68 ICm 3105/2016
68 ICm 3105/2016-28 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 4408/2016-C4

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce a) Karla O b e r m a j e r a, anonymizovano , b) Štěpánky O b e r m a j e r o v é, nar. 06.12.1968, oba bytem 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Komenského náměstí 937/5, oba zastoupeni JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem 466 01 Jablonec nad Nisou, Lidická 405/3, proti žalovanému HELP FINANCIAL s.r.o., se sídlem 293 06 Kosmonosy, Příčná 1217, IČO 264 40 334, zastoupen JUDr. Pavlínou Širůčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 1-Nové Město, Vodičkova 791/41,

o určení pravosti vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávky žalovaného ve výši 82 956,-Kč a ve výši 43 326,35 Kč přihlášeny do insolvenčním řízení dlužníků a) Karla anonymizovano , anonymizovano , a b) Štěpánky Obermajerové, nar. 06.12.1968, oba bytem 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Komenského náměstí 937/5, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 4408/2016, není po právu, s e z a m í t á . isir.justi ce.cz -2-

II. Žalobci a) Karel O b e r m a j e r, anonymizovano , a b) Štěpánka O b e r m a j e r o v á, nar. 06.12.1968, oba bytem 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Komenského náměstí 937/5, jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 8 228,-Kč k rukám JUDr. Pavlíně Širůčkové, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 1-Nové Město, Vodičkova 791/41, s tím, že tato výše bude zahrnuta do pohledávky žalovaného v rámci plnění oddlužení splátkovým kalendářem.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení, že pohledávky žalovaného nebyly přihlášeny do insolvenčního řízení po právu. Žalobce uvedl, že dne 1. 8. 2016 se konalo přezkumné jednání mj. k přezkoumání přihlášek pohledávek žalovaného ve výši 82.956,-Kč a 43.326,35 Kč (přihláška č. 22 a přihláška č. 23) věřitele 15. Žalobci na něm popřeli pravost pohledávek, neboť mají za to, že pohledávky jsou promlčené. Jedná se o pohledávky z titulu smlouvy o půjčce, kdy žalovaný uplatnil nárok v roce 2009 v rámci rozhodčího řízení. Nárok mu byl přiznán rozhodčím nálezem č.j. sp. zn. C 157/2009, ze dne 8.3.2010 rozhodkyní JUDr. Martou Macháčkovou. Žalobci uvedli, že považují tento rozhodčí nález za nicotný, neboť dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR platí, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti jen odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o jasné obcházení zákona, které vzbuzuje velké pochyby ohledně nestrannosti, předvídatelnosti a spravedlnosti rozhodování. Takové znění rozhodčí doložky nezaručuje procesní práva účastníků řízení srovnatelná s řízením, které by probíhalo v případě, kdyby bylo postupováno podle zákona. Rozhodčí smlouva jako dvoustranný právní úkon zakládá pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu jako individuálního právního aktu. Části ujednání rozhodčí smlouvy o způsobu výběru rozhodců (kdo má pravomoc rozhodnout) a o procesním postupu v řízení nemohou obstát samostatně, nepřichází tedy v úvahu ani částečná neplatnost smlouvy. Předmětná rozhodčí smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem vzhledem ke zvolenému způsobu výběru rozhodce. Pokud je absolutně neplatná, nemůže ani zakládat uvedenou pravomoc rozhodce. Rozhodčí nález je tudíž vydán rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc, proto by tento právní akt měl být nicotný. Nicotnost znamená zejména to, že nemá žádné právní účinky. V podstatě jde o úkon, který pouze budí zdání právního úkonu tzv. zdánlivý právní úkon. Pokud tu je úkon, který nemá žádné právní následky, je jen zdánlivý, není zde prostor pro argumentaci, že žalobci museli vznést námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy před vydáním rozhodčího nálezu. Žalobci uvedli, že promlčecí doba by přestala běžet zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci platná rozhodčí smlouva sjednána nebyla, měl žalovaný uplatnit svůj nárok u věcně příslušného soudu, což neučinil. V důsledku toho došlo k promlčení obou přihlášených -3-pohledávek. Na základě výše uvedených skutečností proto žalobci navrhli, aby soud určil, že žalovaný nemá vůči žalobcům pohledávky ve výši 82.956,-Kč (přihláška P22) a ve výši 43.326,35 Kč (přihláška P23) evidované v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 4408/2016.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Žalovaný uvedl, že žalobci své tvrzení, že pohledávky jsou promlčené, prokazují tím, že v dané věci nebyla sjednána platná rozhodčí smlouva, tudíž promlčecí doba nepřestala zahájením rozhodčího řízení běžet, a z toho důvodu došlo k promlčení obou přihlášených pohledávek žalovaného. Žalovaný uvedl, že neuznává, že by obě pohledávky byly promlčené, protože Štěpánka Obermajerová podepsala dne 13. 9. 2009 uznání závazku a uzavřela s žalovaným dohodou o splátkách. Štěpánka Obermajerová tím uznala svůj dluh co do důvodu (smlouva o půjčce uzavřená dne 28. 8. 2008) i výše (24.180 Kč). Přihlášené pohledávky žalovaného proto nejsou promlčeny, jelikož dle ustanovení § 110 odst. 1 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (který se použije na základě ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) platí, že bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný, aby soud žalobu zamítl a uložil povinnost žalobcům nahradit náklady řízení.

Účastníci souhlasili s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání.

Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 4408/2016, soud zjistil, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 24. února 2016 zahájeno insolvenční řízení ve věci výše uvedeného dlužníka a) a b). Usnesením č. j. KSPH 68 INS 4408/2016-A-14 ze dne 29. dubna 2016 soud zjistil úpadek dlužníka a) a b) a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 16. srpna 2016 č. j. KSPH 68 INS 4408/2016-B-16 soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Na přezkumném jednání, konaném dne 28. července 2016 popřeli žalobci a insolvenční správce pohledávky žalovaného co do pravosti, jako pohledávky vykonatelné. Insolvenční správci svým podání doručeným soudu dne 22. srpna 2016 vzal své popření zpět. Usnesením ze dne 18. října 2016 č. j. KSPH 68 INS 4408/2016-P22-4 bylo vzato na vědomí částečné zpětvzetí pohledávky žalovaného a to ve výši 12 370,-Kč. Žalobci podali žalobu na určení, že žalovaný nemá přihlášeny pohledávky za žalobci dne 29. srpna 2016, tedy včas.

Soud z předložených listin a důkazů zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku zapsanou pod č. P22 ve výši 82 956,-Kč, vzniklou na základě Smlouvy o půjčce č. 01-09984 ze dne 28. srpna 2008, vykonatelnou na základě Rozhodčího nálezu ze dne 8. března 2010 č. C 157/2009. Dále soud zjistil, že dne 13. října 2009 podepsala dlužnice Štěpánka Obermajerová Uznání závazku a dohodu o splátkách, ve kterém uznal peněžité závazky vůči žalovanému, vzniklé na základě smlouvy o půjčce č. 01-09984 ze dne 28. srpna 2008. Dále pak pohledávku zapsanou pod č. P23 ve výši 43 326,35 Kč, vzniklou na základě Smlouvy o půjčce č. 01-09156 ze dne 21. dubna 2008, vykonatelnou na základě Rozhodčího nálezu ze dne 8. března 2010 č. C 156/2009. Z Uznání závazku a dohody o splátkách ze dne 13. října 2009 soud zjistil, že dlužnice Štěpánka Obermajerová podepsala a uznala peněžité závazky vůči žalovanému, vzniklé na základě smlouvy o půjčce č. 01-09156 ze dne 21. dubna 2008. -4- Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 3 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, rozhodčí doložka uzavřená podle odstavce 3 musí obsahovat také pravdivé, přesné a úplné informace o a) rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, b) způsobu zahájení a formě vedení rozhodčího řízení, c) odměně rozhodce a předpokládaných druzích nákladů, které mohou spotřebiteli v rozhodčím řízení vzniknout a o pravidlech pro jejich přiznání, d) místu konání rozhodčího řízení, e) způsobu doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli a f) tom, že pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný.

Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, vyplývá, že ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.

Podle § 387 odst. 1 tohoto zákona se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem, přičemž nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky (§ 397 citovaného zákona).

Z ustanovení § 403 odst. 1 téhož zákona pak plyne, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobců není důvodná. Soud má v daném případě za to, že sporným v daném řízení je pouze to, zda byla platně či neplatně sjednána rozhodčí doložka a zda pohledávka věřitele byla -5-promlčena. Soud vychází ze zjištění, že dle dohody účastníků spor mezi nimi dle rozhodčí doložky měl rozhodovat stálý Rozhodčí soud při Rozhodčím institutu s.r.o., se sídlem 010 01 Žilina, Mariánské náměstí 26/53, IČO 363 59 025, který nemá charakter stálého rozhodčího soudu, když tento může být podle § 13 odst. zákona o rozhodčím řízení zřízen pouze na základě zákona. Tato obchodní společnost podle zákona nebyla oprávněna vydávat statuty a řády (obdobně jako stálé rozhodčí soudy, jejichž statuty a řády jsou obligatorně uveřejňovány v Obchodním věstníku-§ 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení), které by mimo jiné především upravovaly způsob vedení rozhodčího řízení, resp. případně vymezovaly způsob jmenování rozhodců, apod. Je zřejmé, že rozhodčí doložka nebyla platně sjednána, kdy nad to spor rozhodoval rozhodce ad hoc, JUDr. Marta Macháčková, zapsaná v seznamu rozhodců vedeného Českomoravskou společností rozhodců s.r.o. Je zcela zřejmé, že pravomoc daného rozhodce zde nebyla dána, rozhodčí nález je tak nicotným právním aktem. Nelze mít za to, že by se účastníci byli případně dohodli na tom, že by jejich případný spor řešil ad hoc rozhodce, neboť žádný takový rozhodce nebyl v rozhodčí doložce uveden, resp. nebyl jasným a zákonu odpovídajícím způsobem stanoven způsob, jak by příslušný rozhodce měl být určen, když zmiňovaný odkaz (a nadto odkaz jen zcela obecný) na Jednací řád a Poplatkový řád vydaný Rozhodčím soudem při Rozhodčím institutu s.r.o., se sídlem 010 01 Žilina, Mariánské náměstí 26/53, IČO 363 59 025 bez další specifikace, nelze jako eventuální způsob určení ad hoc rozhodce ze shora uvedených důvodů akceptovat. Pokud tedy rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na Jednací řád, vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Z výše uvedeného plyne, že nicotný rozhodčí nález nemůže vyvolávat právní účinky a tudíž tento nález nemohl založit právo žalovaného. Po zhodnocení, že se jednalo o neplatnou právní doložku, je nutné posoudit, zda pohledávky žalovaného byly promlčeny či nikoliv. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky řeší tuto otázku v rozhodnutí ze dne 1. června 2016 č. j. 23 ICdo 19/2015, ,,Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák., tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu, prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Pokud by strany chtěly předejít promlčení nároku pro případ, že by rozhodčí doložka byla v budoucnu posouzena jako neplatná, musely by podat žalobu (v téže věci) u soudu, který by však takové řízení zastavil z důvodu litispendence." Z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, že pokud by se promlčecí doba nestavěla zahájením rozhodčího řízení na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky, poté by námitka promlčení byla zneužitím práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Za situace, kdy žalovaný své právo vymáhal prostřednictvím rozhodčího řízení a následně pokračoval vymáháním své pohledávky v rámci exekučního řízení, čili dbal o své právo, uplatňoval všechny dostupné prostředky k vymožení své pohledávky, by bylo nepřiměřené, kdyby daná pohledávka byla promlčena a to především za situace, kdy žalovaný dělal vše pro to, aby vymohl svoji pohledávku. Na základě shora -6-uvedeného má soud za to, že použití námitky promlčení v tomto případě by bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto rozhodl tak, že žalobu žalobců, aby soud určil, že pohledávka není po právu, zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšnému žalovanému vznikly náklady za právní zastoupení advokátem. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů v řízení před soudem prvního stupně, kdy tato činí 6 200,-Kč za 2 právní úkony (převzetí věci a vyjádření) po 3 100,-Kč z tarifní hodnoty 50 000,-Kč (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600,-Kč za 2 úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.,) celkem tedy 6 800,-Kč, což s připočtením 21% DPH činí celkem 8 228,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová