68 ICm 4210/2014
68 ICm 4210/2014-238 ke spisové značce: KSPH 68 INS 8069/2014-C3

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce LOGIK, s.r.o., se sídlem 100 00 Praha 10-Strašnice, Radošovická 996/4, IČO 257 48 483, zastoupen Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem 500 02 Hradec Králové, Karla IV. 468/18, proti žalovanému Horizont ISPL v.o.s., se sídlem 713 00 Ostrava -Heřmanice, Koněvova 177/61, IČO 285 99 373, insolvenční správce dlužníka BRANALDI, s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, zastoupený Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem 713 00 Ostrava-Moravská Ostrava, Husova 1285/2,

o vyloučení movitých věcí ze soupisu majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba žalobce na vyloučení majetku-blokové trafostanice 2x630/LSM6-M-24 ze soupisu majetkové podstaty dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 8069/2014, s e z a m í t á . isir.justi ce.cz -2-

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 29 895,-Kč k rukám Mgr. Gabriele Nejedlíkové, advokátky se sídlem 713 00 Ostrava-Moravská Ostrava, Husova 1285/2, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na vyloučení blokové trafostanice 2x630/LSM6-M-24 ze soupisu majetkové podstaty dlužníka s tím, že dne 10.3.2014 uzavřel jako kupující kupní smlouvu se společností Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, kdy na základě této smlouvy nabyl vlastnické právo k blokové trafostanici 2x630/LSM6-M-24, která byla umístěna v areálu dlužníka. Žalobce byl obeznámen s tím, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, nabyl vlastnické právo k trafostanici na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřené dne 28.6.2013 s dlužníkem. Na základě této smlouvy převedl dlužník k zajištění pohledávek Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, z leasingových smluv a úvěrové smlouvy, vlastnické právo k trafostanici. Vzhledem k tomu, že se dlužník dostal do prodlení s úhradou svých dluhů, Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, realizoval své právo ze smluv o zajišťovacím převodu práva a prodal předmětnou trafostanici. Trafostanice byla umístěna v areálu dlužníka, který ji ani přes výzvy žalobci nevydal. Následně byl zjištěn úpadek dlužníka a žalovaný dne 6.11.2014 zapsal trafostanici do majetkové podstaty dlužníka, toto oznámil žalobci s tím, že smlouvu o zajišťovacím převodu práva považuje za neplatnou. Vzhledem k tomu, že se nejedná o majetek dlužníka, neboť žalobce nevidí jediný důvod, proč by smlouva o zajišťovacím převodu práva a následně i kupní smlouva měla být neplatná, podal žalobu na vyloučení trafostanice z majetkové podstaty dlužníka. Následně v reakci na vyjádření žalovaného ohledně nesplnění podmínek smlouvy o zajišťovacím převodu práva a po poučení soudu, konkrétně v bodech 2.6, 2.7 a 2.9., žalobce uvedl, že společnost Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, oznámila dlužníkovi svůj záměr o prodeji předmětu zajištění a to dne 3.2.2014, dále pak nechala zpracovat znalecký posudek k ocenění blokové stanice, přesně dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Žalobce má za to, že společnost Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, splnila všechny podmínky stanovené ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva, kdy doložila potřebné dokumenty k prokázání tvrzeného, a že tedy tato smlouva je platná, a platná je i kupní smlouva, na základě které přešlo na žalobce vlastnické právo k trafostanici. Žalobce navrhl vyloučit blokovou trafostanici z majetkové podstaty dlužníka. Ve svém dalším vyjádření ze dne 6. února 2017 žalobce reagoval na stanovisko Vrchního soudu v Praze, že smlouva o zajišťovacím převodu práva uzavřená mezi dlužníkem a Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 je neplatná, tak že žalobce nebyl účastníkem smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a blokovou trafostanici koupil od Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, na základě kupní smlouvy uzavřené dne 10.3.2014. Žalobce neměl jakýkoliv důvod pochybovat o tom, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, neměla být vlastníkem předmětné trafostanice. Žalobce uvedl, že naopak mohl očekávat, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, je vlastníkem prodávaného zboží, bloková trafostanice tvořila pouze jednu z dvanácti položek, které byly předmětem převodu a byla žalobci spolu s dalšími položkami předána na základě předávacího protokolu, tak jak stojí a leží, bez sjednání práva záruky. -3-

Žalobce uvedl, že je mu známo, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, použité zboží zcela běžně prodává prostřednictvím svých webových stránek, tento fakt souvisí i s tím, že se jedná o leasingovou společnost, tedy takovou, že umožňuje třetím osobám formou zpětného leasingu, aby po doplacení úvěru získali předmět leasingu do svého vlastnictví, pokud třetí osoba leasing nezaplatí, pak leasingová společnost předmět leasingu prodá, aby svoji pohledávku upokojila. Žalobce tedy vycházel z uvedené premisy a spravedlivě předpokládal, že veškeré zařízení, které je mu prodáváno, má charakter zboží, jež pochází z neuhrazeného leasingu. Se společností Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, žalobce již několikrát obchodoval, a nikdy nedošlo ke zpochybnění vlastnického práva. Žalobce má za to, že byl v dobré víře v oprávnění druhé strany Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, převést vlastnické právo na základě řádného titulu, když k nabytí souboru movitých věcí, mezi něž náležela i bloková trafostanice došlo v souladu s § 1109 písm. b) občanského zákoníku od podnikatele v rámci jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že Smlouva o zajišťovacím převodu práva je absolutně neplatná a to proto, že neobsahuje ujednání o tom, jak se strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí. Dále, že zajišťovací převod lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna, zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny. Ani tohle ujednání ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva není. Požadavek na formu kupní smlouvy má za následek její určitost týkající se ceny předmětu zajištění. Ve smlouvě předložené žalobcem absentuje nejen cena předmětu zajištění k datu podpisu smlouvy, ale i konkrétní splátky, které má zajišťovat. Takto je celá smlouva neurčitá a tudíž neplatná, není z ní patrno, které splátky které smlouvy jsou zajištěny, které byly uhrazeny jinak, na které případně se vztahuje zajišťované právo a v jaké částce. Žalovaný dále uvedl, že lze zajišťovací převod sjednat formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek. Ve smlouvě je sice dohodnutý způsob prodeje, ale zřejmě se prodej podle dohodnutých pravidel neuskutečnil -nebyl zhotoven ani znalecký posudek dle bodu 2.7., dlužník ani nebyl vyzván dle bodu 2.9 Smlouvy, ve smlouvě není ujednán způsob vypořádání přebytku. Kupní cena mezi převodcem byla stanovena na 225.000,-(+ DPH) Kč je tak stanovena v rozporu s ujednáním Smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Zajišťované právo tak nebylo řádně uplatněno, a proto navrhl žalobu zamítnout. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 68 INS 8069/2014 bylo zjištěno, že dne 25. března 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, a usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 68 INS 8069/2014-A-19 ze dne 28. dubna 2014 bylo rozhodnuto o jeho úpadku. Insolvenčním správcem byl ustanoven Horizont ISPL v.o.s., se sídlem 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava, Bohumínská 788/61, IČO 285 99 373. Usnesením ze dne 5. srpna 2014 č. j. KSPH 68 INS 8069/2014-B-17 soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Dne 3.11.2014 insolvenční správce zapsal trafostanici pod položkou č. 169 do majetkové podstaty dlužníka, dne 7.11.2014 oznámil insolvenční správce žalobci zahrnutí blokové trafostanice 2x630/LSM6-M-24 do majetkové podstaty dlužníka, -4-dne 3. prosince 2014 podal žalobce žalobu na vyloučení blokové trafostanice 2x630/LSM6-M-24 z majetkové podstaty dlužníka, tedy včas. Krajský soud v Praze v dané věci rozhodl rozsudek ze dne 14. prosince 2015 č.j. 68 ICm 4210/2014-150 tak, že vyloučil blokovou trafostanici z majetkové podstaty dlužníka, proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 1. prosince 2016 č. j. 102 VSPH 214/2016-180 rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání Krajskému soudu, s tím, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná, a že se soud má zabývat tím, zda žalobce nabyl vlastnické právo od neoprávněného na základě kupní smlouvy v dobré víře.

