69 ICm 3422/2014
69 ICm 3422/2014-16 č. j. KSUL 69 INS 10762/2014-C1-4

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobkyně: Mgr. Markéta Pláteníková se sídlem Dobrovského 1303/13, 170 00, Praha 7, insolvenční správkyně dlužnice Lenky Danihelkové, nar. 24. 5. 1980, trvale bytem Letov 30, 441 01 Podbořany, zastoupena JUDr. Michalem Fraňem, advokátem se sídlem Jana Masaryka 23, 120 00 Praha 2, proti žalované: Mgr. Zuzana Sobíšková, soudní exekutorka, IČO: 01385437, se sídlem Holubí 1239/2, Praha 6, žaloba o popření pravosti vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalované Mgr. Zuzany Sobíškové, soudní exekutorky se sídlem Holubí 1239/2, Praha 6, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Lenky Danihelkové, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem KSUL 69 INS 10762/2014, n e n í p o p r á v u .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Milana Fraňo. isir.justi ce.cz (KSUL 69 INS 10762/2014)

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 10. 10. 2014 se žalobkyně Mgr. Markéta Pláteníková (dříve Míková), insolvenční správkyně dlužnice Lenky Danihelkové, domáhala proti žalované popření pravosti její pohledávky, kterou vůči dlužnici přihlásila do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 10762/2014, a to pod označením P2. Tuto pohledávku přihlásila žalovaná jako pohledávku vykonatelnou, vzniklou z titulu nákladů exekuce a odměny exekutora, přiznanou pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 180 EX 2592/13-43 ze dne 25. 4. 2014 ve výši 7.865,-Kč na základě pověření soudního exekutora č.j. 11 EXE 3869/2013-25 vydaného Okresním soudem v Lounech dne 4. 10. 2013. Žalobkyně tuto pohledávku popřela, neboť tvrdila, že nárok na úhradu nákladů exekuce a odměnu exekutora je spojen s faktickým vymožením plnění exekutorem. V insolvenčním řízení nelze přihlásit pohledávku k úhradě nákladů exekuce a odměny exekutora, pokud exekutor na probíhající exekuci ničeho na dlužnici nevymohl. Odkazovala přitom na názor vyslovený Nejvyšším soudem České republiky sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, soud zde vyslovil, že exekučním titulem je exekuční příkaz ve spojení s usnesením o nařízení exekuce a vykonává se pouze v exekučním řízení, ve kterém byl vydán. Výjimku stanovuje pouze § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, což není tento případ (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 103 VSPH 111/2012).

Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že svůj nárok v insolvenčním řízení dlužnice přihlásila důvodně, neboť byla Okresním soudem v Lounech ze dne 4. 10. 2013 č.j. 11 EXE 3869/2013-25 pověřena vedením exekuce proti dlužnici a dne 25. 4. 2014 vydala žalovaná příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 180 EX 2592/13-43. Žalobkyně zejména nesouhlasila s názorem, že příkaz k úhradě nákladů exekuce by byl exekučním titulem, naopak tvrdila, že samotným pověřením k provedení exekuce vznikla povinnost povinné hradit i náklady exekutora. Příkaz k úhradě shledává jako pouhé vyčíslení nákladů, které ale byly přiznány před zahájením insolvenčního řízení. Odkázala přitom na ust. § 109 odst. 1 písm. c) a odst. 6 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) ve znění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované pod R 31/2006 dle nějž, se nařízení exekuce vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů oprávněného a exekutor je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci, neboť nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. Proto žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 69 INS 10762/2014 soud nejprve zjistil, že účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 17. 4. 2014 (A-3) zveřejněním vyhlášky o oznámení zahájení insolvenčního řízení, úpadek dlužnice byl zjištěn usnesením ze dne 28. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 28. 7. 2014 (A-14). Dále z insolvenčního spisu vyplývá, že dne 25. 9. 2014 (protokol o přezkumu pohledávek a schůzi věřitelů B-4) byla přezkoumána pohledávka žalované jako pohledávka vykonatelná při přezkumném řízení s výsledkem, že pohledávka žalované byla popřena žalobkyní v celém rozsahu co do pravosti z důvodů uvedených v žalobě. Žalobkyně podala žalobu v zákonné (KSUL 69 INS 10762/2014) lhůtě, usnesením ze dne 29. 9. 2014 (B-8), bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a dále ze zprávy insolvenční správkyně (č.l. B-16) ze dne 9. 10. 2015 vyplývá, že oddlužení nadále probíhá.

Soud dále zjistil z pověření soudního exekutora č.j. 11 EXE 3869/2013-25 vydaného Okresním soudem v Lounech dne 4. 10. 2013 pověření Mgr. Zuzany Sobíškové k vedení exekuce a z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 180 EX 2592/13-43 ze dne 25. 4. 2014, s doložkou právní moci ke dni 27. 5. 2014, že žalovaná byla pověřena k provedení exekuce ve věci dlužnice a rozhodla o nákladech exekuce vedené pod sp. zn. 180 EX 2592/13 dne 25. 4. 2014, a to v paušální výši minimální odměny a nákladů exekuce účtované dle § 6 vyhl. č. 330/2001 Sb. Z doplnění vyjádření žalované ze dne 24. 3. 2016 a vyčíslení pohledávky k 23. 3. 2016 soud zjistil, že na pohledávku oprávněného, náklady exekuce a oprávněného nebylo vymoženo ničeho.

