68 ICm 3554/2015
68 ICm 3554/2015-41 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 4669/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce Jiřího L i š k y, nar. 23.08.1945, bytem 273 61Velká Dobrá, Jarní 102, zastoupen Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem 272 04 Kladno, nám. Starosty Pavla 40, proti žalovanému BERGER-insolvenční správce a spol., se sídlem 100 00 Praha 10, Bělocerkevská 1037/38, IČO 285 24 713, insolvenční správce dlužníka Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem 273 09 Kladno, Karla Čapka 968, IČO 464 08 932,

o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 2 200 000,-Kč, přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem 273 09 Kladno, Karla Čapka 968, IČO 464 08 932, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 4669/2015, z titulu zástavní smlouvy ze dne 5. října 1993, je po p r á vu s právem na uspokojení ze zpeněžení nemovitosti č. parc. st. 537 se všemi součástmi a příslušenstvím, především nemovitostí čp. 968, a nemovitosti č. parc. 227/67, vše v k.ú. Hnidousy, obec isir.justi ce.cz -2-

Kladno, zapsané na LV č. 1655 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení pravosti pohledávky. Žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 2 200 000,-Kč do insolvenčního řízení dlužníka dne 24. dubna 2015. Jednalo se o pohledávku spočívající v právu žalobce jako věřitele na uspokojení ze zástavy-pozemku parc. č. st. 537-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba-rodinný dům čp. 968, část obce Švermov a pozemku parc. č. 227/67-zahrada, obojí v k. ú. Motyčín, kterou odůvodnil tak, že na základě zástavní smlouvy ze dne 5. října 1993 vzniklo zástavní právo zástavnímu věřiteli Jiřímu Liškovi, jako právnímu nástupci předchozího zástavního věřitele, že uvedené zástavní právo podle zástavní smlouvy zajišťuje pohledávku tohoto zástavního věřitele proti dlužníkovi Jiřímu anonymizovano , anonymizovano , původně bytem Pchery čp. 286, a to podle Smlouvy o úvěru č. 817/22/93 uzavřené s tímto dlužníkem Komerční bankou, a.s. dne 4. října 1993, a že právo zástavního věřitele proti tomuto dlužníkovi bylo přiznáno pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2000 sp.zn. 41 Cm 541/95, který nabyl právní moci dne 28. května 2002 a je vykonatelný, přičemž takto bylo proti dlužníkovi zástavnímu věřiteli přiznáno na pohledávce ze smlouvy o úvěru 3 091 935,16 Kč. Původním věřitelem byla Komerční banka, následně GeCapital Bank a.s, která dne 23. června 2004 postoupila pohledávku na žalobce. Na přezkumném jednání, konaném dne 13. srpna 2015 popřel insolvenční správce pohledávku žalobce s tím, že pohledávka žalobce je promlčena. Žalobce s tímto nesouhlasil, jeho pohledávka nemůže být promlčena, kdy dle starého i nového občanského zákoníku se zástavní právo nepromlčí dříve než zajištěná pohledávka, žalovaný by musel prokázat, že došlo k promlčení pohledávky, kdy tato zajištěná pohledávka žalobce proti dlužníkovi Jiřímu anonymizovano , anonymizovano , původně bytem Pchery čp. 286 byla právnímu předchůdci žalobce přiznána pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2000, sp.zn. 41 Cm 541/95, který nabyl právní moci dne 28. května 2002 a je v současné době podle tohoto rozsudku vykonávána pod sp.zn. 8 EX 985/02 v exekučním řízení vedeném proti tomuto dlužníkovi soudním exekutorem JUDr. Milanem Broncem se sídlem exekučního úřadu v Českých Budějovicích, Šumavská 17. Žalobce uvedl, že z výše uvedeného plyne, že k promlčení zástavního práva nedošlo, protože z důvodů soudního vykonávání zajištěné pohledávky promlčecí doba neběží. Navrhl, aby soud rozhodl, že jeho pohledávka je přihlášena do insolvenčního řízení dlužnice po právu.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasí s tím, že pohledávka žalobce je promlčená a poukázal na usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 489/2004 ze dne 19. listopadu 2004, ve kterém byl zamítnut návrh žalobce -3-na nařízení exekuce prodejem zástavy a dále související usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 489/2011-139 ze dne 25. ledna 2012, ve kterém bylo zamítnuto právo žalobce vůči dlužníkovi na uspokojení z výše specifikované zástavy a dále byla konstatována zmatečnost rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 41 Cm 541/95-48, na který se žalobce odvolává. V usnesení č. j. 20 Co 489/2011-139 ze dne 25. ledna 2012, je konstatováno, že žalobci vzniklo právo na uspokojení ze zástavy nejpozději dne 30.9.1997, tedy se jedná o promlčený nárok. Žalovaný dále uvedl, že původní věřitel-Komerční banka a.s. se realizace zástavního práva již domáhal, avšak rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 41 Cm 541/95-48 byla žaloba na zaplacení pohledávky vůči zástavním dlužníkům zamítnuta a bylo vyhověno jen v části, v níž se věřitel domáhal oprávnění pohledávku uspokojit ze zástavy. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2004 č. j. 20 Co 489/2004 bylo pak změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že byl zamítnut návrh zástavního věřitele vůči dlužníku na nařízení exekuce prodejem zástavy. Na základě shora uvedeného žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 23. února 2015 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Miluše anonymizovano , nar. 05.07.1951, bytem 273 09 Kladno, Karla Čapka 968, IČO 464 08 932, že usnesením č. j. KSPH 68 INS 4669/2015-A-11 ze dne 25. března 2015 soud zjistil úpadek dlužníka a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením, že žalobce dne 24. dubna 2015 podal přihlášku do insolvenčního řízení, že žalovaný-insolvenční správce dne 12.8.2015, že žalobce dne 13. srpna 2015 na zvláštním přezkumném jednání popřel přihlášenou pohledávku žalobce, že žalobce dne 9. září 2015 podal žalobu, tedy včas. Zástupce žalobce i zástupce žalovaného činí nesporným skutečnost, že u JUDr. Milana Bronze, soudního exekutora se sídlem v Českých Budějovicích probíhá exekuční řízení pod sp. zn. 8 EX 985/02 proti Jiřímu anonymizovano anonymizovano , z titulu zaplacení pohledávky žalobce z titulu úvěrové smlouvy.

Soud provedl důkaz úvěrovou smlouvou ze dne 16. října 1993, ze které zjistil, že tato byla uzavřena mezi Komerční bankou a.s., a Jiřím Mračkem, kdy Komerční banka a.s., poskytla Jiřímu anonymizovano úvěr ve výši 2 600 000,-Kč, a byla zajištěna zástavním právem k nemovitosti č. p. 1208 v Kladně 7-Švermově, č. p. 968 v Kladně 7-Švermově a č. p. 286 ve Pcherách. Ze smluv o postoupení pohledávek, a to smlouvy č. 719-9534-03-A ze dne 29.11.2002 zjistil, že Komerční banka a.s. postoupila pohledávku Jiřího Mračka na GE Capital Bank a.s., a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.6.2004, kdy GE Capital Bank a.s. postoupil pohledávku Jiřího Mračka na žalobce. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 41 Cm 541/95-48 ze dne 22. března 2002 bylo zjištěno, že Komerční banka a.s. byla oprávněna uspokojit svou pohledávku ze zástavy-nemovitosti č. parc. st. 537 se všemi součástmi a příslušenstvím, především nemovitostí čp. 968, a nemovitosti č. parc. 227/67, vše v k.ú. Hnidousy, a dlužník byl povinen toto uspokojení strpět. Z usnesení soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka č. j. 167 EX 7764/12-96 ze dne 5.2.2015 soud zjistil, že šlo o usnesení o nařízení elektronického dražebního jednání (dražební vyhláška) na den 17. března 2015, kdy předmětem dražby měly být nemovitosti čp. 968, a nemovitosti č. parc. 227/67, vše v k.ú. Hnidousy. Ze zástavní smlouvy ze dne 4. října 1993 bylo zjištěno, že bylo zřízeno zástavní právo mimo jiné k nemovitosti čp. 968 a stp. č. 537 a ost. plochy p.č. 227/67 dle výpisu z EN, LV 1655 pro obec Kladno, k. ú. Hnidousy, kdy vlastníky těchto nemovitostí byla i dlužnice Miluše anonymizovano . Soud dále provedl důkaz usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 489/2011-139 ze dne 25. ledna 2012, ze kterého zjistil, že tímto usnesením bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že zamítl návrh na prodej zástavy. -4-

Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 100 odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb., účinného v době zřízení zástavního práva se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Podle §100 odst. 2 občanského zákona č. 40/1964 Sb., účinného v době zřízení zástavního práva promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci jediným sporným bodem v tomto řízení je to, zda je právo na uspokojení ze zástavy promlčeno či nikoliv. Soud při svém rozhodování musí vycházet z úpravy platné v době zřízení zástavního práva. Bylo-li zástavní právo zřízeno v době do 31. 8. 1998, řídí se uspokojení zajištěné pohledávky i v době po 1. 9. 1998 právní úpravou účinnou do 31. 8. 1998, jestliže v této době také vzniklo právo (nárok) zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy. Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy. Takový okamžik nastává-jak vyplývá zejména z ustanovení § 151a odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2000) a § 151f odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998) a podle nyní platné právní úpravy zejména z ustanovení § 152 a § 165 odst. 1 obč. zák.-tehdy, jestliže dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas (tj. v době, v níž měl být podle dohody, právního předpisu nebo rozhodnutí dluh odpovídající zajištěné pohledávce dlužníkem splněn) nesplnil, tedy-řečeno jinak-marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v dané věci právo na uspokojení ze zástavy vzniklo v době do 31. 8. 1998. Nárok zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy se proto řídí i v současné době ustanovením § 151f občanského zákoníku a dalšími právními předpisy ve znění účinném do 31.8.1998. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství s tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené. Zástavní právo -5-se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené (§ 151a odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000). I když smlouva o úvěru představuje tzv. absolutní obchodní závazkový vztah dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 a i když se podle ustanovení § 261 odst. 4 obchodního zákoníku řídí částí třetí obchodního zákoníku i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí obchodního zákoníku podle ustanovení § 261 odst. 1, 2 nebo 3 obchodního zákoníku, avšak při řešení otázky, jakou právní úpravou se řídí promlčení zástavního práva zřízeného k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, je třeba přihlédnout současně k tomu, že obchodní zákoník upravoval, kromě postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a některé jiné vztahy související s podnikáním a že předmětem právní úpravy obsažené v části třetí obchodního zákoníku jsou obchodní závazkové vztahy. Proto částí třetí obchodního zákoníku se ve smyslu ustanovení § 261 odst. 4 obchodního zákoníku řídí jen takové vztahy vzniklé při zajištění závazků, které mají obligační povahu, ledaže by zákon výslovně stanovil, že se obchodním zákoníkem mají řídit i další právní prostředky zajištění závazků. Takováto právní úprava nebyla v obchodním zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 přijata, což znamená mimo jiné, že právní vztahy ze zástavních práv vzniklých vůči jiným zástavám se řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, a to samozřejmě i ve vztahu k promlčení zástavního práva. Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty první občanského zákoníku se promlčují všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického. Promlčení tedy podléhá rovněž zástavní právo, neboť jde o majetkové právo, které z možnosti promlčení nebylo vyloučeno. Z ustanovení § 151f odst. 1 obč. zák. nevyplývá, že by se zástavní právo nemohlo promlčet. Toto zákonné ustanovení pouze umožňuje uspokojení ze zástavy i pro případ, kdy by zajištěná pohledávka byla promlčena a nebylo by možné dosáhnout jejího přisouzení z hlediska závazkového vztahu. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) [§ 101 občanského zákoníku]. Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 věta první občanského zákoníku). V případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§ 110 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku). Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka. I kdyby tedy marně uplynuly promlčecí doby podle ustanovení § 101 nebo § 110 odst. 1 občanského zákoníku, zástavní právo není promlčeno, jestliže dosud neuplynula promlčecí doba u zajištěné pohledávky. V takovém případě se zástavní právo promlčuje teprve marným uplynutím promlčecí doby zajištěné pohledávky. K promlčení zástavního práva proto nepostačuje pouze marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění práva na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba k uplatnění zajištěné pohledávky. Dokud nedošlo k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než "obligačního" dlužníka této pohledávky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2008 sp. zn. 21 Cdo 888/2007, který byl uveřejněn pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008). Pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu, která byla (zástavnímu) věřiteli přiznána proti (osobnímu) dlužníku pravomocným soudním rozhodnutím, se promlčuje-jak uvedeno již výše-za deset let ode dne, kdy promlčecí doba začala poprvé běžet, tj. ode dne, kdy pohledávka mohla být uplatněna u soudu, nestanoví-li zákon jinak. I když takové soudní rozhodnutí není (a nemůže -6-být) závazné také proti zástavnímu dlužníku (a to již z důvodu, že nemohl být účastníkem soudního řízení, v němž bylo takové rozhodnutí vydáno), je tu rozhodující, že představuje skutečnost, která má za následek "prodloužení" promlčecí doby zajištěné pohledávky, a že z důvodu vyjádřeného v ustanovení § 100 odst.2 větě třetí občanského zákoníku tím (následkem "prodloužení" promlčecí doby k uplatnění pohledávky proti dlužníku) došlo ze zákona k "prodloužení" promlčecí doby zástavního práva. zástavní právo se ve smyslu ustanovení § 100 odst.2 věty třetí občanského zákoníku nepromlčuje dříve, než zajištěná pohledávka, nejen tehdy, dal-li dlužník zajištěné pohledávky do zástavy svůj majetek, ale i v případě, že zástavní dlužník není dlužníkem zajištěné pohledávky. Jestliže tedy probíhá exekuční řízení proti úvěrovému dlužníkovi Jiřími anonymizovano , které vede soudní exekutor JUDr. Milan Bronz, a kde se žalobce se svým právem přihlásil, není možné, aby se tedy právo žalobce na uspokojení ze zástavy promlčelo. Žalobce-věřitel je v tomto řízení neustále činný a snaží se vymoci svou pohledávku od úvěrového dlužníka, a vzhledem k tomu, že má právo na vymožení této pohledávky i po dlužnici, jejíž majetek je předmětem zajišťovacího práva, podal přihlášku do insolvenčního řízení. Námitka žalovaného, že Krajský soud v Praze zamítl návrh na prodej zástavy vůči dlužníkovi, neuspěje, neboť tento soud nerozhodl o tom, že zástavní právo je promlčeno, ale rozhodl o tom, že zvolený způsob vydobytí dané pohledávky je nesprávný a to pouze z důvodu, že v průběhu času docházelo ke změnám v občanském zákoníku, kdy žalobce zvolil pouze nesprávný způsob pro vymožení své pohledávky, který se nemohl aplikovat na zástavní právo vzniklé před 31.8.1998 (jak v podrobnostech uvedeno výše), soud však vůbec nerozhodoval o tom, zda dané zástavní právo k zajištěným nemovitostem existuje či je promlčené. Na základě shora uvedeného, především s ohledem na to, že daná pohledávka není promlčená, tudíž nemůže být promlčené ani právo na uspokojení ze zajištění, rozhodl soud, že pohledávka žalobce je přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka po právu s právem na uspokojení ze zpeněžení předmětných nemovitostí.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 202 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení, přičemž insolvenční správce-žalovaný, nebyl ve věci úspěšný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 14. dubna 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová