69 ICm 3294/2012
69 ICm 3294/2012-27 č. j. KSUL 69 INS 6101/2012-C3-2

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobce: Mgr. Martin Kolář, sídlo kanceláře Masarykovo nám. 3/3, 405 01 Děčín I., insolvenční správce dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Slatina 100, 410 02 Lovosice, proti žalovanému: Komerční banka, a.s., IČO: 45317054 se sídlem Na Příkopě 33 čp. 969, 114 07 Praha 1, právně zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem kanceláře Revoluční 763/15, 110 00 Praha 1, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, na popření vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené pod č. P13 v insolvenčním řízení dlužníka Vladimíra anonymizovano projednávaného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn KSUL 69 INS 6101/2012 co do výše 6.050,84 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 9. 11. 2010 se žalobce, insolvenční správce dlužníka Vladimíra anonymizovano , domáhal proti žalovanému popření výše jeho pohledávky, kterou vůči dlužníku přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 6101/2012, a to pod označením P13. Pohledávku přihlásil žalovaný jako pohledávku vykonatelnou, přiznanou pravomocným směnečným platebním rozkazem vydaným Městským soudem v Praze pod č.j. 7 Cm 494/2011-13 dne 6. 12. 2011. Žalobce tuto pohledávku popřel do výše 6.050,84 Kč při isir.justi ce.cz (KSUL 69 INS 6101/2012) zvláštním přezkumném jednání dne 12. 10. 2012. Co do výše 5.876,94 Kč popřel insolvenční správce část směnečné sumy představující úrok z prodlení ze smlouvy o úvěru a dále ve výši 173,90 Kč popřel část směnečného úroku.

Žalobce popřel část úroku z prodlení kvůli účtování úroku ve výši 25% p.a. v rozporu se zákonem. Předmětný úrok z prodlení spolu dlužník se žalovaným sjednali ve smlouvě o úvěru č. 0440509200205 ze dne 11. 3. 2009. Žalobce zejména tvrdil, že ve spotřebitelském úvěru není přípustné sjednat úrok z prodlení nad rámec zákonného úroku z prodlení, přitom odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 23 Cdo 4615/2007. Proto dle žalobce nebyl žalovaný oprávněn vyplnit do směnečné sumy zajišťovací směnky úrok z prodlení nad rámec zákonné výše. V rámci nezákonného úroku z prodlení uplatňovaného prostřednictvím směnky by se dle žalobce měla užít kauzální námitka dle § 199 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ), neboť v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu nebyla námitka nezákonného úroku z prodlení uplatněna (stejně tak je analogicky umožněna v případě směnečného úroku). Žalobce uznal žalovanému pouze zákonný úrok z prodlení dopočítaný ve výši 2.640,36 Kč (z 8.517,30 Kč přihlášených žalovaným) a v návaznosti jen odvislou část směnečného úroku ve výši 173,90 Kč, nad tyto míry žalobce tvrdí, že pohledávka nevznikla a navrhl určit, že žalovaná část pohledávky není po právu.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí. Předně tvrdil, že žalobce nemohl popřít vykonatelnou pohledávku dle § 199 odst. 2 IZ, neboť se v tomto případě jedná o jiné právní posouzení věci, odkázal přitom na rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 34 ICm 1554/2012-26. Dále zejména tvrdil, že dlužník byl uznán povinným plnit na základě směnečného platebního rozkazu, kterému soud v plné výši vyhověl. Dlužník ve směnečném řízení nepodal námitky, ani nerozporoval výši pohledávky. Žalovaný především nesouhlasí, že by neměl nárok na zaplacení smluveného úroku z prodlení přesahující zákonný úrok, protože dlužník vystavil směnku k zajištění smlouvy o úvěru č. 0440509200205 ze dne 11. 3. 2009 jako podnikatel, stejně tak jako podnikatel uzavřel i uvedenou smlouvu o úvěru. Navrhoval proto zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 69 INS 6101/2012 soud nejprve zjistil, že úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením ze dne 16. 4. 2012 (A-11). Žalovaný přihlásil svoji pohledávku ve výši 231.892,55 Kč v insolvenčním řízení žalované (P 13) jako pohledávku vykonatelnou, přiznanou směnečným platebním rozkazem vydaným Městským soudem v Praze pod č.j. 7 Cm 494/2011-13 dne 6. 12. 2011. Dále z insolvenčního spisu vyplývá, že dne 12. 10. 2012 (protokol ze zvláštního přezkumného jednání B-10) byla přezkoumána pohledávka žalovaného při zvláštním přezkumném řízení s výsledkem, že pohledávka žalovaného byla popřena žalobcem co do výše 6.050,84 Kč jako pohledávka vykonatelná z důvodů uvedených v žalobě a uznána ve výši 225.841,71 Kč. Žalobce podal žalobu v zákonné lhůtě. Usnesením ze dne 1. 6. 2012 (B-3), bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a dále ze zprávy insolvenčního správce ze dne 15. 3. 2016 (B-28) vyplývá, že insolvenční řízení trvá.

Soud dále zjistil z originálu směnky vystavené dne 11. 3. 2011 žalobcem, jejíž doslovná kopie byla připojena k přihlášce žalovaného, že se žalobce zavázal zaplatit do 17. 10. 2011 částku 172.263,-Kč žalovanému směnkou vlastní vystavenou v Žatci dne 11. 3. 2011. Směnka byla dle označení vystavena k zajištění smlouvy č. 0440509200205. Směnka obsahuje doložku per aval za Renatou Holou, r.č. , bytem včetně jejího podpisu. (KSUL 69 INS 6101/2012)

Dále ze směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze pod č.j. 7 Cm 494/2011-13 dne 6. 12. 2011 s doložkou právní moci soud zjistil, že bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému směnečný peníz v částce 172.263,-Kč, úrok ve výši 6% ze směnečného penízu od 18. 10. 2011 do zaplacení a směnečnou odměnu spolu s náklady řízení, celkem ve výši 53.962,21 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. 0440509200205 soud zjistil, že smlouva datovaná ze dne 11. 3. 2009 obsahuje vlastnoruční podpisy žalobce i žalovaného. Předmětem smlouvy byla částka úvěru ve výši 250.000,-Kč, úroková sazba byla sjednána jako pohyblivá, odpovídající součtu RS KB v Kč a pevné odchylce ve výši 6,34 % p. a. z jistiny úvěru. Zajištění úvěru bylo sjednáno formou avalovací krycí blankosměnky, včetně identifikace avalisty (Renaty Holé). Ze záhlaví smlouvy vyplývá, že byla uzavřena s žalovaným identifikovaným jak dle jeho rodného čísla, čísla OP a trvalého pobytu, tak dle identifikačních údajů k podnikání-místem podnikání, IČO a zápisem v obchodním rejstříku či jiné evidenci, včetně věty pod záhlavím, že se smlouva uzavírá dle § 497 a následující zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni 11. 3. 2009 (dále jen obch. zák. nebo obchodní zákoník). V rámci ujednání o účelu použití úvěru ze smlouvy je sjednáno profinancování zásob.

Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce a kupující uzavřeli úvěrovou smlouvu podnikatelského charakteru. Ve smlouvě si strany dojednaly úrok z prodlení odlišný od zákonného znění a dále zejména zajištění závazku avalovací krycí blankosměnkou. Výše směnečné sumy byla pravomocně potvrzena směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze pod č.j. 7 Cm 494/2011-13 dne 6. 12. 2011. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z nezaplacené směnky ze dne 11. 3. 2009. O úpadku dlužníka bylo rozhodnuto dne 16. 4. 2012.

Sporné mezi stranami nebyl rozsah nesplacené jistiny ze smlouvy o úvěru, sporné bylo, zda insolvenční správce může účinně napadnout vykonatelný směnečný platební rozkaz při přezkumném jednání kauzálními námitkami a dále pokud jsou kauzální námitky možné, zda jsou důvodné.

Jak vyplývá ze shora zjištěného skutkového stavu, pohledávka žalovaného byla přihlášená jako vykonatelná a byla popřena insolvenčním správcem dlužníka. Proto soud posoudil jako předběžnou otázku nejprve to, zda popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem splňuje podmínky § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

V projednávané věci vznesl žalobce jako insolvenční správce při přezkumném jednání kauzální námitky vůči směnce, která byla podkladem vydání směnečného platebního rozkazu, který je vykonatelným titulem přihlášky žalovaného. Ty spočívaly v zániku kauzálního závazku, který měl být směnkou pouze zajištěn. (KSUL 69 INS 6101/2012)

Kauzální námitka je svou povahou vždy námitkou skutkovou (k tomu více srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 ICdo 4/2012 ze dne 26. 2. 2014, ve kterém Nejvyšší soud připustil přezkum a popření pohledávek pravomocně přiznaných, a to včetně soudem vydaného směnečného platebního rozkazu a vyslovil názor o možnosti posoudit kauzální námitku vůči směnce v incidenčním řízení v případě popřených vykonatelných pohledávek insolvenčním správcem v režimu § 199 insolvenčního zákona). Lze tedy uzavřít, že nejen otázka širšího kontextu insolvenčního řízení, kde proti sobě nestojí u přezkumu pohledávek toliko dlužník a věřitel, ale jeden z věřitelů obhajuje pravost své pohledávky vůči věřitelům ostatním, hovoří ve prospěch možnosti pravomocně přiznanou pohledávku jednoho z věřitelů v kontextu nového skutkového tvrzení opětovně (a jen pro účely) insolvenčního řízení přezkoumat, ale i výklad Nejvyššího soudu v obdobné kauze takový postup soudu v incidenčním řízení odůvodňuje. Jakkoli je v daném případě podstatou námitky žalobce otázka sjednaného úroku z prodlení, tedy otázka právní, je uplatněna jako námitka kauzální proti směnečné pohledávce. Proto soud přistoupil k posouzení důvodnosti vznesených kauzálních námitek žalobce a otázky platnosti sjednaného úroku z prodlení.

K posouzení nároku ve vztahu k žalovanému soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o.z. a zároveň taktéž z obchodního zákoníku, jakožto speciálního zákona vůči zákoníku občanskému.

V daném případě soud použil ustanovení obchodního zákoníku, neboť předmětem řízení jsou závazkové vztahy mezi dlužníkem a žalovaným jako podnikatelů v rámci jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.). Dlužník a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu podle ustanovení § 497 obch. zák., která má charakter smlouvy podnikatelské.

Z uvedeného zjištěného skutkového stavu vyplývá, že směnkou byl zajištěn závazek z podnikatelského úvěru. Dlužníka smlouva identifikuje jako fyzickou osobu podnikatele zahrnující údaje o jeho identifikačním číslu osobním, místu podnikání a živnostenském listu. Smlouva zároveň stanovuje, že je uzavírána dle obchodního zákoníku. Sjednaný účel smlouvy -profinancování zásob podtrhuje charakter podnikatelského úvěru. Jiný závěr z úvěrové smlouvy s ohledem na použité údaje a identifikaci žalobce učinit nelze.

Dle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána jako pohyblivá, odpovídající součtu RS KB v Kč a pevné odchylce ve výši 6,34 % p. a. z jistiny úvěru. Jelikož smlouva má s ohledem na postavení dlužníka a žalovaného jako podnikatelů charakter podnikatelský, mohly si strany ujednat výši úroku z prodlení a tato není dle názoru soudu zjevně nepřiměřená.

Veden citovanými závěry dospěl soud k závěru, že vznesení kauzální námitky v insolvenčním řízení je možné uplatnit, neboť jde vždy o námitku skutkovou. Samotná námitka žalobce, že v tomto případě jde o charakter spotřebitelské smlouvy, kde je sjednání úroku z prodlení nad zákonnou míru nepřípustné, však důvodnou není, neboť dlužník uzavřel smlouvu s žalovaným jako podnikatel a pro účely svého podnikání. V podnikatelských smlouvách je dle zákona umožněno, sjednat výši úroku z prodlení nad rámec zákonného (KSUL 69 INS 6101/2012) úroku z prodlení. Žalobce tak je povinen na směnku plnit, neboť námitka o spotřebitelském charakteru smlouvy vznesená žalobcem v postavení insolvenčního správce není důvodná.

Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce byl sice ve věci úspěšný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), ale dle § 202 insolvenčního zákona v řízení o určení pravosti a výše pohledávky vůči insolvenčnímu správci účastníku náhrada nákladů řízení nenáleží.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Ústí nad Labem dne 6. května 2016

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení Jana Okrutová