68 ICm 4240/2014
68 ICm 4240/2014-56 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 38 INS 3926/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce ANTICO spol. s r.o., IČ 48951358, se sídlem Zborovská 1358, 282 01 Český Brod, zastoupeného Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem 118 01 Praha 1-Malá Strana, Újezd 450/40, proti žalovaným 1) INSOLV, v.o.s., se sídlem 110 00 Praha 1, Revoluční 1003/3, insolvenční správce dlužníka ANTICO spol. s r.o., IČO 489 51 358, se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Karlovo náměstí 671/24, a 2) ADM Třebíč s.r.o., IČO 263 12 093, se sídlem 674 01 Třebíč, Bráfova 471/58, zastoupeného JUDr. Radovanem Bernardem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, 28. října 767/12, o určení neplatnosti smlouvy

takto:

I. Žaloba na určení, že kupní smlouva ze dne 18. srpna 2014 uzavřená mezi žalovanou č. 1 jako prodávajícím a žalovanou č. 2 jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. st. 1550, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití jiná stavba, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1982, k. ú. Český Brod, včetně stavby -2-bez č.p./č.e., způsob využití garáž, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1983, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití jiná stavba, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1984, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití garáž, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1985, k. ú. Český Brod, včetně stavby č.p. 1358, způsob využití administrativní budova, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 2111, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití jiná stavba, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. 741/4, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 741/5, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 741/50, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 746/6, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 747/27, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 855/6, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 855/7, k. ú. Český Brod, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2617 pro Katastrální území Český Brod, a dále prodej spoluvlastnického podílu o velikosti od. 1/4 na pozemku parc. č. 741/56, k. ú. Český Brod, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2661 pro Katastrální území Český Brod, a dále prodej movitých věcí vyjmenovaných v příloze č. 6 této smlouvy, je neplatná, s e z a m í t á .

II. Žaloba na určení, že kupní smlouva ze dne 18. srpna 2014 uzavřená mezi žalovanou č. 1 jako prodávajícím a žalovanou č. 2 jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. st. 1550, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití jiná stavba, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1982, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití garáž, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1983, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití jiná stavba, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1984, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití garáž, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 1985, k. ú. Český Brod, včetně stavby č.p. 1358, způsob využití administrativní budova, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. st. 2111, k. ú. Český Brod, včetně stavby bez č.p./č.e., způsob využití jiná stavba, stojící na tomto pozemku, prodej pozemku parc. č. 741/4, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 741/5, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 741/50, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 746/6, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 747/27, k. ú. Český Brod, prodej pozemku parc. č. 855/6, k. ú. Český Brod, prodej -3-pozemku parc. č. 855/7, k. ú. Český Brod, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2617 pro Katastrální území Český Brod, a dále prodej spoluvlastnického podílu o velikosti od. 1/4 na pozemku parc. č. 741/56, k. ú. Český Brod, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2661 pro Katastrální území Český Brod, a dále prodej movitých věcí vyjmenovaných v příloze č. 6 této smlouvy, je neúčinná, s e z a m í t á .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1 na náhradu nákladů řízení částku 12 342,-Kč k rukám Mgr. Jiřímu Černému, advokáta se sídlem 110 00 Praha 1, Karlovo náměstí 671/24, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2 na náhradu nákladů řízení částku 8 228,-Kč k rukám JUDr. Radovana Bernarda, advokáta se sídlem 110 00 Praha 1, 28. října 767/12, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 18. srpna 2014 mezi žalovanou č. 1 jako prodávající a žalovanou č. 2 jako kupující, kdy předmětem smlouvy byl prodej nemovitých a movitých věcí náležející do majetkové podstaty žalobkyně. Žalobce má za to, že daná kupní smlouva je neplatná, neboť žalovaná č. 1 touto smlouvou realizovala prodej majetku žalobkyně mimo dražbu v rozporu s podmínkami pro prodej mimo dražbu stanovenými usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5.9.2011, č. j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-114 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11.12.2013, č. j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-135, čímž došlo k nespravedlivému poškození žalobkyně a k porušení základní zásady insolvenčního řízení, podle níž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Žalobce má právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, neboť se to týká její majetkové podstaty. Žalobce uvedl, že dne 9.7.2014 uzavřela žalovaná č. 1 kupní smlouvu jejímž předmětem byly nemovité věci náležející do majetkové podstaty dlužníka a dne 18.8.2014 byla uzavřena druhá kupní smlouva, kterou byly prodávány nemovité věci, které nebyly předmětem kupní smlouvy ze dne 9.7.2014 a movité věci náležející do majetkové podstaty dlužníka. Kupní cena byla hrazena před podpisem kupní smlouvy na bankovní účet advokátky Mgr. et Mgr. Jany Sekyrkové dle smlouvy o úschově. Žalobce namítl, že žalovaná č. 1 prodala majetek žalobkyně mimo dražbu 2 kupními smlouvami, přičemž kupní cena nebyla uhrazena na účet insolvenčního správce, ale na účet advokátní úschovy. Dále žalobce namítl pozdní oznámení o uzavření kupní smlouvy insolvenčnímu soudu. Tímto žalovaná č. 1 porušila podmínky -4-stanovené insolvenčním soudem pro prodej mimo dražbu. Dle žalobce postupem insolvenčního správce byli poškozeni věřitelé, ale především žalobkyně jako dlužník, a proto navrhl, aby soud určil, že daná smlouva ze dne 18.8.2014 je neplatná a pokud by soud neshledal důvody pro neplatnost, aby bylo určeno, že daná smlouva je neúčinná. Při ústním jednání pak zástupce žalobce uvedl, že důvodem neplatnosti je i to, že kupní cena byla příliš nízká.

