69 ICm 259/2012
69 ICm 259/2012-46 (KSUL 69 INS 20843/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobce: REDSPARK ASSETS LIMITED, Agiou Nikolaou 67-69, Office 103, P.C. 2408, Nicosia, Kyperská republika, reg. č. HE 279813, zast.: Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem kanceláře Týnská 12, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ing. Aleši Klaudymu, sídlo kanceláře Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín I., insolvenčnímu správci dlužníka Evžena anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Kladenská 253/34, 405 02 Děčín III., zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 3/3, 405 01 Děčín, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávka přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka Evžena anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 20843/2011 je v popřené výši 14.792,65 Kč po právu, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12.584,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného Mgr. Martina Koláře.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 27.1.2012 se žalobce REDSPARK ASSETS LIMITED (dále jen žalobce) domáhal proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka Evžena anonymizovano (dále jen dlužník) Ing. Aleši Klaudymu (dále jen žalovaný) určení pravosti žalovaným popřené žalobcovy pohledávky vůči dlužníku přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn KSUL 69 INS 20843/2011ve výši 19.691,60 Kč jako pohledávky nevykonatelné vycházející ze směnky vlastní vystavené dlužníkem dne 10.6.2011, kterou se dlužník zavázal zaplatit na řad společnosti www.money24.cz, a.s. uvedenou částku s úrokem 6 % od 11.11.2011 do 20.11.2011 ve výši 32,30 Kč. Žalobce, na kterého byla směnka rubopisována, se přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka a pohledávka byla přezkoumána pod č. P5 a popřena co do výše 14.768,40 Kč ze směnečné jistiny a do výše 24,25 Kč příslušenství. Důvodem popření byly kauzální námitky vztahující se k neexistenci směnečného závazku.

Žalobce zejména tvrdil, že jeho nárok vychází přímo ze směnky, kterou řádně předložil a prokázal tak důvod přihlášené pohledávky. Je potom na žalovaném, aby prokázal svá tvrzení, o která popření pohledávky opírá. Dále poukázal na skutečnost, že směnku nabyl rubopisem, a proto lze vůči němu uplatnit dle § 10 zákona směnečného a šekového jen takové námitky, z nichž by vyplývala jeho zlá víra nebo hrubá nedbalost při nabývání směnky. I za situace, kdy se jedná o zajišťovací směnku, má žalobce právo vymáhat částku vyplněnou v původní biankosměnce vzniklou v souvislosti s úvěrovou smlouvou. Žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka jen nárok vyplývající ze směnky, nedomáhá se tedy plnění z původního zajištěného závazku, a nevymáhá tak dvojí plnění.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobcův nárok neuznává. Žalovaný tvrdil, že institut směnky, z níž je plnění přihlašováno v insolvenčním řízení je třeba chápat jako vztah nejen dlužníka a jeho věřitele, ale též ve vztahu k uspokojování ostatních věřitelů. To dává žalovanému jako insolvenčnímu správci možnost popírat i pohledávky směnečné (dokonce včetně pohledávek vykonatelných) a omezení uplatnění námitek vůči nabyvateli směnky dle § 17 zákona směnečného a šekového se vůči němu neuplatní. I tak v projednávané věci lze dovodit vědomé jednání ke škodě dlužníka, neboť žalobce spolu se směnkou nabyl též samotnou kauzální pohledávku a má vědomost o charakteru i skladbě této pohledávky. Uplatnění nároku směnkou, kterou za tím účelem nabyl, vede k omezení práv dlužníka a oslabení jeho procesní pozice. Směnečná suma byla vyplněna v rozporu se směnečným prohlášením, neboť zahrnuje částky přiznané samostatně jinými exekučními tituly, jako jsou náklady rozhodčího řízení, v rámci něhož byl vymáhán původní spotřebitelský úvěr dlužníka, tedy kauzální závazek, jenž byl podkladem uplatněného směnečného nároku.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 69 INS 20843/2011 soud zjistil, že úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením ze dne 21. 11. 2011 (A-9). Žalobce přihlásil svoji pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka (P5) jako pohledávku nevykonatelnou ve výši 19.691,60 Kč a doložil kopii vlastní směnky vystavené dlužníkem. Dále z insolvenčního spisu vyplývá, že dne 6.1.2012 (protokol o přezkumu pohledávek a schůzi věřitelů s přílohou-seznamem pohledávek na č.l. B-2, 3) byly přezkoumány pohledávky žalobce při přezkumném řízení s výsledkem, že pohledávka byla popřena žalovaným v části pro 14.768,40 Kč ze směnečné jistiny a do výše 24,25 Kč příslušenství. Jako důvod popření je uvedeno, že směnečná pohledávka nevznikla a směnečná suma byla vyplněna v rozporu se směnečnou vyplňovací dohodou. Žalobce podal žalobu v zákonné lhůtě, bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a řízení dosud není skončeno.

Sporné mezi stranami bylo zejména to, zda insolvenční správce může uplatnit jako důvod popření směnečné pohledávky při přezkumném jednání stejné důvody, pro které tak může učinit dlužník, případně v jakém rozsahu může vznášet kauzální námitky u věřitele, na kterého byla směnka převedena rubopisem. Dále zda námitky vznesené žalovaným při popření pohledávky mohou vést k nepřiznání přihlášeného směnečného nároku.

K prvé otázce, tedy oprávnění insolvenčního správce uplatňovat v rámci popření směnečné pohledávky kauzální námitky namísto dlužníka, se vyjádřil opakovaně Vrchní soud v Praze (srov. např. rozsudek ve věci 15 Cmo 87/2011 ze dne 1.3.2012) a dospěl k závěru, že právní úprava popírání pohledávek přihlášených věřitelů v § 192 a 199 insolvenčního zákona nijak neomezuje okruh důvodů jejich popření. Prosazuje se tak (obdobně jako v předchozím zákoně o konkursu a vyrovnání) zásada práva věřitelů na poměrné uspokojení a ochrany jejich společného zájmu, která vedla k zakotvení možnosti provádět pro účely insolvenčního řízení speciální přezkum dlužníkových právních úkonů v rámci přezkumného či incidenčního řízení (bez ohledu i na jejich případnou vykonatelnost). Vrchní soud v Praze konstatoval, že právní teorie i soudní praxe v konkursním řízení, kterou lze v tomto případě jednoznačně aplikovat i na zákon insolvenční, se shodly na tom, že ve sporu o určení existence pohledávky z titulu směnky lze uplatňovat stejné námitky jako v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu, a tyto námitky mohou podávat jak popírající věřitelé, tak insolvenční správce dlužníka v incidenčním sporu o existenci popřené směnečné pohledávky (např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Cmo 191/2007-375 ze dne 19.11.2008 bylo konstatováno, že popírající věřitelé, popř. správce konkurzní podstaty musí mít možnost v rámci přezkumu pohledávek dle ust. § 23 a 24 zákona o konkursu a vyrovnání uplatnit vůči směnce všechny absolutní i relativní námitky, které může uplatnit i účastník směnečného vztahu, jinak by přezkumné řízení postrádalo význam). K tomu odvolací soud doplnil názor, podle kterého insolvenční zákon nevylučuje, aby pro účely incidenčního řízení byly uplatněny správcem či věřiteli vůči směnce (absolutní i relativní) námitky bez ohledu na její případnou indosaci, je-li z této směnky přihlášena pohledávka jiného věřitele.

Soud proto posuzoval vznesené námitky žalovaného a provedl k nim potřebné dokazování.

Z prezentovaného originálu směnky soud zjistil, že se dlužník zavázal směnkou vystavenou dne 10.6.2011 zaplatit společnosti www.money24.cz, a.s., částku (doplněnou až následovně) ve výši 19.659,30 Kč, a to bez protestu dne 10.11.2011. Směnka byla nedatovaným rubopisem převedena na řad žalobce. Ze smlouvy o úvěru č. 2413579 uzavřené mezi www.money 24.cz, a.s., a dlužníkem, dále z evidence úvěru č. 2413579 a oznámení o postoupení závazků soud dále zjistil, že v rámci uzavřené úvěrové smlouvy mezi www.money 24.cz, a.s., a dlužníkem bylo ve všeobecných obchodních podmínkách dohodnuto zajištění vystavením blankosměnky dlužníkem, úvěr byl dlužníku poskytnut jako fyzické osobě a bez uvedení účelu. Dlužník se následně po uzavření úvěrové smlouvy ocitl v prodlení s plněním splátek, došlo k vyrozumění dlužníka o zesplatnění úvěru a postoupení závazků z úvěrové smlouvy na žalobce. O tom byl dlužník informován. Tato skutečnost byla ze strany žalobce nesporná, stejně jako převzetí uvedených dokladů od www.money 24. cz, a.s., žalobcem od právního předchůdce.

V projednávaném případě soud dospěl k závěru, že směnka vystavená dlužníkem jako směnka vlastní, je směnkou, která splňuje formální náležitosti zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového platnou, která je směnkou na řad s doložkou bez protestu, která zajišťovala splnění závazků dlužníka z úvěrové smlouvy, kterou dlužník uzavřel v postavení běžného spotřebitele a nejedná se o spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. Směnka byla remitentem www.money24.cz, a.s., převedena indosamentem na žalobce.

Pro samotné posouzení pravosti přihlášené pohledávky je zásadní závěr, zda je správné tvrzení žalovaného, tedy jeho kauzální námitka směřující k absolutní neplatnosti směnečné dohody pro její rozpor se zákonem.