Soud shodně jako v původním rozsudku zjistil skutkový stav, kdy ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne 28. června 2013 nabyvatelem Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 a převodcem dlužníkem BRANALDI, s.r.o., IČO 251 10 659, soudem bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byla bloková trafostanice 2x630/LSM6-M-24, a převodce převedl na nabyvatele vlastnické právo k blokové trafostanici s účinností stanovenou k podpisu této smlouvy. Soud dále zjistil, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, nechal zpracovat znalecký posudek č. 8935/035/14 ze dne 23.1.2014, který stanovil cenu blokové trafostanice na částku 225 000,-Kč. Z dopisu ze dne 3.2.2014 bylo zjištěno, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, oznámil dlužníkovi svůj záměr prodat předmět zajištění, na které dlužník nereagoval. Z leasingových smluv č. 93990707, č. 94240707, č. 94450707, včetně splátkových kalendářů, bylo zjištěno, že tyto uzavřel dlužník s Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, soud zjistil, že se jednalo o zajišťované smlouvy, kdy předmětem zajištění byla bloková trafostanice, a které byly uvedeny ve smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnického práva, kterou uzavřel dlužník s Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, dne 28.6.2013, přičemž dlužník leasingové smlouvy neplnil, a proto Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, dne 31.1.2014 vypověděl všechny leasingové smlouvy, kdy dlužník tyto výpovědi převzal dne 31.1.2014. Z oznámení o připravovaném prodeji předmětu zajištění ze dne 3.2.2014 soud zjistil, že dne 3.2.2014 bylo toto doručeno dlužníkovi, kde je již uvedena cena trafostanice dle znaleckého posudku s tím, aby ve lhůtě 30 dnů zajistili osobu, která předmět zajištění koupí za cenu 225 000,-Kč s připočtením DPH s tím, že pokud takového kupce dlužník navrhne, bude mu předmět zajištění prodám s tím, že následně výnos z tohoto prodeje po odečtení všech nákladů s tímto prodejem související započte Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, na úhradu jeho pohledávek vůči dlužníkovi a pokud výnos z prodeje převýší všechny náklady s tímto prodejem související a pohledávky Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, bude dlužníkovi zbylý rozdíl vyplacen. Z kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, a žalobcem dne 10.3.2014 soud zjistil, že předmětem této smlouvy byla i bloková trafostanice 2x630/LSM6-M-24 za cenu 225 000,-Kč. Následně pak bylo doplněno dokazování a z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že obchodní firma LOGIK s.r.o., IČO 257 48 483, je v obchodním rejstříku zapsaná od 24.3.1999, a jejím jediným společníkem a jednatelem je Tomáš Říha. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že obchodní firma Deutshce Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, byla zapsána dne 23.12.1998, jejími jednateli jsou Radan Havelka a Uta Reichel, společníkem je Deustche Sparkassen Leasing Ag. & Co. KG. Z kupní smlouvy ze dne 24.4.2012 bylo zjištěno, že společnost Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, jako prodávající prodala žalobci jako kupujícímu v minulosti 2 x VZV -5-

TAILIFT FD 35 Csilver kat + polokabina + filtrace. Ze smlouvy o úvěru č. 213860314 ze dne 15.3.2014 bylo zjištěno, že úvěrující (věřitel) Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, a žalobce jako úvěrovaný (dlužník) uzavřeli smlouvu o úvěru jejímž předmětem byla mimo jiné předmětná bloková trafostanice. Účelem poskytnutého úvěru bylo splacení kupní ceny předmětu koupě kupní smlouvy ze dne 10.3.2014. Z výpisu účtu u Komerční banky a.s. žalobce bylo zjištěno, že byly odesílány platby žalobce společnosti Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, a to dne 15.5.2014, částka 162 380,-Kč, dne 16.5.2014 částka 100 000,-Kč, dne 20.5.2014 částka 100 000,-Kč, dne 22.5.2014 částka 100 000,-Kč, dne 27.5.2014 částka 100 000,-Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 1.3.2014 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi dlužníkem na straně pronajímatele a žalobcem na straně nájemce, kdy předmětem smlouvy byly nemovitosti v Brandýse nad Labem na LV č. 4489 v k. ú. Brandýs nad Labem. Z nájemní smlouvy ze dne 1.3.2014 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi dlužníkem na straně pronajímatele a žalobcem na straně nájemce, kdy předmětem smlouvy byly nemovitosti v Chrastavě na LV č. 972 v k.ú. Chrastava II. Obě smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou a to od 1.3.2014 do 20.4.2014, za měsíční nájemné ve výši 100 000,-Kč plus DPH. Podepsané byly za dlužníka jednatelkou Evou Drozenovou, a za žalobce jednatelem Tomášem Říhou.