Sporné mezi stranami bylo, zda exekutor má právo přihlásit v insolvenčním řízení svou pohledávku z nákladů exekuce, a zda tak může učinit i v případě, kdy ničeho při výkonu exekuce na povinném (dlužníkovi) nevymůže.

Jak vyplývá ze shora zjištěného skutkového stavu, pohledávka žalované byla přihlášená jako vykonatelná a byla popřena insolvenční správkyní dlužnice-nynější žalobkyní. Proto soud posoudil jako předběžnou otázku nejprve to, zda popření vykonatelné pohledávky insolvenční správkyní splňuje podmínky § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

V projednávané věci nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení dne 17. 4. 2014. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až následně dne 25. 4. 2014. Protože i vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce je třeba považovat za úkon provádění výkonu exekuce, nelze k němu dle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona přihlížet (srov. argumentace v dále citovaném rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 29 ICdo 5/2014 ze dne 22. 12.2015). Příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný po zahájení insolvenčního řízení, proto nemůže vyvolat účinky spojené s nabytím právní moci a nelze na něj hledět jako na vykonatelný exekuční titul v insolvenčním řízení. Proto dle názoru soudu se neopírá pohledávka žalované jako věřitelky v insolvenčním řízení o vykonatelný exekuční titul a i přes své (správné) zařazení do kategorie vykonatelných pohledávek při přezkumném jednání jej v řízení o určení pravosti pohledávky nelze považovat za doklad vykonatelnosti přihlášeného práva a omezení okruhu důvodů popírání pohledávek dle § 199 IZ na projednávaný případ nedopadá. (KSUL 69 INS 10762/2014)

Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a obsahu insolvenčního spisu, soud v souladu s § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) a po zjištění stanoviska stran ve věci rozhodl, aniž nařídil jednání.

Z uvedeného zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná byla skutečně k provádění exekuce pověřena. Bylo však zjištěno, že uvedené úkony směřující k vymáhání pohledávky nevedly byť jen k částečnému vymožení dlužné pohledávky.

Otázkou uplatnění nároků soudního exekutora z nákladů exekuce za dlužníkem se vyšší soudy zabývaly např. v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 267/2013 ze dne 24. 10. 2013, podle kterého exekutor má právo na uspokojení nákladů exekuce v insolvenčním řízení, které přihlašuje přihláškou pohledávky. Vrchní soud zde dospěl k závěru, že takový nárok exekutorovi ze zákona vzniká i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky povinného vymoženo ničeho, postačuje jen to, že vymáhání dlužné pohledávky bylo zahájeno příslušnými úkony. Uvedené rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu č.j. 29 ICdo 5/2014 ze dne 22. 12. 2015, neboť Nejvyšší soud přisvědčil úvahám Vrchního soudu v Praze pouze v tom ohledu, že též v souladu se závěry Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, R 32/2015) je soudní exekutor povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce [rozuměj (insolvenčního) dlužníka] jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce [rozuměj (insolvenčního) dlužníka] náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásí do insolvenčního řízení. Přitom nemusí být tyto náklady přiznány pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce. Dále vyslovil Nejvyšší soud názor, podle kterého (a v souladu s již zmiňovaným rozhodnutím R 32/2015) znění základních zásad insolvenčního řízení obsažených v § 5 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ, tedy zásady poměrného uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení se nutně musí vztahovat i na soudního exekutora, kterému v průběhu vedení exekuce vznikají náklady (exekuce) uvedené v § 87 odst. 1 exekučního řádu. V okamžiku, kdy soudní exekutor vymohl při provádění exekuce pohledávku (její část), vzniká mu právo na náhradu nákladů řízení. Jestliže má z tohoto titulu pohledávku vůči povinnému- úpadci , je povinen ji přihlásit v přihlašovací lhůtě v insolvenčním řízení. Důvodem zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze byl opačný názor Nejvyššího soudu v rozsudku č.j. 29 ICdo 5/2014 ze dne 22. 12.2015 spočívající v tom, že přihlášení pohledávky z nákladů exekuce soudním exekutorem může být důvodné pouze v tom případě, kdy alespoň část pohledávky povinného byla exekutorem skutečně vymožena. Současně Nejvyšší soud uvedl názor, podle kterého v intencích § 87 odst. 4 exekučního řádu rozhodnutí, jímž soudní exekutor určuje náklady exekuce (pro účely jejich vymožení některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky) [příkaz k úhradě nákladů exekuce] je ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ IZ prováděním exekuce a nikoli jejím nařízením (srov. k tomu i dikci § 47 odst. 1 a 2 exekučního řádu). Dojde-li k vydání takového usnesení v exekuci až po zahájení insolvenčního řízení, je neúčinné.

Protože i v projednávaném případě nebyla vymožena ani část pohledávky postižené exekucí, jejímž provedením byla žalovaná pověřena, její nárok na odměnu vůči dlužnici nevznikl a její přihláška pohledávky nemá právní důvod. K usnesení jako právnímu titulu vykonatelné pohledávky z nákladů řízení nelze přihlížet. (KSUL 69 INS 10762/2014)

Proto soud shledal popření pohledávky žalované žalobkyní jako důvodné a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kde byla žalobkyně zcela úspěšná, a proto ji soud přiznal v bodu II. výroku proti žalované plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.800,-Kč, za právní zastoupení advokátem sestávající podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ze dvou úkonů právní pomoci po 3.100,-Kč (celkem 6.200,-Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 600,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300,-Kč za 1 úkon právní služby.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 6. května 2016

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení Jana Okrutová