68 ICm 2772/2017
68 ICm 2772/2017-40 Sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 30495/2014-C2

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci

žalobce: Miloš anonymizovano , anonymizovano , IČO 447 29 596 bytem 250 65 Bašť, Nad Rybníkem 17 zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Vokálem se sídlem 190 00 Praha 9, U Cukrovaru 724

proti žalovanému: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 411 97 518 se sídlem 130 00 Praha 3, Orlická 4/2020

o popření pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba žalobce na určení, že pohledávka žalované ve výši 49 034,78 Kč z titulu neuhrazeného zdravotního pojištění, přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka Miloše anonymizovano , na anonymizovano , bytem 250 65 Bašť, Nad Rybníkem 17, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 30495/2014, není po právu, se zamítá. isir.justi ce.cz

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení pravosti popřené pohledávky s tím, že na přezkumném jednání popřel pohledávku žalovaného ve výši 44 774,78 Kč přihlášenou do jeho insolvenčního řízení, neboť dle jeho názoru dle ustanovení § 410 odst. 3 ve spojení s ustanovení § 268 odst 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., výkon rozhodnutí či exekuce jsou nepřípustné, protože je zde jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat. Žalobce uvedl, že dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen ZOVZP ) platí, že za osoby, které jsou invalidní v třetím stupni, platí veřejné zdravotní pojištění stát, dále platí, že za osoby, které pobírají dávky z nemocenského pojištění, platí veřejné zdravotní pojištění stát. Dlužník uvedl, že byl shledán práce neschopným dne 25. 4. 2006 a invalidním ve třetím stupni (ZTP/P) dne 23. 2. 2007, ode dne 25. 4. 2006 je tedy v souladu s citovaným zákonným ustanovením plátce veřejného zdravotního pojištění za dlužníka stát. Zástupce dlužníka ve svém vyjádření uvedl, že dlužník popírá přihlášenou pohledávku do výše 44 774,78 Kč, což je částka představující pojistné a penále veřejného zdravotního pojištění vzniklé za období, kdy měl povinnost platit za dlužníka veřejné zdravotní pojištění stát. Dlužník dále popírá pohledávku žalovaného ve výši 4 260 Kč, jelikož tato částka byla věřiteli již uhrazena. V období od 25. 4. 2012 do 25. 9. 2012 uhradil dlužník na vymáhanou povinnost částku v celkové výši 12 000 Kč, a to k rukám soudního exekutora, který prováděl exekuci k vymožení pohledávky věřitele. Ze splátky byly nejdříve hrazeny náklady exekučního řízení ve výši 7 740 Kč, zbylých 4 260 Kč bylo použito na úhradu nejstarších sankčních nedoplatků na veřejném zdravotním pojištění. S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce, aby soud určil, že pohledávka ve výši 49 034,78 Kč není po právu.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Z výše uvedeného plyne, že právní předpisy dlužníkům v insolvenčním řízení neumožňují popřít pohledávku přiznanou pravomocným a vykonatelným exekučním titulem z jiných důvodů. ,,Důvod pro další omezení důvodů popření vykonatelných pohledávek je ten, že dlužník byl účastníkem řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí příslušného orgánu, tedy rozhodnutí, na základě kterého je pohledávka vykonatelnou. V rámci tohoto řízení tak měl možnost uplatnit i jiné námitky než zánik nebo promlčení pohledávky zakládající důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. ,,Ve vztahu k popření dlužníkem je více zohledňováno hledisko formální závaznosti exekučního titulu, o který se vykonatelnost dotčené pohledávky opírá, a to se všemi dopady pro dlužníka. Proto je dlužníkovi přiznáno právo popírat tyto pohledávky pouze z důvodů, pro které by jinak mohlo dojít k zastavení exekuce (pohledávka zanikla nebo je promlčena). Jedině tyto důvody, tj. tvrzení zániku nebo promlčení vykonatelné pohledávky, budou věcně pře-zkoumávány v případném řízení o žalobě na určení dlužníkem popřené vykonatelné pohledávky. Jiné důvody by měl soud odmítnout právě s tím, že podle § 410 odst. 3 InsZ mohou být pro popření vykonatelné pohledávky dlužníkem uplatněny jen zánik nebo promlčení pohledávky. Žalobce tak pohledávku co do výše 44 774,78 Kč dle názoru žalovaného popírá neoprávněně a žalobcem uplatněný nárok neuznává. Pokud jde o tvrzenou částečnou úhradu, žalovaný neobdržel částku 4 260 Kč, kterou uvádí žalobce. K zániku pohledávky splněním tak nemohlo dojít. Dle informací, kterými žalovaný disponuje, uhradil žalobce v období od května do září 2012 soudnímu exekutorovi částku ve výši 10 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že usnesení o nařízení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci bylo soudnímu exekutorovi doručeno až dne 4.12.2013, tedy v době, když probíhalo insolvenční

řízení sp. zn. KSPH 38 INS 31964/2013, nemohl soudní exekutor částečné vymožené plnění vyplatit žalovanému a na základě usnesení ze dne 2.9.2016 po odpočtu nákladů exekuce ve výši 7 865 Kč vydal částku 2 135 Kč insolvenční správkyni do majetkové podstaty. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný, aby žaloba žalobce byla zamítnuta.

3. Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 11. listopadu 2014 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Miloše anonymizovano , narozený 03.04.1956, bytem 250 65 Bašť, Nad Rybníkem 17, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 68 INS 30495/2014-A-16 ze dne 3. září 2015 soud zjistil úpadek dlužníka a usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 68 INS 30495/2014-B-46 ze dne 11. května 2017 povolil řešení tohoto úpadku oddlužením, že žalovaný dne 16. září 2015 podal přihlášku do insolvenčního řízení, ve které přihlásil svoji vykonatelnou pohledávku ve výši 19 693 Kč na základě výkazu nedoplatků č. 2841001496 a penále ve výši 19 603 Kč a penále ve výši 17 606 Kč na základě výkazu nedoplatků č. 2441001496 splatné dne 3.9.2015, že žalobce tuto přihlášenou pohledávku dne 14. prosince 2015 na přezkumném jednání popřel a to ve výši 44 774,78 Kč z důvodu, že dlužník-žalobce v té době již nebyl plátcem záloh, že žalobce podal žalobu dne 10. června 2017, tedy včas.

4. Soud provedl důkaz posudkem o invaliditě ze dne 20.9.2012, ze kterého zjistil, že dlužník byl posouzen jako invalidní a to od 23.2.2007, kdy došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, z legitimace práce neschopného pojištěnce V 9510830 bylo zjištěno, že dlužník byl práce neschopen od 25.4.2006, z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 124 EX 002812-011 bylo zjištěno, že soudní exekutor JUDr, Zdeněk Zítka, rozhodl o nákladech oprávněného, tedy žalovaného a nákladech exekuce, ze kterého soud zjistil, že náklady soudního exekutora činily 7 740 Kč, toto rozhodnutí soudního exekutora nebylo předloženo celé. Z poštovních poukázek ze dne 25.4.2012, 24.8.2012, 25.9.2012, 23.7.2012, 9.5.2012, 18.6.2012 soud zjistil, že byly zaslány vždy 2 000 Kč, na adresáta exekutorský úřad Plzeň, Palackého náměstí 28. Soud dále provedl důkaz usnesením Krajského soudu v Praze 22 Co 303/2013-67 ze dne 25. června 2013, ze kterého zjistil, že bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků VZP ČR, exekuci na majetek dlužníka. Z protokolu z přezkumného jednání, konaném dne 14. prosince 2015 soud zjistil, že dlužník popřel pohledávku žalovaného co do částky 44 774,78 Kč.

5. Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Co se týče částky 4 260 Kč, tak soud má za to, že tato pohledávka byla zjištěna již v rámci insolvenčního řízení a to při přezkumném jednání, kdy dlužník tuto výši pohledávky nepopíral, dlužník popřel pohledávku pouze ve výši 44 774,78 Kč, tedy ve zbytku byla pohledávka žalovaného zjištěna, a proto soud v této výši žalobu bez dalšího zamítl. Ohledně zbylé části pohledávky, která je předmětem žaloby má soud za to, že dle insolvenčního zákona může insolvenční správce nebo dlužník při popření vykonatelné pohledávky uplatnit pouze skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí. Insolvenční zákon umožňuje stav, kdy pravomocné soudní rozhodnutí ve věci samé, vydané ve sporu o zaplacení pohledávky mezi dlužníkem a jeho věřitelem, nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro incidenční spor o její určení, avšak oprávnění insolvenčního správce nebo dlužníka popírat vykonatelné pohledávky, které je zásahem do principu právní jistoty, není neomezené. Dlužník je při popření vykonatelné pohledávky omezen nejen lhůtou, ale zejména vymezením důvodů, pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Těmito přípustnými důvody jsou skutečnosti neuplatněné v předchozím řízení, zapovězeno je však jiné právní posouzení věci. Popření žalobcem při přezkumném jednání se však jednoznačně týká jiného právního posouzení platnosti rozhodnutí na jehož základě pohledávka vznikla, proto je v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy soud se tímto závěrem neodchyluje od závěrů rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101 VSPH 41/2012, v němž dovodil, že ustanovení § 199 insolvenčního zákona umožňuje popírat vykonatelné pohledávky v těch případech, kdy dlužník sám svou nečinností, ať již úmyslnou či nedbalostní, založil nárok věřitele, a tím ho oproti ostatním věřitelům zvýhodnil, což není tento případ, kdy dlužník proti výkazu nedoplatků bránil, avšak zřejmě nesprávným procesním postupem, kdy nepodal kvalifikované námitky, tak jak o tom byl poučen. Navíc vycházeje z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR je přitom lhostejné, zda rozhodné skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu. Dlužník se bránil v řízení před orgány žalovaného proti výkazu nedoplatků, avšak zcela neúspěšně, když nepodal kvalifikované námitky dle poučení. Vzhledem k tomu, že žalobce popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného z důvodu, který vede k jinému právnímu posouzení věci, soud se tímto důvodem nemohl zabývat, když, jak uvedeno shora, tuto skutečnost mohl uplatnit dlužník již v předchozí řízení v dané věci, kdy bylo rozhodnuto jinými orgány, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí a žalobu zamítl.

7. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný, který byl ve věci úspěšný, se náhrady nákladů řízení vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

Praha 6. února 2018

JUDr. Naděžda Křivánková samosoudkyně