Z výslechu jednatele žalobce Tomáš Říhy soud zjistil, že s Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, uzavírali historicky obchody již takových 5 let předtím, než byla uzavřena kupní smlouva na předmět žaloby a bylo to ve velkém rozsahu peněz. Pokud vypisovali výběrová řízení od roku 1998-1999, kdy založil firmu, vypisovali výběrová řízení na tiskařské a knihařské stroje a zařízení, kdy pouze Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 a Volksbank leasing mohli toto poskytovat, přičemž některé věci od nich nakupovali za hotové a něco na leasing. Předmětnou trafostanici potřebovali vzhledem k tomu, že mají v pronájmu halu ve Žlíbku, kde tam umístěná trafostanice patřila Národnímu divadlu a potřebovali tuto k zajištění provozu. Proto, když ji našli v nabídce Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, tak ji koupili. Nevěděl přesně, zda tato nabídka Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 byla veřejná. Na začátku roku 2014 ho paní Drozenová požádala, aby zpracoval reorganizační plán dlužníka, neboť je rovněž krizový manažer a ohledně tohoto ho oslovila na základě doporučení jejich dodavatelů. Reorganizační plán zpracovával proto, že k tomu byli tlačeni PPF bankou a.s. a potřebovali tedy zefektivnit výrobu a snížit náklady. Reorganizační plán byl podáván spolu s insolvenčním návrhem, takže je veřejně přístupný na justici. Nabídka Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 na odkup předmětné trafostanice byla někdy na začátku roku 2014 a zveřejněno to bylo buď na jejich webových stránkách, nebo to poslali emailem, určitě to bude mít někde založeno. Nepamatoval si, zda to bylo uzavřeno za cenu, která poté činila kupní cenu, a zda toto kupovali na leasing nebo za hotové. Ví o tom, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 má v předmětu činnosti leasingovou činnost. Nepamatuje si, kdy s Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 jednal o odkoupení předmětné trafostanice. V době, kdy zpracovával reorganizační plán, na základě podkladů, které mu paní Drozenová dala, věděl o tom, jaký majetek dlužník má. Reorganizační plán paní Drozenové předával v den, kdy byl zveřejněn, ta s ním šla do PPF banky a.s. To, že by předmětná trafostanice byla v majetku dlužníka, si nepamatuje, byla to drobnost v balíku toho majetku dlužníka. Kdy a kde uzavíral kupní smlouvu na předmětnou trafostanici, si již nepamatoval. Určitě asi věděl, že jde o použitou věc, proto také bylo výhodné ji koupit, a to, od koho je, kdo ji měl předtím, se nezajímal. Soudu dále sdělil, že nevěděl, zda předtím nebo v době uzavření smlouvy, se byl na trafostanici podívat. Trafostanici si neodvezli, protože to nestihli, -6-protože PPF banka a.s. si tam dala stráž a už odtamtud nic odvést nemohli, jak dlouho k tomu došlo po uzavření kupní smlouvy, nevěděl. S Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 v minulosti uzavřeli minimálně 2 kupní smlouvy a desítky leasingových smluv, neověřoval, zda Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 je vlastníkem předmětné trafostanice, neboť všechny doklady k tomu byly, tyto jsou založeny v archivu. Jednatel žalobce uvedl, že jeho vztah k dlužníkovi byl vztah konkurence, měli jednoho či dva společné odběratele, ale rozhodně je dlužník neohrožoval, s dlužníkem historicky obchodovali, ale poslední 3-4 roky před rokem 2014 to zakázal, protože co zadali, to byla reklamace. Nepamatoval si, zda věděl, že trafostanice patřila dlužníkovi. Pokud s Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 uzavírali smlouvy, pak si přesně nepamatoval, co bylo předmětem koupě či leasingu, od Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 kupovali i další věci, které patřili dlužníkovi, ale tyto si odvezli, nevěděl, kdy se dozvěděl o tom, že PPF banka a.s. reorganizaci neschválila, řekla mu to buď paní Drozenová nebo pan Melichar, který s ním komunikoval za PPF banku a.s. v rámci reorganizace. Ke zpracování reorganizačního plánu se uvolil na základě žádosti paní Drozenové vzhledem k tomu, že pokud by to prošlo, pak by v následujících 10 letech byl spolu s lidmi z jeho firmy krizovým managementem a měli by z toho příjmy. Od dlužníka odvezli výsekové stroje, tiskařský stroj, lepičku krabiček a další, což bylo v objemu asi 100 milionů korun, tyto věci dále používají.