Žalovaná č. 1 ve svém vyjádření navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že žaloba je nedůvodná. K tvrzení žalobce, že uzavřel danou kupní smlouvu v rozporu s podmínkami stanovenými usneseními Krajského soudu v Praze uvedl, že postupoval zcela v souladu s těmito usneseními. Kupní cena byla uhrazena na účet určený ve smlouvě o úschově, který lze považovat za účet insolvenčního správce. Co se týče podmínky, že majetek bude zpeněžen jedinou smlouvou, tak tuto podmínku žalovaná č. 1 dodržela, neboť je třeba rozlišovat zajištěný a nezajištěný majetek dlužníka, kdy ke zpeněžení zajištěného majetku dává pokyn zajištěný věřitel. Nezajištěný majetek byl tak zpeněžen jednou smlouvou, jak určují podmínky pro prodej mimo dražbu v usneseních krajského soudu v Praze. Co se týče námitky opožděnosti, tedy že žalovaná č. 1 neinformovala o prodeji insolvenční soud, má žalovaná za to, že svoji povinnost splnila dne 15.1.2015. Žalovaná č. 1 dále odmítla, že by prodejem majetku kupními smlouvami ze dne 9.7.2014 a 18.8.2014 došlo k poškození věřitelů nebo žalobce. Žalovaná uvedla, že postupovala zcela v souladu se všemi pokyny insolvenčního soudu a navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Žalovaná č. 2 ve svém vyjádření uvedla, že neuznává nároky žalobce a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tím, že všechny podmínky usnesení Krajského soudu v Praze o prodeji mimo dražbu byly splněny, že kupní cena byla uhrazena na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úschově, že veškerý nezajištěný majetek a větší část zajištěného majetku byl zpeněžen jedinou kupní smlouvou. Proto navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 3926/2009-A-27 ze dne 5. 10. 2009 byl zjištěn úpadek dlužníka ANTICO, spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-14 ze dne 30. listopadu 2009 byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka ANTICO, spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, že insolvenční správce dne 19.11.2009 provedl soupis majetkové podstaty dlužníka, následně pak dne 20.8.2011 došlo ke specifikaci tohoto majetku, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-117 ze dne 5. září 2011 udělil soud souhlas k prodeji nehmotného majetku dlužníka-softwaru dle přílohy č. 1 soupisu majetkové podstaty, nemovitého majetku dlužníka dle přílohy č. 2 soupisu majetkové podstaty, nemovitého majetku dlužníka dle přílohy č. 3 soupisu majetkové podstaty, movitého majetku dlužníka-strojů, nářadí, nástrojů dle přílohy č. 4 soupisu majetkové podstaty, movitého majetek dlužníka-ostatního dle přílohy č. 5 soupisu majetkové podstaty, movitého majetku dlužníka-zásoby dřeva dle přílohy č. 7 soupisu majetkové podstaty, movitého majetku dlužníka-zásoby materiálů, polotovarů a zboží dle přílohy č. 8 soupisu majetkové podstaty s tím, že prodej mimo dražbu uskuteční insolvenční správce za podmínek a) shromáždění veškerých insolvenčnímu správci došlých nabídek nejpozději ke dni 31. října 2011 ve 12,00 hod. a následného výběru nejvýhodnějších nabídek, obálky s nabídkami budou otevřeny za přítomnosti insolvenčního správce a zástupce věřitelů, b) realizace prodeje majetku uvedeného v bodě I. usnesení po předchozím písemném souhlasu věřitelského orgánu a zajištěného věřitele, nejdříve však dnem 1. listopadu 2011 jedinou -5-smlouvou, c) kupní cena bude uhrazena před nebo nejpozději při uzavření kupní smlouvy. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-135 ze dne 11. prosince 2013 došlo ke změně původního rozhodnutí soudu o souhlasu s prodejem majetku dlužníka a to tak, že k podání nabídek byla dána lhůta nejméně 20 dnů, přičemž kritériem výběru byla nejvyšší nabídka, úhrada kupní ceny předem nebo při podpisu písemné kupní smlouvy na účet insolvenčního správce, otevření a hodnocení předložených nabídek se uskuteční za účasti věřitelského orgánu, majetek bude prodán jedinou smlouvou po předchozím udělení souhlasu věřitelského orgánu s uzavřením smlouvy, insolvenční správce neprodá věci osobám uvedeným v ust. § 295 IZ.

Z kupní smlouvy ze dne 9. července 2014 bylo zjištěno, že na straně prodávajícího byla žalovaná č. 1 a na straně kupující Luděk Bursa, a touto kupní smlouvou byl prodávám výlučně zajištěný nemovitý majetek z majetkové podstaty dlužníka, zapsaný na LV č. 2617 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Český Brod za kupní cenu 1 333 000,-Kč.

Z kupní smlouvy ze dne 18. srpna 2014 bylo zjištěno, že na straně prodávajícího byla žalovaná č. 1 a na straně kupující žalovaná č. 2 a touto kupní smlouvou byl převeden zbývající majetek z majetkové podstaty dlužníka, a to jak majetek nemovitý, který byl cela zajištěn a i movitý, který byl nezajištěný, za kupní cenu 13 967 239,-Kč.

Z výpisu z účtu u banky Sberbank ze dne 3.10.2014 bylo zjištěno, že dne 3.10.2014 byla převedena kupní cena ve výši 13 967 239,-Kč z účtu Mgr. et Mgr. Jany Sekyrkové, z advokátní úschovy.

Z pokynu zajištěného věřitele a zároveň zástupce věřitelů České spořitelny, a.s., bylo zjištěno, že udělil pokyn insolvenčnímu správci-žalovanému č. 1, aby část movitého a nemovitého majetku byla prodána nejvyšší nabídce žalované č. 2 za kupní cenu 13 967 239,-Kč.

Podle § 289 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ), prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Podle ust. § 286 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ), lze majetkovou podstatu zpeněžit veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, prodejem mimo dražbu. O způsobu zpeněžení majetkové podstaty rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.

Podle § 293 odst. 1 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto -6-pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

