69 ICm 1910/2015
69 ICm 1910/2015-182 (KSUL 69 INS 30085/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobce: 1) Mgr. Novotný Ladislav, nar. , bytem , 2) Novotný Radovan, nar. , bytem oba zastoupeni JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 113, 460 01 Liberec, proti žalované: JUDr. Mgr. Jinochová Matyášová Martina, IČO: 72657111, se sídlem Washingtonova 25, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyně Simony Pastrňákové, nar. 31. 13. 1972, bytem Bystřická 231/13, 417 03 Dubí, zastoupena Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha, o určení přihlášené pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce 1) přihlášené v insolvenčním řízení dlužnice Simony Pastrňákové projednávané před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 30085/2014 č. P3 ve výši 321.364,47 Kč, se zamítá.

II. Žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce 2) přihlášené v insolvenčním řízení dlužnice Simony Pastrňákové projednávané před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 30085/2014 č. P2 ve výši 321.364,47 Kč, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 24.246,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci, k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Topola. isir.justi ce.cz (KSUL 69 INS 30085/2014)

Odůvodnění:

Žalobami shodného znění doručenými Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 13. 5. 2015 se žalobce 1) a žalobce 2) domáhali proti žalované insolvenční správkyni dlužnice Simony Pastrňákové (dále jen dlužnice) určení pravosti žalovanou popřených pohledávek žalobců vůči dlužnici přihlášených do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 30085/2014 ve výši 321.364,47 Kč (pohledávka žalobce 1) s pořadovým číslem P3 a pohledávka žalobce 2) s pořadovým číslem P2), tedy v rozsahu popření přihlášek žalovanou jako insolvenční správkyní. Žalobci přihlásili své pohledávky jako nevykonatelné, obě původně z titulu notářského zápisu NZ 101/2011 (dále jen notářský zápis) s nabytím právní moci dne 31. 7. 2011 na částku 720.000,-Kč. Po výzvě insolvenční správkyně k doplnění přihlášky doplnil žalobce 1) u pohledávky P3 jako právní důvod vzniku smlouvu o půjčce ze dne 30. 5. 2011 (dále jen smlouva o půjčce) uzavřenou mezi žalobcem 1) a žalobcem 2) jako věřiteli a dlužnicí a dále Ivo Pastrňákem, nar. a Josefem Pomezným, nar. jako dlužníky na straně druhé na částku 300.000,-Kč. Žalobce 2) na výzvu insolvenční správkyně původně nereagoval. Následně upřesnil, že právní důvod přihlášky P2 je rovněž smlouva o půjčce.

Pohledávky obou žalobců vznikly z jednoho stejného titulu (na straně věřitele ve smlouvě o půjčce jsou uvedeni oba žalobci); pouze v rámci insolvenčního řízení přihlásili každý svůj nárok zvlášť přihláškami P3 a P2, který tvoří polovinu z celku.

Nespornost pohledávek žalobci dovozují z notářského zápisu NZ 101/2011 s nabytím právní moci dne 31. 7. 2011 na částku 720.000,-Kč. Pohledávky zároveň uplatňovali v exekučním řízení sp. zn. 131 EX 3613/11 vedeném Mgr. Petrem Polanským.

Žalobci shodně tvrdili (podali žaloby stejného znění), že pravost pohledávek prokazují navržené důkazy-smlouva o půjčce, notářský zápis, dále výpověď věřitele v trestním řízení u Okresního soudu v Liberci. Zároveň namítali, že ani soud při vydání usnesení o nařízení exekuce, v exekučním řízení a ani v trestním řízení nebyla zpochybněna pravost, výše či důvod pohledávky. Dále tvrdili, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je veřejnou listinou dle § 134 o.s.ř. a předpokládá se pravdivost jejího obsahu. Nadto namítá, že insolvenční správce v protokolu z přezkumného jednání ze dne 16. 4. 2016 změnil stanovisko a jejich pohledávky dodatečně uznal. Žalobce navrhl, aby soud určil, že jeho pohledávka byla přihlášena po právu.

Žalovaná shledala žalobu jako nedůvodnou. Tvrdila, že jako právním důvodem vzniku pohledávky žalobci v přihláškách pohledávek označili notářský zápis NZ 101/2011 (přihlášky však přihlásili jako nevykonatelné), což insolvenční správkyně nepovažovala za právní důvod vzniku pohledávky a žalobce vyzvala k opravě. Žalobce 2) na výzvu nereagoval a žalobce 1) předložil Smlouvu o půjčce ze dne 30. 5. 2011 (nedoplnili žádná skutková tvrzení), což žalovaná považuje za neprokázání přihláškou uplatněných nároků. Zejména tvrdila, že žalobci navržená listina (notářský zápis) není právním důvodem vzniku pohledávky. Z částky 720.000,-Kč dle notářského zápisu (každý z žalobců uplatňuje polovinu) nelze bez dalšího dovodit souvislost k částce z doplněné smlouvy o půjčce, neboť ta zní na 300.000,-Kč. Pokud však má být právním důvodem opravdu smlouva o půjčce ze dne 30. 5. 2011, pak podíl (KSUL 69 INS 30085/2014)

žalobců by byl 150.000,-Kč, ale dále hlavně splatnost pohledávky dne 30. 7. 2011 se promlčí ve tříleté promlčecí lhůtě dne 30. 7. 2014. Dle žalované byly přihlášky pohledávek podány dne 3. 12. 2014, tedy po uplynutí promlčecí lhůty a z důvodu promlčení považuje žalovaná nároky obou žalobců za nezpůsobilé přiznat soudně. Při soudním řízení žalovaná i nadále setrvala v tvrzení, že notářský zápis nevyvozoval konkrétní právní důvod uznání dluhu a neodpovídal částce půjčky sjednané v písemné formě, navíc tvrzení o existenci ústní půjčky odporuje článku III. notářského zápisu, který se stanoví uznání dluhu z půjčky v jednotném čísle. Správkyně k namítané změně stanoviska u přezkumného jednání vysvětlila, že v přezkumných listech doručených soudu před přezkumným řízením znělo její stanovisko nevyjádřila se a změna stanoviska směřovala k následnému popření pohledávek P2 a P3 při přezkumném jednání u soudu.

Soud na prvním jednání spojil z důvodů skutkové souvislosti (společné půjčky) u něj zahájených věcí, nadto se týkající týchž účastníků, usnesením dle § 112 o. s. ř. věci žalobce 1) a žalobce 2) ke společnému řízení. Žalobce potom vyzval k doplnění rozhodných tvrzení, z nichž by vyplýval v přihláškách uplatněný nárok a k označení důkazů k těmto doplněným tvrzením. V průběhu soudního jednání ve věci žalobci doplnili svá tvrzení v tom smyslu, že po uzavření písemné smlouvy o půjčce na částku 300.000,-Kč, v ten samý den uzavřeli stejné strany ještě ústní smlouvu o půjčce na částku 400.000,-Kč, která byla na místě předána. K tomuto tvrzení označili i důkazy.

Soud z provedeného dokazování zjistil, že dne 19. 1. 2015 usnesením č.j. KSUL 69 INS 30085/2014-A-16 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužnice. Žalobci přihlásili svoje pohledávky v insolvenčním řízení dlužnice (P2, P3) jako pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 5. 2011 ve výši 321.364,47 Kč (P2) a ve výši 321.364,47 Kč (P3) obě (původně ještě jako jedna nerozdělená pohledávka) vykonatelné dle notářského zápisu NZ 101/2011 na částku 720.000,-Kč s nabytím právní moci 31. 7. 2011 a uplatňované v exekučním řízení sp. zn. 131 EX 3613/2011 u soudního exekutora Mgr. Petra Polanského. Dále z tohoto spisu vyplývá, že dne 16. 4. 2015 byly přezkoumány pohledávky žalobců při přezkumném řízení s výsledkem, že pohledávka P2 žalobce 2) byla žalovanou celá popřena z důvodů uvedených v žalobě a pohledávka P3 žalobce 1) byla žalovanou také celá popřena rovněž z důvodů uvedených v žalobě. Žalobci podali žaloby v zákonné lhůtě. Usnesením ze dne 19. 1. 2015 (A-16) byl insolvenčním soudem prohlášen konkurs a bylo určeno, že bude projednáván jako nepatrný. Insolvenční řízení dosud není skončeno, prohlášený konkurz trvá.

Dále z příloh přihlášky žalobce, konkrétně ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 5. 2011, soud zjistil, že žalobci jako věřitelé uzavřeli s dlužnicí a dále Ivo Pastrňákem, nar. a Josefem Pomezným, nar. jako dlužníky na straně druhé smlouvu, kterou jim přenechali částku 300.000,-Kč. Dlužníci se zavázali předmětnou částku navýšenou o odměnu 10.000,-Kč splatit ve lhůtě do 30. 7. 2011.

Z notářského zápisu NZ 101/2011 ze dne 30. 5. 2011 soud zjistil, že věřitelé a dlužníci ze smlouvy o půjčce jsou označeni jako účastníci na listině nazvané dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Článek I. obsahuje prohlášení, dle kterého strany považují za nesporné, že věřitelé poskytli dlužníkům půjčku peněz ve výši 720.000,-Kč a dlužníci se zavázali poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30. 7. 2011. (KSUL 69 INS 30085/2014)

V článku II. spoludlužníci potvrzují přijetí částky 700.000,-Kč jako půjčky, dále v textu uznávají dluh co do důvodu vzniku závazku a výše a zavazují se půjčenou částku ve stanovené lhůtě vrátit včetně odměny ve výši 20.000,-Kč. Dle článku III. je právním důvodem (dle bodu 3.) smlouva o půjčce peněz a předmětem plnění (dle bodu 4.) peněžní prostředky ve výši 700.000,-Kč.

Z trestního spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 28/2014 soud zjistil, že trestní řízení je vedeno proti všem spoludlužníkům ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 5. 2011 ve věci této půjčky. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení Ladislava Novotného ze dne 9. 2. 2012, z doplnění podaného vysvětlení ze dne 11. 10. 2012, z protokolu o výslechu obviněného Josefa Pomezného ze dne 4. 11. 2013 a dále ze záznamu o podaném vysvětlení Lenky Štefanové Křížkové ze dne 25. 7. 2012 a jeho doplnění ze dne 7. 2. 2013 bylo prokázáno, že mezi žalobci a dlužnicí společně s dalšími spoludlužníky došlo k jednání za účelem uzavření smlouvy o půjčce a zároveň, že došlo k uzavření písemné smlouvy o půjčce ve výši 300.000,-Kč. Spolu s protokoly o hlavním líčení ze dne 20. 4. 2015 a ze dne 23. 9. 2015 a s rozsudkem ze dne 11. 11. 2015 soud má za prokázané předání částky 500.000,-Kč od žalobců spoludlužníkům. Dále soud z uvedených listin zjistil, že došlo k jednání u notářky a že na dlužnici jsou vedena exekuční řízení ve vztahu k uzavřené smlouvě o půjčce s žalobci.

Předání více než 500.000,-Kč mezi žalobci a spoludlužníky z uvedených důkazů nevyplývá. Předání částky vyšší tvrdí toliko žalobci. V tomto smyslu vypovídal žalobce Ladislav Novotný i v řízení před trestním soudem, další výpověď (svědkyně Lenka Štefanová Křížková) svědkyně tuto verzi nepotvrdila, neboť v hlavním líčení změnila popis události tak, že přítomna předání peněz nebyla. Výpověď žalobce proto soud považuje za účelovou a nepřihlédl k ní. K závěru o tom, že k předání vyšší částky než 500.000,-Kč nedošlo, se na základě dokazování vyslovil i Okresní soud v Liberci, který zároveň obžalované zprostil z tvrzeného zločinu podvodu.

Ani po poučení soudu k prokázání tvrzení o vzniku půjčky ve výši 700.000,-Kč a provedení žalobcem navržených důkazů (rozsudek č.j. 4 T 28/2014-277 a úřední záznam o podaném vysvětlení Ladislava Novotného ze dne 9. 2. 2012) nemá soud za prokázané, že došlo k předání částky vyšší než 500.000,-Kč, a to zejména s ohledem na rozporné výpovědi žalobců, svědka a spoludlužníků, závěr trestního soudu o skutkovém stavu věci a zproštění obžalovaných v trestní věci.

Z exekučního příkazu č.j. 131 EX 3613/11-39 a usnesení č.j. 48 EXE 1179/2011-12 bylo zjištěno, že Mgr. Petr Polanský je pověřen provedením exekuce ve věci dlužnice, exekučním titulem pro výkon pohledávky je v obou případech notářský zápis NZ 101/2011 ze dne 30. 5. 2011.

Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci a dlužnice jako jedna ze spoludlužníků uzavřeli písemnou smlouvu o půjčce na částku 300.000,-Kč, přičemž téhož dne ještě došlo k předání další částky 200.000,-Kč bez prokázaného právního důvodu. Soud zjistil, že celkem dlužníci od věřitelů převzali dne 30. 5. 2011 finanční prostředky v celkové výši 500.000,-Kč. Dlužníci se v písemné smlouvě o půjčce zavázali poskytnutou částku s odměnou ve výši 10.000,-Kč do 30. 7. 2011 vrátit žalobcům. Dne 30. 5. 2011 došlo zároveň ke schůzce u notářky JUDr. Edity Volné v Liberci, která téhož dne vydala dokument nazvaný (KSUL 69 INS 30085/2014) notářský zápis obsahující pouze neurčité odkazy na právní důvod vzniku zajišťovaného dluhu. Vůči dlužnici byla zahájena ohledně předmětu žaloby dvě exekuční řízení.

Tvrzení žalobců, že dlužníkům předali kromě částky 300.000,-Kč z písemné smlouvy o půjčce ještě 400.000,-Kč na základě ústní smlouvy o půjčce, soud neuvěřil, neboť má za dostatečně prokázané důkazy z trestního řízení u Okresního soudu v Liberci (rozsudek, protokoly o hlavním líčení ze dne 20. 4. 2015 a ze dne 23. 9. 2015), že kromě poskytnutého plnění z písemné smlouvy (300.000,-Kč) došlo k předání pouze částky 200.000,-Kč a nikoli 400.000,-Kč. S doplněným tvrzením žalobců o ústní půjčce ve výši 400.000,-Kč se kromě závěrů z trestního spisu neshoduje ani jejich původní tvrzení v žalobě, znění písemné smlouvy o půjčce, ani znění notářského zápisu s formulacemi půjčka peněz , ze smlouvy o půjčce užitými v jednotném čísle.

Nejprve se soud proto zabýval předběžnou otázkou, zda z notářského zápisu vyplývají nároky žalobců uplatněné v přihláškách jejich pohledávek, neboť žalobci ve svých přihláškách tvrdili, že titulem pro podání přihlášky je uvedený notářský zápis.

Soud tedy posuzoval, zda notářský zápis svým obsahem zakládá samostatný právní důvod vzniku tvrzené pohledávky (smlouva), nebo zda osvědčuje jiné konkrétní právní jednání, ke kterému dle tvrzení žalobců mělo mezi žalobci a dlužníky dojít (uznání dluhu, svolení k vykonatelnosti dluhu).

Notářský zápis dle § 63 odst. 1 písm. f) zákona č. 358/1992 Sb. notářský řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen notářský řád) musí obsahovat obsah právního jednání; j) a další náležitosti, stanoví-li tak tento zákon.

Dle § 71a odst. 2 notářského řádu, notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.

Vymezení právního jednání v předmětném notářském zápisu obsahuje vágní slovní spojení jako poskytnutí půjčky peněz , peněžní prostředky , zatímco údaje o obsahu samotného právního jednání (datum uzavření půjčky, její sjednaná výše, jiné právní důvody poskytnutého plnění, splatnost apod.) zápis neobsahuje a je proto neurčitý. Notářský zápis proto nelze hodnotit jako dohodu o splnění závazku, neboť vychází z neúplného popisu právního důvodu vzniku pohledávky, označené jako smlouva o půjčce peněz (bez konkrétního data, bez částky, v jednotném čísle). Nad to jasně nevyplývá, jakou částku žalobci dlužníkům předali, není zřejmý právní důvod nebo právní důvody poskytnutého plnění.

Obsah notářského zápisu neodpovídá ani dalším skutkovým zjištěním, nelze tedy jeho obsah-a tedy vůli stran-dovodit z dalších zjištěných okolností. Poskytnuté finanční prostředky dle notářského zápisu měly být ve výši 700.000,-Kč, ale smlouva o půjčce následně předložená věřiteli jako titul pro vydání notářského zápisu zní pouze na částku 300.000,-Kč, odměnu 10.000,-Kč a při následném jednání soudu žalobci doplnili svá tvrzení (KSUL 69 INS 30085/2014) o ústí smlouvu o půjčce z téhož dne na 400.000,-Kč. Předložený notářský zápis tedy nepopisuje dostatečně určitě ani právní jednání uzavřené ve formě notářského zápisu dle § 63 odst. 1 notářského řádu, a stejně tak ani nepopisuje právní jednání, které by bylo jako právní titul podkladem zápisu o přímé vykonatelnosti dle § 71a odst. 2 notářského řádu. Zápis je tedy neurčitý a ujednání v něm jsou absolutně neplatná. Kromě toho je zápis materiálně nevykonatelný ve smyslu § 261a odst. 1 o. s. ř.

Této skutečnosti si museli být vědomi i žalobci, kteří svoji pohledávku co do právního důvodu původně opírali o tento notářský zápis a pohledávku přihlásili jako nevykonatelnou.

Proto byli žalobci správně vyzváni žalovaným insolvenčním správcem, aby svá tvrzení o důvodu svých přihlášek doplnili o další skutková tvrzení. Výsledkem bylo doplněné tvrzení žalobců o poskytnutých půjčkách dlužnici a dalším spoludlužníkům.

K posouzení nároku uplatněného v žalobách soud vycházel z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném ke dni 30. 5. 2011 (dále jen obč. zák.), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o.z.

Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 451 odst. 1 a 2 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Dle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

Mezi žalobci a dlužnicí byla dle skutkových zjištění uzavřena písemná smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., přičemž vůči závazku věřitelů přenechat finanční prostředky stojí závazek dlužníků tyto prostředky včetně odměny do sjednané doby vrátit. Dále došlo ke vzniku závazku na základě bezdůvodného obohacení, neboť dlužnice získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu v částce 200.000,-Kč, tedy v rozsahu plnění poskytnutého od žalobců, u kterého se žádný právní titul zjistit nepodařilo.

K uzavření písemné smlouvy o půjčce s žalobci jako společnými věřiteli na částku 300.000,-Kč došlo dne 30. 5. 2011 a dlužníci se ve smlouvě zavázali zaplatit částku zvýšenou o odměnu ve výši 10.000,-Kč do 30. 7. 2011. Protože k vrácení částky ve sjednané výši nedošlo, žalobci se domáhali uplatnění uvedené částky u soudu. Žalovaná vznesla námitku promlčení a soud k ní proto musel přihlédnout. Notářský zápis nesplňuje náležitosti stanovené zákonem (§63, § 71a notářského řádu) a jeho obsah je neurčitý, neobsahuje uznání konkrétního vymezeného dluhu, a tedy nedošlo tímto úkonem k přerušení promlčecí doby ve (KSUL 69 INS 30085/2014) smyslu § 110 odst. 1 obč.zák. Proto promlčecí lhůta u smlouvy o půjčce běžela 3 roky, ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy od 30. 7. 2011. Promlčecí lhůta k uplatnění práva ze smlouvy o půjčce skončila dne 30. 7. 2014. Žalobci přihlásili své přihlášky pohledávek P2 a P3 dne 25. 11. 2014, a to každý svou část (dělitelné) pohledávky v insolvenčním řízení dlužnice. Učinili tak ale až po uplynutí lhůty k uplatnění práva u soudu. Soud proto pohledávku ve výši 300.000,-Kč neshledal přihlášenou důvodně.

Mezi žalobci a dlužnicí (spoludlužníky) dále došlo k předání částky ve výši 200.000,-Kč. Tvrzený právní důvod vzniku-ústní smlouvu o půjčce-se však žalobcům nepodařilo prokázat, neboť z dokazování nevyplývá, že by si smluvní strany ujednali podstatné náležitosti tohoto smluvního vztahu. Soud proto vychází ze zjištění, že mezi stranami nebyl založen právní důvod vzniku, zároveň nevznikl ani právní vztah, jehož konkrétní ustanovení by mohla být použita. K majetkovému prospěchu na straně dlužnice však došlo, a proto je třeba užít ustanovení o bezdůvodném obohacení, konkrétně plnění poskytnutého bez právního důvodu. K bezdůvodnému obohacení dochází v okamžiku, kdy obohacený přijal plnění. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení oběma žalobcům, kteří jej jako (dělitelné) plnění dlužníkům poskytli, proto vznikla dne 30. 5. 2011 (od tohoto dne žalobci mohli a měli vědět, že k bezdůvodnému obohacení došlo, neboť finanční prostředky spoludlužníkům sami předávali a nedostatečnosti a neurčitosti ujednání vztahů si měli být vědomi, neboť soukromé právo vychází ze zásady, že neznalost zákona neomlouvá).

Žalovaná na jednání uplatnila námitku promlčení i ve vztahu k tomuto plnění, proto k ní soud k jejímu výslovnému návrhu musel přihlédnout. Promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je dvouletá a skončila dne 30. 5. 2013. Žalobci přihlásili své přihlášky pohledávek P2 a P3, v nichž uplatnili i nárok na zaplacení této poskytnuté částky (každému jeho částí, tedy polovinou) dne 25. 11. 2014, tedy po uplynutí promlčecí lhůty k uplatnění práva u soudu. Soud proto ani pohledávku ve výši 200.000,-Kč neshledal jako důvodně přihlášenou.

Soud rovněž posoudil námitku žalobců, že insolvenční správkyně Ing. Jana Edelmannová dodatečně uplatněný nárok uznala a dospěl k závěru, že tato interpretace stanoviska správkyně není správná. Z protokolu o přezkumném jednání (B-4 ze dne 16. 4. 2015), ze seznamu přihlášených pohledávek (B-2 z 23. 3. 2015) a doplněného seznamu pohledávek po přezkumu vyplývá, že správkyně původně k přihláškám pohledávek obou žalobců své stanovisko neuvedla. To logicky vyplývá z potřeby doplnit přihlášky jejich pohledávek, k čemuž byli oba žalobci skutečně správkyní vyzváni, jak vyplývá z výzvy ze dne 4. 3. 2015 na č.l. 30 spisu. Při přezkumu bylo zaznamenáno stanovisko správkyně jako změna , neboť pohledávku bez vyjádření změnila na popřenou, a to v obou případech. Tento závěr soudu se opírá o odpověď správkyně ze dne 9. 5. 2016, ve kterém potvrdila popření pohledávek žalobců jako své konečné stanovisko ve věci.

Soud proto z uvedených důvodů žalobu o určení přihlášené pohledávky co do celé výše zamítl, neboť popření pohledávky žalovaným shledal důvodným.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný zcela, proto mu soud přiznal v bodu III. výroku proti žalobcům plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 24.246,25 Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné (KSUL 69 INS 30085/2014) podání soudu, 2x účast na jednání) podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v celkové výši 15.600,-Kč (3 x 3.900,-Kč) plus 21% DPH ve výši 3.276,-Kč, celkem 18.876,-Kč. Z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 1.200,-Kč za uvedené 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300,-Kč, za 1 úkon právní služby plus 21% DPH ve výši 252,-Kč, celkem 1.452,-Kč. Dále soud přiznal požadované cestovné ve výši 2.038,22 Kč dle § 137 o.s.ř. v souladu s § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce a vyhláškou č. 328/2014 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Žalovaný požadoval cestovné za 364 ujetých kilometrů (2 jízdy po 182 km k jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem z Prahy) při průměrné spotřebě 6,1 litru NM na 100 km a ceně za jeden litr pohonné hmoty 29,50 Kč bez DPH (dle vyhlášky č. 328/2015 Sb.). Z toho je zřejmé, že spotřeboval za jednu cestu tam a zpět pohonné hmoty za 327,51 Kč bez DPH a náhrada za použití osobního automobilu při koeficientu 3,80 Kč činí celkem 691,60 Kč bez DPH, celkem tedy cestovné za jednu jízdu činilo 1.019,11 Kč bez DPH. Za dvě cesty činí náklady částku ve výši 2.038,22 Kč, zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty 21% ve výši 428,03 Kč, celkem 2.466,25 Kč. Dále soud žalovanému přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., strávený z Prahy do Ústí nad Labem a zpět (3 půlhodiny na jedné cestě), celkem 12 půlhodin po 100,-Kč, v celkové výši 1.200,-Kč plus 21% DPH ve výši 252,-Kč, celkem 1.452,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 22. července 2016

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Pánková, DiS.