Z výslechu svědka Evy Drozenové soud zjistil, že ona osobně se s panem Říhou setkala až v době, kdy mu zavolala a to na základě doporučení člověka s Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, který s ní realizoval všechny leasingy a to v době, kdy měli zastavené všechny účty, zaměstnané lidi a uvědomovala si nutnost řešení této situace. Věděla, že je finančně silný a že platí včas. Byla to její osobní invence, kdy shromažďovala informace o lidech, kteří by jim mohli pomoci. Nevěděla přesně, kdy to bylo, ale poté, kdy jim zastavili všechny účty, někdy na jaře 2014. V tomto období se s ním i setkala. Byl na ně činěn i obrovský tlak ze strany odběratelů. Předtím s žalobcem obchodovali asi dvakrát, což je zjevné i z účetnictví. Pan Říha pro ně zpracoval reorganizační plán, který spolu s ním donesla do banky, ale ten byl okamžitě shozen ze stolu, poté banka dala souhlas, aby si žalobce pronajal provozy v Chrastavě i v Brandýse, což bylo ve stejném období jako projednání reorganizačního plánu, když tento neschválili, tak se nájem ukončil. Nepamatovala si, kdo měl v případě reorganizace firmu řídit, měli tam nějaký jméno. Ona sama se účastnila pouze na úvodním jednání o reorganizačním plánu s PPF bankou a.s., poté už jednali jen s panem Říhou. Strojní zařízení bylo většinou na leasing od Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, se kterými obchodovali od začátku existence. Nemohla říci, proč uzavírali zajišťovací převody práva v době, kdy měli již finanční problémy, bylo to od nich pro zajištění provozu. Od počátku rozporovali ceny majetku, za který je Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 prodával, jsou na to i písemné dokumenty. Vše se dozvěděli až poté, kdy byly obchody realizovány, ani nevědí, za co se to prodalo. Neví, zda s Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 byly vyzvány k hodnotě zajištěných věcí a ke sdělení případného kupujícího, toto asi bude vše v dokumentech. Trvala na tom, že poté, kdy se kupní ceny dozvěděli, nesouhlasili s nimi, týkalo se to i trafostanice, bylo to obecně, byly tam všechny položky. Po nahlédnutí do oznámení o připravovaném prodeji předmětu zajištění ze dne 3.2.2014 k tomuto uvedla, že si to nepamatuje, je to zřejmě zařazeno v dokumentech. Vedle pana Říhy jednali s dalšími lidmi, kteří by jim mohli pomoct, ale už to bylo v době, kdy provoz stál, a byly zastaveny účty. Věděla o tom, že Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., -7-

IČO 257 23 758 jednal s Logikem, s.r.o. ohledně prodeje strojů, ví, že něco koupili, ale přesně co, ne. O trafostanici to ví proto, že se o to vede tento spor.

Z výslechu svědka Ing. Radima Chmely soud zjistil, že pokud šlo o jejich vztahy s firmou Logik s.r.o., pak do roku 2014 byly pouze na bázi obchodní, kdy od nich měli jednu nebo dvě zakázky, ale osobně pana Říhu neznal. Někdy v únoru 2014 s paní Drozenovou pana Říhu telefonicky oslovili a navštívili ho v jeho firmě. Poté byl jediný, který projevil iniciativu jim pomoci a to tím, že zpracoval plán záchrany prezentovaný bance, v té době se snažili bance představit více subjektů, kteří by byli schopni v té situaci poradit, ze strany banky bylo všechno odmítnuto. Později si pan Říha pronajal část firmy, proto s ním byli v kontaktu. Pan Říha, s ohledem na zpracovávání reorganizačního plánu, zevrubnou znalost majetku dlužníka měl. On si nebyl vědom, že z Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 měli uzavřeny úvěrové smlouvy, ale věděl, že na stroje měli uzavřeny zajišťovací převody práva a to i na trafostanici. Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758 je seznámil s výpovědí smluv, ale že by je seznámil s hodnotami zajištěného majetku, toho si vědom není. Nebyl schopen říct, kdy zjistil, že se trafostanice prodala, o prodeji zařízení žalobci se dozvěděl někdy v době 3 měsíců po lednu 2014 a poté od pana Říhy, když se stroje stěhovali k žalobci. Není mu znám důvod, proč se trafostanice neodstěhovala.

