68 ICm 403/2015
68 ICm 403/2015-64 Sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 8069/2014-C4

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce BRANALDI KFT, se sídlem Háros u 7, 1222 Budapešť, Maďarsko, zastoupenému JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Římská 191, proti žalovanému Horizont ISPL v.o.s., se sídlem 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava Bohumínská 788/61, IČO 285 99 373, zastoupenému Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Husova 1285/2,

o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka č. 1 žalobce společnosti BRANALDI KFT, se sídlem Háros u 7, 1222, Budapešť, IČO 126 43 730, ve výši 13.067.707,89 Kč z titulu neuhrazeného pronájmu stroje dle smlouvy, transportních nákladů, vykonané práce, zprostředkovatelské služby, prodeje výrobků, přefakturování sankčních podmínek kvůli nekvalitnímu plnění, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn KSPH 68 INS 8069/2014 je po právu, s e z a m í t á pro předčasnost. isir.justi ce.cz -2-

II. Žaloba na určení, že pohledávka č. 2 žalobce společnosti BRANALDI KFT, se sídlem Háros u 7, 1222, Budapešť, IČO 126 43 730, ve výši 42.191.022,56 Kč včetně příslušenství z titulu neuhrazeného pronájmu stroje dle smlouvy, transportních nákladů, vykonané práce, zprostředkovatelské služby, prodeje výrobků, přefakturování sankčních podmínek kvůli nekvalitnímu plnění, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn KSPH 68 INS 8069/2014 je po právu, s e z a m í t á pro předčasnost.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení popřené pohledávky s tím, že žalobce uplatnil přihláškou pohledávky ze dne 4. července 2014, v opraveném znění ze dne 2. prosince 2014, své nezajištěné a nevykonatelné pohledávky v celkové výši 59 571 208,58 Kč. Žalobce uvedl, že své pohledávky vyplývají ze vzájemné dlouhodobé obchodní spolupráce obou společností, kdy vznikly z důvodu pronájmu výrobních strojů dle smlouvy se souhlasem leasingové společnosti, dále se jedná o vyúčtované přepravní náklady, odměnu za zprostředkovatelské služby, kupní cenu za prodej zboží, cenu za poskytnutí služeb a plnění za uplatnění sankčních podmínek v důsledku nekvalitního plnění ze strany dlužníka. Na zvláštním přezkumném jednání, konaném dne 29.12.2014, popřel insolvenční správce pravost pohledávky č. 1 ve výši 3 202 799,98, a pohledávky č. 2 co do výše 42 192 022,56 Kč, kdy důvody popření uvedl insolvenční správce v přezkumných listech. Žalobce s důvody popření insolvenčním správcem nesouhlasil s tím, že pohledávky jsou do insolvenčního řízení dlužníka přihlášeny oprávněně. Pohledávky popřené z důvodu P1 považuje žalobkyně za oprávněné. Tyto pohledávky vznikly z titulu plnění dle Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1.10.2011, kdy byla mezi žalobkyni a dlužníkem sjednaná výše provize. Nárok na provizi vznikl žalobci v souvislosti s těmi objednávkami, které vyjednali zástupci žalobce pro dlužníka, tj. jednalo se o objednávky, které byly vyjednány ve prospěch dlužníka. Provize byla pravidelně vyúčtovávaná na základě vnitřní evidence. Mezi stranami nevznikaly spory ohledně vyúčtování provize, resp. zprostředkovaných obchodů, což může žalobce doložit za předchozí období. Pohledávky popřené z důvodu P2 považuje žalobce za oprávněné. Tyto pohledávky vznikly z titulu uzavřených nájemních smluv, které poskytla žalobkyně dlužníkovi. Žalobce některé z těchto výrobních strojů stále vlastní a některé má v leasingu. Žalobce nesouhlasil se stanoviskem insolvenčního správce, že jsou tyto nájemní smlouvy absolutně neplatné. Sama leasingová společnost dala žalobci souhlas, aby mohla pronajmout výrobní stroje dále dlužníkovi. Pokud jde o výši nájmu, tento byl sjednán dohodou. Pohledávky popřené z důvodu P3 považuje žalobce za oprávněné. Tyto pohledávky vznikly z titulu poskytnutí služeb, kdy dlužník dodával na maďarský trh -3-polotovary, jejichž kompletizaci či opravu prováděl žalobce. Konečný produkt byl následně poskytován zákazníkům, s nimiž komunikoval dále žalobce. Pohledávky popřené z důvodu P4 povazuje žalobce za oprávněné. Tyto pohledávky vznikly na základě objednávek dlužníka, který si objednal přepravu u žalobce, a to na základě e-mailu nebo telefonicky. Pohledávky popřené z důvodu P5 považuje žalobce za oprávněné, kdy tyto pohledávky vznikly na základě nekvalitní dodávky ze strany dlužníka. Pohledávky popřené z důvodu P6, P7 a P8 považuje žalobce za oprávněné. Pohledávky popřené z důvodu P9 povazuje žalobce za oprávněné. Tyto pohledávky vznikly na základě objednávek dlužníka, kdy žalobce poskytoval dlužníkovi přepravní služby. Pohledávky popřené z důvodu P10 a P11 považuje žalobce za oprávněné. Tyto pohledávky vznikly na základě objednávek zboží u žalobce dlužníkem. S ohledem na výše uvedené považuje žalobce pohledávky přihlášené po právu do insolvenčního řízení dlužníka.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout s tím, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává. Žalobu podal žalobce vzhledem k tomu, že si do řízení dlužníka uplatnil přihláškou své nezajištěné a nevykonatelné pohledávky v počtu 675 v celkové výši 59 571 208,58 Kč. Při zvláštním přezkumném jednání, které se konalo 29.12.2014, žalovaný jako insolvenční správce popřel pravost pohledávky č. 1 ve výši 3 202 799,98 Kč (položky č. 1-8). Část pohledávky č. 1 (položky č. 9-18) ve výši 9 864 907,91 Kč vyřadil žalovaný z přezkumného jednání, neb se jedná o pohledávky, které vznikly až po prohlášení úpadku dlužníka. Dále žalovaný popřel pohledávku č. 2 do výše 42 192 022,56 Kč a uznal ji částečně ve výši 4 312 478,13 Kč. Podle žalovaného došlo k popření přihlášených pohledávek žalobce zcela důvodně. Žalobce v žalobě netvrdí žádné nové skutečnosti, nebo okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že popřené pohledávky byly přihlášeny do insolvenčního řízení dlužníka po právu. V přihlášce pohledávky neuváděl žalobce žádné rozhodné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jakoukoliv oprávněnost popřených pohledávek. K dílčí pohledávce č. 1 uvedl žalobce jako důvod vzniku pohledávky jen: Pronájem stroje podle smlouvy v příloze. Transportní náklady, podle přiložené smlouvy o plnění, Faktura vykonané práce, podle přílohy o plnění. Fakturace zprostředkovatelské služby, podle přílohy o plnění. Prodej výrobků podle dodacího listu. Přefakturování sankčních podmínek kvůli nekvalitnímu plnění. K dílčí pohledávce č. 2 uvedl žalobce jako důvod vzniku pohledávky jen: Pronájem stroje podle smlouvy v příloze. Transportní náklady, podle přiložené smlouvy o plnění, Faktura vykonané práce, podle přílohy o plnění. Fakturace zprostředkovatelské služby, podle přílohy o plnění. Prodej výrobků, podle dodacího listu. Přefakturování sankčních podmínek kvůli nekvalitnímu plnění. Žádné jiné důvody vzniku obou dílčích pohledávek žalobce v přihlášce pohledávky neoznačil, ani je blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že v žalobě žalobce uplatňuje jiné skutečnosti, než které uplatnil ve své přihlášce pohledávky jako důvod vzniku pohledávek. S ohledem na jednoznačný rozpor v důvodu vzniku pohledávky, jak byl vymezen žalobcem v přihlášce, nelze než dovodit, že z tohoto důvodu nemůže být žaloba žalobce po právu v části pohledávek, které byly žalovaným popřeny z důvodu uvedeného a označeného jako P3 až P11. U pohledávek P2 a P4 žalobce nedoložil právní titul ke vzniku pohledávky. Žalovaný nadále setrvává na svém stanovisku, že všechny nájemní smlouvy, které snad byly uzavřeny mezi žalobcem a dlužníkem jsou absolutně neplatné. Z absolutně neplatných právních jednání nemohl vzniknout žalobci nikdy nárok na plnění z nich. Z obsahu nájemních smluv plyne jednoznačně, že dlužník se zavázal, že bude plnit za žalobce jeho vlastní závazky plynoucí z leasingové smlouvy, kterou žalobce uzavřel se společností IKB Penzugyi Lizing Zrt. Žalobce bez jakéhokoliv -4- poskytnutého protiplnění přenesl na dlužníka svůj závazek vyplývající z uzavřené leasingové smlouvy, když v nájemní smlouvě bylo sjednáno nájemné ve stejné výši jako leasingové splátky žalobce. Takové jednání u dlužníka postrádá jakýkoliv ekonomický smysl a lze hovořit o jednání, které poškozuje dlužníka. To s ohledem na skutečnost, že po úhradě leasingových splátek se jediným vlastníkem předmětu nájmu stane žalobce, ač nemusel na úhradu leasingových splátek vynaložit žádné peněžní částky. Jediným účelem uzavřených nájemních smluv bylo přenesení platební povinnosti vůči leasingové společnosti z žalobce na dlužníka (to bez poskytnutí jakéhokoliv protiplnění). Takto uzavřené nájemní smlouvy odporují zákonu. Sjednané nájemné není nájemným, které by mohlo být považováno za obvyklé. Nelze opominout ani tu skutečnost, že společnosti dlužníka a žalobce byly a jsou vzájemně personálně propojeny a to v osobách Evy Drozenové, Györga Langa a Radima Chmely. I s ohledem na to je více než zarážející ze strany těchto osob, které by si měly počínat s péčí řádného hospodáře, že uzavřely pro dlužníka tak evidentně nevýhodné smlouvy. Těmito smlouvami došlo k poškození jak samotného dlužníka, tak i ostatních věřitelů. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany, je v rozporu s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný, aby soud žalobu žalobce zamítl jako nedůvodnou.

Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 8069/2014-A-19 ze dne 28.4. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 8069/2014-B-17 ze dne 5.4.2014 byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, že žalobce podal dne 4. července 2014 a 1. září 2014 přihláška do insolvenčního řízení dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, že žalovaný-insolvenční správce popřel na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 29. prosince 2014 pravost přihlášené pohledávky žalobce ve výši celkem 59.248.355,77 Kč dle přezkumného listu a to pohledávku č. 1 co do pravosti a pohledávku č. 2 insolvenční správce popřel ve výši 42.192.022,56 Kč dle přezkumného listu, uznal ve výši 4.312.478,13 Kč.

Soud provedl důkaz přihláškou pohledávky žalovaného ze dne 4. červene 2014, 1. září 2014 a 2. prosince 2014, ze které zjistil, že žalobce přihlásil svou pohledávku v celkové výši 59 248 355,77 Kč, a to dílčí pohledávku č. 1 ve výši ve výši 13.067.707,89 Kč z titulu neuhrazeného pronájmu stroje dle smlouvy, transportních nákladů, vykonané práce, zprostředkovatelské služby, prodeje výrobků, přefakturování sankčních podmínek kvůli nekvalitnímu plnění a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 42.191.022,56 Kč včetně příslušenství z titulu neuhrazeného pronájmu stroje dle smlouvy, transportních nákladů, vykonané práce, zprostředkovatelské služby, prodeje výrobků, přefakturování sankčních podmínek kvůli nekvalitnímu plnění.

Podle § 174 odst. 1 IZ přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci.

Podle § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 188 odst. 1 IZ insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek -5-zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.

Podle § 188 odst. 2 IZ Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Podle § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je předčasná a proto ji zamítl pro předčasnost. Ustanovení insolvenčního zákona určují pro insolvenčního správce přesný postup pro případy, kdy věřitelé podali přihlášku pohledávky, jež vykazuje vady a nelze ji proto přezkoumat, neboť předmětem přezkumu mohou být jen přihlášky mající všechny obsahové náležitosti nezbytné k tomu, aby v ní uvedená pohledávka mohla být řádně přezkoumána, resp. popřena; přihlášky, jež tomuto požadavku neodpovídají, bez dalšího přezkoumat nelze. Postup podle § 188 IZ -6-se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. IZ ji popře. Dopustí-li insolvenční soud, aby při přezkumném jednání byla přezkoumána i pohledávka, jejíž přihláška vykazuje vady, nezbývá soudu v tzv. incidenčním sporu o pravost, výši nebo pořadí popřené pohledávky, zjistí-li, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící jejímu přezkumu, aby žalobu pro předčasnost zamítl. Soud v daném případě má za to, že věřitel-žalobce nesplnil své povinnosti a nepředložil soudu řádnou přihlášku pohledávky, kde by vylíčil všechny rozhodující skutečnosti, a to ani přes výzvu insolvenčního správce k doplnění. Přihláška pohledávky žalobce zcela jednoznačně není bez vad a nelze ji proto přezkoumat. Žalobcem v přihlášce uváděné skutečnosti o důvodech vzniku pohledávky nejsou dostatečně určité, jsou zmatečné, nerozlišují jednotlivé platby, když samotná přihláška pohledávky má charakter žaloby, jímž se uplatňuje právo, a proto musí obsahovat úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž žalobce pohledávku dovozuje. Absenci těchto skutečností o vzniku pohledávek nemůže nahradit pouhé konstatování, že důvodem vzniku je neuhrazený pronájem stroje dle smlouvy, transportní náklady, vykonané práce, zprostředkovatelské služby, prodej výrobků, přefakturování sankčních podmínek kvůli nekvalitnímu plnění, neboť z těchto skutečností nevyplývá kdy, v jaké výši a jakým způsobem tyto pohledávky vznikly, pouze prostý seznam faktur, lze-li dovodit, že se jedná o faktury, nepostačuje k tomu, aby přihláška pohledávky žalobce mohla být řádně přezkoumána. Žalobce v žalobě doplnil další tvrzení, jež ale nedostačovala k upřesnění charakteru přihlášených pohledávek a teprve ze žaloby a jejího doplnění, vyjádření žalovaného a provedeného dokazování bylo možné některá tato tvrzení dovodit, avšak, jak již řečeno shora, nelze takové nedostatky přihlášky odstraňovat v žalobě, či v řízení samotném, toto je zcela nepřípustné, neboť by pak nebylo lze ověřit, zda v žalobě jsou uplatněny shodné důvody pohledávky jako v přihlášce pohledávky (§ 198 odst. 2 a § 199 odst. 2 IZ). Nelze pominout ani tu skutečnost, že v přihlášce pohledávky jsou uvedeny další pohledávky, které nelze uplatňovat přihláškou, neboť vznikly až po zjištění úpadku dlužníka, a proto nepodléhají vlastnímu přezkumu, přičemž z přihlášky však není jasné, o které se jedná, a navíc některé se zřejmě opakují. Za této situace nebylo možné pro uvedené vady přihlášku žalovaného projednat a bylo na žalovaném, aby postupem podle § 188 IZ vyzval žalobce k doplnění či opravě přihlášky, neboť jedině za předpokladu doplnění a jasné konkretizace přihlášky lze provést její přezkoumání. Žalovaný sice vyzval žalobce k doplnění, avšak, i když nebylo řádně doplněno dle jeho výzvy, nenavrhl insolvenčnímu soudu, aby přihlášku pohledávky žalobce odmítl dle § 188 IZ, a na místo toho pohledávku žalobce popřel. Na základě shora uvedeného nezbylo soudu, než žalobu žalobce zamítnout pro předčasnost.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř., kdy jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud má za to, že na tento případ toto ustanovení dopadá, neboť žalobce nebyl úspěšný, avšak žalovaný svým jednání, kdy pohledávku žalobce popřel, -7-a nikoliv nenavrhl soudu, aby danou přihlášku pohledávky odmítl pro její nedoplnění, zapříčinil vznik tohoto incidenčního řízení. Vznik sporu byl proto jednoznačně způsobem nezodpovědným přístupem žalovaného, který by jinak měl s ohledem na výsledek sporu právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 19. září 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová