69 ICm 2847/2014
69 ICm 2847/2014-55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Gabriela Jandová, se sídlem Praha 1, Lazarská 5, insolvenční správkyně dlužníků Ludmila anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulášovice 30 a Pavel anonymizovano , nar. 7.12.1949, bytem Mikulášovice 30, zastoupené Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou v Praze 1, Lazarská 5, proti žalovanému BP Integralis Limited, reg.č. 255 048, se sídlem Diagorou, Kermia Building 4, 1097, Nicosia, Kypr, zastoupenému Mgr. Ivo Sieglem, advokátem v Praze 1, Školská 38, o určení pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené žalovaným jako pohledávky č.1, č.2, č.4 a č.5 v přihlášce č.22 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INS 28817/2013 v popřeném rozsahu 90.760,-Kč, 150.376,-Kč a 35.861,-Kč nejsou po právu.

II. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného příhlášená žalovaným jako pohledávka č.5 v přihlášce č.22 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INS 28817/2013 v popřeném rozsahu v částce 16.756,80 Kč není po právu.

III. Žalovanému se nepřiznává vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 28.8.2014 se žalobkyně domáhá určení, že pohledávka č. 22 v částce 308.744,80 Kč přihlášená žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 28817/2013, kterou popřela žalobkyně jako insolvenční správkyně co do pravosti, a to v případě dílčích vykonatelných pohledávek č. 1 (částka 90.760,-Kč-jistina půjčky se zákonným úrokem z prodlení), č. 2 (částka 150.367,-Kč-kapitalizované úroky se zákonným úrokem z prodlení), č. 4 (částka 35.861,-Kč-smluvní pokuta) a č. 5 (částka 16.756,80 Kč-věřitelem uhrazené náklady rozhodčího řízení) při přezkumném jednání dne 31.7.2014, není v této popřené části pohledávkou po právu. V žalobě bylo nedopatřením uvedeno, že dílčí pohledávka č. 4 byla přihlášena jako nevykonatelná, ve skutečnosti však byla jako nevykonatelná přihlášena dílčí pohledávka č. 3, (ta není předmětem řízení). Uvedená popřená pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 24.1.2008 na základě vykonatelného rozhodčího nálezu č. SRKCR-007/2011 ze dne 25.7.2011 vydaného rozhodkyní JUDr. Danielou Žihlovou.

Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dílčí pohledávky č. 1, č. 2 a č. 4 jsou promlčeny, když nebyly v promlčecí době uplatněny u soudu, a pohledávka č. 5 (náhrada nákladů rozhodčího řízení) nikdy nevznikla; to proto, že uvedený rozhodčí nález je neplatný, resp. nicotný. Rozhodčí doložka ve smlouvě o půjčce je neplatná; rozhodce měl být totiž jmenován tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů České advokátní komory. Protože ale Smírčí a rozhodčí komora České republiky, o.s. není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak podle žalobkyně neobsahuje rozhodčí doložka přímé určení rozhodce a taková rozhodčí smlouva je neplatná a rozhodčí nález vydaný rozhodcem podle neplatné rozhodčí doložky nezakládá vykonatelnost pohledávky. Promlčecí doba přitom nepřestala běžet podáním návrhu k rozhodčímu soudu (k tomu by došlo podle ustanovení § 403 odst. 1 och. zák. jen na základě zahájeného rozhodčího řízení podle platné rozhodčí doložky), ale stavěla se až podáním přihlášky do insolvenčního řízení dne 2.7.2014. Nárok byl tedy uplatněn po marném uplynutí promlčecí doby.

Jak vyplývá z insolvenčního rejstříku (protokol o přezkumném jednání a upravený seznam přihlášených pohledávek), při přezkumném jednání dne 31.7.2014 popřela insolvenční správkyně přihlášenou pohledávku žalovaného v případě dílčích vykonatelných pohledávek č. 1 (částka 90.760,-Kč), č. 2 (částka 150.367,-Kč), č. 4 (částka 35.861,-Kč) co do pravosti a výše z těch důvodů, jež jsou uvedeny v žalobě, tedy že dílčí pohledávky č. 1, č. 2 a č. 4 jsou promlčeny, stejně jako v případě dílčí vykonatelné pohledávky č. 5 (náhrada nákladů rozhodčího řízení), kdy byla pohledávka popřena proto, že nevznikla a že je promlčena.

Insolvenční správkyně tedy podala včas, ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona /dále IZ/) u soudu žalobu, přičemž v žalobě uplatnila (nakolik jde o dílčí pohledávky č. 1, č. 2 a č. 4) tu skutečnost, pro kterou tyto dílčí pohledávky při přezkumu popřela (§ 199 odst. 3 IZ).

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) nebyl dán a soud se žalobou zabýval věcně.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že nemá zájem pouštět se do polemiky ohledně posouzení rozhodčí doložky ve smlouvě jako neplatné, nicméně i kdyby dal soud v tomto ohledu žalobkyni za pravdu, tak námitka promlčení nemůže být důvodná, když podáním žaloby k rozhodčímu soudu se promlčecí doba stavěla. Poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1.9.2014 sp.zn.104 VSPH 158/2014. Podle uvedeného rozhodnutí, které žalovaný v jeho podstatných obecných závěrech citoval, v arbitrovatelném sporu nejde o nicotný rozhodčí nález a i nález vydaný podle neplatné rozhodčí doložky má účinky pravomocného rozsudku, přičemž někdy přijímaný závěr, že podáním žaloby k rozhodčímu soudu na základě neplatné rozhodčí doložky promlčecí doba běžet nepřestává, by byl nepřijatelným odepřením spravedlnosti.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle řady dalších jiných-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Usnesením ze dne 13.8.2015 č.j. 69 ICm 2847/2012-51 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání z 20.8.2015, zatímco souhlas žalovaného byl dán tím, že se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18.9.2015.

Sporné mezi stranami bylo, zda rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o půjčce je platná, zda rozhodčím nálezem přisouzená pohledávka je promlčená a zda při neplatné rozhodčí doložce vydaný rozhodčí nález může být vykonatelným titulem žalovaného na náhradu nákladů rozhodčího řízení.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 24.1.2008 č. 1 F 100437/2008 uzavřené mezi insolvenčními dlužníky jako dlužníky ze smlouvy a věřitelem 1. faktorská s.r.o. (bod VIII/4) a jejího dodatku ze dne 29.6.2010 (bod III/3) soud zjistil, že uvedeným dodatkem byla sjednána (dodatkem byla do této podoby změněna) rozhodčí doložka, podle níž spory ze smlouvy měly být rozhodovány jediným rozhodcem určeným stranami dohodnutou osobou a to tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů ČAK. Z rozhodčího nálezu č. SRKCR-007/2011 ze dne 25.7.2011 vydaného rozhodkyní JUDr. Danielou Žihlovou soud zjistil, že tento byl vydán rozhodkyní jmenovanou tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů České advokátní komory na základě rozhodčí doložky ve smlouvě o půjčce č. 1 F 100437/2008 ze dne 24.1.2008 ve znění dodatku č. 1 z 21.6.2010. Rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku věřitele na zaplacení půjčky poskytnuté podle uvedené smlouvy s úrokem a s úrokem z prodlení a dále smluvní pokuty a konečně o náhradě nákladů rozhodčího řízení.

Soud při posouzení platnosti rozhodčí doložky a účinků rozhodčího nálezu vycházel z právního závěru obsaženého v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, podle něhož při výběru rozhodce u rozhodčího soudu, jenž není a nebyl stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (§ 13 zák.č. 216/1994 Sb.), má být osoba rozhodce jednoznačně stanovena, a to buď uvedením konkrétního jména anebo jednoznačným určením jeho volby, dále z právního závěru obsaženého v usnesení (velkého senátu) Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, podle něhož pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, je rozhodčí smlouva neplatná, a konečně (a především) ze závěru obsaženého v usnesení (velkého senátu) Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012, podle něhož nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem.

Podle § 13 odst. 2 zák.č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu.

Jelikož rozhodkyně byla určena právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, ze seznamu advokátů a advokátních koncipientů České advokátní komory, nemůže soud s ohledem na uvedenou judikaturu, zejména naposled uvedené rozhodnutí, dojít k jinému závěru, než že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě, z níž vyplývá přihlášená pohledávka, je neplatná podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb. pro obcházení zákona. Pravomoc takto určené rozhodkyně tedy nebyla dána, rozhodčí řízení nemělo proběhnout a rozhodčí nález neměl být vydán.

Nakolik popřela žalobkyně dílčí pohledávku č. 5 v částce 16.756,80 Kč (náhrada nákladů rozhodčího řízení), uzavírá soud, že toto popření bylo důvodné, když tato dílčí pohledávka nemá podklad. V této části je pak také žaloba důvodná.

