68 ICm 4158/2014
68 ICm 4158/2014-110 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 23380/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce Hlavního města Praha, se sídlem 101 00 Praha 1, Mariánské náměstí 2, IČO 000 64 581, proti žalovanému Ing. Tomáši Z ů z o v i , se sídlem 101 00 Praha 10, Kodaňská 45, insolvenčnímu správci Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem 286 01 Vlačice, Výčapy 38,

o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 1 000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem 286 01 Vlačice, Výčapy 38, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 68 INS 23380/2014, je pohledávkou, která se v insolvenčním řízení u s p o k o j u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz -2-

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka, se v daném insolvenčním řízení uspokojuje. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku ve výši 4 000,-Kč, a to 3 000,-Kč jako pokutu, a ve výši 1 000,-Kč jako paušální poplatek dle zákona o přestupcích. V případě paušálního poplatku se nejedná o mimosmluvní sankci dle § 170 IZ.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasí s tím, že žalobce přihlásil částku ve výši 1 000,-Kč jako příslušenství jistiny ve výši 3 000,-Kč, a že příslušenství vždy sdílí osud jistiny, která se v tomto případě v insolvenčním řízení neuspokojuje.

Účastníci učinili nesporným tvrzením o skutečnostech, že usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 68 INS 23380/2014-A-8 ze dne 22.9.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Výčapy 38, 286 01 Vlačice a povoleno oddlužení, takže žalobce dne 21.10.2014 podal přihlášku pohledávky, kterou žalovaný na přezkumném jednání dne 21.11.2014 popřel, že pohledávka žalobce vznikla z rozhodnutí MHMP 1220664/2014/Voj ze dne 27.8.2014, že se jedná o správní poplatek.

Jedinou spornou skutečností je, zda správní poplatek 1 000,-Kč je či není přihlášenou pohledávkou či zda se jedná o pohledávku ve smyslu §170 IZ.

Podle § 170 IZ insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

Podle § 203 a odst. 1 v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, -3-ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno.

Podle § 203a odst. 2 IZ řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně. Podle § 410 odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně.

Podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb., občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, jakož i navrhovateli, bylo-li řízení zahájené na jeho návrh zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a), b), c) nebo j), se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku. Náklady řízení se hradí paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo vnitra České republiky v dohodě s ministerstvem financí České republiky zvláštním právním předpisem.

Podle § 513 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že mezi stranami zůstalo sporné pouze posouzení, zda správní poplatek za přestupkové řízení je vyloučen z uspokojení v insolvenčním řízení dle § 170 IZ. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Soud má za to, že náklady spojené s projednání přestupku nejsou příslušenstvím pohledávky. Z ustanovení § 79 zákona o přestupcích vyplývá, že povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů přestupkového řízení nevzniká až po uložení pokuty za projednávaný přestupek v souvislosti s vymáháním této pokuty, a dokonce tato povinnost není ani vždy spojena s uložením samotné pokuty, povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení lze totiž uložit i při zastavení přestupkového řízení. Naopak jde o samostatný nárok, jehož účelem je nahradit státu (nebo jinému subjektu projednávajícímu přestupek) náklady, které mu vznikly při projednávání přestupkového jednání osoby, která přestupek spáchala, tj. jde zejména o náklady, které vznikly dříve, než byla pokuta uložena. Paušální náhrada přestupkového řízení tedy nemůže být příslušenstvím pohledávky (pokuty), neboť nesouvisí s náklady spojenými s jejím uplatněním, kterými se rozumí zejména vymáhání již existující pohledávky. V tomto ohledu tedy neobstojí právní kvalifikace učiněná žalovaným, tj. že závazek dlužníka uhradit náklady řízení je vedlejším závazkem ve vztahu k závazku uhradit uloženou pokutu a že bez pokuty by náklady nikdy nemohly samostatně vzniknout, byť možná vychází z (také nepřesné) přihlášky pohledávky žalobce, který paušální náhradu přestupkového řízení přihlásil jako příslušenství pokuty. Správní poplatek na přestupkové řízení není ukládán s cílem potrestat danou osobu, ale je to náhrada nákladů, které vznikly při projednávání daného přestupku, tedy tento poplatek je hrazen bez ohledu na výsledek přestupkového řízení. Daný poplatek proto nespadá pod ustanovení § 170 IZ, a není tedy vyloučen z uspokojování v rámci insolvenčního řízení dlužníka. S tímto názorem se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, ve svém rozsudku ze dne 21. ledna 2016 č. j. 102 VSPH 616/2015-55, a usnesení č.j. 4 VSPH 1499/2015-P8-7 ze dne 19.10.2015, kdy jednoznačně konstatuje, že náhrada nákladů spojených s projednáním přestupku (§ 79 odst. 1 zákona č. 200/1990Sb., o přestupcích) stanovená paušální částkou (§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996Sb.) je zcela samostatnou veřejnoprávní pohledávkou, není -4-příslušenstvím uložené sankce-pokuty (§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990Sb., o přestupcích) a není proto ani pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 IZ). Na základě shora uvedeného soud rozhodl, že pohledávka žalobce ve výši 1 000,-Kč se v daném insolvenčním řízení dlužníka uspokojuje.

Náhradu nákladů soud žádnému účastníku nepřiznal, neboť žalobce, který měl ve věci plný úspěch se náhrady nákladů řízení vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 14. dubna 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová