/2010, 103 VSPH 120/2012-176 (KSUL 77 INS 4352/2008).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl úspěšný zcela, a proto mu soud přiznal v bodu II. výroku proti žalobci plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 24.684,-Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za 6 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, písemné vyjádření k námitce, písemné vyjádření k tvrzení žalobce, 2x účast na jednání) podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, neboť se jedná o incidenční řízení projednávané v rámci řízení insolvenčního, a to v celkové výši 18.600,-Kč (6 x 3.100,-Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 1.800,-Kč za uvedených 6 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300,-Kč za 1 úkon právní služby zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty 21% ve výši 4.284,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 18. prosince 2015

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Strohová