69 ICm 1209/2014
69 ICm 1209/2014-33 KSUL 69 INS 5779/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobkyně Ing. Soňa Aubrechtová, se sídlem Most, Bělehradská 3347/7, insolvenční správkyně dlužníka T O S T A V spol. s r.o., IČ 472 83 505, se sídlem Chomutov, Alešova 4397, zastoupené Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem v Děčíně I, Tyršova 1434/4, proti žalovanému Ing. Pavel Tomášek, nar. bytem , o odpůrčí žalobě

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že kupní smlouva ze dne 14.1.2013 uzavřená mezi insolvenčním dlužníkem a žalovaným, jejímž předmětem bylo vozidlo tovární značky Škoda model Octavia 1,9 TDi, RZ 3 U 7 6683, je vůči majetkové podstatě insolvenčního dlužníka právně neúčinným úkonem.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 9.4.2014 se domáhala žalobkyně proti žalovanému určení, že kupní smlouva ze dne 14.1.2013, uzavřená mezi insolvenčním dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem bylo motorové vozidlo tovární značky Škoda typ Octavia 1,9 TDi, RZ 3U7 6683, je ve vztahu k majetkové podstatě insolvenčního dlužníka právně neúčinným úkonem. Uvedla, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 4.3.2013, o úpadku bylo rozhodnuto 10.4.2013. Jednatel dlužníka porušil povinnost vyplývající z ustanovení § 98 insolvenčního zákona, když včas nepodal insolvenční návrh, neboť již v prosinci 2012 byl dlužník fakticky v úpadku. Naproti tomu dne 14.1.2013 převedl napadenou kupní smlouvou jednatel insolvenčního dlužníka vozidlo na svého syna, na žalovaného. Tedy s blízkou osobou uzavřel smlouvu, přičemž prodejem se dopustil úmyslně zkracujícího úkonu; výnos z prodeje isir.justi ce.cz byl zřejmě použit k financování další provozní činnosti, zatímco vozidlo by představovalo majetek sloužící k uspokojení věřitelů.

Žalovaný se bránil tím, že je otázka, zda jde o včas podanou žalobu, a dále tím, že hypotéza příslušné právní normy není naplněna, neboť jednak není osobou blízkou insolvenčnímu dlužníkovi a jednak úkon nebyl zkracující (byla sjednána a zaplacena odpovídající cena, určená podle znaleckého posudku, nadto peníze jsou likvidnější majetek než vozidlo, to v době prodeje již ani nebylo pro podnikání potřebné). Uvedl, že byl zaměstnancem insolvenčního dlužníka a že koupí vozidla vyhověl návrhu jednatele (svého otce), když společnost tehdy potřebovala finance na běžné provozní výdaje.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Podle § 235 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále IZ), neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 239 odst. 1 věty první IZ, odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Podle § 239 odst. 3 IZ, insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 242 IZ, odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. (odst. 1) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. (odst. 2) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. (odst. 3).

Ve věci bylo nařízeno jednání na 16.9.2016 (§ 161 odst. 1 IZ) a u tohoto jednání soud žalobu projednal a rozhodl o ní.

Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka TOSTAV spol. s r.o. bylo zahájeno 4.3.2013 (A-3) a dne 10.4.2013 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, o prohlášení konkursu a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně.

Žaloba byla podána ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (10.4.2013), tedy včas (§ 239 odst. 3 IZ).

Soud se proto dále žalobou zabýval věcně.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem soud (C/2897) soud zjistil, že žalovaný je společníkem dlužníka.

Z kupní smlouvy ze dne 14.1.2013 zjistil, že kupní cena za převod vozidla činila 106.100,-Kč, ze znaleckého posudku Jana Kroupara ze dne 31.12.2012 číslo 3780/172/12, že obvyklá cena vozidla činila právě tuto částku, z faktury č. 212269 a dokladu k záloze č. 212268, že tato cena byla hrazena.

Soud uzavírá, že úkon (kupní smlouva), napadený žalobou jako úkon úmyslně zkracující, byl učiněn v době 5 let pře zahájením insolvenčního řízení, tedy spadá do napadnutelné doby (§ 242 odst. 3 IZ), že žalobkyně jako insolvenční správkyně je aktivně legitimována k žalobě, žalovaný jako kupující je pak pasivně legitimovanou osobou (§ 239 odst. 1 IZ).

Soud je přitom zajedno se žalobkyní, že žalovaný je osobou blízkou insolvenčnímu dlužníkovi; sám uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka, z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že byl (je) také jeho společníkem. Vodítkem pro výklad pojmu osoby blízké (fyzická osoba ve vztahu k osobě právnické) byl pro soud rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2004; zde za analogického užití ustanovení § 116 obč. zák. dovolací soud dovozoval, že za osobu blízkou právnické osobě je třeba považovat také fyzickou osobu, která je společníkem, členem nebo zaměstnancem právnické osoby nebo která má k právnické osobě jiný obdobný vztah, a současně, kdyby důvodně pociťovala újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní. Daný výklad se týká sice odporovatelnosti podle § 42a obč. zák., je však na místě držet se jej i při posuzování neúčinnosti právního úkonu podle úpravy v insolvenčním zákoně; to vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2015 sp. zn. 29 ICdo 80/2014. Jelikož žalovaný byl zaměstnancem a byl (a dosud je) společníkem insolvenčního dlužníka, přičemž převodem pro dlužníka již nepotřebného vozidla byly pro dlužníka zajištěny finanční prostředky na krytí provozních výdajů, má soud za to, že žalovaný byl v takovém vztahu ke společnosti (dlužníkovi), kdy by důvodně pociťoval újmu, kterou by utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní. Blízkou osobu tedy je, v důsledku čehož je nastolena (podle § 242 odst. 2 IZ) vyvratitelná domněnka úkonu činěného cum animo fraudandi, tedy v úmyslu zkrátit uspokojení věřitelů. Rozhodující je ovšem ta skutečnost, že insolvenční dlužník za vozidlo obdržel odpovídající (obvyklou) cenu, tedy byla zde při úkonu plná substituce hodnoty (nabytá hodnota byla navíc likvidnější). Nešlo tak jen o účelové vyvedení majetku, ale o úkon hospodářsky pro dlužníka (a tím i pro věřitele) racionální, efektivní. Zkracující efekt úkonu zde tedy soud neshledal. Proto byla žaloba zamítnuta.

Soud přitom zamítl důkazní návrhy žalobkyně týkající se toho, že v době převodu vozidla byl již dlužník ve faktickém úpadku; daná okolnost by byla významná pro posouzení odpovědnosti osob majících povinnost podat včas insolvenční návrh (důsledkem porušení povinnosti vyplývající z ustanovení § 98 odst. 1 IZ je odpovědnost osoby, která tuto povinnost měla, za škodu či jinou újmu podle § 99 IZ), pro posouzení předmětné otázky však významná není.

Úspěšnému žalovanému by měla být přiznána podle § 163 IZ a § 7 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů, které vynaložil k účelné obraně. Nákladový výrok odráží skutečnost, že se žalovaný náhrady nákladů vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 16. září 2016 Mgr. Jiří Fellner soudce