69 ICm 1568/2015
69 ICm 1568/2015-40 č. j. KSUL 69 INS 32299/2013-C1-6

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobce: BP Integralis Limited, reg. číslo: 255048, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097 Nicosia, Kypr, zast. Mgr. Ivem Siegelem, advokátem se sídlem Školská 38, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1) Insolvency Project v.o.s., sídlo kanceláře Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Dušníky 89, 413 01 Dušníky, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové a 2) Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Dušníky 89, 413 01 Dušníky, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená v insolvenčním řízení dlužnice Martiny anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 32299/2013 pod číslem P10/2 ve výši 141.970 Kč j e p o p r á v u.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená v insolvenčním řízení dlužnice Martiny anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 32299/2013 pod číslem P10/3 ve výši 14.000 Kč j e p o p r á v u.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává. isir.justi ce.cz (KSUL 69 INS 32299/2013)

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 20. 4. 2015 se žalobce domáhal proti žalovanému 1)-insolvenčnímu správci dlužnice Martiny anonymizovano (dále jen dlužnice) a proti dlužnici-žalované 2) určení pravosti žalovanými popřené žalobcovy pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 32299/2013 pod číslem P10/2 ve výši 141.970 Kč (dílčí pohledávka č. 2) a dílčí pohledávky č. 3 ve výši 14.000 Kč, tedy v případě pohledávky č. 2 v rozsahu popření přihlášky žalovaným 1) jako insolvenčním správcem a v případě pohledávky č. 2 a 3 v rozsahu popření pohledávky žalovanou 2) jako dlužnicí. Zejména tvrdil, že svoji pohledávku přihlásil jako pohledávku nevykonatelnou z titulu úvěrové smlouvy č. 1F 101075/2010 uzavřené dne 17. 2. 2010 mezi její právní předchůdkyní, společností 1. faktorská s.r.o. a žalovanou 2) v pozici vedlejšího účastníka dle úvěrové smlouvy smluvního dlužníka. Dle žalobce bylo předmětem úvěrové smlouvy, k níž žalovaná 2) přistoupila jako vedlejší účastník, bylo poskytnutí úvěru ve výši 70.000 Kč, jenž měl být smluvním dlužníkem splacen v 240 měsíčních splátkách ve výši 1.149 Kč (zahrnujících smluvní úrok), počínaje dnem 28. 3. 2010. Protože smluvní dlužník byl v prodlení se splácením úvěru déle než 60 dnů, byla 2) žalovaná vyzvána k okamžitému splacení úvěru. Splatnost úvěru by nastala i tak s ohledem na zjištění úpadku dlužnice (2) žalované). Výše splátek uhrazených ke dni úpadku dlužnice činila 63.790 Kč, proto žalobce přihlásil v insolvenčním řízení pohledávky P10/1 ve výši 70.000 Kč na nesplacené jistině, P 10/2 na nesplaceném úroku (po odečtení částečné úhrady dluhu) ve výši 141.970 Kč a P 10/3 ve výši 14.000 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobce vycházel z toho, že dlužnice neměla postavení spotřebitele, neboť hlavním dlužníkem byl podnikatel se závazky z podnikání; závazek, který dlužnice uzavřela, spočíval v úhradě všech dluhů smluvního dlužníka z této úvěrové smlouvy, pokud byla splněna podmínka okamžité splatnosti úvěru. Jedná se proto o formu zajištění pohledávky dle § 242 odst. 3 obch. zákoníku a závazek se řídí obchodním zákoníkem. Dále poukazoval na skutečnost, že byla ve smlouvě sjednána kapitalizace smluvního úroku a je tak splněn předpoklad přiznání výpočtu úročení částky dle přihlášené pohledávky č. 10/2. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2010 ve věci 33 Odo 2041/2008. Rovněž uplatňoval ve své přihlášce č. P10/2 úroky sjednané dle splátkového kalendáře do konce jeho trvání, tedy i úroky přirostlé po splatnosti nedoplatku úvěru s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014 ve věci 104 VSPH 397/2014-105 z něhož dovozoval, že okolnost, že se před prohlášením úpadku dlužnice stal z důvodu jejího prodlení splatným celý dluh z půjčky včetně úroků, není v rozporu s § 170 písm.a) insolvenčního zákona. Trval na tom, že jeho pohledávky jsou přihlášeny po právu. Dlužnice v průběhu řízení nárok žalobce ve vztahu k pohledávce č. P10/2 i P10/3 v celém rozsahu uznala a soud ve vztahu k pohledávce P10/3, kterou popřela toliko žalovaná 2), žalobě dle tohoto uznání vyhověl.

Ve vztahu k popřené pohledávce P10/2 popřené oběma žalovanými soud vycházel z vyjádření ve věci samé, které podal toliko žalovaný 1), a který zejména namítal, že dlužnice (žalovaná 2) podepsala smlouvu v pozici spotřebitele a je třeba aplikovat § 262 odst. 4 obch. (KSUL 69 INS 32299/2013) zákoníku, jenž pro spotřebitele prosazuje aplikaci mírnější právní úpravy občanského zákoníku. Dále tvrdil, že pro dlužnici byla nevýhodná ta část smlouvy, podle které by měla v případě okamžité splatnosti závazku hradit přirůstající úroky vypočítané za celé období sjednaného splátkového kalendáře (20 let) a nelze souhlasit ani se zesplatněním všech splátek splátkového kalendáře včetně těch, které připadají na dobu po zjištění úpadku dlužníka (§ 170 insolvenčního zákona). Proto tuto část pohledávky žalovaný 1) považoval za nedůvodně přihlášenou a navrhoval zamítnutí žaloby pro neplatnost uvedených smluvních ujednání.

Soud nejprve z insolvenčního spisu dlužnice Martiny anonymizovano zjistil, že na návrh dlužnice bylo zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 32299/2013, usnesením ze dne 21. 7. 2014 (A-18) byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno její oddlužení, insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný 1). Dne 18. 9. 2014 proběhlo přezkumné jednání (B-4), kde došlo dle seznamu pohledávek k popření pohledávky P10/2 žalobce oběma žalovanými. Dle doplněného seznamu přihlášených pohledávek a dle výzvy insolvenčního správce zaslané žalobci ze dne 1. 4. 2015 k popření dílčí pohledávky P10/3 žádnými z žalovaných nedošlo. Usnesením ze dne 19. 9. 2014 byl schválen splátkový kalendář (B-7). Insolvenční řízení dosud není skončeno, rozhodnutí o oddlužení plněním splátkového kalendáře je pravomocné. Z části spisu P10 dále soud zjistil, že žalobce přihlásil včas přihláškami P10/1 jistinu ze smlouvy o úvěru 1F 101075/2010 uzavřené dne 17. 2. 2010 mezi její právní předchůdkyní, společností 1. faktorská s.r.o. a žalovanou 2) v pozici vedlejšího účastníka ve výši 70.000 Kč, P10/2 z titulu kapitalizovaných úroků splatných k okamžité splatnosti za období do konce splátkového kalendáře z téže úvěrové smlouvy a P10/3 z titulu smluvní pokuty ve výši 14.000 Kč z téže smlouvy. Z protokolu o přezkumu pohledávek ze dne 18. 9. 2014 (B-4) s připojeným seznamem pohledávek má soud za prokázané, že pohledávky žalobce P10/2 a 3 popřela dlužnice a pohledávku P10/2 též žalovaný 1) jako insolvenční správce. Důvodem popření pohledávky P10/2 bylo nedoložení výzvy k okamžitému zaplacení dluhu dlužnicí jako vedlejším účastníkem a neplatnost ujednání pro nerovnost postavení stran dle § 56 obč.zák. i nepřípustné uplatnění pohledávky příslušenství počítaného po zjištění úpadku (§170 insolvenčního zákona). Dále soud zjistil z podané žaloby, že došla soudu dne 20. 4. 2015, tedy poslední den lhůty dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona. Z listiny předložené žalobcem k podané žalobě, výzvy k okamžité úhradě celé půjčky ze dne 4. 11. 2010 s doručenkou podepsanou dlužnicí vystavené právním předchůdcem žalobce 1. faktorská, s.r.o. soud zjistil, že dlužnice i smluvní dlužník byli vyzváni k úhradě zůstatku částky splátkového kalendáře výzvou k okamžité úhradě dne 4. 11. 2010, když 1. faktorská s.r.o. připojila k výzvě výpočet dluhu i způsob úhrady. V tuto dobu již měl být smluvní dlužník v prodlení po dobu delší než 2 měsíce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi 1. faktorská s.r.o. a žalobcem dne 14. 10. 2011 soud dále zjistil, že pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru úvěru 1F 101075/2010 uzavřené dne 17. 2. 2010 byly postoupeny na žalobce.

Mezi účastníky bylo nesporné, že úvěr byl poskytnut smluvnímu dlužníku-podnikateli v souvislosti s podnikáním a vyplacen i to, že dlužnice podnikatelkou není, dále postoupení pohledávky na žalobce jeho právní předchůdkyní a nebyla sporná ani vypočtená výše pohledávky P10/2. Spornou byla otázka právní o tom, zda závazek dlužnice v úvěrové smlouvě v postavení vedlejšího účastníka je platný. Proto také soud se souhlasem účastníků dle § 115a občanského soudního řádu nenařizoval ve věci jednání a rozhodl bez jednání, když vycházel z důkazů obsažených v procesním a insolvenčním spise a nesporných skutečností. (KSUL 69 INS 32299/2013)

Z úvěrové smlouvy č. 1F 101075/2010 ze dne 17. 2. 2010 plyne, že dlužnice přistoupila ke smlouvě v pozici vedlejšího účastníka . Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru jiné osobě pro podnikatelské účely, jenž měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 240 měsíců. Smluvní strany si v čl. IX odst. 10 (správně odst. 3) sjednaly, že věřitel může vedlejšího účastníka vyzvat k plnění, jestliže věřiteli vzniklo právo na okamžité splacení celého úvěru. Dle čl. IX odst. 8 (správně 1) se plnění vedlejšího účastníka vztahuje za všechny finanční závazky dlužníka vyplývající z úvěrové smlouvy. Podle čl. III odst. 1 úvěrové smlouvy je dlužníku stanoven splátkový kalendář s měsíční splatností, výše měsíčních splátek (odst. 2) zahrnující úrok a v čl. IV je připojen výpočet úroku i RPSN (20,92 %). Okamžitá splatnost všech vypočtených splátek se váže dle čl. III. odst. 9 (včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele v souvislosti s úvěrem) v případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě prodlení ve splácení přesahujícím 60 dnů nebo 5 % půjčené částky. Podle čl. VII odst. 1 úvěrové smlouvy pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé splatné částky účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 3 % opožděné platby, a to za každý měsíc prodlení, ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splatné částky.

Obrana žalovaného 1) spočívala v tvrzení o nenaplnění podmínek okamžité splatnosti dluhu a dále v tom, že dlužnice uzavírala smlouvu v pozici spotřebitele, tudíž dohoda o zaplacení okamžitě splatné pohledávky pro ni byla nevýhodná, skladba dlužné částky zahrnuje úročení přirostlých úroků a to splatných po zjištění úpadku, proto je nelze v insolvenčním řízení přihlásit.

K otázce postavení dlužnice jako vedlejšího účastníka smlouvy o úvěru s povinností splatit okamžitě splatný zůstatek úvěru se vyjádřil odvolací Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku č.j. 104 VSPH 29/2014 ze dne 11. 3. 2014, kde posuzoval platnost ustanovení obdobné smlouvy uzavřené mezi týmž žalobcem a osobou v postavení vedlejšího účastníka smlouvy o podnikatelském úvěru. K otázce možnosti přihlásit celou dlužnou částku nesplaceného splátkového kalendáře věřitelem v případě, kdy nastala jeho splatnost před zjištěním úpadku dlužníka se vyjádřil Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku č.j. 104 VSPH 397/2014-105 ze dne 8. 12. 2014.

V rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 29/2014 ze dne 11. 3. 2014 se odvolací soud ztotožnil s názorem, že zajišťovací závazek dlužnice (tzv. vedlejší účastenství) je svébytným závazkem z nepojmenované smlouvy podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, jenž se bezvýhradně řídí ujednáním úvěrové smlouvy. Dále uzavřel, že občanskoprávní úprava a úprava spotřebitelského práva vnesená do obchodněprávních vztahů ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se na právní postavení dlužnice nevztahuje, a pro další řízení určil, že s ohledem na úpravu obsaženou v § 261 odst. 2 písm. d) a § 261 odst. 4 obchodního zákoníku je rozhodným právem výhradně obchodní zákoník.

Uvedený názor odvolacího soudu vyslovený v obdobné věci je i pro posouzení důvodnosti podané žaloby rozhodující. Protože ujednáním o vedlejším účastenství dlužnice došlo k zajištění závazku plnit smluvního dlužníka, a protože je uvedený závazek dlužnice třeba posuzovat dle pravidel obchodního zákoníku, není pro soud významné posouzení otázky, zda ujednání o kapitalizaci úročení splatného a ve lhůtě nezaplaceného úroku nenarušuje rovnováhu stran dle § 56 občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy, neboť dlužnice ve smlouvě nemá postavení spotřebitele. Významné proto (KSUL 69 INS 32299/2013) v projednávané věci pro posouzení důvodnosti podané přihlášky je pouze to, že podmínka zakládající vznik zajišťovacího závazku dlužnice v podobě vzniku práva na okamžité zesplatnění úvěru nastala. To bylo doloženo výzvou s dokladem o doručení podepsaného dne 24. 11. 2010, která následovala po smluvně předpokládané délce prodlení smluvního dlužníka s plněním splátkového kalendáře.

Kromě toho je třeba doplnit, že kapitalizace úroku, je-li sjednána, není vyloučena ani v občanskoprávních vztazích, jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 7. 2010 ve věci 33 Odo 2041/2008, jak správně v žalobě uvádí žalobce. Proto ani postavení dlužnice dle občanského zákoníku by nemohlo přivodit v projednávané věci příznivějšího rozhodnutí soudu.

V již zmíněném rozsudku č.j. 104 VSPH 29/2014 ze dne 11. 3. 2014 také uzavíral, že: z porovnání § 503 odst. 3 věty druhé a § 263 odst. 1 obchodního zákoníku plyne, že povinnost platit úroky pouze do doby vrácení úvěru je stanovena jen dispozitivně a není tak vyloučeno ujednání o povinnosti uhradit úroky bez ohledu na eventuální předčasné splacení úvěru (srov. též Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 1155-1157). Z pohledu obchodního práva takové ujednání podle názoru soudu obstát může, neboť jeho účel v podobě zajištění práva věřitele na očekávaný zisk v podobě sjednaného úroku za dobu poskytnutí úvěru, zejména v situaci, kdy půjčenou částku od dlužníka dosud neobdržel, se jeví jako legitimní. V rovině obchodněprávní soud ani neshledává, že by nárok neměl požívat soudní ochrany, např. z hlediska zásad poctivého obchodního styku (§ 265 obchodního zákoníku). Rozpor s dobrými mravy soud v dobrovolném závazku podnikatele při sjednání podnikatelského úvěru uhradit při důvodném zesplatnění úvěru věřitelem i úrok za celou dobu předpokládaného poskytnutí úvěru soud neshledal, neboť (byť jde nepochybně o velmi tvrdé ustanovení) je způsobilé nahradit věřiteli předpokládaný ušlý zisk v důsledku nesplnění úvěrových závazků ze strany dlužníka .

Po posouzení konkrétních okolností případu tedy soud shledal žalobu jako důvodnou. Závazek dlužnice plnit částku přihlášenou žalobcem v insolvenčním řízení pod č. P10/2 nastal, byl platně uzavřen a jeho zesplatnění na základě smluvního ujednání nastalo dříve, než bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice.

Soud proto z uvedených důvodů žalobě o určení pravosti pohledávky P10/2 vyhověl, neboť popření pohledávky žalovanými neshledal důvodným a v případě pohledávky P10/3 žalobě vyhověl s ohledem na plné uznání žaloby v této části jediným popírajícím účastníkem, žalovanou 2)-dlužnicí. Přitom ověřil, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a občanského soudního řádu, tedy se jedná o spornou věc, ve které lze uzavřít smír ve smyslu § 99 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.

O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal v rozsahu sporu mezi žalobcem a žalovaným 1), jenž vystupuje jako účastník řízení z pozice popírajícího insolvenčního správce, neboť žalobce byl sice ve věci úspěšný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), ale dle § 202 insolvenčního zákona v řízení o určení pravosti a výše pohledávky vůči insolvenčnímu správci účastníku náhrada nákladů řízení nenáleží.

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2), jíž je dlužnice, soud žalobci, jenž byl ve věci zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení nepřiznal dle § 150 občanského soudního řádu, neboť (KSUL 69 INS 32299/2013) na straně dlužnice jsou dány nepříznivé majetkové okolnosti, které vedly k jejímu úpadku a oddlužení. Soud tyto nepříznivé okolnosti, jakož i realitu insolvenčního řízení, ve kterém je možnost dlužnice plnit náhradu nákladů řízení významně omezena schváleným splátkovým kalendářem, vyhodnotil jako důvody zvláštního zřetele hodné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Ústí nad Labem dne 23. září 2016

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení Jana Okrutová