68 ICm 2460/2017
68 ICm 2460/2017-63 ke spisové značce KSPH 68 INS 3896/2016-C17

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci

žalobce: Plzeňská insolvenční, v.o.s., IČO 290 92 914 se sídlem 326 00 Plzeň, Houškova 533/32 insolvenčního správce dlužníka Plastic Technologies & Products, s.r.o., v likvidaci, IČO 264 44 151

proti žalovanému: WANSIDA Int. s.r.o., IČO 290 92 914 se sídlem 198 00 Prah 9-Hloubětín, Naemlejnská 600/1

zastoupený advokátkou JUDr. Pavlínou Vanickou se sídlem 120 00 Praha 2, Slezská 1

o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba na určení, že kupní smlouva, kterou dlužník Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 jako prodávající prodal žalovanému jako kupujícímu výrobky, a to 5 680 kg PET lahve hnědé v hodnotě 1 260,96 EUR, isir.justi ce.cz

vyfakturované fakturou č. 620100017 ze dne 26.1.2016 a PET mix v hodnotě 5 875,67 EUR vyfakturované fakturou č. 620100025 ze dne 3.2.2016 , je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá.

II. Určuje se, že Dohoda o vzájemném započtu závazků a pohledávek ze dne 5.2.2016, uzavřená mezi dlužníkem Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 a žalovaným, je vůči věřitelům neúčinná.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Praze, Praha 5, náměstí Kinských 5, soudní poplatek ve výši 2 000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. 3703-8729111/0710, VS 3842246017.

Odůvodnění:

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu s tím, že v rámci své činnosti při kontrole předaných účetních dokladů zjistil, že dlužník s žalovaným uzavřel kupní smlouvy na výrobky a žalovanému vystavil tyto faktury č. 620100017, kdy kupní cena byla 1 280,96 euro a splatnost faktury dne 9.2.2016 a č. 620100025, kdy kupní cena byla 5 875,67 euro a splatnost faktury dne 17.2.2016. Dále pak zjistil, že dne 5.2.2016 byla mezi dlužníkem a žalovaným podepsána dohoda o vzájemném započtení závazků, touto dohodou došlo k započtení proti dluhům dlužníka vůči žalovanému z titulu faktur v celkové výši 7 136,63 Euro, přitom dlužník učinil všechna výše uvedená právní jednání (uzavření kupních smluv, vystavení faktur na kupní cenu za prodej výrobků, uzavření dohod o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků) v době, kdy byl v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 IZ, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. V insolvenčním řízení vedeném proti dlužníku jsou evidovány mimo jiné zjištěné pohledávky za dlužníkem, které byly splatné několik měsíců, či dokonce let před zjištěním úpadku insolvenčním soudem. Jedná se například o pohledávky věřitele První jílovská a.s. s nejstarší splatností 25.1.2009 (P-10, dílčí 1), věřitele Deutsche Novochem GmbH & Co.KG s nejstarší splatností 10.4.2015 (P-22, dílčí 1), věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s nejstarší splatností 20.4.2015 (P-33, dílčí 1), věřitele České správy sociálního zabezpečení s nejstarší splatností 2.8.2012 (P-46, dílčí 1). Dlužník tak již před uskutečněním výše uvedených právních jednání byl zcela zjevně v platební neschopnosti. Rovněž z účetních závěrek dlužníka je zřejmé, že vlastní kapitál dlužníka vykazoval již několik let před zjištěním úpadku insolvenčním soudem významně záporných hodnot. Z účetních závěrek sestavených ke dni 31.12.2010, 31.12.2011, 31.12.2012, 31.12.2013 a k 31.12.2014 vyplývá, že v roce 2010 vlastní kapitál dlužníka činil-275 mil. Kč, v roce 2011 vlastní kapitál dlužníka činil- 320 mil. Kč, v roce 2012 vlastní kapitál dlužníka činil-335 mil. Kč, v roce 2013 vlastní kapitál dlužníka-377 mil. Kč, v roce 2014 vlastní kapitál dlužníka činil-356 mil. Kč. Žalobce tak má za to, že dlužník byl již před únorem 2016 předlužen. Účetní závěrky dlužníka byly zveřejněny ve sbírce listin obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že za prodej předmětných výrobků v důsledku započtení kupní ceny proti dluhům dlužníka vůči žalovanému a na základě dohody o vzájemném započtení a pohledávek ze dne 5.2.2016 se dlužníku žádného reálného plnění nedostalo, žalovaný byl na úkor jiných věřitelů zvýhodněn. Z výše uvedeného je zřejmé, že prodej výrobků, jakož i dohoda o započtení byly součástí jediné transakce, jejímž účelem bylo zajistit přednostní uspokojení žalovaného coby jednoho z mnoha věřitelů dlužníka. Dlužník

žalovanému namísto peněžitého plnění přenechal část svého majetku. Tato transakce tedy v podstatě představovala poskytnutí věcného plnění ke splnění peněžitého závazku. Dlužník tak použil výtěžek ze zpeněžení svého majetku k uspokojení pohledávky žalovaného, zatímco ostatním věřitelům dlužníka se z tohoto majetku nedostalo žádného uspokojení. Takový postup dlužníka byl zcela nepřípustný, neboť pokud dlužník měl v úmyslu rozprodat část svého majetku, měl povinnost výtěžek, který za takový prodej utržil, použít k poměrnému uspokojení všech svých věřitelů, a nikoli jen jediného z nich. Tímto způsobem tak došlo ke zvýhodnění žalovaného oproti ostatním věřitelům. Pokud by dlužník postupoval v souladu se zákonem, žalovaný by byl uspokojen v mnohem menší míře, než v jaké skutečně uspokojen byl. O účelovosti tohoto jednání svědčí i ta skutečnost, že k oběma právním jednáním došlo několik dní před zahájením insolvenčního řízení. V insolvenčním řízení dlužníka řešeném konkursem by se mu jakožto nezajištěnému věřiteli pravděpodobně nedostalo vůbec žádného uspokojení, když téměř všechen zpeněžitelný majetek je předmětem zajištění a do insolvenčního řízení jsou přihlášeny pohledávky za majetkovou podstatou z titulu nevyplacených mezd a odstupného, které budou přednostně před nezajištěnými věřiteli uspokojováni. Žalobce proto navrhl, aby soud určil, že kupní smlouvy a dohoda o vzájemném započtení závazků jsou neúčinné. Ve svém dalším vyjádření ze dne 7.9.2017 žalobce uvedl, že k PET lahvím, které pro dlužníka zpracovával, měl v okamžiku započtení vzájemných pohledávek zadržovací právo. Žalovaný však zcela opomíjí skutečnost, že o uplatnění zadržovacího práva je věřitel povinen dlužníka vyrozumět, což se v daném případě nestalo. Žalovaný ani nepředkládá žádný důkaz k prokázání vzniku zadržovacího práva, a proto má žalobce za to, že argumentace žalovaného je zcela účelová a že ke dni započtení vzájemných pohledávek žádné zadržovací právo svědčící ve prospěch žalovaného neexistovalo. K tvrzení žalovaného, že faktura č. 150400025 byla uhrazena tak, že si žalovaný ponechal PET lahve, které pro dlužníka dle svých slov zpracovával a upravoval a které mu dlužník vrátil z důvodu reklamace, žalobce uvedl, že toto tvrzení je zcela v rozporu s písemným důkazem-dohodou o započtení ze dne 5.2.2016, z níž jasně vyplývá, že touto dohodou byla započtena pohledávka dlužníka vůči žalovanému (faktury č. 620100017, 620100025) proti pohledávce žalovaného vůči dlužníkovi (faktura č. 