Pro další dílčí popřené pohledávky (č. 1, č. 2 a č. 4) je určující, že pohledávka ze smlouvy o půjčce byla splatná dne 24.6.2009, přihlášena byla žalovaným v insolvenčním řízení dne 2.7.2014, tedy po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby (§ 101 zák.č. 40/1964 Sb.). Uplatněná námitka promlčení by tak byla důvodná a popření těchto pohledávek s odkazem na námitku promlčení by bylo oprávněné. S názorem žalovaného, že promlčecí doba se podáním rozhodčí žaloby stavěla, nelze souhlasit. Žalovaným zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1.9.2014 sp.zn.104 VSPH 158/2014, jímž žalovaný v tomto směru argumentuje, řeší, jak vyplývá z jeho odůvodnění, závazek řídící se obchodním zákoníkem. U závazků podléhajících této právní úpravě, jak vyplývá z § 403 odst. 1 obch. zák., promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Závěr o stavení promlčecí doby podáním rozhodčí žaloby, jenž lze nalézt v uvedeném rozhodnutí, a jehož se žalovaný při obraně proti žalobě insolvenční správkyně dovolával, tedy podle názoru soudu obstát nemůže (platná rozhodčí smlouva absentuje). Nadto předmětný závazek se na rozdíl od věci posuzované vrchním soudem neřídí obchodním zákoníkem, ale úpravou občanskoprávní.

Současně však-ve shodě s vrchním soudem ve zmíněné věci-považuje soud za nezbytné uvažovat také o důsledcích, které postupná judikatorní eliminace rozhodčích nálezů (zneplatňování rozhodčích doložek) vyvolává, a především jak se konkrétně projevila v této posuzované věci.

Při dané úvaze jsou pak rozhodné ty skutečnosti, že k rozhodčímu soudu byla (původním) věřitelem žaloba na zaplacení závazku ze smlouvy o půjčce splatného dne 24.6.2009 podána 25.7.2011 (již téhož dne bylo v rozhodčím řízení rozhodnuto nálezem).

Podle § 112 věty první zák.č. 40/1964 Sb., ve znění účinném v době sjednání rozhodčí doložky, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

Před uplynutím promlčecí doby tedy věřitel uplatnil svou pohledávku u rozhodčího soudu; stalo se tak na základě rozhodčí doložky, jež byla přímo textem smlouvy (nebylo jen na ni jen odkazováno) a to dokonce na základě ujednání, jež bylo za trvání závazkového vztahu dodatkem č. 1 do smlouvy doplněno, resp. změněno-byť doložka je soudem nyní shledávána neplatnou-a stalo se tak ve věci, která předmětem rozhodčího řízení být mohla (§ 2 odst. 1 a 2 zák.č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení).

Tedy je třeba vycházet z toho, že věřitel promlčení nezavinil, když podle rozhodčí doložky sjednané mezi věřitelem a dlužníky podal včas rozhodčí žalobu, přičemž jen těžko mohl předvídat takovou změnu judikatury, k níž v otázce posuzování platnosti rozhodčích doložek došlo. Přitom věřitel by neměl být zbaven svého oprávněného nároku jen kvůli změně právní interpretace práva ze strany soudů (a k ní došlo, neboť výše citovaná rozhodnutí velkého senátu se odchýlila od původní judikatury, včetně judikatury Nejvyššího soudu), neboť tím by byly porušeny principy právního státu, zejména zásada právní jistoty (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 25.5.2011 sp.zn. IV. ÚS 2842/10 a ze dne 31.8.2010 sp.zn. II. ÚS 635/09). Podle názoru soudu tak námitka promlčení za této specifické situace musí být posouzena jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a proto je na místě odepřít mu právní ochranu (§ 3 zák.č. 40/1964 Sb.).

V projednávané věci popřela žalobkyně dílčí pohledávky č. 1, č. 2 a č. 4 z důvodu promlčení. Soud učinil závěr, že sice pohledávka promlčená je, neboť uplynula obecná tříletá promlčecí doba podle ustanovení § 101 zák.č. 40/1964 Sb., avšak námitce promlčení nelze dát průchod pro její rozpor s dobrými mravy. Soud proto žalobu v této části, týkající se dílčích pohledávek č. 1, č. 2 a č. 4 zamítl.

Převážně úspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) soud náhradu nákladů nepřiznal, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 IZ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 18. září 2015 Mgr. Jiří Fellner, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Bc. Romana Žáková