V době uzavření směnečné dohody (ke dni 10.6.2011) nebylo užití směnky ve spotřebitelských vztazích zásadně vyloučeno, dle § 12 zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru si toliko musel věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru .

Jak však uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku č.j. 104 VSPH 90/2014 (KSLB 54 INS 18525/2012) ze dne 28.4.2014, je nutno vzít v úvahu, že i směnečná dohoda je ve smyslu definice obsažené v § 52 obč. zák. spotřebitelskou smlouvou. Věřitel (v daném případě žalovaný) byl povinen při vystavení směnky zajišťující splnění spotřebitelského úvěru postupovat způsobem, který by dlužníkovi umožnil stejnou obranu proti eventuálnímu nabyvateli směnky jako proti původnímu věřiteli. Pokud uzavřel s dlužnicí směnečnou dohodu, že dlužnice vystaví ve prospěch uvedené společnosti směnku na řad (ordresměnku), ne směnku nikoliv na řad (rektasměnku), zhoršil její postavení a obranu vůči novému nabyvateli směnky s ohledem na omezení námitek dle Čl. I. § 17 ZSŠ. Jak dále uvádí Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí: Nemožnost uzavřít směnečnou dohodu k použití směnky na řad (ordresměnky) lze nepřímo dovodit i ze zákazu stanoveného v § 56 odst. 1 a odst. 3 písm. k) obč. zák. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 3 písm. k) obč. zák. Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. K uvedenému ustanovení odvolací soud dodává, že není-li právně přípustné převádět dluhy dodavatele na třetí osobu, zhoršila-li by se tím možnost spotřebitele domoci se splnění jeho pohledávky, pak je nutno logicky dojít k závěru, že tatáž právní nedovolenost musela platit i v obráceném pořadí , tj. převedl-li dodavatel na jinou osobu pohledávku (v daném případě věc, která generuje pohledávku), a proti této jiné osobě by se spotřebitel mohl bránit s většími obtížemi, než by to bylo možné vůči dodavateli. Odvolací soud proto uzavírá, že nebyla-li ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda (smlouva) obsahovala ujednání, které způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran .

Odvolací soud takto shledal směnečnou dohodu neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák., pokud spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, jež souvisela se spotřebitelským úvěrem. Dlužno poznamenat, že tento rozsudek Vrchního soudu v Praze vychází z předchozí judikatury téhož soudu (srov. rozsudek sp. zn. 9 Cmo 122/2013 z 29. 4. 2013, jenž byl akceptován Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/10 z 18. 7. 2013, v jehož odůvodnění Ústavní soud shledal uvedený rozsudek východiskem pro postup obecných soudů, jak zabránit zneužívání práva).

Protože i v projednávaném případě došlo dne 10.6.2011 k uzavření směnečné dohody mezi remitentem a dlužníkem, kdy směnka byla vystavena na řad remitenta, nezpůsobuje tato skutečnost sice neplatnost směnky, avšak zakládá důvodnou obranu proti povinnosti zaplatit směnku remitentovi. Slovy Vrchního soudu v Praze: Směnka není smlouvou, tudíž neplatnost směnečné smlouvy nemá vliv na platnost směnky, avšak zakládá relevantní kauzální námitku dlužnice proti povinnosti směnku zaplatit . Dále soud dospěl k závěru, že žalovaný je oprávněn vznášet skutkovou námitku ze vztahu dlužníka k remitentovi též vůči žalobci (který nabyl směnky rubopisem s účinky dle Čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ, tj. originárně, nikoliv derivativně dle Čl. I. § 20 odst. 1 druhé věty ZSŠ), neboť v dané věci z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci muselo být zřejmé, že směnka zajišťovala plnění spotřebitele ze smlouvy o úvěru. Tuto vědomost žalobce přiznal ve svém vyjádření ze 6.10.2015, ve kterém vylíčil kauzu směnky a připustil její zajišťující charakter. Jednal tak při nabývání předmětné směnky na škodu dlužníka, neboť věděl, že směnka se týká spotřebitelského úvěru a nepochybně též, že se jedná o směnku na řad.

Veden citovanými závěry dospěl soud k závěru, že z důvodu neplatnosti směnečné dohody, a to pro rozpor se zákonem, není povinen dlužník na směnku plnit, kauzální námitka vznesená žalovaným v postavení insolvenčního správce je proto důvodná.

Také popření tohoto nároku žalobcem tedy bylo důvodné a soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kde byl žalovaný zcela úspěšný, a proto mu soud přiznal v bodu II. výroku proti žalobci plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.584,-Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, dvě jednání ve věci) podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v celkové výši 9.300,-Kč (3 x 3.100,-Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 900,-Kč za uvedené 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300,-Kč, za 1 úkon právní služby a 2 půlhodiny ztráty času po 100,-Kč. To vše zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty 21% ve výši 2.184,-Kč, celkem 12.584,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 9. října 2015

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Strohová