69 ICm 162/2012
69 ICm 162/2012-107 (KSUL 69 INS 4983/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Bednářem v právní věci žalobce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, IČ: 25589644, insolvenčního správce dlužníka RIEGER spol. s r.o. se sídlem Teplice, Kollárova 139/10, PSČ 415 01, IČO: 254 23 541, proti žalovanému GOLEM Financial Group, s.r.o. se sídlem Praha 7, Bubenská 1536/43, PSČ 170 00, IČO: 27220664, právně zastoupenému JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem se sídlem kanceláře Průmyslová 1200, 500 02 Hradec Králové, o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba ze dne 17.01.2012, kterou se žalobce domáhal určení neúčinnosti kupní smlouvy o prodeji nákladního automobilu zn. MAN 8.145 LC registrační značky 1U2 7058 VIN: WMAL20ZZZZY099015 uzavřené mezi dlužníkem RIEGER s.r.o. jako prodávajícím a žalovaným GOLEM Financial Group, s.r.o. jako kupujícím a současně vydání tohoto vozidla do majetkové podstaty dlužníka, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13.724,90 Kč, a to nejpozději při rozvrhu zpeněžení majetkové podstaty.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 17.01.2012 doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 17.01.2012 se žalobce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., insolvenční správce dlužníka RIEGER spol. s r.o. domáhá proti žalovanému GOLEM Financial Group, s.r.o., -2-pokračování (KSUL 69 INS 4983/2011) určení neúčinnosti právního úkonu. Neúčinným právním úkonem má být kupní smlouva uzavřená dne 14.03.2011 mezi dlužníkem RIEGER spol. s r.o. jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím. Předmětem kupní smlouvy byl převod nákladního automobilu zn. MAN 8.145 LC registrační značky 1U2 7058 za částku 96.000,-Kč včetně DPH. Kupní smlouvu žalobce považuje za neúčinnou podle § 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť kupní cena byla nepřiměřeně nízká a jde proto o právní úkon bez přiměřeného protiplnění. Následně svá skutková tvrzení doplnil tak, že skutečná kupní cena měla činit nejméně 149.000,-Kč.

K projednání věci soud nařídil jednání na den 25.05.2012. Při tomto jednání žalovaný odmítl nárok žalobce a uvedl, že uzavřená kupní smlouva byla standardním obchodním vztahem, sjednaná cena nebyla nepřiměřeně nízká. Žalovaný upozornil, že vozidlo bylo od dlužníka vykoupeno a žalovaný tedy nesl riziko, že vozidlo bude následně za výkupní cenu neprodejné. Žalovaný současně neměl žádné informace, které by svědčily o tom, že dlužník je předlužen.

Při jednáních dne 25.05.2012 a 01.03.2013 soud provedl všechny důkazy navržené a předložené oběma účastníky. Z kupní smlouvy ze dne 14.03.2011 (č.l. 3) je zřejmé, že předmětem smlouvy byl nákladní automobil zn. MAN 8.145 LC, který byl žalovaným odkoupen za 96.000,-Kč. Z internetové inzerce (č.l. 13-16) vyplývá, že žalovaný vozidlo následně nabízel k prodeji za částku 149.000,-Kč. Zájemci bylo nakonec vozidlo prodáno za 168.000,-Kč, neboť zájemce měl o vozidlo eminentní zájem. Své tvrzení o tom, že marže žalovaného při výkupu a dalším prodeji vozidel se pohybuje od 10 do 80 % žalovaný doložil několika fakturami a kupními smlouvami, které se týkají jiných vozidel (č.l. 22-44). Skutečná cena vozidla však byla stanovena znaleckým posudkem znalce Františka Černíka, který stanovil obecnou cenu vozidla na 149.740,-Kč. Cenu vozidla při výkupu za hotové (což byl i tento případ) znalec stanovil na 94.360,-Kč až 101.100,-Kč.

