69 ICm 1591/2014
69 ICm 1591/2014-25 KSUL 69 INS 6858/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobkyně Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Radešín 7, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupené JUDr. Jiřím Veckem, advokátem v Ústí nad Labem, Karla Maye 250, proti žalovanému UNIDEBT Czech, SE, IČ 247 97 880, se sídlem Dělnická 213/12, Holešovice, 170 00 Praha 7, zastoupenému JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem v Praze 8, U Libeňského pivovaru 63/2, o popření pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na popření pohledávky žalovaného přihlášené v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 6858/2013 přihláškou č. 1 v žalobkyní popřeném rozsahu 3.180.635,52 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 8.228,-Kč; náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 9.5.2014 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 20.5.2014 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka č. 1 přihlášená žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 6858/2013, kterou popřela žalobkyně do částky 3.180.635,52 Kč při přezkumném jednání 10.4.2014 do pravosti a této výše, není v této popřené části pohledávkou po právu. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že z žalobcem přihlášené pohledávky (na zaplacení závazku z úvěru 4.680.009,44 Kč) byla částka 3.180.635,52 Kč (smluvní pokuta 473.236,-Kč a smluvní úrok z prodlení 2.707.399,52 Kč) uplatněna nedůvodně. Jednak totiž uplatněná smluvní pokuta přesahuje 35 % z úvěrové částky (což byla maximální výše smluvní pokuty podle článku 6. bodu 2. všeobecných úvěrových podmínek)-tedy maximální možná smluvní isir.justi ce.cz pokuta mohla činit podle názoru žalobkyně 451.000,-Kč-především však vůbec nebyly dány podmínky pro zesplatnění úvěru podle bodu 6 odst. 1. všeobecných smluvních podmínek a podle § 506 obch. zák., jež bylo provedeno původním věřitelem. Žalobkyně totiž-s výjimkou 4. úvěrové splátky, kdy zaplatila nedopatřením o 888,-Kč méně-svůj závazek řádně platila až do 6. úvěrové splátky v pořadí, tedy poslední úvěrovou splátku platila 20.6.2012 (ta se jí však vrátila 3.7.2012). Jediný nedoplatek vzniklý do zesplatnění úvěru byl tedy pouhým drobným nedopatřením, které bylo na místě řešit výzvou dlužnici, aby chybějící částku 888,-Kč uhradila, nikoliv zesplatněním úvěru.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je otázkou, zda podala žalobkyně včas řádnou žalobu na popření pohledávky. Pokud by soud byl toho názoru, že ano, pak žalobní tvrzení považuje žalovaný za nedoložená, žalobu má za nedůvodnou.

Jak vyplývá z insolvenčního rejstříku (protokol o přezkumném jednání a upravený seznam přihlášených pohledávek), při přezkumném jednání konaném dne 10.4.2014 popřela žalobkyně jako dlužnice, jíž bylo v době přezkumu již pravomocně povoleno (usnesením insolvenčního soudu ze dne 11.2.2014) řešení úpadku oddlužením, z přihlášené vykonatelné peněžité zajištěné pohledávky žalovaného, jež činila částku 4.680.009,44 Kč, její část v částce 3.180.635,52 Kč (smluvní pokutu 473.236,-Kč a smluvní úrok z prodlení 2.707.399,52 Kč) do pravosti a výše z toho důvodu, že neuznává zesplatnění provedené věřitelem a vzhledem k tomu (že k prodlení nedošlo) neuznává ani přihlášený nárok na smluvní pokutu a na úrok z prodlení. Insolvenční správce pohledávku uznal. Soud dal při přezkumném jednání žalobkyni poučení o žalobě na popření pohledávky a lhůtě pro podání žaloby. Přihláška byla podána u soudu dne 13.3.2013 a doplněna byla (po zjištění úpadku žalobkyně a povolení oddlužení) dne 18.2.2014. Vykonatelnost pohledávky byla, jak vyplývá z přihlášky, doložena exekutorským zápisem soudního exekutora Mgr. Jana Jindry ze dne 4.10.2011 sp. zn. 118 EZ 106/2011. Tímto exekutorským zápisem se svolením k nařízení a provedení exekuce uznala žalobkyně jako dlužník vůči věřiteli ACM Money Česká republika, a.s., se sídlem Čimická 780/61, Praha 8 (IČ 261 58 761) svůj závazek z úvěrové smlouvy č. 4286 uzavřené mezi nimi dne 30.9.2011, který ke dni 4.10.2011 činil 1.290.000,-Kč s úroky 11,88 % p.a. od 4.10.2011 a poplatek za správu úvěru 199,-Kč měsíčně od 4.10.2011 do splacení úvěru, dále se žalobkyně jako dlužník zavázala splatit poskytnuté prostředky a zaplatit úroky (a platit měsíčně 199,-Kč za správu úvěru), všechny tyto závazky měla uhradit v 84 měsíčních splátkách po 22.889,-Kč vždy k 20. dni v měsíci, první splátku 20.12.2011 a poslední 20.11.2018. Žalobkyně se dále jako dlužník zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu 40 % z nesplacené jistiny úvěru pro případ prodlení s úhradou jakékoli částky podle exekutorského zápisu, zavázala se zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně ze zbývající dlužné částky včetně smluvní pokuty a bylo sjednáno, že nezaplacením byť jediné splátky v termínu splatnosti se stávají splatnými všechny ostatní dosud neuhrazené částky a dlužnice se zavázala zaplatit je následující den po vzniku této platební povinnosti. Dále se žalobkyně a ACM Money Česká republika, a.s. dohodli na přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu, kdy žalobkyně jako dlužník svolila (dala výslovný souhlas) k nařízení a provedení výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost vyplývající z dohody řádně a včas nesplní (§ 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád). Smlouvou z 25.6.2012 byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena žalobci.