150400025). Tvrzení žalovaného o tom, že dohodou o započtení ze dne 5.2.2016 došlo k úhradě faktury č. 150400025 tak, že jí dlužník ponechal PET lahve, které si u ní původně nechal zpracovávat a následně je reklamoval, je nepravdivé. Žalovaný dále uvedl, že v případě povinnosti vracet do majetkové podstaty PET lahve, došlo by na straně žalovaného k výrazné ztrátě v podobě hodnoty již poskytnutého plnění přepracováním PET lahví. Žalobce k tomuto uvedl, že žalovaný však zcela opomíjí skutečnost, že žalobce se společně s určením neúčinnosti právních úkonů (kupní smlouvy a dohody o započtení) domáhá i vrácení do majetkové podstaty 5.680 kg PET lahví hnědých a PET mix, tj. materiálu, který naopak žalovanému dodal dlužník na základě kupní smlouvy. A nikoliv PET lahví, které měl údajně pro dlužníka zpracovávat žalovaný. Faktem je, že pohledávka dlužníka za žalovaným zanikla započtením proti pohledávce žalovaného za dlužníkem. Tímto byla pohledávka žalovaného uspokojena téměř ze 100%, aniž by se však do majetkové podstaty dlužníka dostalo jakéhokoliv reálného protiplnění. Argumentace žalovaného je tak zcela irelevantní. Nadto bylo usnesením výše nadepsaného soudu ze dne 24.8.2017 čj. 68 ICm 2460/2017-38 řízení o vydání 5.680 kg PET lahví hnědých a PET mix v hodnotě 5.875,67 EUR vyloučeno k samostatnému řízení, a proto nepovažuje za účelné se v tomto sporu zabývat vydáním věci. Dle tvrzení žalovaného, tento uvedl, že o existenci úpadku dlužníka neměl v době sjednávání předmětných závazků žádné povědomí. K tomu žalobce poznamenal, že znalost či povědomí o úpadku dlužníka v době provedení neúčinného právního jednání není dle insolvenčního zákona vůbec relevantní. Nadto je třeba poukázat na tvrzení žalovaného v článku III. vyjádření ze dne 3.7.2017, uvedl, že právě důvodem pro využití zadržovacího práva (byť ve skutečnosti žádné zadržovací právo nevzniklo) a započtení byla skutečnost, že v průběhu vyšlo najevo, že dlužník nebude schopen uhradit již vystavenou fakturu č. 150400025 ani částečně." Z tohoto tvrzení tedy naopak vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření dohody o započtení povědomí minimálně o tom, že dlužník je nesolventní. Žalobce dále ve svém vyjádření uvedl, že tvrzení žalovaného o tom, že faktura č. 620100025 se nenachází v jejím účetnictví, je zcela v rozporu se skutečností, že žalovaný na tuto fakturu provedl započtení dohodou ze dne 5.2.2016. Kdyby o této faktuře neměl žádné povědomí, nemohl by započtení provést. S ohledem na shora

