69 ICm 2877/2014
69 ICm 2877/2014-18 KSUL 69 INS 28817/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobců a) Ludmila anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulášovice č.p. 30, zastoupené opatrovníkem Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem v Děčíně, U Starého mostu 11/4 a b) Pavel anonymizovano , nar. 7.12.1949, bytem Mikulášovice č.p. 30, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem v Děčíně, U Starého mostu 11/4, proti žalovanému BP Integralis Limited, reg.č. 255 048, se sídlem Diagorou, Kermia Building 4, 1097, Nicosia, Kypr, zastoupenému Mgr. Ivo Sieglem, advokátem v Praze 1, Školská 38, o určení pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené žalovaným jako pohledávky č.1, č.2 a č.4 v přihlášce č.22 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INS 28817/2013 v popřeném rozsahu 90.760,-Kč, 150.376,-Kč a 35.861,-Kč nejsou po právu.

II. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného příhlášená žalovaným jako pohledávka č.5 v přihlášce č.22 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INS 28817/2013 v popřeném rozsahu v částce 16.756,80 Kč není po právu.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu odpovídající 88 % nákladů, které žalovaný vynaložil k obraně svého práva částku 7.240,64 Kč; náhrada nákladů se pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

IV. Návrh žaloveného na přerušení řízení do doby pravomocného skončení sporu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 69 ICm 2847/2014 se zamítá.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 30.8.2014 se žalobci domáhali určení, že pohledávka č. 22 přihlášená žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 28817/2013, kterou popřeli žalobci jako insolvenční dlužníci co do pravosti, a to v případě dílčích vykonatelných pohledávek č. 1 (částka 90.760,-Kč-jistina půjčky se zákonným úrokem z prodlení), č. 2 (částka 150.367,-Kč -kapitalizované úroky se zákonným úrokem z prodlení), č. 4 (částka 35.861,-Kč-smluvní pokuta) a č. 5 (částka 16.756,80 Kč-věřitelem uhrazené náklady rozhodčího řízení) při přezkumném jednání dne 31.7.2014, není v této popřené části pohledávkou po právu. Žalobci popřeli také dílčí pohledávku č. 3, která byla přihlášena jako nevykonatelná, a která není předmětem řízení. Dílčí pohledávky č. 1, č. 2, č. 4 a č. 5 byly přihlášeny jako vykonatelné, jako pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 24.1.2008 na základě vykonatelného rozhodčího nálezu č. SRKCR-007/2011 ze dne 25.7.2011 vydaného rozhodkyní JUDr. Danielou Žihlovou.

Žalobu žalobci odůvodnili tím, že dílčí pohledávky č. 1, č. 2 a č. 4 jsou promlčeny, když nebyly v promlčecí době uplatněny u soudu, a pohledávka č. 5 (náhrada nákladů rozhodčího řízení) nikdy nevznikla, jelikož uvedený rozhodčí nález je neplatný, neboť rozhodčí doložka ve smlouvě o půjčce je neplatná. Důvod neplatnosti rozhodčí smlouvy a nálezu podrobně zdůvodnili. Pokud by soud důvodnost námitky promlčení neuznal, navrhovali žalobci in eventum s odkazem na další důvody (mimo námitky promlčení) určení, že přihlášená dílčí pohledávka č. 2 není do částky 43.821,05 Kč po právu a že přihlášené dílčí pohledávky č. 4 a 5 nejsou po právu zcela. Ve vztahu k dílčí pohledávce č. 2 uvedli v žalobě, že ujednání o zesplatnění budoucího úroku za předpokládanou dobu trvání půjčky při předčasném ukončení závazkového vztahu obsažené ve smlouvě o půjčce je absolutně neplatné, pročež tato dílčí pohledávka žalovaného na zaplacení úroku by neměla být vyšší než 80.434,95 Kč. Ve vztahu k dílčí pohledávce č. 4 uvedli v žalobě, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce je rovněž absolutně neplatné, když nejde o smluvní pokutu vázanou na porušení právní povinnosti dlužníkem, ale na uplatnění práva věřitele na podání žaloby či exekučního návrhu.

Jak vyplývá z insolvenčního rejstříku (protokol o přezkumném jednání a upravený seznam přihlášených pohledávek), při přezkumném jednání dne 31.7.2014 popřeli žalobci a) a b) jako dlužníci s dispozičním oprávněním přihlášenou pohledávku žalovaného v případě dílčích vykonatelných pohledávek č. 1 (částka 90.760,-Kč), č. 2 (částka 150.367,-Kč), č. 4 (částka 35.861,-Kč) i č. 5 (částka 16.756,80 Kč) zcela co do pravosti a také co do výše z důvodu, že dílčí pohledávky č. 1, č. 2, č. 4 a č. 5 jsou promlčeny, neboť rozhodčí doložka ve smlouvě o půjčce byla neplatná, když neobsahovala přímé určení rozhodce, z toho pak dlužníci dovozovali neplatnost rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Žihlovou, a to, že u soudu nebyla pohledávka (přihláškou) uplatněna v promlčecí lhůtě. Nepřiměřenost smluvní pokuty, jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání a upraveného seznamu přihlášených pohledávek, byla uplatněna jako popěrný důvod toliko ve vztahu k dílčí nevykonatelné pohledávce č. 3.

Podle § 199 zák.č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, (dále IZ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3). Podle § 410 IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. (odst. 1 věta první). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (odst. 3).

Dlužníci tedy podali včas, ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání u soudu žalobu; důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) nebyl dán a soud se žalobou zabýval věcně.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle řady dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Usnesením ze dne 2.11.2015 č.j.-12 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne 26.11. 2015, zatímco souhlas žalobců byl dán tím, že se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

Vyjádření k žalobě podal žalovaný dne 26.11.2015; navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl skutečnosti týkající se právního důvodu přihlášené pohledávky a přehled jednotlivých dílčích pohledávek, k námitce promlčení uplatněné při přezkumném jednání se vyslovil tak, že právní předchůdce žalovaného se včas domáhal svého nároku podle uzavřené rozhodčí smlouvy u rozhodce a nemohl předpokládat takový posun judikatury, jaký nastal v náhledu na rozhodčí nálezy. Žalobci se přitom ani nepokusili dosáhnout odstranění účinků rozhodčího nálezu postupem podle zákona o rozhodčím řízení. Pokud by bylo vyhověno námitce promlčení, jejíž uplatnění dlužníky za daných okolností považuje žalovaný za rozporné s dobrými mravy, neměl by věřitel možnost účinně uplatnit své pohledávky a tím by mu byla odepřena právní ochrana. Dále žalovaný poukázal na souběžné řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 69 ICm 2847/2014, jehož předmětem je určení týchž pohledávek na základě žaloby podané insolvenční správkyní a navrhl, aby do pravomocného skončení uvedeného řízení bylo případně toto řízení přerušeno.

Návrhu na přerušení řízení soud nevyhověl; rozsudek o žalobě v řízení vedeném pod sp. zn. 69 ICm 2847/2014 již nabyl právní moci 24.11.2015 (bod IV. výroku).

V souladu s ustanovením § 161 odst. 1 IZ a § 115a o.s.ř. soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11.12.2015.

Sporné mezi stranami bylo, zda rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o půjčce je platná, zda rozhodčím nálezem přisouzená pohledávka je promlčená a zda při neplatné rozhodčí doložce vydaný rozhodčí nález může být vykonatelným titulem žalovaného na náhradu nákladů rozhodčího řízení.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 24.1.2008 č. 1 F 100437/2008 uzavřené mezi žalobci a) a b) jako dlužníky ze smlouvy a věřitelem 1. faktorská s.r.o. (bod VIII/4) a jejího dodatku ze dne 29.6.2010 (bod III/3) soud zjistil, že uvedeným dodatkem byla sjednána (dodatkem byla do této podoby změněna) rozhodčí doložka, podle níž spory ze smlouvy měly být rozhodovány jediným rozhodcem určeným stranami dohodnutou osobou a to tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů ČAK. Z rozhodčího nálezu č. SRKCR-007/2011 ze dne 25.7.2011 vydaného rozhodkyní JUDr. Danielou Žihlovou soud zjistil, že tento byl vydán rozhodkyní jmenovanou tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů České advokátní komory na základě rozhodčí doložky ve smlouvě o půjčce č. 1 F 100437/2008 ze dne 24.1.2008 ve znění dodatku č. 1 z 21.6.2010. Rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku věřitele na zaplacení půjčky poskytnuté podle uvedené smlouvy s úrokem a s úrokem z prodlení a dále smluvní pokuty a konečně o náhradě nákladů rozhodčího řízení.

Soud při posouzení platnosti rozhodčí doložky a účinků rozhodčího nálezu vycházel z právního závěru obsaženého v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, podle něhož při výběru rozhodce u rozhodčího soudu, jenž není a nebyl stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (§ 13 zák.č. 216/1994 Sb.), má být osoba rozhodce jednoznačně stanovena, a to buď uvedením konkrétního jména anebo jednoznačným určením jeho volby, dále z právního závěru obsaženého v usnesení (velkého senátu) Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, podle něhož pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, je rozhodčí smlouva neplatná, a konečně (a především) ze závěru obsaženého v usnesení (velkého senátu) Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012, podle něhož nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem.

Podle § 13 odst. 2 zák.č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu.

Jelikož rozhodkyně byla určena právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů České advokátní komory, nemůže soud s ohledem na uvedenou judikaturu, zejména naposled uvedené rozhodnutí, dojít k jinému závěru, než že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě, z níž vyplývá přihlášená pohledávka, je neplatná podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb. pro obcházení zákona. Pravomoc takto určené rozhodkyně tedy nebyla dána, rozhodčí řízení nemělo proběhnout a rozhodčí nález neměl být vydán.

