68 ICm 4668/2016
68 ICm 4668/2016-81 sp. zn. insolvenčního řízení KSPH 68 INS 3896/2016-C12

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobkyně Plzeňská insolvenční, v.o.s., se sídlem 326 00 Plzeň, Houškova 533/32, IČO 290 92 914, insolvenčního správce dlužnice Plastic Technologies & Products, s.r.o., v likvidaci, se sídlem 264 01 Jílové u Prahy, V Lázních 395 IČO 264 44 151, zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Mezibranská 579/7, proti žalované BRNOMETAL, s.r.o., IČO 469 03 534, se sídlem Čechyňská 367/25, 602 00 Brno-střed-Trnitá, zastoupena JUDr. Milanem Zábržem, se sídlem nám. Svobody 10, 602 00 Brno,

o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 18240 kg RPET čirý technický a 5478 RPET light blue technický, vyfakturované fakturou č. 620100050 ze dne 4.2.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá. isir.justi ce.cz

II. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 4268 kg RPET zelený, 3000 RPET hnědý, 2790 kg RPET modrý a 2906 kg RPET light blue, vyfakturované fakturou č. 620100051 ze dne 4.2.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

III. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 11761 kg víčka, vyfakturované fakturou č. 620100043 ze dne 2.2.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

IV. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 11114 kg RPET mix, vyfakturované fakturou č. 620100044 ze dne 1.2.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

V. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 16423 kg PET fleky modré, vyfakturované fakturou č. 620100038 ze dne 1.2.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

VI. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 4752 kg PET fleky modré, vyfakturované fakturou č. 620100030 ze dne 25.1.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

VII. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 13071 kg PET fleky zelené, 3867 kg Pet felky modrozelené, vyfakturované fakturou č. 520100170 ze dne 31.12.2015, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

VIII. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 16581 kg PET fleky mix a 3283 kg PET fleky hnědé, vyfakturované fakturou č. 620100055 ze dne 5.2.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

IX. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodala žalované jako kupující výrobky, a to 14000 kg PET fleky s Al, vyfakturované fakturou č. 620100057 ze dne 5.2.2016, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

X. Určuje se, že Dohoda o vzájemném započtu závazků a pohledávek ze dne 5.2.2016, uzavřená mezi dlužnicí Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 a žalovanou, je vůči věřitelům neúčinná.

XI. Určuje se, že Dohoda o vzájemném započtu závazků a pohledávek ze dne 8.2.2016, uzavřená mezi dlužnicí Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 a žalovanou, je vůči věřitelům neúčinná.

XII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

XIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Praze, Praha 5, náměstí Kinských 5, soudní poplatek ve výši 2 000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu s tím, že v rámci své činnosti při kontrole předaných účetních dokladů zjistila, že dlužnice s žalovanou uzavřely kupní smlouvy na výrobky a žalované vystavil tyto faktury č. 620100050, kdy kupní cena v EURO byla 14 216,82, splatnost faktury dne 8.2.2016, č. 520100051, kdy kupní cena v EURO byla 11 090,31, splatnost faktury dne 8.2.2016, č. 620100043, kdy kupní cena v EURO byla 6 546,17, splatnost faktury dne 12.2.2016, č. 620100044, kdy kupní cena v EURO byla 5 648,13, splatnost faktury dne 5.2.2016, č. 620100038, kdy kupní cena v EURO byla 12 022,46, splatnost faktury dne 15.2.2016, č. 620100030, kdy kupní cena v EURO byla 3 737,45, splatnost faktury dne 4.2.2016, č. 520100170 kdy kupní cena v EURO byla 12 501,94, splatnost faktury dne 30.1.2016, č. 620100055, kdy kupní cena v EURO byla 9 734,37, splatnost faktury dne 8.2.2016, č. 620100057, kdy kupní cena v EURO byla 7 284,20, splatnost faktury dne 8.2.2016, že dne

