69 ICm 165/2012
69 ICm 165/2012 _ 27 (KSUL 69 INS 4983/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Bednářem v právní věci žalobce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. se sídlem Doudlebská 1699/5. 140 00 Praha 4, IČ: 25589644, insolvenčního správce dlužníka RIEGER spol. s r.o. se sídlem Teplice, Kollárova 139/10, PSČ 415 01, IČO: 254 23 541. proti žalovanému Prolnterier sro. se sídlem Praha 5, Stodůlky, K Hájům 2606/2b, PSČ 155 00, IČO: 47122374, právně zastoupenemu JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem se sídlem kanceláře Opletalova 1284/37. 1 10 00 Praha 1, o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu, takto:

I. Určuje se, že smlouvy o postoupení pohledávek a závazků uzavřené dne 10.03.2011. 11.03.201 l a 14.03.201 1 mezi dlužníkem RIEGER sro. jako postupitelem a Prolnterier s.r.o. jako postupníkem jsou vůči insolvenčním včřitelům dlužníka RIEGER S.r.o. neúčinné.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

Žalobou ze dne 17.01.2012, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad. Labem dne 17.01.2012, se žalobce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři vos., insolvenční Správce dlužníka RIEGER spol. S 1:0., domáhal proti žalovanému ProInterier s.r.o. určení neúčinnosti smluv o postOUpení pohledávek, které byly mezi dlužníkem RIEGER sro. jako postupitelem a žalovaným ProInterier S.r.o. jako postupníkem uzavřeny ve dnech 10.03201 1, 11.03.2011 a 14.03.20] 1, a kterými z dlužníka na žalovaneho přešly pohledávky za dlužníky Kurinec S.r.o..

LUMAPO s.r.o. a Milošem Vanickým S.r.o. Pohledávky byly postoupeny za jejich nominální hodnotu, přičemž úplata za postoupení byla vypořádána vzájemnými Zápočty. Tento způsob vypořádání vzájemných vztahů považuje žalobce ze zvýhodňující právní úkon ve smyslu § 241 IZ. nebot' dlužník se v době postoupení pohledávek nacházel v úpadku a uvedeným postupem došlo k uspokojení pohledávek žalobce na úkor ostatních věřitelů dlužníka.

Kpodané žalobě se podáním ze dne 07.02.2012 vyjádřil rovněž žalovaný. Ten potvrdil, že k uzavření smluv o postoupení pohledávek mezi nim a dlužníkem skutečně došlo, a to za nominální hodnotu těchto pohledávek. Podle jeho názoru uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek nenaplňují pojmové znaky zvýhodňujících úkonů a proto nemohou být neúčinné. Smlouvy byly uzavřeny za podmínek zcela obvyklých v obchodním styku a pohledávky byly postoupeny za jejich nominální hodnotu. Úhrada ceny proběhla započtením na Splatné. pohledávky žalovaného vůči dlužníku. Žalovaný nevěděl a ani nemohl vědět o úpadku dlužníka a účelem postoupení pohledávek nebylo zkrácení ostatních věřitelů, ale vyrovnání závazků mezi stranami.

K projednání věci soud nařídil jednání na 29.03.2012. Při tomto jednání oba účastníci doplnili svou argumentaci následovně. Žalovaný trval na nedůvodnosti podané žaloby a to ze dvou důvodů. Žaloba je podle názoru žalovaného zacílena proti nesprávnému právnímu úkonu a obsahuje vnitřní rozpor, když žalobce se domáhá určení neúčinnosti právního úkonu spočívajícího v postoupení pohledávek a současně tvrdí, že ke zkrácení ostatních věřitelů došlo v důsledku provedených zápočtů. Postoupení pohledávek bylo uskutečněno za nominální hodnotu těchto pohledávek, takže existující pohledávky dlužníka byly nahrazeny novou pohledávkou ve shodné výši. Smlouvy o postoupení pohledávek tedy ani teoreticky nemohou být zkracujícími smlouvami. Navíc jednání žalovaného je v souladu s ustanovením § 241 odst. 5 IZ, které přináší negativní definici jednání., která nejsou považována za zvýhodňující právní úkon. Žalobce naproti tomu odmítl názor žalovaného, že se jednalo o běžný úkon v obchodním styku a postup při řešení závazků dlužníka vůči žalobci označil za nestandardní. Napadeným úkonem byl žalovaný podle názoru žalobce zvýhodněn, nebot' svou pohledávku za nebonitním dlužníkem v úpadkové situaci vyměnil za bonitní pohledávky.

V dalším průběhu jednání pak byly provedeny všechny důkazy předložené oběma stranami. Předně byl proveden důkaz smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 10.03.20] l, 11.03.2011 a 14.03.2011 (č.1. 4-7). Těmito smlouvami uzavřenými mezi dlužníkem jako postupitelem ažalovaným jako postupníkem byly postoupeny žalovanému pohledávky za dlužníky Kurinec s.r.o. (výše postupované pohledávky 49.391.,-Kč), LUMAPO s.r.o. (výše postupované pohledávky 32.880,-Kč) a Milošem Vanickým s.r.o. (výše postupované pohledávky 87.661.-Kč), přičemž cena postupovaných pohledávek byla sjednána ve výši jejich nominální hodnoty. Ve smlouvách je sjednán i způsob úhrady ceny, která měla být vypořádána vzájemným zápočtem mezi žalovaným a dlužníkem. Zápočet byl realizován proti pohledávce žalovaného uplatněné fakturou ze dne 8.10.2010 č. 1010496 (č.1. 13), na které je provedení zápočtu zaznamenáno.

Soud dále provedl listinné důkazy z insolvenčního spisu KSUL 69 INS 4983/2011, a to důkaz insolvenčním návrhem (č.1. A-l) a vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení (č.1. A-3). z nichž je zřejmé, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 24.03.2011, rozhodnutím o úpadku ze dne 05.04.20] 1 (č.1. A-10) a rozhodnutím o prohlášení konkursu ze dne 03.06.20] l (č.1. B-S), jimiž je prokazována aktivní legitimace žalobce a rovněž včasnost podané odpůrčí

žaloby, a dále protokolem o přezkumném jednání (č.1. B-4). přílohami insolvenčního návrhu (č.1. A-2) a jednotlivými přihláškami, jimiž je prokazován úpadek dlužníka. který prokazatelně nastal nejpozději na konci roku 2010.. nebot' právě ztéto doby většina pohledávek pochází. Zpříhlášky č. 11, kterou podal do insolvenčního řízení žalovaný. vyplývá. že žalovaný uplatnil vůči dlužníku pohledávku z faktury ze dne 08.10.2010 č. 1010496 sníženou o částku 84.000,-Kč uhrazenou d]užníkem]5.03.201 1, a dále sníženou o částky 49.391,-Kč, 32.830,-Kč. 87.661,-Kč a 70.363,-Kč na základě zápočtů provedených dne 10.03.2011, 11.03.2011. 14.03.2011 a 15.03.2011 (poslední zápočet není předmětem odpůrčí žaloby).

Po provedeném dokazování žalovaný doplnil svá skutková tvrzení a sdělil. že dlužník Kurinec s.r.o. na svou pohledávku uhradí] 26.481,-Kč. dlužník LUMAPO sro. neuhradil nic a dlužník Miloš Vanícký-VLAMI uhradí] 32.661,-Kč. Žalobce učinil toto skutkové tvrzení nesporným. Proto soud zamítl návrh žalobce na d0p1nění dokazování o účastnický výslech žalované nebo dotaz u poddlužníků, nebot" tento důkaz se sta] nadbytečným. Jiné důkazy účastníci ani po póučení podle § 1 18b a 1 19a občanského soudního řádu nenavrhli.

V závěrečných návrzích oba účastníci setrvali na svých návrzích.

Podle § 235 IZ jsou neúčinnými takové právní úkony. kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodnuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 241 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumi právní úkon. v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který ved] k dlužníkovu úpadku. Zvýhodnujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zvýhodňujícím právním úkonem není mj. právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba. v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivostí poznat. že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Soud provedené důkazy zhodnotí] vsouladu sustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny vjejich vzájemné souvislosti. Pří hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů je nepochybně, že dlužník jako postupitel uzavře] ve dnech 10.03.2011. 11.03.2011 a 14.03.2011 s žalovaným jako postupníkem smlouvy o postoupení pohledávek za dlužníky Kurinec s.r.o., LUMAPO S.r.o. a Milošem Vanickým s.r.o. Pohledávky byly postoupeny za jejich nominální hodnotu, přičemž úplata za postoupení byla vypořádána vzájemnými Zápočty. Stejně tak bylo prokázáno. že dlužník vdobě. kdy došlo kuzavření smluv o postoupení pohledávek a k jejich započtení byl vúpadku. Zbývá tedy posoudit, zda uvedenými úkony by] žalovaný zvýhodněn oproti ostatním věřítelům a zda se tak stalo tím právním úkonem, proti kterému směřuje odpůrčí žaloba, tedy smlouvami o postoupení pohledávek. Soud předně dospěl k závěru. že nelze od sebe oddělit právní úkon spočívající postoupení pohledávek a právní úkon spočívající v jejich započtení, jak navrhuje žalovaný. Tyto dva právní úkony spolu totiž souvisí, nebot k postoupení pohledávek došlo právě proto, aby mohly být započteny, což je zřejmé i ztoho, že kpostoupení pohledávek i jejich započtení došlo jednou smlouvou. Započtení pohledávek je totiž dohodnuto již ve smlouvách o postoupení pohledávek. Za této situace tedy soud nemůže přisvědčit názoru žalovaného, že započtení pohledávek je právní úkon běžného obchodního styku (což by za normálních okolností vylo tvrzení oprávněné), nebot vtomto případě byly podmínky pro započtení pohledávek uměle vytvořeny jejich předchozím postoupením. Kdyby k postoupení pohledávek a jejich následnému (či spíše současnému) započtení nedošlo, musel by žalovaný svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení. kde by sohledem na rozsah aktiv a závazků dlužníka obdržel na své pohledávky jen minimální plnění. Namísto toho žalovaný své prakticky bezcenné pohledávky za dlužníkem vyměnil za pohledávky vůči jiným dlužníkům, jejichž vymahatelnost je nesrovnatelně vyšší. Dlužník tím, že na tento způsob vypořádání pohledávek žalobce přistoupil, žalovaného bezdůvodně zvýhodnil oproti jiným věřitelům, jimž obdobný způsob uspokojení jejich pohledávek nenabídl. To, zda žalovaný o úpadkové situaci dlužníka věděl, není pro posouzení věci důležité, nebot' v případě zvýhodnujícího právního úkonu není tato vědomost požadována. Nicméně soud má za to, že na žalovaného nelze vztáhnout ani ochranu poskytovanou ustanovením § 5 písm. c) IZ, podle něhož nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce. Dobrá víra na straně žalovaného totiž prokázána není. Z postupu žalovaného, který měl za dlužníkem pohledávku splatnou dne 08.10.2010, tedy v době postoupení pohledávek již 5 měsíců po splatností, je totiž zřejmé, že si úpadkové situace dlužníka musel být vědom. Jinak by totiž trval na úhradě své pohledávky a nespokojil by se stím, že mu pohledávka byla zaplacena jinými pohledávkami, jejichž vymahatelnost, jakkoliv vyšší než vymahatelnost pohledávky za dlužníkem, byla nejistá. Soud proto dospěl k závěru, že napadené právní úkony spočívající v postoupení pohledávek za účelem jejich započtení jsou neúčinnými právními úkony ve smyslu § 241 IZ a proto podané odpůrčí žalobě vyhověl. V důsledku tohoto rozhodnuti je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 237 odst. 1 IZ vydat žalobci plnění, které neúčinným právním úkonem získal (tj. převedené pohledávky včetně plnění, které z nich již obdržel). Současně žalovanému v souladu s ustanovením § 237 odst. 4 IZ vydáním pohledávek vzniká nová (resp. obnovuje se původní) pohledávka vůči dlužníku, která se považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojí se společně s ostatními nezajíštěnýmí pohledávkami.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle výsledku řízení náleží v souladu S ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu náhrada nákladů řízení žalobci, který by] ve věci úspěšný. Ten se však nároku na náhradu nákladů řízení vzdal a proto soud nepříznal náhradu nákladů řízení žádnému účastníku.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení erchnímu soudu vPraze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst.1 o. S. ř.) v Ústí nad Labem dne 29. března 2012 JUDr. Jiří Bednář samosoudce