Podle § 199 zák.č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, (dále IZ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Podle § 410 IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 (odst. 1 věta první). Dlužnice (jíž bylo povoleno řešení úpadku oddlužením) tedy podala včas, ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání u soudu žalobu na popření vykonatelné pohledávky; důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) nebyl dán a soud se žalobou zabýval věcně.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Soud nařídil k projednání sporu jednání na 20.5.2016.

Věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného, jenž svou neúčast u jednání omluvil (řádně a včas) jinými pracovními povinnostmi svého zástupce (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

Jelikož v žalobě na popření vykonatelné pohledávky lze uplatnit, jak vyplývá z výše uvedených zákonných ustanovení, jako důvod žaloby jen takové skutečnosti, pro které byla pohledávka popřena, odmítl se soud zabývat výší smluvní pokuty (jež by podle žalobkyně, pokud by nárok na ni vznikl, měla být o něco nižší), jelikož tato skutečnost nebyla při popření pohledávky při přezkumném jednání uváděna.

Zabýval se tak pouze tou skutečností, která je obsažena v žalobě a která byla uvedena jako důvod popření vykonatelné přihlášené pohledávky, tj. tím, zda úvěrová pohledávka je (resp. zda byla v době podání přihlášky) splatná.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle dosavadních předpisů, tj. občanského zákoníku (dále obč. zák.), resp. podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.), jež byly k tomuto datu zrušeny (§ 3080 bod 1. a 72. o.z.).

Podle § 340 odst. 1 obch. zák., dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. Podle § 365 věty první obch. zák., dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 36 obč. zák., vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky (odst. 1 věta první). Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou (odst. 2 věta první). Podle § 273 obch. zák., část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené (odst. 1). Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1 (odst. 2).

Pro posouzení žaloby je určující, že mezi účastníky úvěrového vztahu byla (po uzavření úvěrové smlouvy) formou exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti uzavřena dohoda, která upravuje splatnost úvěrového závazku i sankce za prodlení dlužnice (smluvní pokuta a smluvní úrok z prodlení). Nakolik se tedy žalobkyně dovolává v žalobě toho, že obecné úvěrové podmínky upravují rozsah smluvní pokuty a možnost odstoupení věřitele od úvěrové smlouvy (zesplatnění úvěru) způsobem, od něhož se žalovaný jako věřitel při uplatnění svého nároku odchýlil, je třeba konstatovat, že ujednání ve smlouvě zákon favorizuje před zněním obecných obchodních podmínek. Tedy tyto výtky žalobkyně (že nárok neodpovídá všeobecným obchodním podmínkám) nemohou obstát. Podstatné je, zda uplatněné nároky odpovídají této dohodě účastníků, přičemž podle názoru soudu tomu tak je. Pokud jde o otázku, zda byl přihlášený závazek splatný, tak vycházel soud z toho, že sama žalobkyně v žalobě připustila, že u 4. úvěrové splátky zaplatila o 888,-Kč méně a že počínaje 7. splátkou již úvěrový závazek neplatila vůbec (jak se podává ze žaloby, tak od poloviny roku 2012 žalobkyně splátky nehradila). Tím, že žalobkyně jako úvěrový dlužník neuhradila 4. úvěrovou splátku (dne 20.3.2012) řádně a včas, ocitla se v prodlení, a v důsledku toho se-splněním sjednané odkládací podmínky-stal celý její úvěrový závazek splatný dnem 21.3.2012. Tedy bez úkonu věřitele, splněním odkládací podmínky, se stal úvěr splatný neplacením splátek.

Popěrný důvod žalobkyně, že závazek nebyl (v době přezkumu) splatný, tedy nebyl uplatněn právem, pročež nedůvodnou popěrnou žalobu musel soud zamítnout.

Úspěšnému žalovanému přiznal soud podle § 163 IZ a podle 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů vynaložených k účelné obraně; jedná se (§ 137 o.s.ř.) o odměnu za dva hlavní úkony právní pomoci po 3.100,-Kč (za převzetí zastoupení v incidenčním sporu a za sepis vyjádření k žalobě) podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvakrát režijní paušál po 300,-Kč (§ 13 odst. 1 a 3 uvedené vyhlášky) a DPH z těchto nákladů (jež činí 6.800,-Kč) v částce 1.428,-Kč, celkem tedy 8.228,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor (§ 163 IZ a § 202 odst. 1 věta druhá IZ).

V Ústí nad Labem dne 20. května 2016 Mgr. Jiří Fellner soudce