5.2.2016a dne 8.2.2016 byly mezi dlužnicí a žalovanou podepsaný dohody o vzájemném započtení závazků, těmito dohodami došlo k započtení proti dluhům dlužnice vůči žalované z titulu několika faktur v celkové výši 2 234 144,22 Kč, přitom dlužnice učinila všechna výše uvedená právní jednání (uzavření kupních smluv, vystavení faktur na kupní cenu za prodej výrobků, uzavření dohod o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků) v době, kdy byl v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 IZ, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. V insolvenčním řízení vedeném proti dlužnici jsou evidovány mimo jiné zjištěné pohledávky za dlužnicí, které byly splatné několik měsíců, či dokonce let před zjištěním úpadku insolvenčním soudem. Jedná se například o pohledávky věřitele První jílovská a.s. s nejstarší splatností 25.1.2009 (P-10, dílčí 1), věřitele Deutsche Novochem GmbH & Co.KG s nejstarší splatností 10.4.2015 (P-22, dílčí 1), věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s nejstarší splatností 20.4.2015 (P-33, dílčí 1), věřitele České správy sociálního zabezpečení s nejstarší splatností 2.8.2012 (P-46, dílčí 1). Dlužnice tak již před uskutečněním výše uvedených právních jednání byla zcela zjevně v platební neschopnosti. Rovněž z účetních závěrek dlužnice je zřejmé, že vlastní kapitál dlužnice vykazoval již několik let před zjištěním úpadku insolvenčním soudem významně záporných hodnot. Z účetních závěrek sestavených ke dni 31.12.2010, 31.12.2011, 31.12.2012, 31.12.2013 a k 31.12.2014 vyplývá, že v roce 2010 vlastní kapitál dlužnice činil -275 mil. Kč, v roce 2011 vlastní kapitál dlužnice činil-320 mil. Kč, v roce 2012 vlastní kapitál dlužnice činil-335 mil. Kč, v roce 2013 vlastní kapitál dlužnice-377 mil. Kč, v roce 2014 vlastní kapitál dlužnice činil-356 mil. Kč. Žalobkyně tak má za to, že dlužnice byla již před únorem 2016 předlužena. Účetní závěrky dlužnice byly zveřejněny ve sbírce listin obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že za prodej předmětných výrobků v důsledku započtení kupní ceny proti dluhům dlužnice vůči žalované a na základě dohod o vzájemném započtení a pohledávek ze dne 5.2.2016 a 8.2.2016 se dlužnici žádného reálného plnění nedostalo, žalovaná byla na úkor jiných věřitelů zvýhodněna. Z výše uvedeného je zřejmé, že prodej výrobků, jakož i dohoda o započtení byly součástí jediné transakce, jejímž účelem bylo zajistit přednostní uspokojení žalované coby jednoho z mnoha věřitelů dlužnice. Dlužnice žalované namísto peněžitého plnění přenechala část svého majetku. Tato transakce tedy v podstatě představovala poskytnutí věcného plnění ke splnění peněžitého závazku. Dlužnice tak použila výtěžek ze zpeněžení svého movitého majetku k uspokojení pohledávky žalované, zatímco ostatním věřitelům dlužnice se z tohoto majetku nedostalo žádného uspokojení. Takový postup dlužnice byl zcela nepřípustný, neboť pokud dlužnice měla v úmyslu rozprodat část svého majetku, měla povinnost výtěžek, který za takový prodej utržila, použít k poměrnému uspokojení všech svých věřitelů, a nikoli jen jediného z nich. Tímto způsobem tak došlo ke zvýhodnění žalované oproti ostatním věřitelům. Pokud by dlužnice postupovala v souladu se zákonem, žalovaná by byla uspokojena v mnohem menší míře, než v jaké skutečně uspokojena byla. O účelovosti tohoto jednání svědčí i ta skutečnost, že k oběma právním jednáním došlo několik dní před zahájením insolvenčního řízení. Dle dohod o započtení žalované zbyla pouze pohledávka ve výši 37 676,20 Kč, byla tedy uspokojena téměř ze 100 % svých pohledávek, a zcela jistě se jí dostalo vyššího plnění než v konkursu. V insolvenčním řízení dlužnice řešeném konkursem by se jí jakožto nezajištěnému věřiteli pravděpodobně nedostalo vůbec žádného uspokojení, když téměř všechen zpeněžitelný majetek je předmětem zajištění a do insolvenčního řízení jsou přihlášeny pohledávky za majetkovou podstatou z titulu nevyplacených mezd a odstupného, které budou přednostně před nezajištěnými věřiteli uspokojováni. Žalobkyně proto navrhla, aby soud určil, že kupní smlouvy a dohody o vzájemném započtení závazků jsou neúčinné. Ve svém dalším vyjádření ze dne 22.9.2017 žalobkyně uvedla, že neúčinné právní úkony byly dlužnicí učiněny v době, kdy byl v úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ i dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, tj. ve formě platební neschopnosti i ve formě předlužení, do insolvenčního řízení vedeného proti dlužnici byly přihlášeny pohledávky, se splatností několik měsíců nebo let před tím, než insolvenční soud rozhodl o úpadku. Dlužnice tak byla v době učinění (ale již několik měsíců či let předtím) odporovaných právních jednání v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť měla více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyla schopna plnit. Zde se uplatní domněnka dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ, kdy se má za to, že dlužník není schopen plnit své závazky, pokud je neplní po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti. Vzhledem k tomu, že z přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení vyplývá,