uvedené navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává s tím, že na základě dlouhodobé spolupráce mezi dlužníkem a žalovaným došlo ze stany dlužníka koncem roku 2015 v rámci běžné podnikatelské činnosti k objednání služeb žalovaného spočívajících ve zpracování a úpravě PET lahví dlužníka. Za tímto účelem dodal dlužník PET lahve žalovanému, ten je zpracoval a vyčistil a dodal dlužníku zpět. K této službě byla ze strany žalovaného vystavena faktura č. 150400025 znějící na částku 7 893 EUR. Na základě objednávky dlužníka tedy provedl žalovaný plnění, které následně dlužníku vyfakturoval. Provedené plnění však bylo ze strany dlužníka reklamováno a část dodávky PET lahví byla vrácena žalovanému zpět coby reklamace. Došlo k jednání ohledně výše vzniklé škody, v jejímž průběhu vyšlo najevo, že dlužník nebude schopen uhradit již vystavenou fakturu č. 150400025 ani částečně. Žalovaný uvedl, že v danou chvíli svědčilo žalovanému zadržovací právo k PET lahvím vráceným žalovaným v rámci reklamace plnění, a tak strany přistoupily k dohodě o započtení. Na úhradu faktury č. 150400025 byly žalovaným přenechány PET lahve a tato plnění vzájemně (částečně) započtena dohodou ze dne 5.2.2016. V případě uložení povinnosti žalovanému vrátit do majetkové podstaty předmětné množství PET lahví, případně peněžní ekvivalent, by na straně žalovaného došlo k výrazné ztrátě v podobě hodnoty již poskytnutého plnění přepracováním PET lahví dlužníka. Plnění ze strany žalovaného bylo v celém řetězci plněním primárním a nelze tedy přisvědčit žalobci, že by se dlužníku nedostalo žádného reálného plnění. Toto plnění totiž představuje kvalitativní zhodnocení majetku dlužníka. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že pokud tedy soud uloží žalovanému povinnost vydat do majetkové podstatu dlužníka předmětné PET lahve, žádal žalovaný, aby soud rovněž zavázal insolvenčního správce k vydání vzájemného plnění představovaného hodnotou zvýšení majetku dlužníka, tedy ve vzájemně započtené částce 7 136,63 EUR nebo aby žalovaného připustil v rámci insolvenčního řízení coby přihlášeného věřitele, a to jako věřitele zajištěného, kterému svědčí zajištění v podobě zadržovacího práva k majetku náležejícímu do majetkové podstaty. O existenci úpadku dlužníka neměl věřitel v době sjednávání předmětných zakázek žádné povědomí. Pokud jej měl sám dlužník, pak jejich sjednáním chtěl sledovat toliko cíl poškodit žalovaného. O tom však žalovaný rovněž žádné poznatky nemá. Tvrzení žalobce, že uzavřením dohody o započtení byly uspokojeny všechny pohledávky žalovaného za dlužníkem, není správné. Jak vyplývá z již doložených důkazů, dluh dlužníka převyšoval peněžitý závazek žalované o více než 750 EUR. K samotnému závazku z faktury č. 620100025 žalovaný uvedl, že faktura č. 620100025 nebyla žalobcem předložena a v účetnictví žalovaného se nenachází. Vycházíme-li ze směnného kurzu 27,02 Kč/EUR, pak ani záznam v účetním deníku není zcela přesný, kdy přepočet vychází na 158.760,6034 Kč. Pohledávka dlužníka v této části, resp. nárok žalobce na vydání do majetkové podstaty tak není postaven najisto. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že insolvenčním návrhem bylo dne 19.2.2016 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Plastic Technologies & Products s.r.o., v likvidaci, se sídlem 254 01 Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151,Cerhenice, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 68 INS 3896/2016-A-32 ze dne 19.5.2016 soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, že žalobce podal dne 17. května 2017 odpůrčí žalobu, tedy včas, že dlužník Plastic Technologies & Products s.r.o., v likvidaci, se sídlem 254 01 Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151,Cerhenice, uzavřel se žalovaným ústní kupní smlouvu, na základě které dodal žalovanému objednané zboží a to 5 680 kg PET lahví hnědých a PET mix, které bylo žalovanému vyfakturováno fakturami č. 620100017, kdy kupní cena v EURO byla 1 280,96, splatnost faktury dne 9.2.2016, a fakturou č. 620100025, kdy kupní cena v EURO byla 5 875,67, splatnost faktury dne 17.2.2016, že žalovaný vystavil dlužníkovi fakturu č. 150400025 na částku 7 893,-EUR se splatností dne 10.01.2016 za zpracování a vyčištění PET lahví, kdy část dodávky byla dlužníkem reklamována a část PET lahví byla vrácena zpět, že dne 5.2.2016 byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu, kdy došlo ke vzájemnému započtení pohledávek dlužníka za žalovaným z faktury č. 620100017 a faktury č. 620100025 oproti pohledávkám žalovaného za dlužníkem

z faktury č. 150400025 ve výši 7 136,63 EUR, že žalovaný a dlužník nejsou osoby blízké ani není jakákoliv spojitost koncernová.

4. Pokud jde o finanční situaci dlužníka, pak soud zjistil z rozvahy dlužníka Plastic Technologies & Products s.r.o., v likvidaci, se sídlem 254 01 Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151, k 31.12.2010, že vlastní kapitál dlužníka byl-275 mil., k 31.12.2011- 320 mil., k 31.12.2012-335 mil., k 31.12.2013-377 mil., k 31.12.2014-356 mil. Z účetní závěrky a zprávy nezávislého auditora o ověření účetní závěrky za období od 1.1.2012 do 31.12.2012 bylo zjištěno, že účetní ztráta dlužníka k 31.12.2012 činila před zdaněním 14 126 000,-Kč, za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 pak částku 28 051 000,-Kč, přičemž hodnota majetku činila k 31.12.2014 částku 22 647 000,-Kč. Z přehledu neuhrazených faktur od 15.2.2013 do zjištění úpadku dlužníka, bylo zjištěno, že dlužník měl neuhrazené faktury v celkové výši 34 408 175,77 Kč. Z platebního výměru ZPMV ČR, výpisu úhrad pohledávek pojištění a penále soud zjistil, že ke dni 31.8.2015 byla výše dlužného pojistného 498 089,-Kč a výše penále 85 484,-Kč, a ke dni 19.5.2016 byla výše dlužného pojistného 641 599,-Kč a penále ve výši 137 269,-Kč. Z přehledu předpisů a plateb pojistného OZP zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, bylo zjištěno, že v období od 1.1.2009 do 1.2.2016 byla dlužná částka vyčíslena na 370 374,-Kč a penále ve výši 60 056,-Kč, splatné ke dni 26.5.2015, dále pak pojistné ve výši 177 448,-Kč a penále 61 436,-Kč splatné v únoru 2016. Z průběhu výpočtu stavu konta dlužníka u OSSZ Praha-západ, bylo zjištěno, že ke dni 31.12.2015 byla dlužná částka vyčíslena na 22 975 474,14 Kč, ke dni 31.12.2014 byla dlužná částka vyčíslena na 16 344 900,40 Kč, ke dni 31.12.2012 byla dlužná částka vyčíslena na 7 887 262,41 Kč, ke dni 31.12.2013 byla dlužná částka vyčíslena na 12 800 146,83 Kč, ke dni 31.12.2009 byla dlužná částka vyčíslena na 4 328 319,32 Kč, ke dni 31.12.2011 byla dlužná částka vyčíslena na 6 138 699,36 Kč, ke dni 31.12.2010 byla dlužná částka vyčíslena na 2 955 736,89 Kč. Ze zprávy VOZP ze dne 26.1.2017 bylo zjištěno, že dlužník platil řádně pojištění, až do února 2015, od měsíce březen do dubna 2016, již pojistné hrazeno nebylo, a Vojenská zdravotní pojišťovna tak přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 124 003,-Kč.

5. Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak. Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle § 240 odst. 4 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké

nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka. Podle § 241 odst. 1 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Podle § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Podle § 242 odst. 2 IZ má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Podle § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích od poplatku se osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.

6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Pokud jde o včasnost podané žaloby, pak toto účastníci učinili nesporným a dospěl k tomu i soud, kdy o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto dne 19. května 2016, odpůrčí žaloba byla žalobcem-insolvenčním správcem podána u zdejšího soudu dne 17. května 2017. V daném případě se pak neprokázalo, a nebylo ani tvrzeno žalobcem, že by dlužník a žalovaný byly osoby blízké, neboť zde není žádné jejich propojení, proto lze právnímu úkonu odporovat, jen pokud byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. I tato podmínka byla v tomto případě splněna, neboť insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19. února 2016 a kupní smlouva a dohody o zápočtu jsou ze dne 5.2.2016. Jedná se tedy o úkony, kterým lze odporovat. S ohledem na vyjádření žalovaného, který poukazoval na zadržovací právo žalovaného, má soud za to, že žalovaným nebyl prokázán vznik zadržovacího práva, k tomuto nepředložil přes poučení žádné doklady a neučinil ani oznámení ve vztahu k insolvenčnímu správci tak, jak ukládá usnesení o zjištění úpadku. Podstatnou otázkou pro rozhodnutí je, zda dlužník v době uzavření kupní smlouvy a dohody o započtení závazků byl v úpadku. Toto je zcela prokázáno, když kupní smlouva a dohoda o započtení závazků byly uzavřeny dne 5.2.2016, insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19.2.2016, úpadek na majetek dlužníka byl prohlášen 19.5.2016 a ze zjištěného skutkového stavu věci uvedeného shora, pokud jde o finanční situaci dlužníka je patrné, že dlužník byl v úpadkové situaci daleko dříve, než byl insolvenčním soudem úpadek zjištěn, což je nesporně doloženo z účetních závěrek, což bylo minimálně od roku 2010, kdy se vlastní kapitál dlužníka pohyboval v záporných číslech, a to-275 mil. k 31.12.2010,-320 mil. k 31.12.2011,- 335 mil., k 31.12.2012,-377 mil. k 31.12.2013,-356 mil. k 31.12.2014 a dlužník byl již několik let před podáním insolvenčního návrhu ve finanční ztrátě, neboť hodnota jeho majetku činila k 31.12.2014 částku 22 647 000,-Kč, ale ztráta 31.12.2014 pak částku 28 051 000,-Kč. Z tohoto je jednoznačné, že nejpozději na konci roku 2014 byl již dlužník i předlužen. Účetní závěrky jsou součástí sbírky listin v obchodním rejstříku, ze kterých mohl žalovaný zjistit, jaká je finanční situace dlužníka. Přitom vedle účetních závěrek jsou v obchodním rejstříku zveřejněny též zprávy auditora, tudíž tyto jsou veřejně přístupné, takže žalovaný se i s těmito mohl bez problémů seznámit, čímž by mu muselo být naprosto jasné, že v době uzavření předmětných smluv byl dlužník nepochybně v úpadku. Úpadková situace dlužníka je pak jasná i ze seznamu závazků, jakož i z přihlášek věřitelů do insolvenčního řízení, kdy je zřejmé, že dlužník nehradil své pohledávky dlouhodobě, část těchto pohledávek byla již po splatnosti, a to nejen v řádech měsíců, ale i let. Například u Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-západ byla ke dni 31.12.2015 dlužná částka dlužníka vyčíslena na 22 975 474,14 Kč, dlužník od 15.2.2013 neplatil

zdravotní pojištění do zjištění úpadku dlužníka, neuhradil faktury v celkové výši 34 408 175,77 Kč. Dlužník tedy byl v době uzavření Dohody o vzájemném započtu závazků a pohledávek ze dne 5.2.2016, nepochybně v úpadku podle § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti, neboť měl více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky zároveň neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a tím nastala vyvratitelná právní domněnka podle § 3 odst. 1 a 2 písm. b) IZ, že své peněžité závazky nebyl schopen plnit. Je zcela nepochybné, že dlužník žalovaného jako svého věřitele zvýhodnil, když uzavřel dohodu o započtení pohledávek, neboť žalovaný takto získal dlužnou částku ve výši 7 136,63 Euro a do insolvenčního řízení tak již žádnou pohledávku přihlašovat nemusel. Byl tedy na rozdíl od ostatních věřitelů dlužníka, kteří své pohledávky uplatnili v rámci přihlášky do insolvenčního řízení, uspokojen v plné výši a do insolvenčního řízení již žádnou pohledávku přihlašovat nemusel. Přitom, pokud by žalovaný přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení, patrně by se mu žádného uspokojení jeho pohledávky nedostalo, neboť ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vyplývá, že většina majetku je zajištěna zástavním či zadržovacím právem ve prospěch zajištěných věřitelů, kdy předně budou uspokojováni tito, přičemž celkově byly přihlášeny pohledávky ve výši 152 836 309,68 Kč, z toho 93 366 109 Kč pohledávek je zajištěných, a vedle toho budou přednostně uspokojovány pohledávky zapodstatové a jim naroveň postavené, kdy jen pohledávky postavené na roveň pohledávkám zapodstatovým jsou ve výši 6.367.519,-Kč. Hodnota majetku dle soupisu majetkové podstaty je 57 525 015,44 Kč. Soud proto dále řešil, zda v důsledku postoupení předmětných pohledávek došlo ke zvýhodnění žalovaného coby věřitele dlužníka na úkor ostatních věřitelů, zda se mu dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, a zda se tak stalo bez přiměřeného protiplnění, tedy zda bylo postoupení pohledávek zkracujícím právním úkonem (§ 241 IZ) učiněným bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ). Jak již bylo judikováno Nejvyšším soudem ČR (srov. rozsudek sp. zn. 29 Cdo 4886/2007 ze dne 29. dubna 2010), ale i Vrchní soud v Praze (např. v rozsudku čj. 102 VSPH 117/2015-114 ze dne 9. listopadu 2015, č.j. 102 VSPH 33/2015-321 ze dne 19. září 2017), je nutno na úhradu dluhu (úplaty za postoupení pohledávek) formou započtení vlastních pohledávek hledět-v intencích insolvenčního zákona jako na právní úkon zkracující dlužníkovy věřitele, neboť v době účinnosti předmětných smluv o postoupení pohledávek se dlužníku za převedený majetek (pohledávky) nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohli dlužníkovi věřitelé uspokojit své pohledávky. Samotné snížení dluhové zátěže dlužníka pak za přiměřené protiplnění ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ považovat nelze. Uzavřením předmětných zápočtů tedy dlužník bezesporu zvýhodnil žalovaného na úkor ostatních věřitelů. Jiná situace však je, pokud jde o neúčinnost kupních smluv. V tomto směru bylo prokázáno, že tyto smlouvy byly uzavřeny, žádný z účastníků nenamítal jejich neplatnost, zboží bylo dodáno, což je prokázáno i provedenou daňovou kontrolou. Z tohoto nevyplývá, že uzavřením předmětných kupních smluv by došlo k nějakému zvýhodnění žalovaného. Pokud nedošlo ze strany žalovaného k zaplacení kupní ceny, pak žalobce se této má domáhat proti žalovanému žalobou na zaplacení kupní ceny za dodané zboží a nikoli neúčinností takovéto smlouvy, když dlužník tímto obchodním vztahem nezkrátil žádného ze svých věřitelů, tito byli zkráceni dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek, jak již uvedeno shora. V důsledku toho rozhodl proto soud, že žaloba na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, je vůči věřitelům neúčinná, se zamítá, ale zároveň také rozhodl, že Dohoda o vzájemném započtu závazků a pohledávek ze dne 5.2.2016, uzavřená mezi dlužníkem Plastic Technologies & Products s.r.o. v likvidaci, se sídlem Jílové u Prahy, V Lázních 395, IČO 264 44 151 a žalovaným, je vůči věřitelům neúčinná.

7. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť tito se náhrady nákladů vzdali.

8. Vzhledem k tomu, že žalobce je osoba, která je osvobozena od placení soudních poplatků a soud jeho návrhu vyhověl, i když jen částečně, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek na žalovaného, který v daném incidenčním řízení částečně neuspěl. Je povinen zaplatit soudní poplatek z podané žaloby, který činí podle položky 13 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 2 000,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

Praha 9. ledna 2018

JUDr. Naděžda Křivánková samosoudkyně