Soud dále provedl listinné důkazy z insolvenčního spisu KSUL 69 INS 4983/2011, a to důkaz insolvenčním návrhem (č.l. A-1) a vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení (č.l. A-3), z nichž je zřejmé, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 24.03.2011, rozhodnutím o úpadku ze dne 05.04.2011 (č.l. A-10) a rozhodnutím o prohlášení konkursu ze dne 03.06.2011 (č.l. B-5), jimiž je prokazována aktivní legitimace žalobce a rovněž včasnost podané odpůrčí žaloby, a dále protokolem o přezkumném jednání (č.l. B-4), přílohami insolvenčního návrhu (č.l. A-2) a jednotlivými přihláškami, jimiž je prokazován úpadek dlužníka, který prokazatelně nastal nejpozději na konci roku 2010, neboť právě z této doby většina pohledávek pochází.

Provedení dalších důkazů účastníci nenavrhli.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů je nepochybné, že dlužník jako prodávající uzavřel dne 14.03.2011 s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod nákladního automobilu MAN. Žalovaný vozidlo od dlužníka vykoupil za účelem jeho dalšího prodeje, neboť takový je předmět jeho podnikání. Dohodnutá výkupní cena činila 96.000,-Kč a tato částka byla dlužníku hned vyplacena. Obvyklá výkupní cena podle znaleckého posudku přitom v případě převáděného -3-pokračování (KSUL 69 INS 4983/2011) automobilu měla činit 94.360,-Kč až 101.100,-Kč. Tento skutkový děj je nesporný a je rovněž prokázán provedenými důkazy. Rozhodnutí soudu tedy závisí pouze na tom, zda uvedeným jednání došlo ke splnění podmínek, s nimiž insolvenční zákon spojuje neúčinnost právních úkonů.

Podle § 235 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Podle § 240 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

V daném případě soud dospěl k závěru, že napadený právní úkon není neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť cena, za kterou dlužník vozidlo prodal, odpovídala obvyklé kupní ceně při sjednaném druhu prodeje (výkup za hotové). Protiplnění, kterého se dlužníku dostalo, tedy nebylo podstatně nižší než obvyklá cena plnění. Soud přitom neshledal ani jiný důvod, pro který by převod automobilu mohl být označen za neúčinný právní úkon. Za této situace soud neměl jinou možnost, než odpůrčí žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobce náklady řízení žalovanému nahradit. Žalovanému náleží paušální odměna za zastupování stanovená podle § 5 odst. 1 písm. d) vyhl. 484/2000 Sb. (ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb.) ve výši 10.000,-Kč, 3x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. za 3 úkony (převzetí právního zastoupení, účast při jednání dne 25.05.2012 a doplnění skutkových tvrzení ze dne -4-pokračování (KSUL 69 INS 4983/2011)

11.06.2012) po 300,-Kč (celkem 900,-Kč), náhrada za promeškaný čas na cestu k jednání dne 25.05.2012 podle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. 800,-Kč (8 půlhodin) a cestovné k soudu z Hradce Králové do Ústí nad Labem a zpět, celkem 342 km. Výše cestovného se stanoví podle vyhl. 429/2011 Sb. tak, že při 342 km činí základní sazba náhrady podle § 1 písm. b) 1.265,40 Kč (3,70 Kč za 1 km), a náhrada za spotřebované pohonné hmoty podle § 4 písm. c) při spotřebě 6,4 litrů na 100 km a ceně 34,70 Kč/litr nafty částku 759,50 Kč. Celková výše nákladů řízení proto činí 13.724,90 Kč. Soud proto žalovanému tuto náhradu nákladů řízení přiznal. Nárok na náhradu nákladů řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou a takovýto nárok se uspokojuje v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku, nejpozději do předložení konečné zprávy v závislosti na stavu prostředků na účtu majetkové podstaty (§ 168 odst. 3 IZ a § 305 IZ). Insolvenční soud může svým rozhodnutím na návrh věřitele či insolvenčního správce určit lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení (§ 203 odst. 5 IZ). Výkon rozhodnutí či exekuci pro přisouzenou zapodstatovou pohledávku lze v průběhu insolvenčního řízení nařídit a provést jen na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. V takovém případě se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh podává proti insolvenčnímu správci (§ 267 odst. 2 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 1. března 2013 JUDr. Jiří Bednář v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Petra Vlachá