že dlužnice ke dni zahájení insolvenčního řízení nesplnila pohledávky, jejichž splatnost nastala více než před třemi měsíci, tato domněnka je naplněna. Žalobkyně dále uvedla, že z účetních závěrek za roky 2010 až 2014 vyplývá, že vlastní kapitál dlužnice vykazovala dlouhodobě již několik let před zjištěním úpadku insolvenčním soudem významně záporných hodnot. Z těchto účetních závěrek vyplývá, že v roce 2010 vlastní kapitál dlužnice činil-275 mil. Kč, v roce 2011 vlastní kapitál dlužnice činil-320 mil. Kč, v roce 2012 vlastní kapitál dlužnice činil-335 mil. Kč, v roce 2013 vlastní kapitál dlužnice-377 mil. Kč a v roce 2014 vlastní kapitál dlužnice činil -356 mil. Kč. Odporované právní úkony dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku ve formě předlužení, neboť dlužnice je právnickou osobou a v době učinění odporovaných právních jednání měla více věřitelů a souhrn jejich závazků již od roku 2010 nepřetržitě převyšoval hodnotu jejího majetku. Dlužnice svým jednáním naplnila obecnou definici neúčinného právního úkonu dle ust. § 235, neboť zkrátila možnost uspokojení ostatních věřitelů a zároveň zvýhodnila na jejich úkor žalované, a dále svým jednáním konkrétně naplnila skutkovou podstatu neúčinného zvýhodňujícího právního úkonu dle ust. § 241 IZ, neboť v důsledku odporovaných právních jednání se žalované dostalo vyšší uspokojení, než by se jí dostalo, pokud by byla uspokojena z výtěžku zpeněžení v konkursu. Žalovaná byla v důsledku odporovaných právních úkonů téměř ze 100% uspokojena, ale do majetkové podstaty dlužnice se nedostalo žádného skutečného (reálného) plnění. Odporovanými právními úkony tak byla žalovaná jednoznačně zvýhodněna oproti ostatním věřitelům, neboť se jí dostalo vyššího uspokojení nežli by jí náleželo v konkursu-k tomu žalobkyně odkazuje v podrobnostech na písm. ad g). Zároveň tak byla zkrácena možnost uspokojení ostatních věřitelů, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení, neboť v důsledku skutečnosti, že se dlužnici nedostalo žádného reálného protiplnění, tedy reálně nebyl její majetek navýšen o protiplnění od žalované, tito nemohli z tohoto majetku-který by nebýt odporovaných právních úkonů náležel do majetkové podstaty dlužnice-uspokojit své pohledávky. Žalobkyně uvedla, že považuje odporované kupní smlouvy ve spojení s dohodami o zápočtu za neúčinné rovněž dle ust. § 240 IZ. Žalobkyně má za to, že uzavření odporovaných kupních smluv naplňuje znaky skutkové podstaty dle ust. § 240 IZ, tj. právních úkonů bez přiměřeného protiplnění, neboť byly učiněny v době, kdy byla dlužnice v úpadku-k tomu si dovoluje žalobkyně odkázat na tvrzení uvedená v žalobě i v tomto doplnění pod písm. ad a) byly učiněny v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, nejedná se o výluky uvedené v ust § 240 odst. 4 IZ, k tomu co do náležité pečlivosti žalobkyně odkazuje na písm. ad h) a dále si dovoluje poukázat na to, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno leží v těchto otázkách na žalované, na základě uzavření kupních smluv ve spojení s dohodami o zápočtu se dlužnici nedostalo žádného protiplnění. Žalobkyně dále uvedla, že plněním dlužnice vůči žalované se žalované dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by jí jinak náleželo v konkursu. Výtěžek ze zpeněžení veškerého zajištěného majetku bude sloužit k uspokojení pouze zajištěných věřitelů. Nezajištění věřitelé se tak budou moci uspokojovat pouze z výtěžku zpeněžení nezajištěného majetku, jehož hodnota činí odhadem 1 337 245,40 Kč. Avšak přednostně se před nezajištěnými věřiteli budou uspokojovat věřitelé, kteří uplatnili pohledávky za majetkovou podstatou ve výši 6 367 519,-Kč. Žalobkyně tedy předpokládá, že nezajištění věřitelé nebudou v rámci insolvenčního řízení vůbec uspokojováni, neboť veškerý výtěžek zpeněžení bude sloužit k uspokojení zajištěným věřitelům a k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou. Žalobkyně dále uvedla, že odporované právní úkony nejsou právními úkony učiněnými za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterých dlužnice obdržela přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, v důsledku odporovaných právních jednání se dlužnici nedostalo žádného protiplnění, natož pak přiměřeného, když pohledávka, kterou měla za žalovanou, zanikla provedením zápočtu. Žalovaná měla a mohla při náležité pečlivosti poznat, že dlužnice je v úpadku. Vzhledem k tomu, že ve sbírce listin obchodního rejstříku, dlužnice průběžně zveřejňovala své účetní závěrky za léta 2010 až 2014 a v době učinění odporovaných právních jednání byly prokazatelně zveřejněny, dlužnice tak mohla z veřejně přístupné sbírky listin obchodního rejstříku, poznat a zjistit, že dlužnice je ve formě předlužení, neboť ve všech účetních závěrkách za roky 2010 až 2014 dlužnice vykazovala záporný vlastní kapitál. Ze zveřejněných účetních závěrek rovněž plyne tvrzení dlužnice o jejích vysokých závazcích po lhůtě splatnosti. Rovněž z odporovaných dohod o vzájemném započtení závazků a pohledávek vyplývá, že žalovanou byly započteny pohledávky za dlužnicí, které byly po lhůtě splatnosti i několik měsíců. Zejména se jedná o tyto faktury: č. 31-1501031 se splatností 30.11.2015, č. 31-1501027 se splatností 28.9.2015, č. 31-1501026 se splatností 28.9.2015, č. 31-1501017 se splatností 23.7.2015, č. 11-1501072 se splatností 27.9.2015 a dále č. OPI 50009 se splatností dne 2.12.2015. Ke dni provedení odporovaných právních jednání tak byla dlužnice v prodlení s úhradou dluhů, jejichž splatnost nastala ještě v roce 2015, vůči žalované ve výši 1 886 290,92 Kč. I z této skutečnosti mohla žalovaná poznat, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Žalovaná nezachovala náležitou pečlivost ani tím, že nahlédla na webové stránky Ministerstva financí do registru DPH. Informace zveřejněné v tomto registru nejsou informacemi relevantními co do finanční situace dlužnice, co do skutečnosti, zda se nachází či nenachází v úpadku, a tedy nejsou nikterak relevantní pro tento spor. Výpis z tohoto registru deklaruje pouze to, že dlužnice je nebo není nespolehlivá plátkyně daně z přidané hodnoty dle zákona 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, a má chránit její obchodní partnery (pokud by nespolehlivým plátcem DPH byla) před tím, aby na ně nedopadla tíha ručení za nespolehlivým plátcem za neodvedenou DPH. Z tohoto údaje tedy nelze vyvozovat finanční situaci dlužnice, ale nanejvýš jeho platební morálku ve vztahu k DPH. Žalobkyně se domáhá určení neúčinnosti kupních smluv, jakož i dohod o započtení zároveň, neboť tato právní jednání mají nepochybně účelovou spojitost a ve svém důsledku vedou k poškození majetkové podstaty dlužnice. Kupní smlouvy byly totiž uzavírány s vědomím, že kupní ceny nebudou uhrazeny, ale dojde k jejich započtení. O provázanosti těchto jednání svědčí zejména časová souvislost mezi uzavřením kupních smluv, resp. splatností faktur a dohod o započtení. Dohodami o započtení byly započteny pohledávky, které se staly splatnými těsně před jejich uzavřením, nebo v den jejich uzavření nebo dokonce nebo které se měly stát splatnými až po jejich uzavření. Takto dohodou o započtení ze dne 5.2.2016 byly započteny pohledávky dlužnice za žalovanou, tedy pohledávky z titulu kupních smluv, se splatností 30.1.2016, 4.2.2016, 5.2.2016, 8.2.2016, 12.2.2016 a 15.2.2016. Stejně tak dohodou o započtení ze dne 8.2.2016 byly započteny pohledávky dlužnice za žalovanou se splatností 8.2.2016 a 15.2.2016. Je tedy zjevné, že od počátku bylo v úmyslu dlužnice a žalované uhradit kupní cenu formou zápočtu, v důsledku čehož se dlužnici nedostalo žádného reálného protiplnění. Žalobkyně považuje právní úkony (kupní smlouvy a dohody o započtení) za neúčinné dle ustanovení § 241 IZ, nikoliv dle ustanovení § 242 IZ. Z tohoto důvodu se domnívá, že není povinen ničeho tvrdit, ani prokazovat ve vztahu ke splnění podmínek dle ustanovení § 242 IZ. Žalobkyně si dále dovoluje vyjádřit se k dosavadnímu průběhu řízení a k důkazům předloženým žalovanou. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30.3.2017, jakož i na ústním jednání uvedla, že se mezi dlužnicí a žalovanou jednalo o obchodní zvyklost. Žalobkyně nezpochybňuje, že v minulosti mohly obchody mezi dlužnicí a žalovanou probíhat obdobně. Tato skutečnost však není nikterak relevantní v předmětném sporu. S ohledem na shora uvedené navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává s tím, že žalovaná neměla žádné relevantní informace o dlužnici, že by byla v úpadku, resp. že by měla naplnit svým jednáním obsah jednání, které je v rozporu s platnou legislativou. Žalovaná nemá za to, že by byla oproti jiným věřitelům zvýhodněna, jednala tak vždy a jednala tak v úmyslu přímém, že se jedná o absolutní obchod. O tom, že se nejednalo o ojedinělý obchodní případ, svědčí zejména ta skutečnost, že mezi stranami došlo např. v roce 2015 k 10 obchodním případům, kdy zboží dodávala dlužnici, v 8 případech tomu bylo naopak to bez jakýchkoliv písemných smluv. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi účastníky rovněž docházelo k zápočtům plnění a to jak v roce 2012, 2014, 2015 a i 2016. Jednalo se tedy o obchodní zvyklosti na obou stranách obchodu. Žalovaná uvedla, že s ohledem na shora uvedené nemůže souhlasit s tvrzením žalobkyně o tom, že v případě, že by dlužnice postupovala v souladu se zákonem, pak by byla žalovaná uspokojena v mnohem menší míře. V textu žaloby se objevuje mimo jiné tvrzení žalované o tom, že žalované by se nejspíše nedostalo žádného uspokojení s konkurzu. Žalovaná mimo jiné při rozhodování o obchodech s dlužnicí dbala informací, které měla k dispozici v rámci využívání internetové sítě. Pokud žalobkyně formuluje ve své žalobě v části III. vydání věci, pak je tato skutečnost nerealizovatelná, a to z důvodu nemožného zpětného vrácení zboží, když s tímto bylo již naloženo jiným způsobem. Žalovaná prohlásila, že uvedené jednání bylo mimo jiné i předmětem projednání případu s FÚ ohledně tzv. zápočtu. Žalovaná má tedy za to, že koupila věc od vlastníka a tak má právo, aby jeho jednání bylo chráněno před svévolí třetích osob. Rovněž z tohoto úhlu pohledu není možno kalkulovat s mimosoudním jednáním. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu na určení neúčinnosti právních úkonů zamítl. Žalovaná ve svém dalším vyjádření uvedla, že pokud žalobkyně argumentuje tím, že dlužnice byla v úpadku několik let a mj. že dlužila VZP, ČSSZ a dalším, pak tito mohli a měli podat insolvenční návrh a nevyčkávat, aby tak učinili zaměstnanci, což nemůže být dáno k tíži žalované, pokud žalobkyně dál argumentuje, že dlužnice naplnila obecnou definici neúčinného právního úkonu, pak je otázkou, zda jakýkoliv zápočet je možno takto posuzovat jako neúčinný právní úkon. Žalovaná se domnívá, že ani prezentovaná ustálená judikatura nemůže v tomto případě obstát, když žalovaná byla z části dodavatelem dlužnice a ve své podstatě si kupovat (započítávat) věci, které dlužnici prodala, navíc žalovaná musí na svoji obranu uvést, že ceny, za které zboží od dlužnice kupovala, jsou násobkem toho, co sám úpadce prezentuje jako cenu reálnou. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že pokud pak žalobkyně argumentuje, že žalovaná nevyvinula náležitou pečlivost co do informací o finanční situace dlužnice, pak by postup, který sám úpadce uvádí, znamenal de facto neobchodovat nikdy a s nikým. Další argumenty žalobkyně jsou liché a neodpovídají poučení, které jí bylo dáno soudem, aby prokázala oprávněnost žaloby. Žalovaná tedy navrhla, aby žaloba žalobkyně byla v celém rozsahu a obsahu zamítnuta a žalované nechť jsou přiznány náklady řízení.

3. Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že insolvenčním návrhem bylo dne 19.2.2016 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o., v likvidaci, se sídlem 254 01 Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151,Cerhenice, že usnesením č. j. KSPH 68 INS 3896/2016-A-32 ze dne 19.5.2016 soud zjistil úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs, že žalobkyně podala dne 13. prosince 2016 odpůrčí žalobu, tedy, že dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o., v likvidaci, se sídlem 254 01 Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151,Cerhenice, uzavřela se žalovanou ústní kupní smlouvu, na základě které mu žalovaná dodávala objednané zboží, které bylo žalovanou vyfakturováno fakturami č. 620100050, kdy kupní cena v EURO byla 14 216,82, splatnost faktury dne 8.2.2016, č. 520100051, kdy kupní cena v EURO byla 11 090,31, splatnost faktury dne 8.2.2016, č. 620100043, kdy kupní cena v EURO byla 6 546,17, splatnost faktury dne 12.2.2016, č. 620100044, kdy kupní cena v EURO byla 5 648,13, splatnost faktury dne 5.2.2016, č. 620100038, kdy kupní cena v EURO byla 12 022,46, splatnost faktury dne 15.2.2016, č. 620100030, kdy kupní cena v EURO byla 3 737,45, splatnost faktury dne 4.2.2016, č. 520100170 kdy kupní cena v EURO byla 12 501,94, splatnost faktury dne 30.1.2016, č. 620100055, kdy kupní cena v EURO byla 9 734,37, splatnost faktury dne 8.2.2016, č. 620100057, kdy kupní cena v EURO byla 7 284,20, splatnost faktury dne 8.2.2016, že dne 5.2.2016 byly mezi dlužnicí a žalovanou uzavřeny dohody o vzájemném zápočtu, kdy na fakturu č. 620100050, kde kupní cena v EURO byla 14 216,82 a splatnost faktury dne 8.2.2016 byla započtena částka 384 138,48 Kč, na fakturu č. 620100051, kdy kupní cena v EURO byla 11 090,31 se splatností faktury dne 8.2.2016, byla započtena částka 299 660,18 Kč, na fakturu č. 620100043, kdy kupní cena v EURO byla 6 546,17 se splatností faktury dne 12.2.2016, byla započtena částka 176 910,24 Kč, na fakturu č. 620100044, kdy kupní cena v EURO byla 5 648,13 se splatností faktury dne 5.2.2016, byla započtena částka 152 640,71 Kč, na fakturu č. 620100038, kdy kupní cena v EURO byla 12 022,46 se splatností faktury dne 15.2.2016, byla započtena částka 71 751,48 Kč, a dne 8.2.2016 byl na tuto fakturu ještě proveden zápočet pro částku 253 095,26, na fakturu č. 620100030, kdy kupní cena v EURO byla 3 737,45 se splatností faktury dne 4.2.2016, byla započtena částka 100 985,90 Kč, na fakturu č. 520100170 kdy kupní cena v EURO byla 12 501,94, se splatností faktury dne 30.1.2016, byla započtena částka 337 864,93 Kč, dne 8.2.2016 na fakturu č. 620100055, kdy kupní cena v EURO byla 9 734,37, se splatností faktury dne 8.2.2016, byla započtena částka 263 168,69 Kč, a na fakturu č. 620100057, kdy kupní cena v EURO byla 7 284,20, se splatností faktury dne 8.2.2016, byla započtena částka 196 928,35 Kč, celkem tedy byl proveden zápočet dne 5.2.2016 a 8.2.2016 pro částku 2 237 144,22 Kč, kdy dne 5.2.2016 činil zápočet 1 523 951,92 Kč a dne 8.2.2016 částku 713 192,30, kdy dne 5.2.2016 byl proveden zápočet na pohledávky žalované č. faktury 31-1501038 se splatností dne 17.01.2016 pro částku 102 951.50 Kč, č. faktury 31-1501036 se splatností dne 14.01.2016 pro částku 106 361,00 Kč, č. faktury 31-1501035 se splatností dne 7.1.2016 pro částku 179 217,-Kč, č. faktury 31-1501027 se splatností dne 28.9.2015 pro částku 220 104,-Kč, č. faktury 31-1501026 se splatností dne 28.09.2015 pro částku 295 035,-Kč, č. faktury 31-1501017 se splatností dne 23.07.2015 pro částku 61 634,92 Kč, č. faktury 11-1501072 se splatností dne 27.09.2015 pro částku 381 203,-Kč a dne 8.2.2016 byl proveden zápočet na fakturu žalované č. OP 150009 se splatností dne 2.12.2015 pro částku 750 868,50 Kč, ze které však bylo započteno pouze 713 192,30 Kč a č. faktury 31-1501031 se splatností dne 30.11.2015 byla započtena částka 177 445,50 Kč.

4. Pokud jde o finanční situaci dlužnice, pak soud zjistil z rozvahy dlužnice Plastic Technologies & Products s.r.o., v likvidaci, se sídlem 254 01 Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151, k 31.12.2010, že vlastní kapitál dlužnice byl-275 mil., k 31.12.2011-320 mil., k 31.12.2012-335 mil., k 31.12.2013-377 mil., k 31.12.2014-356 mil. a z účetní závěrky a zprávy nezávislého auditora o ověření účetní závěrky za období od 1.1.2012 do 31.12.2012 bylo zjištěno, že účetní ztráta dlužnice k 31.12.2012 činila před zdaněním 14 126 000,-Kč, za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 pak částku 28 051 000,-Kč, přičemž hodnota majetku činila k 31.12.2014 částku 22 647 000,-Kč. Z přehledu neuhrazených faktur od 15.2.2013 do zjištění úpadku dlužnice, bylo zjištěno, že dlužnice měla neuhrazené faktury v celkové výši 34 408 175,77 Kč. Z platebního výměru ZPMV ČR, výpisu úhrad pohledávek pojištění a penále soud zjistil, že ke dni 31.8.2015 byla výše dlužného pojistného 498 089,-Kč a výše penále 85 484,-Kč, a ke dni 19.5.2016 byla výše dlužného pojistného 641 599,-Kč a penále ve výši 137 269,-Kč. Z přehledu předpisů a plateb pojistného OZP zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, bylo zjištěno, že v období od 1.1.2009 do 1.2.2016 byla dlužná částka vyčíslena na 370 374,-Kč a penále ve výši 60 056,-Kč, splatné ke dni 26.5.2015, dále pak pojistné ve výši 177 448,-Kč a penále 61 436,-Kč splatné v únoru 2016. Z průběhu výpočtu stavu konta dlužnice u OSSZ Praha-západ, bylo zjištěno, že ke dni 31.12.2015 byla dlužná částka vyčíslena na 22 975 474,14 Kč, ke dni 31.12.2014 byla dlužná částka vyčíslena na 16 344 900,40 Kč, ke dni 31.12.2012 byla dlužná částka vyčíslena na 7 887 262,41 Kč, ke dni 31.12.2013 byla dlužná částka vyčíslena na 12 800 146,83 Kč, ke dni 31.12.2009 byla dlužná částka vyčíslena na 4 328 319,32 Kč, ke dni 31.12.2011 byla dlužná částka vyčíslena na 6 138 699,36 Kč, ke dni 31.12.2010 byla dlužná částka vyčíslena na 2 955 736,89 Kč. Ze zprávy VOZP ze dne 26.1.2017 bylo zjištěno, že dlužnice platila řádně pojištění, až do února 2015, od měsíce březen do dubna 2016, již pojistné hrazeno nebylo, a Vojenská zdravotní pojišťovna tak přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice ve výši 124 003,-Kč. Z přehledu nevyplacených mzdových nároků za období od prosince 2015 do února 2016 bylo zjištěno, že k únoru 2016 činila částka nevyplacených mezd celkem 5 009 742,-Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že se přihlásilo celkem 53 věřitelů s pohledávkami ve výši 514 569 830,18 Kč. Ze soupisu majetkové podstaty bylo zjištěno, že insolvenční správce odhadl majetek dlužnice částkou ve výši 57 525 015,44 Kč. Z přihlášky věřitele č. 1 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 36 985,70 Kč splatnou ke dni16.2.2016, z přihlášky věřitele č. 2 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 9 652 385,12 Kč, splatnost jednotlivých pohledávek byla v poslední čtvrtině roku 2015 a na začátku roku 2016, z přihlášky věřitele č. 3 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 503 836,-Kč, splatnost jednotlivých pohledávek byla v květnu, červenci, srpnu a září roku 2014, z přihlášky věřitele č. 10 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 100 275 341,32 Kč, z přihlášky věřitele č. 17 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 219 148,55 Kč, splatnost byla v červnu 2015, z přihlášky věřitele č. 22 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 354 841,54 Kč, splatnost jednotlivých pohledávek byla v dubnu, květnu a červnu roku 2015, z přihlášky věřitele č. 33 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 2 558 886,-Kč, splatnost jednotlivých pohledávek byla v dubnu 2015 a v květnu 2016, z přihlášky věřitele č. 45 bylo zjištěno, že tento přihlásil částku ve výši 245 292 288,-Kč, splatnost jednotlivých pohledávek byla v srpnu 2012, listopadu 2013, červnu a listopadu 2014, březnu, květnu a červnu 2016. Z dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 16.11.2012 bylo zjištěno, že byla započtena částka ve výši 37 746,-Kč, 6.5.2014 bylo zjištěno, že byla započtena částka ve výši 2 185 334,50 Kč, 27.10.2014 bylo zjištěno, že byla započtena částka ve výši 920 769,50 Kč, 27.4.2015 bylo zjištěno, že byla započtena částka ve výši 1 298 856,-Kč, 15.7.2015 bylo zjištěno, že byla započtena částka ve výši 930 494,-Kč. Z protokolu o ústním jednání a ze zprávy o daňové kontrole bylo zjištěno, že pokud jde o obchodní transakci mezi dlužnicí a žalovanou, zboží skutečně existovalo a toto bylo uhrazeno formou zápočtu pohledávek a závazků, přičemž existence zboží byla prokázána ze skladové evidence, na straně žalované proto nebyly zjištěny žádné daňové nedostatky.

5. Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužnice zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužničino opomenutí. Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužničiných právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužnice učinila poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužničiným právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak. Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužnice zavázala poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázala dlužnice. Podle § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužničinu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužnici blízké nebo osoby, která tvoří s dlužnicí koncern, je úkonem, který dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku. Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužnici blízké nebo osoby, která tvoří s dlužnicí koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle § 240 odst. 4 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužnice se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládala, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužnici blízké nebo osoby, která tvoří s dlužnicí koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužnice je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužnice. Podle § 241 odst. 1 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Podle § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužnice úmyslně zkrátila uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Podle § 242 odst. 2 IZ má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužnici blízké nebo osoby, která tvoří s dlužnicí koncern, byl dlužničin úmysl této osobě znám. Podle § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaná, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozena. Podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích od poplatku se osvobozují insolvenční správce nebo dlužnice s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.

6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Pokud jde o včasnost podané žaloby, pak toto účastníci učinili nesporným a dospěl k tomu i soud, kdy o úpadku dlužnice bylo rozhodnuto dne 19. května 2016, odpůrčí žaloba byla žalobkyní-insolvenční správkyní podána u zdejšího soudu dne 13. prosince 2016. V daném případě se neprokázalo a nebylo ani tvrzeno žalobkyní, že by dlužnice a žalovaná byly osoby blízké, neboť zde není žádné jejich propojení, proto lze právnímu úkonu odporovat, jen pokud byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. I tato podmínka byla v tomto případě splněna, neboť insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19. února 2016 a kupní smlouva a dohody o zápočtu byly ze dne 31.12.2015, 25.1.2016, 1.2.2016, 2.2.2016, 4.2.2016, 5.2.2016 a 8.2.2016. Jedná se tedy o úkony, kterým lze odporovat. Podstatnou otázkou pro rozhodnutí je, zda dlužnice v době uzavření kupních smlouvy a dohody o započtení závazků byla v úpadku. Soud má za to, že je zcela prokázáno, že dlužnice v tuto dobu byla v úpadku, když kupní smlouvy a dohody o započtení závazků byly uzavřeny dne 31.12.2015, 25.1.2016, 1.2.2016, 2.2.2016, 4.2.2016,5.2.2016 a 8.2.2016, insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19.2.2016, úpadek na majetek dlužnice byl prohlášen 19.5.2016 a ze zjištěného skutkového stavu věci uvedeného shora, pokud jde o finanční situaci dlužnice je patrné, že dlužnice byla v úpadkové situaci daleko dříve, než byl insolvenčním soudem úpadek zjištěn, což je nesporně doloženo z účetních závěrek, kdy minimálně od roku 2010 se vlastní kapitál dlužnice pohyboval v záporných číslech, a to-275 mil. k 31.12.2010,-320 mil. k 31.12.2011,-335 mil., k 31.12.2012,-377 mil. k 31.12.2013,-356 mil. k 31.12.2014 a dlužnice byla již několik let před podáním insolvenčního návrhu ve finanční ztrátě, kdy hodnota jejího majetku činila k 31.12.2014 částku 22 647 000,-Kč, ale ztráta 31.12.2014 pak částku 28 051 000,-Kč. Z tohoto je jednoznačné, že již na konci roku 2014 byla dlužnice předlužena. Účetní závěrky jsou součástí sbírky listin v obchodním rejstříku, ze kterých mohla žalovaná zjistit, jaká je finanční situace dlužnice. Přitom vedle účetních závěrek jsou v obchodním rejstříku zveřejněny též zprávy auditora, tudíž tyto jsou veřejně přístupné, takže i žalovaná se s těmito mohla bez problémů seznámit, čímž by jí muselo být naprosto jasné, že v době uzavření předmětných smluv byla dlužnice nepochybně v úpadku. Úpadková situace dlužnice je pak jasná i ze seznamu závazků, jakož i z přihlášek věřitelů do insolvenčního řízení, kdy je zřejmé, že dlužnice nehradila své pohledávky dlouhodobě, část těchto pohledávek byla již po splatnosti, a to nejen v řádech měsíců, ale i let. Například u Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-západ byla ke dni 31.12.2015 dlužná částka dlužnice vyčíslena na 22 975 474,14 Kč, dlužnice od 15.2.2013 neplatila zdravotní pojištění do zjištění úpadku dlužnice, neuhradila faktury v celkové výši 34 408 175,77 Kč. Dlužnice tedy byla nepochybně v úpadku podle § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti, neboť měla více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky zároveň neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a tím nastala vyvratitelná právní domněnka podle § 3 odst. 1 a 2 písm. b) IZ, že své peněžité závazky nebyla schopna plnit. Přitom dlužnice nehradila faktury ani samotné žalované, kdy všechny vystavené faktury, které byly předmětem zápočtu, byly po splatnosti, dlužnice byla v prodlení s jejich splácením, a to již od července a září roku 2015, kdy žalované muselo být z tohoto zřejmé, že dlužnice není schopna zcela plnit své závazky, když nehradila půl roku splatné faktury. Je zcela nepochybné, že dlužnice žalovanou jako svého věřitele zvýhodnila, když uzavřela dohodu o započtení pohledávek, neboť žalovaná takto získala celou dlužnou částku ze všech pohledávek-faktur, které měla proti dlužnici, a do insolvenčního řízení tak již žádnou pohledávku přihlašovat nemusela. Byla tedy uspokojena na rozdíl od ostatních věřitelů dlužnice, kteří své pohledávky uplatnili v rámci přihlášky do insolvenčního

řízení, žalovaná do insolvenčního řízení již žádnou pohledávku nepřihlásila. Přitom, pokud by žalovaná přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení, patrně by se jí žádného uspokojení její pohledávky nedostalo, neboť ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vyplývá, že většina majetku je zajištěna zástavním či zadržovacím právem ve prospěch zajištěných věřitelů, kdy předně budou uspokojováni tito, přičemž celkově byly přihlášeny pohledávky ve výši 152 836 309,68 Kč, z toho 93.366.109,-Kč pohledávek je zajištěných, a vedle toho budou přednostně uspokojovány pohledávky zapodstatové a jim naroveň postavené, kdy jen pohledávky postavené na roveň pohledávkám zapodstatovým jsou ve výši 6 367 519,-Kč. Hodnota majetku dle soupisu majetkové podstaty je 57 525 015,44 Kč. Soud proto dále řešil, zda v důsledku postoupení předmětných pohledávek došlo ke zvýhodnění žalované coby věřitele dlužnice na úkor ostatních věřitelů, zda se jí dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, a zda se tak stalo bez přiměřeného protiplnění, tedy zda bylo postoupení pohledávek zkracujícím právním úkonem (§ 241 IZ) učiněným bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ). Jak již bylo judikováno Nejvyšším soudem ČR (srov. rozsudek sp. zn. 29 Cdo 4886/2007 ze dne 29. dubna 2010), ale i Vrchní soud v Praze (např. v rozsudku čj. 102 VSPH 117/2015-114 ze dne 9. listopadu 2015, č.j. 102 VSPH 33/2015-321 ze dne 19. září 2017), je nutno na úhradu dluhu (úplaty za postoupení pohledávek) formou započtení vlastních pohledávek hledět-v intencích insolvenčního zákona jako na právní úkon zkracující dlužničiny věřitele, neboť v době účinnosti předmětných smluv o postoupení pohledávek se dlužnici za převedený majetek (pohledávky) nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohli dlužničiní věřitelé uspokojit své pohledávky. Samotné snížení dluhové zátěže dlužnice pak za přiměřené protiplnění ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ považovat nelze. Uzavřením předmětných zápočtů tedy dlužnice zvýhodnila žalovanou na úkor ostatních věřitelů. Jiná situace však je, pokud jde o neúčinnost kupních smluv. V tomto směru bylo prokázáno, že tyto smlouvy byly uzavřeny, žádný z účastníků nenamítal jejich neplatnost, zboží bylo dodáno, což je prokázáno i provedenou daňovou kontrolou. Z tohoto nevyplývá, že uzavřením předmětných kupních smluv by došlo k nějakému zvýhodnění žalované. Pokud nedošlo ze strany žalované k zaplacení kupní ceny, pak žalobkyně se této má domáhat proti žalované žalobou na zaplacení kupní ceny za dodané zboží a nikoli neúčinností takovéto smlouvy, když dlužnice tímto obchodním vztahem nezkrátila žádného ze svých věřitelů, tito byli zkráceni dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek, jak již uvedeno shora. V důsledku toho rozhodl proto soud, že žaloby na určení, že kupní smlouvy uzavřené mezi dlužnicí a žalovanou, jsou vůči věřitelům neúčinné, se zamítá, ale zároveň rozhodl, že Dohoda o vzájemném započtu závazků a pohledávek ze dne 5.2.2016 a 8.2.2016, uzavřená mezi dlužnicí Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 a žalovanou, jsou vůči věřitelům neúčinné.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků byl úspěšný pouze částečně, kdy soud neshledal důvodnou žalobu na určení neúčinnosti kupních smluv, ale naopak určil neúčinnost dohod o vzájemném zápočtu závazků, soud nepřiznal žalobkyni, ani žalované náhradu nákladů řízení.

8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je osoba, která je osvobozena od placení soudních poplatků a soud jejímu návrhu vyhověl, i když jen částečně, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek na žalovanou, která v daném incidenčním řízení částečně neuspěla. Je povinna zaplatit soudní poplatek z podané žaloby, který činí podle položky 13 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 2 000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

Praha 12. prosince 2017

JUDr. Naděžda Křivánková samosoudkyně