Podle § 224 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ), se do soupisu zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který správce tento majetek sepsal.

Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, mohou se žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo.

Podle § 553 občanského zákoníku může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

Podle § 1109 občanského zákoníku, vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo a) ve veřejné dražbě, b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo f) při obchodu na komoditní burze.

Stejně jako v předchozím rozsudku soud zjišťoval předpoklady pro oprávněnost vylučovací žaloby, kdy podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí a využitelné i pro -8-insolvenční řízení (např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty, patří, že: 1) věc byla insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty; 2) vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil; 3) žalovaným je insolvenční správce; 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v majetkové podstatě; 5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. V tomto směru všechny tyto předpoklady v daném řízení byly ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splněny.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci, a kdy se soud řídil rozhodnutím nadřízeného Vrchního soudu v Praze ohledně závěru, že uzavřená smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná, ,,v situaci, kdy Smlouva neobsahuje dohodu o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele (Společnosti D) k převedenému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužnicí z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzniklé ze zajištění-dovodil, že Smlouva je platná. Dlužno dodat, že smlouva o zajišťovacím převodu musí obsahovat všechny obligatorní náležitosti, byť k naplnění situací, které tyto náležitosti upravují, nedošlo. Jinými slovy, na platnost smlouvy z hlediska toho, zda splňuje podstatné náležitosti, nelze usuzovat až z hlediska posléze nastalých (případně nenastalých) skutečností." Nejprve se pak soud zabýval otázkou vztahu mezi dlužníkem, Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, a žalobcem. Pokud jde o dlužníka a Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, pak zde je nesporné, že není prokázán žádný jiný, než obchodní vztah, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku. V případě vztahu dlužníka a žalobce, zde sice není žádné propojení těchto firem, ale rozhodně nelze jejich vzájemný vztah pojímat jen jako obchodní s ohledem na jejich vzájemnou spolupráci v době, kdy dlužník řešil svoji úpadkovou situaci, měl již zablokovány všechny účty, neměl ani na výplaty svých zaměstnanců. Proto jednatel žalobce Tomáš Říha byl jednatelkou dlužníka Evou Drozenovou osloven k pomoci při řešení této úpadkové situace, kdy tento vypracoval na základě účetních a dalších dokladů dlužníka pro PPF banku a.s. reorganizační plán, při jehož zpracování měl k dispozici i veškerý soupis majetku a v důsledku toho si musel být vědom, že předmětná trafostanice byla součástí majetku dlužníka. Navíc na zpracování a především odsouhlasení reorganizačního plánu měl, jak sám uvedl, velký zájem, neboť po dobu následujících 10 let by jeho firma měla zajištěn příjem, kdy měl tuto reorganizaci řídit. Dále se soud zabýval již pouze otázkou, zda žalobce nabyl vlastnické právo od neoprávněného na základě kupní smlouvy v dobré víře. Jak vyplývá z definice, dobrá víra je primárně stavem vědomí. U právnické osoby se proto stav dobré víry odvozuje od dobré víry osob, které za právnickou osobu jednají, což v tomto případě je jednatel Tomáš Říha. Judikatura definuje dobrou víru jako vnitřní stav právně jednající osoby, jak právnické tak fyzické, která zpravidla nezaviněně nerozpozná vadnost právně relevantního předmětu, postupu či jiné okolnosti důležité při nabývání určitého práva nebo jiného právně -9-68 ICm 4210/201 relevantního jednání. Již z důvodové zprávy poměrně jasně plyne záměr zákonodárce odlišit od sebe pojmy subjektivní a objektivní dobré víry. Objektivní dobrá víra neboli poctivost je vyjádřením obecných morálních hodnot jakými jsou čestnost, loajalita, poctivost, solidarita či ekvity. Jedná se tedy o určitý standard chování, jenž je na jednajícím požadován. Subjektivní dobrou vírou je poté označován psychický stav osoby založený sice na chybném, avšak v konkrétním případě omluvitelném přesvědčení o (ne) existenci nějaké skutečnosti, nějakého práva či právního poměru. Z této definice lze vyvodit dva prvky subjektivní dobré víry, a to nevědomost osoby o nějaké skutečnosti a omluvitelnost této nevědomosti. Onou nevědomostí se má na mysli, že osoba skutečnosti nejen nevěděla, ale ani vzhledem k okolnostem vědět nemohla. Tento prvek dobré víry nelze opominout, jelikož by to vedlo k situacím, kdy osoba sice skutečnosti nevěděla, ale vědět je mohla a měla. Při použití systematického výkladu zákona lze dojít k ustanovení § 4 odst. 2 NOZ, jenž říká: Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé . Zákon proto vždy požaduje na tom, kdo jedná v dobré víře, aby vyvinul dostatečné úsilí ke zjištění všech relevantních skutečností. Judikatura k tomu pak dodává, že subjektivní dobrou víru je vždy nutné posuzovat objektivně s ohledem na všechny skutečnosti daného případu. Občanský zákoník princip dobré víry přímo vyjádřil v textu zákona v ustanovení § 1109 a dokonce došlo i k jeho presumpci. Problém ovšem vyvstává při spojení toho principu s také nově upraveným institutem nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Nový občanský zákoník v ustanovení § 1109 občanského zákonu se uvádí okolnosti, za nichž je možné takové právo nabýt. Jednou z podmínek je, že nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu . Ve spojení s ustanovením § 7 NOZ se důkazní břemeno dobré víry přenáší na původního vlastníka, což také žalobce v rámci tohoto řízení namítl. Toto řešení je ovšem značně nepřiměřené vůči původnímu vlastníkovi, který tak musí prokazovat dobrou víru nabyvatele ve vztahu k neoprávněnému vlastníkovi věci. Takovýto postup je též proti judikatuře Ústavního soudu ČR, který judikoval s ohledem na ustanovení § 446 ObchZ, že takový výklad, jímž by se důkazní břemeno přeneslo na původního vlastníka, je nepřípustný. Došlo by tak k nepřípustnému rozšíření zákonných mezí vlastnického práva. Původní vlastník může jen obtížně prokazovat dobrou víru nabyvatele v právním vztahu, jehož se vůbec neúčastnil. Vnitřní přesvědčení nabyvatele nemůže posoudit nikdo jiný než nabyvatel sám, proto je třeba dobrou víru hodnotit objektivními okolnostmi daného případu. Takovými okolnostmi mohou být zejména právní titul nabytí, povaha věci nebo její cena či samotné chování převodce. Nález Ústavního soud ze dne 11. května 2011 sp. zn. II. ÚS 165/11 uvádí, že jelikož princip ochrany dobré víry nového nabyvatele působí proti principu ochrany vlastnického práva původního vlastníka, je potřeba najít praktickou konkordanci mezi oběma protikladně působícími principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti . Soud pak při posuzování dobré víry žalobce vycházel z aplikace ustanovení § 1109 písm. b) občanského zákoníku, kdy se vlastníkem věci stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Z komentáře k novému občanskému zákoníku ,,Společnou podmínkou je dobrá víra nabyvatele v oprávnění druhé strany převést vlastnictví na základě řádného titulu. Dobrá víra -10-zde musí být dána vzhledem ke všem okolnostem. Při vymezení dobré víry je sice možné odkázat na § 7, nicméně zřejmě i nadále bude platit, že dobrou víru bude prokazovat ten, kdo se jí dovolává, v tomto případě nabyvatel. Dobrá víra je kategorií subjektivní. Nezbývá nic jiného než na základě objektivních skutečností takový stav potvrdit či vyvrátit. I zde bude zřejmě nastupovat korektiv vzhledem ke všem okolnostem. Z těchto ustanovení vyplývá i jistá nutná míra podezíravosti při uzavírání takových obchodů. Jedním z hledisek, o která lze dobrou víru opřít, je existence držby. Míra dobré víry potřebné pro nabytí od neoprávněného bude zhruba vyjádřena v nepřímé úměře k okolnostem, které svědčí pro to, že převodce je vlastníkem, resp. oprávněným k převodu. Pro usuzování na nedostatek dobré víry na straně nabyvatele postačí i jeho lehká nedbalost. Nabyvateli zřejmě nelze přiznat dobrou víru ani tehdy, pokud se o okolnostech ji vylučující dozví za krátký čas po dokončení právního jednání. " V daném případě je tedy nutné zkoumat, zda nabyvatel, žalobce, byl v dobré víře při převodu předmětné trafostanice. Soud má za to, že nebylo prokázáno, že by žalobce nabyl trafostanici v dobré víře, žalobce nemohl předvídat dobrou víru z držby předmětné trafostanice, neboť tato se nacházela v areálu dlužníka, tedy společnost Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, tuto trafostanici neměla v držení, bylo tedy na žalobci, aby se více zajímal o to vlastnictví převáděné věci. Dále je nutno podotknout, že jednatel a společník žalobce Tomáš Říha, věděl o problémech společnosti BRANALDI, s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, kdy této společnosti vypracovával reorganizační plán, přičemž insolvenční návrh byl věřitelem podán dne 24.3.2014, kupní smlouva byla uzavřena dne 10.3.2014, reorganizační plán tedy musel být předložen PPF bance a.s. před podáním insolvenčního návrhu, což jednoznačně svědčí o tom, že v době uzavření kupní smlouvy jednatel žalobce musel vědět, že předmětná trafostanice je v majetku dlužníka, kdy sám jednatel žalobce Tomáš Říha potvrdil, že mu byl znám rozsah majetku dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, kdy pro něho zpracovával reorganizační plán. Bylo mu tedy známo, že v době, kdy uvedenou trafostanici kupoval, byl dlužník v úpadku. Pro tvrzení, že žalobce o tom, že se jedná o majetek dlužníka musel vědět, navíc svědčí i to, že v uvedené době měl pronajaty areály v Chrastavě i v Brandýse nad Labem, kde se uvedená trafostanice nacházela. Protože dlužník také trafostanici uvedl v seznamu svého majetku, který byl přílohou podaného insolvenčního návrhu, který byl i dle tvrzení svědka Tomáše Říhy součástí reorganizačního plánu, je tedy zřejmé, že žalobci muselo být, respektive mělo být známo, že s ohledně předmětná bloková trafostanice byla evidována jako majetek dlužníka, jehož rozsah mu byl znám, proto měl mít pochybnosti při uzavírání předmětné kupní smlouvy o vlastnictví Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., IČO 257 23 758, tedy že existují nevyjasněné vlastnické vztahy mezi dlužníkem a touto společností a tedy nemohl být v dobré víře, že blokovou trafostanici nabývá do svého vlastnictví od osoby, která je oprávněna vlastnické právo převést. S ohledem na shora uvedené, má soud za to, že nebyla prokázána dobrá víra na straně žalobce a rozhodl o zamítnutí žaloby. V tomto případě pak bylo nepodstatné, kdo nese důkazní břemeno, neboť s ohledem na shora zjištěný skutkový stav je právní stav zcela jednoznačně prokázán v neprospěch žalobce.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšnému žalovanému vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, proto mu soud přiznal náhradu nákladů v řízení a to ve výši 18 600,-Kč za 6 právních úkonů (převzetí, -11-vyjádření k žalobě, odvolání, 2 x účast na jednání, kdy jedno trvalo déle než dvě hodiny) po 3 100,-Kč z tarifní hodnoty 50 000,-Kč ( § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 500,-Kč za 5 úkonů po 300,-Kč, celkem tedy ve výši 20 100,-Kč, dále pak náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 32 půlhodin po 100,-Kč, celkem 3 200,-Kč, což s připočtením 21% DPH činí celkem 28 193,-Kč za zastoupení a cestovní výdaje ve výši 1 702,-Kč. Celkem tedy soud přiznal na náhradu nákladů částku 29 895,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

Pokud by povinný nesplnil povinnost danou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.

V Praze dne 11. září 2017

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová