69 ICm 1734/2010
69 ICm 1734/2010-634 (KSUL 69 INS 2392/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Bednářem v právní věci žalobce Marc anonymizovano , anonymizovano , bytem Tylova 101, 411 56 Bohušovice nad Ohří, právně zastoupeného Mgr. Janou Payne, advokátkou advokátní kanceláře Giese & Partner v.o.s. se sídlem Praha 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 117 19, IČO: 26156920, proti žalovanému Ing. Aleši Klaudymu, sídlo kanceláře Masarykovo nám. 191/18, 405 02 Děčín I., insolvenčnímu správci dlužníka ANIVEG ECO s.r.o. se sídlem Lovosice, ul. 8. května čp. 165, okres Litoměřice, IČ: 48592145, právně zastoupenému Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem kanceláře Masarykovo nám. 3/3, 405 02 Děčín I., o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená ve výši 2.021.977,01 Kč do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 2392/2010 proti dlužníku ANIVEG ECO s.r.o. se sídlem Lovosice, ul.8. května čp. 165, okres Litoměřice, IČ: 48592145, je po právu co do částky 762.461,30 Kč.

II. Co do částky 1.259.515,71 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.092,-Kč, a to na účet majetkové podstaty.

IV. Žalobci se po právní moci tohoto rozsudku vrací složená záloha na náklady provedených důkazů ve výši 2.000,-Kč zaplacená dne 16.07.2012.

Odůvodnění:

Dne 18.11.2010 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručena žaloba žalobce Marca anonymizovano na určení pravosti jeho pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení na majetek dlužníka ANIVEG ECO s.r.o. se sídlem Lovosice, ul. 8. května čp. 165, okres Litoměřice, IČ: 48592145, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 2392/2010, a popřené při přezkumném jednání dne 01.10.2010 insolvenčním správcem Ing. Alešem Klaudym (žalovaným). Přihláškou ze dne 17.06.2010 žalobce do insolvenčního řízení přihlásil svou pohledávky ze smlouvy o půjčce v celkové výši 2.021.977,01 Kč. Tato pohledávka byla insolvenčním správcem (žalovaným) při přezkumném jednání dne 01.10.2010 popřena co do pravosti. Proto se žalobou žalobce domáhá určení pravosti své popřené pohledávky. Ve své žalobě žalobce tvrdí, že dlužníku ANIVEG ECO s.r.o. poskytl na základě smlouvy o půjčce ze dne 01.12.2007 půjčku v celkové výši 3.000.000,-Kč, a to buď přímo poukázáním finančních prostředků na účet dlužníka, nebo tak, že na místo dlužníka provedl úhradu dlužníkových závazků. Platby žalobce prováděl jednak ze svých účtů u Komerční banky a.s. a Deutsche Bank a.s., a jednak u účtu vedeného na jméno Hans Günther anonymizovano (otec žalobce) u Komerční banky a.s. Žaloba byla doplněna podáními ze dne 04.05.2012, 18.05.2012, 15.06.2012 a 25.07.2012. V těchto podáních žalobce doplnil svá skutková tvrzení a uvedl, že dlužníku poskytl částku v celkové výši 4.540.124,86 Kč, která byla dlužníkem částečně splacena a neuhrazeno tak zůstalo 2.021.977,01 Kč. Finanční prostředky byly nejprve do 30.11.2007 poskytovány na základě ústní dohody, a poté od 01.12.2007 na základě písemné smlouvy o půjčce ze dne 01.12.2007. Platby žalobce prováděl jednak ze svého účtu u Komerční banky a.s., ze svého účtu u Deutsche Bank, a jednak u účtu vedeného na jméno jeho otce Hans Günther anonymizovano u Komerční banky a.s., kde měl rovněž uloženy své finanční prostředky a k němuž měl dispoziční oprávnění. Dále jsou v doplnění žaloby uvedeny jednotlivé případy, kdy žalobce za dlužníka měl plnit.

K podané žalobě se vyjádřil podáním ze dne 04.06.2012 žalovaný, který uvedl, že nárok žalobce neuznává, neboť jednotlivá plnění žalobce nebyla prokázána a současně nebylo prokázáno, že jednotlivé platby plnil žalobce právě za dlužníka.

Na základě podané žaloby soud nařídil ve věci jednání, která se uskutečnila ve dnech 04.05.2012, 15.06.2012 a 05.10.2012. Při těchto jednáních soud provedl všechny předložené i navržené důkazy.

Soud na návrh žalobce provedl výslechy tří svědků. Svědek Hans Günter anonymizovano , jednatel dlužníka, uvedl, že společník dlužníka Mark anonymizovano (žalobce) poskytoval své půjčky více firmám v koncernu, mj. také společnosti ANIVEG ECO s.r.o. Půjčky sloužily k zaplacení závazků této společnosti. Plnění bylo poskytováno částečně v penězích, částečně ve formě plnění závazků za dlužníka. Uvedené částky touto formou skutečně protékaly, a to více než korektně. Půjčky Marca anonymizovano byly vedeny v účetnictví formou kontokorentních záznamů. Často bylo nutné zboží zaplatit velmi rychle, a proto v případě, kdy na účtech dlužníka nebyly dostatečné finanční prostředky, byly platby provedeny z některého účtu žalobce. Šlo o účty vedené u Komerční banky nebo u Deutsche Bank. Používány byly účty společností ANIVEG ECO s.r.o. a VEGANI ECO-MOTORS s.r.o., možná i účet ANIVEG

CZ s.r.o. Bylo placeno také z privátních účtů Marca anonymizovano a rovněž ze soukromého účtu svědka Hanse Günthera anonymizovano . Tento účet dal svědek k dispozici Marcu anonymizovano , který z něj částku zaplatil a do několika dnů zaplacené peníze svědkovi na účet vrátil. Provoz dlužníka nemohl být financován z bankovních úvěrů, neboť dlužník žádné úvěry nedostal. Úvěry si bral sám Marc anonymizovano a finanční prostředky dal k dispozici dlužníku. Žalobce dlužníku a dalším svým firmám poskytl přes 30.000.000,-Kč, a to v době od roku 2000 nebo 2001 do ukončení činnosti. Kolik z této částky půjčil dlužníku ANIVEG ECO s.r.o. svědek určit nedokázal.

Svědkyně Mária Lakyová uvedla, že ve firmě ANIVEG CZ s.r.o. pracovala jako účetní od 01.01.2005, a ve společnosti ANIVEG ECO s.r.o. pracovala rovněž jako účetní pravděpodobně od února 2007. Svědkyně potvrdila, že v případě nedostatku finančních prostředků společnosti půjčoval peníze žalobce, což bylo následně v účtárně zaúčtováno. Půjčky probíhaly většinou tak, že žalobce uhradil za ANIVEG ECO s.r.o. některé jeho závazky, případně převedl peníze na účet. Tyto převody byly prováděny na účet vedený pro společnost VEGANY ECO-MOTORS s.r.o. neboť ANIVEG ECO s.r.o. měla svůj účet po určitý čas zablokovaný. Druhá varianta půjčky byla taková, že pan Marc anonymizovano zaplatil za ANIVEG ECO nějakou platbu a po té přinesl výpis z účtu do účtárny. Takovýto doklad byl zaúčtován vnitřním dokladem jako platba faktury zaplacená proti závazku vůči společníkovi. Splácení půjčky probíhalo tak, že buď byly peníze převedeny žalobci na jeho účet, nebo došlo k nějakým zápočtům. Výše dluhu v určitém období dosáhla až částky 13 možná dokonce 17.000.000,-Kč, dál už nestoupala a klesala v důsledku zápočtů. Účet společnosti VEGANY ECO-MOTORS s.r.o. využívala společnost ANIVEG ECO s.r.o. bezúplatně, a to na základě smlouvy o využívání účtu. Platby z účtu VEGANY ECO-MOTORS s.r.o. byly textově označeny tak, aby se dalo zjistit, za kterou společnost byly prováděny. To se dalo zjistit i z čísel faktur, které byly placeny. U přijatých plateb to bylo podobné, neboť většina plátců v textu uvádí, o jakou platbu jde.

Svědkyně Jana Holá uvedla, že od 01.09.1998 pracovala jako ekonom ve společnosti ANIVEG CZ s.r.o., odkud někdy v letech 2000-2002 přešla jako ekonom do společnosti ANIVEG ECO s.r.o., kde se byla rovněž prokuristou. Jako ekonom se nezabývala účetnictvím, ale do její pracovní náplně spadalo pojištění, smluvní vztahy a podobně. Když byla společnost v nesnázích, poskytoval jí žalobce peníze tak, že buď převedl na účet finanční částku třeba pro výplatu mezd, nebo přímo sám platil faktury za suroviny či energie. Na tyto platby existovaly rámcové smlouvy o půjčce, ve kterých byly stanoveny určité limity. Svědkyně společně s jednatelem Hansem anonymizovano sestavovala platební kalendář, kde byla vyhodnocena nutnost jednotlivých plateb a podle toho se tyto platby platily. U tohoto jednání byl několikrát i žalobce, který byl společníkem dlužníka, takže tyto platební kalendáře se dělaly společně. Když byla půjčka poskytována formou vložení na účet, ať už šlo o účet VEGANY ECO-MOTORS s.r.o. nebo ANIVEG ECO s.r.o., byla tato platba zaúčtována jako půjčka a peníze, poté byly vyúčtovány jako výplata mezd či úhrada faktury. Jestliže žalobce sám platil nějakou fakturu, účtovala se tato platba na zvláštní účet jako půjčka, stejně tak na tento zvláštní účet se účtovaly i platby ve prospěch žalobce. Společnost ANIVEG ECO s.r.o. měla původně svůj účet, který však byl zrušen z důvodu záporného zůstatku bankou. Komerční banka a.s. pak odmítla otevřít společnosti ANIVEG ECO s.r.o. nový účet, což společnost řešila smlouvou o užívání účtu vedeného pro společnost VEGANY ECO-MOTORS s.r.o.

Soud dále provedl listinné důkazy předložené oběma stranami. Pro posouzení věci byly nejdůležitějšími důkazy jednak přihláška pohledávky P39, a dále smlouva o půjčce ze dne 01.12.2007 (č.l. 133-134). Tyto důkazy jsou důležité zejména z pohledu ustanovení § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož v žalobě na určení pravosti popřené pohledávky může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. V přihlášce P39 je jako důvod vzniku pohledávky uvedeno: Pohledávka na základě smlouvy o půjčce ze dne 01.12.2007 . Ve vlastní smlouvě o půjčce č.l. 133-134 a č.l. 527-528 je v čl. I. uvedeno, že na základě této smlouvy se věřitel (žalobce) zavazuje poskytnout dlužníkovi půjčku až do výše 3.000.000,-Kč, a to od 01.12.2007. Znění smlouvy o půjčce tedy potvrzuje skutková tvrzení žalobce, že do 30.11.2007 byly půjčky poskytovány na základě ústní smlouvy, a po 01.12.2007 na základě smlouvy písemné. Současně však z uvedeného vyplývá, že žalobce ve své žalobě překročil omezení dané v ustanovení § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť ve své žalobě uplatnil nejen pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 01.12.2007, tedy ty pohledávky, které byly v přihlášce uplatněny, ale i pohledávky z dřívější ústní smlouvy, na základě které dlužníku poskytoval plnění do 30.11.2007, které však v přihlášce uplatněny nebyly.

K jednotlivým plněním, jimiž měl žalobce půjčky dlužníku poskytovat, pak byl proveden důkaz výpisy z bankovních účtů a interními účetními doklady č.l. 11-24, č.l. 114-132, č.l. 135-147, č.l. 161, č.l. 250-271, 293-294, č.l. 307-308, č.l. 310-311, č.l. 314-321, č.l. 326-330, č.l. 336, č.l. 346-349, č.l. 351-399, č.l. 432-433, č.l. 440-442, č.l. 448-449, č.l. 452-467, č.l. 494-512, č.l. 524-526, č.l. 532-533, č.l. 535-537, č.l. 539-540, č.l. 543-547, č.l. 552-553 a č.l. 555-559, z nichž je zřejmé, kdy, jaké částky a z jakých účtů byly žalobcem placeny, a fakturami a vyúčtováními č.l. 148, č.l. 154-155, č.l. 162-167, č.l. 187-215, č.l. 400-431, č.l. 434-439, č.l. 443-447, č.l. 450-451, č.l. 534, č.l. 538, č.l. 541-542 a č.l. 554, které prokazují, že pohledávky, které žalobce ze svých finančních prostředků hradil, skutečně směřovaly vůči dlužníku ANIVEG ECO s.r.o., a v jeho účetnictví byly takto zaúčtovány. To vyplývá i z vyrozumění soudního exekutora č.l. 350, který vymáhal pohledávku za dlužníkem. Částečné splácení dluhu dlužníka vůči žalobci je prokazováno smlouvou o převzetí dluhu č.l. 149-150, smlouvami o postoupení pohledávky č.l. 151-152, č.l. 295-296 a č.l. 337-342, oznámeními o postoupení pohledávky č.l. 153, č.l. 309 a č.l. 345. O tyto splátky se však snižoval dluh dlužníka vzniklý před 01.12.2007, a proto tyto splátky nemají na výši závazku se smlouvy ze dne 01.12.2007 žádný vliv. Způsob čerpání půjčky je přehledně zachycen v přehledu čerpání půjček č.l. 156 a č.l. 222-223, a vyplývá rovněž ze zápisů inventarizační komise č.l. 299-306, č.l. 333-335, č.l. 529-531 a č.l. 548-551. Z předávacích protokolů č.l. 157-160 a č.l. 216, a vyjádření správce č.l. 217-221 je zřejmé, že dlužník po prohlášení konkursu předal své účetnictví insolvenčnímu správci (žalovanému). To, že plnění před 01.12.2007 byla poskytována na základě jiných smluv než smlouvy uvedené v přihlášce vyplývá ze smluv o půjčce č.l. 224-228, č.l. 291-292, č.l. 297-298, č.l. 312-313, č.l. 322-325, č.l. 331-332 a č.l. 343-344, a notářského zápisu č.l. 229-231, kterým bylo k zajištění této starší pohledávky zřízeno ve prospěch žalobce zástavní právo k podniku dlužníka. Tato zástava byla vložena i do rejstřík zástav, což je prokazováno výpisem z rejstříku zástav č.l. 232-233. Ke snížení starého dluhu dlužníka vůči žalobci došlo mj. rovněž v důsledku uzavření kupní smlouvy ze dne 24.02.2007 č.l. 234-244, kterou dlužník na žalobce převedl své nemovitosti, když kupní cena byla uhrazena zápočtem proti dluhu dlužníka. Tyto nemovitosti insolvenční správce (žalovaný) následně sepsal do majetkové podstaty a žalobce se neúspěšně domáhal ve sporu vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 69 ICm 1476/2010 jejich vyloučení, což vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19.01.2012 č.l. 245-249. Soudu je však známo, že tento rozsudek společně s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl následně na základě dovolání žalobce Nejvyšším soudem ČR zrušen a nové rozhodnutí zatím vydáno nebylo. Výše cestovného a dalších nákladů, které měl žalobce za dlužníka platit, je prokazována jednotlivými účetními doklady (příjmovými a výdajovými doklady, účtenkami apod.) č.l. 468-493, č.l. 513-523. Důkaz byl proveden také vytisknutou mapou ze stránek mapy.google.cz č.l. 617, kterou byla prokázána věrohodnost výpovědi svědkyně holé ohledně vzdálenosti poboček bank od sídla dlužníka.

Soud provedl rovněž důkaz listinami z insolvenčního spisu KSUL 69 INS 2392/2010. Z rozhodnutím o úpadku č.l. A-29 a usnesení o prohlášení konkursu č.l. B-11 je zřejmý jednak stav insolvenčního řízení, a dále pasivní legitimace žalovaného. Z protokolu o přezkumném jednání č.l. B-10 a protokolu o zvláštním přezkumném jednání č.l. B-20 vyplývá, že pohledávka žalobce byla popřena co do pravosti, o čemž byl žalobce vyrozuměn vyrozuměním o popření nevykonatelné pohledávky č.l. B-23.

Další důkazy účastníci ani po poučení podle § 118b a 119a občanského soudního řádu nenavrhli. V závěrečném návrhu žalobce uvedl, že je přesvědčen, že v řízení unesl své břemeno tvrzení i důkazní břemeno a že prokázal skutečnost, že jeho přihlášená pohledávka vůči společnosti ANIVEG ECO s.r.o. skutečně vznikla a stále existuje. Navrhl proto, aby soud určil, že pohledávka zapsaná v seznamu přihlášených pohledávek pod č. 39 v celkové výši 2.021.977,01 Kč za dlužníkem ANIVEG ECO s.r.o. je po právu. Žalovaný naproti tomu má za to, že žalobce v tomto řízení neunesl břemeno tvrzení natož břemeno důkazní. Vznik pohledávek žalobce vůči společnosti ANIVEG ECO s.r.o. je nutné rčit v celém jejich rozsahu včetně pohledávek postoupených na společnost WOWITRA s.r.o., a to i z toho důvodu, že z ničeho není zřejmé, které své pohledávky žalobce postupoval a které nikoliv. Pokud tedy žalobce v tomto řízení dokládá pouze část tvrzených pohledávek, nijak tím nedokazuje, že nebyly postoupeny a on je stále věřitelem. V případě peněžních prostředků poskytovaných na bankovní účet VEGANY ECO-MOTORS s.r.o. žalovaný zdůraznil, že nebyl žádný relevantní důvod pro provádění takto reálně i účetně složitých operací, které by měly představovat půjčky poskytnuté společnosti ANIVEG ECO s.r.o. Žalovaný se domnívá, že peněžní prostředky nebyly jednoznačně určené společnosti ANIVEG ECO s.r.o. Nebylo možné ani nijak určit, jaká část peněžních prostředků náleží každé ze společností tvořících koncern , když značná část poskytnutých peněžních prostředků byla používána společnostmi dalšími, tedy ANIVEG CZ s.r.o., WOWITRA s.r.o. a VEGANY ECO-MOTORS s.r.o. Neexistoval žádný racionální důvod, proč si společnost ANIVEG ECO s.r.o. nezřídila svůj bankovní účet, na který by jí mohl žalobce poskytovat půjčky přímo. Konstrukce se smlouvou o využívání bankovního účtu společnosti VEGANI ECO-MOTORS s.r.o. byla nedůvodná, ale zejména zcela nestandardní. Z provedených důkazů je podle názoru žalovaného zřejmé, že poskytované peněžní prostředky ve skutečnosti musely představovat půjčky poskytovanou Marcem anonymizovano společnosti VEGANY ECOMOTORS s.r.o., a až ta případně poskytovala další půjčku společnosti ANIVEG ECO s.r.o. Žalovaný proto navrhl, aby insolvenční soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Ze skutkových tvrzení a provedených důkazů je prokázáno, že pohledávky žalobce vůči dlužníku vznikly ze dvou právních titulů. Do 30.11.2007 byly půjčky poskytovány na základě ústní dohody mezi dlužníkem a žalobce, případně na základě starších písemných smluv. Od 01.12.2007 pak bylo plněno na základě smlouvy ze dne 01.12.2012. Jak již bylo uvedeno výše, mohl se soud podanou žalobou zabývat pouze v takovém rozsahu, v jakém byla pohledávka uplatněna v přihlášce. Protože v přihlášce P39 je jako důvod vzniku pohledávky uvedena pouze smlouva o půjčce ze dne 01.12.2007, na základě které byly poskytovány platby zaplacené až od. 01.12.2007, nemohl soud přihlédnout k půjčkám, které žalobce poskytoval dlužníku před tímto datem, neboť tomu brání ustanovení § 198 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud se proto zabýval pouze otázkou, zda bylo prokázáno, že žalobce poskytl po 01.12.2007 nějaké plnění. Provedenými důkazy přitom bylo prokázáno, že dlužník v uvedené době dlužníku poskytl buď formou převodu na účet, nebo formou úhrady závazků za dlužníka, dlužníkovi půjčku v celkové výši 762.461,30 Kč. Využití účtu VEGANI ECO-MOTORS s.r.o., stejně jako způsoby úhrady pohledávek z různých účtů, jsou sice nestandardní, ale zákon takový postup nevylučuje a proto soud má zato, že uvedenými způsoby skutečně mohl dluh dlužníka vůči žalobci vzniknout. Jednotlivá plnění žalobce poskytl dlužníku následujícím způsobem: 1. Dne 10.12.2007 žalobce převedl na účet VEGANI ECO-MOTORS s.r.o., který dlužník využíval, ze svého účtu u Deutsche Bank částku 524.800,-Kč. 2. Dne 31.12.2007 žalobce uhradil za dlužníka dluh vůči Hansi Güntheru anonymizovano ve výši 13.365,27 Kč. 3. Téhož dne, tj. 31.12.2007 žalobce uhradil dlužníku částku 18.782,02 Kč jako úhradu za pohonné hmoty, občerstvení, parkovné a nocleh (cestovní náhrady). 4. Téhož dne, tj. 31.12.2007 žalobce uhradil dlužníku částku 1.079,50 Kč jako úhradu za olej. 5. Dne 03.01.2008 žalobce za dlužníka uhradil částkou 10.000,-Kč fakturu společnosti DYNTAR s.r.o., a to z účtu svého otce Hanse Günthera anonymizovano . 6. Dne 17.01.2008 žalobce za dlužníka uhradil částkou 17.848,97 Kč fakturu společnosti Eurosys s.r.o., a to z účtu svého otce Hanse Günthera anonymizovano . 7. Dne 20.06.2008 žalobce za dlužníka uhradil částkou 115.137,04 Kč fakturu společnosti M.A.D. Handelsgesellschaft mbH. 8. Dne 30.01.2009 žalobce za dlužníka uhradil částkou 13.759,47 Kč fakturu společnosti ŠkoFIN s.r.o. 9. Dne 23.07.2009 žalobce za dlužníka uhradil částkou 30.000,-Kč fakturu společnosti BICORN s.r.o., a to z účtu svého otce Hanse Günthera anonymizovano . 10. Dne 09.10.2009 žalobce za dlužníka uhradil částkou 17.689,03 Kč fakturu společnosti Telefonica.

Platby, které dlužníku žalobce poskytl před 01.12.2007, jakož i úroky, které ke starému dluhu přirostly dne 31.12.2008, nebyly v přihlášce věřitele uplatněny a proto soud k těmto platbám uplatněným teprve v žalobě přihlížet nemůže.

Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku pouze částečně, a to co do částky 762.461,30 Kč. Proto soud podané žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl a rozhodl, že žalobce má za dlužníkem ANIVEG ECO s.r.o. nezajištěnou pohledávku ve výši 762.461,30 Kč. Ve zbývající části, tj. co do výše 1.259.515,71 Kč musel soud žalobu zamítnout, neboť tato část pohledávky nebyla původní přihláškou uplatněna.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, který měl ve věci poměrně větší úspěch, než žalobce. Žalobce byl úspěšný pouze v rozsahu 37,71 %, zatímco žalovaný v rozsahu 62,29 %. Soud proto povinnost nahradit náklady řízení rozdělil a rozhodl o povinnosti žalobce náklady řízení žalovanému nahradit v rozsahu 24,58 % (rozdíl mezi mírou úspěchu žalovaného a žalobce). Žalovanému náleží paušální odměna za zastupování stanovená podle § 8 vyhl. 484/2000 ve výši 10.000,-Kč, 6x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. za 6 úkonů (převzetí právního zastoupení, vyjádření k námitce podjatosti ze dne 19.12.2011, vyjádření k replice ze dne 04.06.2012 a účast při jednání dne 15.06.2012, 15.06.2012 a 05.10.2012) po 300,-Kč (tj 1.800,-Kč), náhrada za promeškaný čas na cestu k jednání dne 15.06.2012, 15.06.2012 a 08.10.2012 podle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. ve výši 1.200,-Kč (12 půlhodin), a trojí cestovné k soudu z Děčína do Ústí nad Labem a zpět, každá cesta 50 km, tj. celkem 150 km. Výše cestovného se stanoví podle vyhl. 429/2011 Sb. tak, že při 150 km činí základní sazba náhrady podle § 1 písm. b) 555,-Kč (3,70 Kč za 1 km) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty podle § 4 písm. c) při spotřebě 6,1 litrů na 100 km a ceně 34,70 Kč/litr nafty částku 317,50 Kč. Celková výše nákladů řízení žalovaného proto činí 13.872,50 Kč. S ohledem na míru úspěchu žalovaného náleží žalovanému náhrada nákladů pouze ve výši 24,58 %, tj. částka 3.410,-Kč, přičemž tato náhrada se zvyšuje o 20 % DPH (tj. o částku 682,-Kč), neboť právní zástupce žalovaného je plátcem DPH. Soud proto žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.092,-Kč (včetně DPH) s tím, že je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na účet majetkové podstaty (§ 202 odst. 1 insolvenčního zákona).

Soud dále rozhodl o vrácení zálohy na náklady důkazů, které žalobce zaplatil na základě výzvy soudu dne 16.07.2012 ve výši 2.000,-Kč. Protože předvolaní svědci neuplatnili svědečné, nebyla záloha spotřebována a vrací se žalobci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 30. listopadu 2012 JUDr. Jiří Bednář, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Dolenská