Nakolik popřeli dlužníci dílčí pohledávku č. 5 v částce 16.756,80 Kč (náhrada nákladů rozhodčího řízení), uzavírá soud, že toto popření bylo důvodné, když tato dílčí pohledávka nemá podklad. V této části je pak také žaloba důvodná.

Pro další dílčí popřené pohledávky (č. 1, č. 2 a č. 4) je určující, že pohledávka ze smlouvy o půjčce byla splatná dne 24.6.2009, přihlášena byla žalovaným v insolvenčním řízení dne 2.7.2014, tedy po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby (§ 101 zák.č. 40/1964 Sb.), a dále je významné to, že k rozhodčímu soudu byla (původním) věřitelem žaloba na zaplacení závazku ze smlouvy o půjčce splatného dne 24.6.2009 podána dne 25.7.2011 (již téhož dne bylo v rozhodčím řízení rozhodnuto nálezem).

Podle § 112 věty první zák.č. 40/1964 Sb., ve znění účinném v době sjednání rozhodčí doložky, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

Před uplynutím promlčecí doby tedy věřitel uplatnil svou pohledávku u rozhodčího soudu; stalo se tak na základě rozhodčí doložky, jež byla přímo textem smlouvy (nebylo jen na ni jen odkazováno) a to dokonce na základě ujednání, jež bylo za trvání závazkového vztahu dodatkem č. 1 do smlouvy doplněno, resp. změněno-byť doložka je soudem nyní shledávána neplatnou-a stalo se tak ve věci, která předmětem rozhodčího řízení být mohla, ve věci arbitrabilní (§ 2 odst. 1 a 2 zák.č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení).

Tedy je třeba vycházet z toho, že věřitel promlčení nezavinil, když podle rozhodčí doložky sjednané mezi věřitelem a dlužníky podal včas rozhodčí žalobu, přičemž jen těžko mohl předvídat takovou změnu judikatury, k níž v otázce posuzování platnosti rozhodčích doložek došlo. Přitom věřitel by neměl být zbaven svého oprávněného nároku jen kvůli změně právní interpretace práva ze strany soudů (a k ní došlo, neboť výše citovaná rozhodnutí velkého senátu se odchýlila od původní judikatury, včetně judikatury Nejvyššího soudu), neboť tím by byly porušeny principy právního státu, zejména zásada právní jistoty (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 25.5.2011 sp.zn. IV. ÚS 2842/10 a ze dne 31.8.2010 sp.zn. II. ÚS 635/09). Podle názoru soudu tak námitka promlčení vznesená žalobci a) a a b) při jejich popěrném úkonu za této specifické situace musí být posouzena jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a proto je na místě odepřít mu právní ochranu (§ 3 zák.č. 40/1964 Sb.).

V projednávané věci popřeli dlužníci dílčí pohledávky č. 1, č. 2 a č. 4 pro promlčení.

Soud učinil závěr, že sice pohledávka v této části promlčená je, neboť uplynula obecná tříletá promlčecí doba podle ustanovení § 101 zák.č. 40/1964 Sb., avšak námitce promlčení nelze dát průchod pro její rozpor s dobrými mravy.

Nakolik pak uváděli žalobci v incidenční žalobě pro případ, že námitku promlčení neshledá soud důvodnou, in eventum další důvody pro to, že popření pohledávek (konkrétně dvou dílčích pohledávek, a sice č. 2 a č. 4) bylo po právu, tak těmi se soud odmítl zabývat, neboť důvody pro popření pravosti a výše uvedené u přezkumného jednání nelze (jako je tomu zde u těchto dílčích pohledávek) rozšiřovat, ale důvody popření uvedenými u přezkumného jednání jsou dlužníci vázáni (§ 199 odst. 3 IZ).

Soud proto žalobu v této části, týkající se dílčích pohledávek č. 1, č. 2 a č. 4 zamítl.

Převážně úspěšnému žalovanému (rozsah jeho úspěchu činí 94 %, neúspěch pak 6 %) přiznal soud podle § 163 IZ a podle 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu 88 % nákladů; jedná se (§ 137 o.s.ř.) o odměnu za dva hlavní úkony právní pomoci po 3.100,-Kč (převzetí zastoupení a sepis vyjádření k žalobě) podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvakrát režijní paušál po 300,-Kč (§ 13 odst. 1 a 3 uvedené vyhlášky) a DPH z těchto nákladů (jež činí 6.800,-Kč) v částce 1.428,-Kč, celkem tedy 8.228,-Kč. Náhrada 88 % činí 7.240,64 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu. Proti bodu IV. výroku rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. g) o.s.ř.).

Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor (§ 202 odst. 1 věta druhá IZ).

V Ústí nad Labem dne 11. prosince 2015

Mgr. Jiří Fellner soudce