69 ICm 2490/2012
Spisová značka: 69 ICm 2490/2012-28 (KSUL 69 INS 5555/2012) (KSUL 69 INS 5556/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Bednářem v právní věci žalobce JUDr. Ing. Heleny Horové, sídlo kanceláře V Luhu 18, 140 00 Praha 4, insolvenční správkyně dlužníků Jana anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Podbořanská 183, 439 82 Vroutek (vedeno pod sp. zn. KSUL 69 INS 5555/2012), a Heleny anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Podbořanská 183, 439 82 Vroutek (vedeno pod sp. zn. KSUL 69 INS 5556/2012), právně zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem kanceláře Karlovo náměstí 24, 110 00 Praha 1, proti žalovaným 1. Janu anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Kryrská 104/3, 439 82 Vroutek, právně zastoupenému JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem kanceláře B. Němcové 70, 432 01 Kadaň, a 2. Jiřímu anonymizovano , nar. 04.12.1984, trvale bytem Dukelská 892, 441 01 Podbořany, o odpůrčí žalobě,

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva uzavřená dne 12.04.2011 mezi dlužníky Janem anonymizovano , anonymizovano , a Helenou anonymizovano , anonymizovano , jako dárci, a Janem anonymizovano , anonymizovano , a Jiřím anonymizovano , nar. 04.12.1984, jako obdarovanými, jejímž předmětem byl bezúplatný převod nemovitostí zapsaných na LV č. 981 pro k.ú a obec Vroutek, okres Louny (budova č. p. 183 na st.p.č. 11 a st.p.č. 11, st.p.č. 12, p.č.73/2, p.č. 74/2) je v rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INS 5555/2012 a KSUL 69 INS 5556/2012 vůči věřitelům a majetkové podstatě dlužníků Jana anonymizovano a Heleny anonymizovano neúčinná.

II. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit do majetkové podstaty dlužníků na náhradě nákladů řízení částku 14.726,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Odpůrčí žalobou ze dne 24.08.2012, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 27.08.2012, se žalobkyně JUDr. Ing. Helena Horová, insolvenční správkyně dlužníků Jana anonymizovano , anonymizovano (vedeno pod sp. zn. KSUL 69 INS 5555/2012), a Heleny anonymizovano , anonymizovano (vedeno pod sp. zn. KSUL 69 INS 5556/2012), domáhala proti žalovanému 1 Janu anonymizovano ml., anonymizovano , a žalovanému 2 Jiřímu anonymizovano , nar. 04.12.1984, určení neúčinnosti darovací smlouvy, kterou dlužníci Jan Denk st. a Helena anonymizovano jako dárci dne 12.04.2011 na oba žalované jako na obdarované převedli vlastnické právo k nemovitostem na LV 149 pro k.ú. Vroutek. Podle žaloby měli dlužníci darovací smlouvu uzavřít v době, kdy již byli v úpadku a tímto krokem zkrátili uspokojení svých věřitelů, neboť se bez jakékoliv protihodnoty zbavili svého majetku. Jde proto o neúčinný právní úkon (právní úkon bez přiměřeného protiplnění) podle § 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Navíc tímto krokem zvýhodnili žalované jako osoby blízké na úkor ostatních svých věřitelů a může proto jít též o zvýhodňující právní úkon podle § 241 IZ..

Podáním ze dne 26.09.2012 se k podané žalobě vyjádřil žalovaný 1 Jan Denk ml., který uvedl, že o zadlužení svých rodičů se dověděl až z podané žaloby. V darovací smlouvě bylo výslovně uvedeno, že na darovaných nemovitostech neváznou žádné závazky, dluhy, věcná břemena nebo jiné právní vady. Dar přijal v dobré víře a nikdo se na něj neobrátil s žádostí o vrácení daru. Za této situace považuje podanou žalobu za bezdůvodnou, neboť byl ochoten věc řešit mimosoudně vrácením daru, souhlasným prohlášením o neplatnosti smlouvy nebo odstoupením od smlouvy. Spor je tak uměle vytvořen, žaloba je předčasná a žalovaný proto navrhuje podanou žalobu zamítnout. Své vyjádření pak při soudním jednání doplnil tak, že podaná odpůrčí žaloba je svou povahou určovací žalobou, a proto, že zde není prokázán naléhavý právní zájem, nemělo by být o této žalobě rozhodováno.

Žalovaný 2 Jiří Denk se k podané žalobě nevyjádřil.

K projednání podané odpůrčí žaloby soud nařídil jednání na den 07.12.2012. V průběhu jednání, k němuž se dostavil žalobce a žalovaný 1 (žalovaný 2 se bez omluvy nedostavil), učinili účastníci nesporným, že dlužníci uzavřeli dne 12.04.2011 jako dárci darovací smlouvu, kterou na oba žalované jako na obdarované převedli vlastnické právo k nemovitostem na LV 149 pro k.ú. Vroutek. Dne 07.03.2012 byly Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručeny insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení Jana anonymizovano st. (KSUL 69 INS 5555/2012) a Heleny anonymizovano (KSUL 69 INS 5556/2012). Usnesením ze dne 22.03.2010 č.j. KSUL 69 INS 5555/2012-A-8 a KSUL 69 INS 5556/2012-A-8 soud spojil obě řízení pod společnou spisovou značku KSUL 69 INS 5555/2012 a usnesením ze dne 27.03.2012 č.j. KSUL 69 INS 5555/20102-A-11 soud zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Ing. Helena Horová (žalobkyně). Usnesením ze dne 18.05.2012 č.j. KSUL 69 INS 5555/2012-B-4 soud rozhodl o neschválení oddlužení a současně prohlásil na majetek obou dlužníků konkurs. Toto usnesení nabylo právní moci dne 09.06.2012. Žalovaní nijak nerozporovali skutečnost, že jsou osobami blízkými, ani to, že převodem nemovitosti došlo ke zkrácení uspokojení věřitelů. Sporným tak zůstalo pouze to, zda žalovaní o úpadku dlužníků věděli, zda žalovaní zavdali důvod k podání odpůrčí žaloby a zda uzavřená darovací smlouva je neúčinným právním úkonem či nikoli. Poté byly provedeny všechny důkazy předložené a navržené oběma stranami.

Z darovací smlouvy ze dne 12.04.2011 (č.l. 7-8), uzavřené mezi dlužníky jako dárci a žalovanými jako obdarovanými je zřejmé, že nemovitosti byly na žalované převedeny bezúplatně (tedy bez jakékoliv protihodnoty) a právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly dne 13.04.2011. To potvrzuje i výpis z katastru nemovitostí (č.l. 9-10). Soud dále provedl důkaz listinami z insolvenčního spisu KSUL 69 INS 5555/2012 a 5556/2012. Z insolvenčních návrhů (č.l. A-1) je zřejmé, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 07.03.2012 a darovací smlouva tedy byla uzavřený méně než 1 rok před zahájením insolvenčního řízení. Aktivní legitimace žalobkyně i stav insolvenčního řízení je prokázán rozhodnutím o úpadku (č.l. A-9) a rozhodnutím o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu (č.l. B-4). Z těchto rozhodnutí rovněž vyplývá, že o úpadku obou dlužníků bylo rozhodnuto dne 27.03.2012 a žaloba podaná dne 27.08.2012 byla proto podána včas (v roční zákonné lhůtě). Rozsah pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení a zjištěných v tomto řízení je prokázán jednak protokolem o přezkumném jednání (č.l. B-3) a rovněž přihláškami č. P1 až P6. Z nich vyplývá rovněž to, že nejméně 2 závazky dlužníků byly splatné již před uzavřením darovací smlouvy. Pohledávka věřitele č. 2 České spořitelny a.s. ve výši 561.563,34 Kč byla v plné výši zesplatněna dne 24.03.2011 (tj. 19 dnů před uzavřením darovací smlouvy), pohledávka věřitele č. 6 ve výši 33.042,-Kč byla v plné výši zesplatněna dne 27.01.2011 (tj. více než 3 měsíce před uzavřením darovací smlouvy. Z protokolu o přezkumném jednání (č.l. B-3) navíc vyplývá, že dlužníci si byli svého úpadku vědomi, a nemovitost darovali právě s úmyslem poškodit ostatní věřitele, resp. zvýhodnit svého syna Jana anonymizovano (žalovaného 1), který měl údajně také splatnou pohledávku. Dlužníci chtěli pohledávku svého syna přednostně uspokojit, a proto nemovitost na něj a jeho bratra převedli.

Další důkazy účastníci ani po poučení podle § 118b a 119a občanského soudního řádu nenavrhli.

V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl, neboť bylo prokázáno, že napadený právní úkon splňuje znaky neúčinného úkonu podle § 240 IZ a tento úkon byl učiněn v době, kdy dlužník byl v úpadku. Insolvenční správce neměl jinou zákonnou možnost jak postihnout majetek převedený napadeným úkonem, když zde nebyl žádný zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy a nebyla namítána ani neplatnost uzavřené smlouvy.

Žalovaný 1 naproti tomu, uvedl, že soud při rozhodování o insolvenčním návrhu měl vyzvat dlužníky, aby spornou nemovitost zahrnuli do svého seznamu majetku a to např. tak, že by pořádali o vrácení daru. Protože soud toto neučinil, došlo k prohlášení konkursu, k němuž by jinak patrně nedošlo, a úpadek by byl řešen jiným způsobem. Žalovaný 1 pro případ, že by soud vyhověl podané žalobě, navrhl, aby soud přihlédl k tomu, že žalovaní vzniklou situaci nezapřičinili, a neměli by proto být povinni hradit náklady řízení.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů je nepochybné, že přinejmenším od 24.03.2011 byli dlužníci Jan Denk st. a Helena anonymizovano v úpadku. Přesto dne 12.04.2011 darovali svou nemovitost svým dvěma synům, čímž prakticky znemožnili uspokojení svých věřitelů, neboť jiný majetek dlužníci neměli. Dne 07.03.2012 bylo na základě návrhů na povolení oddlužení obou dlužníků zahájeno u

Krajského soudu v Ústí nad Labem insolvenční řízení proti oběma dlužníkům, které nakonec vyústilo v prohlášení konkursu na majetek dlužníků. Tento skutkový děj je zcela nesporný a je prokázán i provedenými listinnými důkazy. Spornou otázkou je pouze to, zda jde o neúčinný právní úkon.

Podle § 235 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Podle § 240 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle § 241 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Z uvedeného znění je tedy zřejmé, že pro posouzení důvodnosti odpůrčí žaloby je nutné zjistit, zda napadeným právním úkonem (kupní smlouvou) došlo ke zkrácení uspokojení věřitelů či ke zvýhodnění některých věřitelů. V daném případě, kdy se dlužníci v úpadkové situaci zbavili svého majetku, který bezúplatně převedli na své děti, je nepochybné, že k poškození věřitelů došlo, neboť v případě, že majetek by darován nebyl, mohl by sloužit k uspokojení věřitelů. Úpadek dlužníků nastal před uzavřením darovací smlouvy. Navíc vzhledem k tomu, že převod proběhl mezi osobami blízkými, platí zákonná domněnka, že dlužníci byli v době převodu nemovitosti v úpadku. Žalovaní přitom neuvedli žádné skutkové tvrzení ani nenavrhli žádný důkaz, kterým by se úpadek dlužníků v době uzavření smlouvy pokusili vyvrátit. Soud neshledal důvodnou ani námitku nedostatku naléhavého právního zájmu, neboť insolvenční zákon nedává insolvenčnímu správci jinou možnost, než v případě neúčinného právního úkonu podat odpůrčí žalobu. Naléhavý právní zájem je dán tím, že žaloba je podávána v rámci insolvenčního řízení. Tím je také vyvrácena námitka žalovaných, že správce se měl pokusit nejprve pokusit o mimosoudní vyřešení věci tím, že by došlo k vrácením daru, souhlasnému prohlášení o neplatnosti smlouvy nebo odstoupení od smlouvy. Vrácení daru bylo možné pouze před rozhodnutím o úpadku, kterým dlužníci ztratili dispoziční oprávnění k majetku. Lichá je i výtka adresovaná insolvenčnímu soudu, že měl před rozhodnutím o úpadku dlužníky vyzvat k zahrnutí majetku do seznamu majetku, čímž by se zabránilo prohlášení konkursu. Soud takovýto krok před rozhodnutím o úpadku učinit nemohl, neboť neměl žádné informace o existenci takového majetku. Tyto informace soud získal až ze zprávy insolvenční správkyně před přezkumným jednáním. Správkyni zákon neumožňuje ani odstoupení od smlouvy či souhlasné prohlášení o neplatnosti darovací smlouvy, neboť při absenci zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy či pro neplatnost smlouvy by se jednalo ze strany správkyně o obcházení zákona. Jediným zákonným postupem tedy bylo podání odpůrčí žaloby. Protože majetek dlužníci převedli na své děti bezúplatně, dospěl soud k závěru, že jde o neúčinný právní úkon podle § 240 IZ (právní úkon bez přiměřeného protiplnění). Vzhledem k tomu, že žalovaným odpůrčím důvodem je důvod uvedený v § 240 IZ, není podstatná otázka, zda nabyvatelé nemovitosti o úpadku dlužníků věděli. Darovací smlouva by mohla být rovněž zvýhodňujícím právním úkonem, neboť dlužníci při přezkumném jednání uváděli, že tímto způsobem chtěli přednostně uspokojit pohledávku svého syna. Existence této údajné pohledávky však nebyla žádným účastníkem tvrzena ani prokazována (patrně z důvodu nadbytečnosti při prokázání jiného odpůrčího důvodu) a proto soud prokázání odpůrčího důvodu podle § 241 IZ neshledal.

Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že uzavřená darovací smlouva je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ, soud podané odpůrčí žalobě vyhověl a rozhodl o neúčinnosti uzavřené darovací smlouvy. Žalovaní tak jsou v souladu s ustanovením § 236 a 237 insolvenčního zákona vydat plnění z neúčinného právního úkonu (tedy převedené nemovitosti) do majetkové podstaty dlužníků.

Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalobce. Soud sice uznává určitou opodstatněnost námitky žalovaného 1, že sám nezavinil vzniklou situaci, nicméně tuto skutečnost nelze považovat za naplnění podmínek § 143 o.s.ř. Žalobci zákon nepřiznává jinou možnost, jak vzniklou situaci řešit, než podáním odpůrčí žaloby. Žalovaný současně neprokázal (ani netvrdil), že žalobci sám nějaké mimosoudní řešení nabídl, a to i přesto, že mezi odhalením neúčinného úkonu, k němuž došlo při přezkumném jednání dne 18.05.2012, a podáním žaloby, měl časový prostor více než 3 měsíců k vyřešení věci. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaných náklady řízení žalobci nahradit. Žalobci náleží paušální odměna za zastupování stanovená podle § 8 vyhl. 484/2000 ve výši 10.000,-Kč, 3x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. za 3 úkony (převzetí právního zastoupení, podání žaloby ze dne 24.08.2012 a účast při jednání dne 07.12.2012) po 300,-Kč, tj. 900,-Kč, náhrada za promeškaný čas na cestu k jednání dne 07.12.2012 podle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. 400,-Kč (4x půlhodina) a cestovné k soudu z Prahy do Ústí nad Labem a zpět, celkem 180 km. Výše cestovného se stanoví podle vyhl. 429/2011 Sb. tak, že při 180 km činí základní sazba náhrady podle § 1 písm. b) 666,-Kč (3,70 Kč za 1 km) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty podle § 4 písm. c) (34,70 Kč za litr motorové nafty) při spotřebě 4,9 litrů na 100 km částku 306,-Kč. Celková výše nákladů řízení proto činí 12.272,-Kč, přičemž tato náhrada se zvyšuje o 20 % DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 14.726,40 Kč (včetně DPH) s tím, že je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku, a to do majetkové podstaty dlužníků (§ 202 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 7. prosince 2012 JUDr. Jiří Bednář, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Dolenská