V daném případě se jedná o incidenční spor ve smyslu § 159 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona, kdy jde o určovací žalobu, tedy o věc na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, kdy je třeba rozlišovat mezi věcnou legitimací k takovému určení, kterou má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu. V tomto případě se jedná o určení neplatnosti či neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 18. srpna 2014 uzavřené žalovanými, kdy žalobcem je dlužník v insolvenčním řízení, který nebyl účastníkem předmětné kupní smlouvy ze dne 18. srpna 2014, proto v úvahu by připadalo pouze pro úspěšnost žaloby to, že by touto kupní smlouvou bylo ohroženo jeho právo či jeho právní podstavení se stalo nejistým. Je nesporné, že majetek, který byl předmětem prodeje v dané kupní smlouvě, byl řádně sepsán v soupisu majetkové podstaty dlužníka ANTICO spol. s r.o., se sídlem Zborovská 1358, 282 01 Český Brod, IČO 489 51 358, kdy nemovitosti byly zcela zajištěny ve prospěch České spořitelny a.s. a movité věci byly nezajištěné. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o majetek, který již nebyl v době uzavření kupní smlouvy v dispozičním právu dlužníka, neprokázal žalobce, že by měl na této určovací žalobě naléhavý právní zájem ve smyslu shora uvedeného, kdy by jeho právo bylo ohroženo či se právní postavení stalo nejistým, což však dlužník neprokázal a již z tohoto důvodu musel soud žalobu zamítnout. Nad rámec tohoto však nutno konstatovat, že ani důvody uvedené v žalobě by nemohly vést k úspěchu žalobce ve věci a podle soudu stanovisko žalobce správné není a jeho argumentace proti platnosti či účinnosti kupní smlouvy neobstojí. Pokud jde o prodej majetku dlužníka sepsaného v soupisu majetkové podstaty, pak ke zpeněžení majetku, zapsaného v majetkové podstatě, je oprávněna pouze osoba s dispozičním oprávněním. Tou je dlužník nebo insolvenční správce, přičemž jejich postavení vymezuje ustanovení § 229 odst. 3 insolvenčního zákona, založené na jednotlivých fázích insolvenčního řízení ve vztahu ke způsobu řešení úpadku. Těžištěm z pohledu praktické aplikace zákona je písm. b) citovaného ustanovení, přiznávající status disponenta insolvenčnímu správci od prohlášení konkursu dále. Zpeněžení jako proces vedoucí k převedení veškerého majetku podstaty na peníze, je definováno v § 283 odst. 1 insolvenčního zákona. Z povahy věci je vyloučeno, aby byly převáděny hodnoty zapsané v majetkové podstatě bezúplatně či bez odpovídajícího protiplnění, neboť tím by pojmově nemohlo jít o kapitalizaci. Je třeba dbát i podmínky založené v odstavci následujícím, že tak lze činit až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu. V tomto směru proto nelze postupu žalované 1) nic vytýkat. Zpeněžení nezajištěného majetku zapsaného v majetkové podstatě realizuje osoba s dispozičním oprávněním, kterou je od prohlášení konkursu insolvenční správce. Přípustné formy jsou veřejná dražba, soudní prodej movitého a nemovitého majetku či prodej mimo dražbu, pro nějž soud může udělit pokyny. Specifika na straně majetku, potenciálních nabyvatelů či okolnosti případu se zohledňují především při prodeji mimo dražbu. Přímý prodej majetku je vhodným a ze všech v úvahu připadajících -7-nejpružnějším postupem vedoucím ke kapitalizaci do podstaty zapsaných hodnot, zvláště v případech, jde-li o majetek, jehož určení či možnosti dalšího užívání jsou nějakým způsobem limitovány, případně svázány s dalšími okolnostmi, které je správce povinen v zájmu dosažení co nejefektivnějšího výtěžku zpeněžení zohlednit. Typicky se jedná o soubory movitých věcí (skladové zásoby, inventář) či pohledávky, u nichž by náklady na provedení dražby mohly výrazně snižovat celkový přínos pro majetkovou podstatu, či o majetek, který lze užívat, či dále distribuovat pouze při splnění specifických podmínek na straně nabyvatele, jejichž okruh je tak z povahy věci zúžen, což byl i předmětný případ prodeje, kdy se jednalo o specifický areál pro výrobu nábytku. Ustanovení § 289 odst. 1 insolvenčního zákona podmiňuje tento postup souhlasem věřitelského orgánu a insolvenčního soudu, který může správci stanovit další podmínky prodeje. Ocenění majetku dlužníka zapsaného do majetkové podstaty se řídí pravidly dle § 219 insolvenčního zákona. Tyto hodnoty však nemusí odpovídat cenám, za něž jsou jednotlivé majetkové hodnoty následně nabízeny ke zpeněžení či poté skutečně zpeněženy, slouží především k orientaci procesních subjektů o hodnotě majetkové podstaty. Je-li zpeněžován majetek zajištěný, pak je insolvenční správce vázán výlučně pokyny zajištěného věřitele Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je nedůvodná i z tohoto pohledu. Soud při hodnocení sporu vyšel z toho, že kupní smlouva ze dne 18. srpna 2014 je nepochybně právním úkonem podléhajícím ustanovením občanského zákoníku. Platnost kupní smlouvy přímo z hlediska tohoto zákona nebyla žalobcem zpochybněna. Proto se soud mohl zabývat pouze důvody uváděnými žalobcem s ohledem na ustanovení insolvenčního zákona. Pokud jde o důvod uplatněný zástupcem žalobce u ústního jednání, tedy že majetek byl prodán za nízkou cenu, pak tímto se soud vůbec nezabýval, neboť žalobu na neplatnost kupní smlouvy lze od 1.1.2014 podal pouze ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění kupní smlouvy v insolvenčním rejstříku, což bylo dne 15. ledna 2015, jak vyplývá z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku, přičemž jde o lhůtu hmotně právní a po jejím uplynutí již nelze žádné další důvody neplatnosti uplatňovat, když novela provedená zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se změnil zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2014, přinesla zásadní změnu do ochrany vlastnického práva nabytého na základě smlouvy o prodeji majetku z majetkové podstaty mimo dražbu v rámci insolvenčního řízení. Doba, jak uvedeno shora, po kterou je možné uplatňovat žalobu o neplatnosti smlouvy, kterou byl zpeněžen dlužníkův majetek mimo dražbu, byla pevně stanovena na tři měsíce ode dne, kdy tato smlouva byla uveřejněna v insolvenčním rejstříku dlužníka. V případě dalších důvodů neplatnosti či neúčinnosti kupní smlouvy, pak žalobce opět zcela opomenul novelu insolvenčního zákona platnou od 1.1.2014, kdy podle předchozí úpravy byla účinnost kupní smlouvy i u zajištěného majetku podmíněna souhlasem soudu. Od 1.1.2014 však došlo k novelizaci ustanovení § 209 insolvenčního zákona, kdy se již nevyžaduje souhlas soudu při zpeněžování zajištěného majetku, což se zcela jednoznačně týkalo kupní smlouvy ze dne 9.7.2014, neboť předmětem této kupní smlouvy byl pouze zajištěný majetek, proto prodej těchto nemovitostí byl zcela a jen ve výlučné pravomoci zajištěného věřitele, což v daném případě byla Česká spořitelna a.s. a kdy dle jejích pokynů také insolvenční správce postupoval. Druhá kupní smlouva ze dne 18.8.2014 pak zahrnuje veškerý majetek, a to jak zajištěný, tak i nezajištěný, přičemž pokyny zajištěného věřitele České spořitelny a.s. byly dle této kupní smlouvy zcela v souladu s rozhodnutím soudu o souhlasu s prodejem majetku dlužníka ze dne 11. prosince 2013, když Česká spořitelna a.s. je i zástupcem věřitelů a tento souhlas k uzavření této kupní smlouvy vyslovil. Nelze pominout, že předmětem kupní smlouvy ze dne 18.8.2014 byly i nemovitosti, které byly všechny zajištěny ve prospěch pohledávek České spořitelny a.s., a že prodejem zajištěného majetku se -8-

řeší oddělený zájem zajištěného věřitele v řízení, který je tak hlavní a ve vztahu k prodeji zajištěných hodnot a dosaženému výtěžku z prodeje prvotní. Zájem zajištěného věřitele musí být zohledněn a upřednostněn a konkurovat mu může pouze zaplacení nákladů (v limitované výši) spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku. Zajištěnému věřiteli je také v insolvenčním řízení vydáván výtěžek ze zpeněžení zajištěných věcí do výše jeho pohledávky bez ohledu na věřitele nezajištěné, aniž by nějaká část takového výtěžku do výše zajištěné pohledávky musela nutně připadnout ve prospěch uspokojení nezajištěných věřitelů v řízení. Rozhodné proto pro postup insolvenčního správce v insolvenčním řízení jsou pokyny zajištěného věřitele, kterými je správce vázán, a které může odmítnout jenom ve velmi specifické situaci, která však v tomto případě nenastala. Nelze pominout ani tu skutečnost, že žalobce napadá pouze neplatnost či neúčinnost kupní smlouvy ze dne 18.8.2014, ale zcela pomíjí kupní smlouvu ze dne 9.7.2014. Již tím, že platnost této smlouvy (ze dne 9.7.2014) nenapadá, pak opodstatněnost jeho žaloby je naprosto nedostatečná, neboť za situace, kdy kupní smlouva ze dne 9.7.2014 je platná, pak veškerý zbytek majetku dlužníka, ať již zajištěného či nezajištěného, byl prodán jednou kupní smlouvou, čímž se bez dalšího jednalo o splnění usnesení soudu o udělení souhlasu s přímým prodejem. Pokud jde o důvod, že nebylo insolvenčním správcem dodrženo ustanovení, že kupní cena musí být složena na účet insolvenčního správce před či při podpisu kupní smlouvy, ale že byla kupní cena před podpisem kupní smlouvy složena do advokátní úschovy, pak ani toto soud nepovažuje za důvod neplatnosti či neúčinnosti kupní smlouvy, protože ve svém důsledku rozhodující je, zda kupní cena byla na účet insolvenčního správce zaplacena, o čemž žalovaný 1) předložil doklad, který nebyl ani žalobcem zpochybněn. Nejedná se proto o podstatné porušení podmínek prodeje mimo dražbu, kdy smlouvy o úschově jsou v současné době běžnou praxí při uzavíraní kupních smluv. V případě námitky, že insolvenční správce neinformoval soud o provedeném prodeji ve lhůtě 15 dnů od realizace prodeje, pak nutno konstatovat, že se jedná o lhůtu procesní, která může mít důsledek pouze např. pro uložení pokuty insolvenčnímu správci, pokud by toto pochybení insolvenčního soud považoval za závažné, nemá však žádnou návaznost na platnost či účinnost kupní smlouvy. Nutno proto konstatovat, že žaloba žalobce není důvodná, když žalobce první kupní smlouvu uzavřenou dne 9.7.2014, kterou byl zpeněžen nemovitý zajištěný majetek dlužníka dle pokynů zajištěného věřitele nerozporoval, a i kdyby napadl tuto neplatností, pak by s odůvodněním uvedeným v podrobnostech shora, že se jedná o zajištěný majetek, stejně nebyl úspěšný, a kdy rozporoval pouze druhou kupní smlouvu uzavřenou dne 18.8.2014. Touto kupní smlouvou byl zpeněžen zajištěný i nezajištěný, movitý i nemovitý majetek dlužníka a to jedinou kupní smlouvou a dle pokynů jak insolvenčního soudu, tak dle pokynu zajištěného věřitele a zároveň zástupce věřitelů, pak tímto postupem žalovaná č. 1 splnila podmínky insolvenčního soudu uvedené v usnesení ze dne 11. prosince 2013 č. j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-135, tedy zpeněžila majetkovou podstatu dlužníka jedinou smlouvou, když část majetkové podstaty-zajištěné nemovitosti, již byly zpeněženy dle pokynů zajištěného věřitele. Žalobce ani neprokázal, že by se jednání žalované 1) příčilo dobrým mravům či její jednání odporovalo insolvenčnímu zákonu, když toto nijak nezdůvodnil, zcela neopodstatněně poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Odo 31/2004, které na tento případ vůbec nedopadá, neboť v daném případě insolvenční správce souhlas soudu s prodejem mimo dražbu měl, přičemž uvedené rozhodnutí se týká situace, kdy insolvenční správce prodává bez jakéhokoli souhlasu soudu. Rovněž není pravdou, že by kupní smlouva ze dne 18.8.2014 nebyla zveřejněna v insolvenčním rejstříku, neboť tato byla zveřejněna dne 15.1.2015. Soud proto má zato, že důvody uváděné a napadené žalobcem neobstojí a smlouva uzavřená dne 18.8.2014 mezi žalovanými, není neplatná, ani neúčinná, a -9-proto žalobu žalobce na určení neplatnosti či neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 18.8.2014 zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal žalované č. 1 náhradu nákladů v řízení v první stupni, kdy tato činí 9 300,-Kč za 3 právní úkony (převzetí věci, vyjádření, účast na jednání,) po 3 100,-Kč z tarifní hodnoty 50 000,-Kč (§ 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,-Kč za 3 úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.,). Celkem tedy náleží žalovanému náhrada nákladů řízení ve výši 10 200,-Kč s připočtením příslušného DPH ve výši 2 142,-Kč, celkem tedy částka 12 342,-Kč. Soud přiznal žalované č. 2 náhradu nákladů v řízení v první stupni, kdy tato činí 6 200,-Kč za 2 právní úkony (převzetí věci, účast na jednání,) po 3 100,-Kč z tarifní hodnoty 50 000,-Kč (§ 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600,-Kč za 2 úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.,). Celkem tedy náleží žalovanému náhrada nákladů řízení ve výši 6 800,-Kč s připočtením příslušného DPH ve výši 1 428,-Kč, celkem tedy částka 8 228,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

Pokud by povinný nesplnil povinnost danou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.

V Praze dne 27. srpna 2015

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení Horáková Vladislava