68 ICm 2169/2015
68 ICm 2169/2015-113 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 25203/2014-C2

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce K. UHLÍŘ s.r.o., se sídlem 250 88 Čelákovice, Zálužská 118,IČO 475 39 399, zastoupenému Mgr. Ing. Markem Luhanem, se sídlem 289 22 Lysá nad Labem, Masarykova 1250, proti žalovanému 1) Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem 140 78 Praha 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 294 14 873, insolvenčnímu správci dlužníka Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem 293 01 Mladá Boleslav, Erbenova 704/31, IČO 435 13 620, zastoupenému Mgr. Janem Škeříkem, advokátem se sídlem Praha 4, Táborská 619/46, 2) Renátě J e n i š o v é, anonymizovano , IČO 435 13 620, bytem 293 01 Mladá Boleslav, Erbenova 70/31, k doručení 293 01 Mladá Boleslav, Staroměstské nám. 26, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem 412 01 Litoměřice, Nerudova 22, o určení pravosti pohledávky

tak to :

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 150 084,68 Kč z titulu provedení pokládky kabelů veřejného osvětlení a místního rozhlasu ve výši 150 084,68 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Renáty J e n i š o v é , anonymizovano , bytem 293 01 isir.justi ce.cz -2-

Mladá Boleslav, Erbenova 704/31, IČO 435 13 620, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 25203/2014, j e p o p r á v u.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1) Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem 140 00, Praha 4 Hvězdová 1716/2b, IČO 29414873, insolvenčnímu správci dlužníka Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem 293 01 Mladá Boleslav, Erbenova 704/31, IČO 435 13 620.

III. Žalovaná 2) Renáta anonymizovano , anonymizovano , bytem 293 01 Mladá Boleslav, Erbenova 704/31, IČO 435 13 620, je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 31 819,02 Kč k rukám Mgr. Ing. Marka Luhana, advokáta se sídlem 289 22 Lysá nad Labem, Masarykova 1250, s tím, že tato výše bude zahrnuta do pohledávky žalobce v rámci zpeněžení majetkové podstaty.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení pravosti popřené pohledávky s tím, že podal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem 293 01 Mladá Boleslav, Erbenova 704/31, IČO 435 13 620, ve výši 150.084,68 Kč, kdy žalovaný jako insolvenční správce popřel na přezkumném jednání tuto pohledávku žalobce. Žalovaná 2) si u žalobce na základě cenové nabídky ze dne 2.6.2011 objednala pokládku kabelů veřejného osvětlení a místního rozhlasu v obci Smilovice (dále jen: dílo"). Jednalo se o pokládku na pozemcích parc.č. 718/14, parc.č. 716/9 a parc.č. 717/1 v obci Smilovice a katastrálním území Újezdec u Luštěnic (název stavby-Újezdec VO a MR). Objednané dílo bylo žalobcem řádně realizováno, což bylo stvrzeno zápisem o předání dne 30.12.2011. Dílo bylo vyúčtováno fakturou č. 21000672 ze dne 9.1.2012 znějící na částku 123.216,-Kč se splatností dne 19.1.2012, kdy výše přihlašované pohledávky odpovídá vyúčtování, které bylo žalované 2) na základě provedeného díla dne 9.1.2012 vystaveno. Vyúčtování vycházelo z cenové nabídky, kterou zaslal žalobce žalované 2) dne 2.6.2011. Vyčíslené ceny pokládky v sobě zahrnovaly jak cenu materiálu, tak práci. Žalobce vystavil fakturu podle skutečně provedené práce, která byla nezbytná k provedení díla. Žalovaná 2) na tuto fakturu nereagovala, za dílo nezaplatila, a to ani přes opakované upomínky žalobce i jeho právního zástupce a vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala na upomínky, žalobci nezbylo, než se úhrady domáhat soudní cestou. Soudní spor o zaplacení 123.216,--Kč s příslušenstvím byl veden u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 45 ECm 71/2012. Usnesením o úpadku žalované 2) bylo soudní řízení u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 45 ECm 71/2012 přerušeno. Žalobce proto uplatnil svůj nárok podáním přihlášky do insolvenčního řízení ve lhůtě určené v usnesení o úpadku. Důvody popření, které žalovaný 1) uvedl, by byly rozhodné v případě, že by žalobce přihlašoval svou -3-pohledávku jako pohledávku ze smlouvy o dílo. Vzhledem k tomu, že žalobce takto svou pohledávku nepřihlásil, nepovažuje žalobce popření přihlášené pohledávky za relevantní. Žalobce podotýká, že pohledávku za žalovanou 2) nepřihlásil jako dluh žalované 2) ze smlouvy o dílo, nýbrž pouze skutkově vymezil důvod vzniku jeho pohledávky za žalovanou 2), aniž by jej právně hodnotil. K jeho právnímu hodnocení však přistupuje žalovaný 1) a na základě vlastního úsudku přihlášenou pohledávku zcela nesprávně popírá, neboť nevychází z tvrzení žalobce v přihlášce. Podle ust. § 174 odst. 2 IZ ve spojení s ust. § 198 odst. 2 IZ může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Žalobce na tomto místě zdůrazňuje, že dle jeho přesvědčení byl v původní přihlášce důvod přihlašované pohledávky skutkově vymezen dostatečně a úplně, a ve světle shora uvedených ustanovení IZ nepochybně není věřitel, který přihlašuje pohledávku, povinen k právním závěrům o konkrétním právním institutu, jímž lze jeho pohledávku označovat. V podané přihlášce žalobce označil dílem výsledek faktického vztahu založeného mezi žalobcem a žalovanou 2). Žalobce uvedl, že pro žalovanou 2) provedl dílo-pokládku kabelů veřejného osvětlení a místního rozhlasu a domníval se při tom, že tak činí na základě uzavřené smlouvy. Avšak i v případě, že by smlouva byla neplatnou od počátku, má žalobce nárok na vydání prospěchu, který žalované 2) z provedeného díla vznikl. Částka uvedená v přihlášce pohledávky představuje cenu provedeného díla, vypočtenou podle cenové nabídky žalobce a skutečně položeného množství kabelů. Cena díla byla vyúčtována fakturou č. 21000672 ze dne 9.1.2012 znějící na částku 123.216,-Kč se splatností dne 19.1.2012. Žalobce k této částce přihlásil i příslušenství-zákonný úrok z prodlení z částky 123.216,-Kč za období od splatnosti pohledávky do prohlášení úpadku žalované (úrok z prodlení činní 26.868,68 Kč). Žalovaný 1) popřel přihlášenou pohledávku žalobce dále z důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalovaná 2) dílo převzala, poté, co žalovaná 2) dílo objednala, vystupovaly ve věci díla společně žalovaná 2) a její tehdejší spolupracovnice a kamarádka paní Ing. Eva Linková, která v záležitosti díla pomáhala žalované 2) díky svému vzdělání s technickými záležitostmi. Ing. Eva Linková právě proto podepisovala mimo jiné cenovou nabídku díla, která byla vystavena po objednání díla. Žalobce uvedl, že on i jeho zaměstnanci byli po celou dobu provádění díla v dobré víře, že paní Ing. Eva Linková je zmocněna k dohledu nad technickým prováděním díla, neboť Ing. Eva Linková žalovanou 2) o postupu díla informovala a celkově jednala jako zástupce žalované 2). Protokol o předání díla podepisovala Ing. Eva Linková jako v.z. Linková , což vzhledem k významu zkratky v.z. jako v zastoupení indikuje, že Ing. Eva Linková žalovanou 2) v dané věci zastupovala. Plná moc nemusí být udělována písemně. Žalobce dále uvedl, že je zřejmé, že žalovaná č. 2) si byla vědoma převzetí díla, byla si vědoma, že její pozemky byly pokládkou kabelů významně zhodnoceny a toto zhodnocení přijala, dokonce vyjednávala o podmínkách splácení ceny díla. I kdyby tedy insolvenční soud měl pochybnosti o tom, že pohledávka svědčí žalobci z titulu platné smlouvy o dílo, nepochybně je dán nárok na vydání prospěchu (bezdůvodného obohacení), který žalované č. 2) z provedeného díla k tíži žalobce vznikl. Obecná cena (hodnota) díla nechť je určena znaleckým posudkem. Důvodné je v případě takového posouzení i přiznání příslušenství, protože fakturu a následné upomínky je třeba považovat za výzvu k vydání prospěchu (bezdůvodného obohacení). S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce, aby soud určil, že jeho přihlášené pohledávky jsou po právu. -4-

Ve svém dalším vyjádření žalobce uvedl, že žalovaná strana namítá, že mezi dlužníkem a žalobcem nikdy nebyla smlouva o dílo (dále jen: SOD ) uzavřena, neboť v ujednání mezi dlužníkem a žalobcem nebyla určena cena díla a ujednání nenaplňuje podstatné znaky SOD, žalobci nemohla vzniknout pohledávka ze SOD. Cena díla musí být v SOD dohodnuta konkrétně, nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení-způsob výpočtu. Určení konkrétní výše ceny díla nebylo vzhledem k charakteru objednávaného díla možné (podzemní pokládka kabelů, zemní pásky a trubek). Tím, že byla akceptována cenová nabídka na jednotkové ceny díla (cena za 1 metr pokládky příslušných typů kabelu) byla cena díla dohodnuta jako cena určená pomocí výpočtu. Žalobce proto trvá na svém původním tvrzení, že SOD byla uzavřena platně. Pro případ, že by však soud došel k závěru, že cena díla určena nebyla ani výpočtem a SOD mezi žalobcem a dlužníkem proto nebyla platně uzavřena, odkazuje žalobce na konstantní judikaturu, podle níž soud není vázán právním názorem žalobce, ale jen skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě, tedy že žalobce pro dlužníka provedl stavební práce. Dojde-li soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok nelze přiznat z titulu zaplacení ceny díla (pro neexistenci platné SOD), posoudí žalobní nárok podle jiné hmotně-právní normy, která upravuje nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, bez ohledu na to, zda právní důvod požadovaného plnění je v žalobě uveden. Žalovaná strana dále namítá, že dlužník od žalobce nikdy žádné dílo nepřevzal. Nárok na zaplacení ceny díla vzniká okamžikem provedení díla. Dílo je provedeno, pokud je ukončeno a předáno. Předání díla protokolem je faktickým jednáním, na které není navázán vznik nároku na zaplacení kupní ceny a které nemusí být doloženo sepisem předávacího protokolu, není-li to podmínkou podle SOD. Dílo bylo ukončeno 30.12.2011, kdy bylo předáno zápisem o předání zaměstnancem žalobce Jiřím Lužou oproti podpisu Ing. Evy Linkové, která o dokončení a provedení díla dlužníka informovala. Žalobce dále uvedl, že rozsudek Krajského soudu v Praze není pravomocný, je napaden odvoláním. V řízení došlo ke zjevným procesním vadám. Řízení je přerušeno z důvodů probíhajícího insolvenčního řízení. Insolvenční soud není shora uvedeným rozsudkem v žádném ohledu vázán. I kdyby insolvenční soud posuzoval nárok žalobce nikoli jako nárok ze smlouvy o dílo, ale z titulu bezdůvodného obohacení, nemůže být nárok promlčen. Dílo bylo dokončeno a předáno dne 30.12.2011, vystavená faktura byla splatná dne 19.1.2012 a žalobce podal žalobu již dne 24.8.2012. Pro běh promlčecí doby je zcela nerozhodný okamžik přihlášky pohledávky, popř. okamžik podání incidenční žaloby. Ve svém dalším vyjádření žalobce uvedl, že žalovaná 2) v tomto řízení argumentuje zcela opačně než v řízení sp. zn. 45 ECm 71/2012, kdy opakovaně připouštěla, že objednávku žalovaná 2) podepsala (např. při ústním jednání dne 11.11.2013, tenkrát pouze rozporovala, že by to bylo v rámci podnikatelské činnosti). I v podání ze dne 6.1.2014 pak žalovaná 2) výslovně připouští uzavření smlouvy o dílo. Obsahem smlouvy o dílo byla povinnost žalobce provést pro žalovanou 2) pokládku na pozemcích parc.č. 718/14, parc.č. 716/9 a parc.č. 717/1 v obci Smilovice a katastrálním území Újezdec u Luštěnic (název stavby-Újezdec VO a MR), konkrétně pokládku kabelů, pokládku zemnící pásky a pokládku chránících trubek. Přesný předmět díla je vymezen v cenové nabídce, písemné objednávce a zápisu o předání ze dne 30.12.2011. Cena díla byla sjednána vždy za jeden metr běžný podle druhu pokládaného kabelu tak, jak je uvedena v cenové nabídce ze dne 2.6.2011. Určení konkrétní výše ceny díla nebylo vzhledem k charakteru objednávaného díla možné. Akceptací cenové nabídky byla cena díla dohodnuta. Žalobce má tedy za prokázané, že žalovaná 2) dílo objednala souhrnnou objednávkou ze dne 6.6.2011, která odkazuje na cenovou nabídku. Dílo bylo žalobcem řádně -5-zrealizováno, což bylo dne 30.12.2011 stvrzeno v zápisu o předání. Dílo bylo předáno paní Ing. Evě Linkové, která žalované 2) v průběhu zhotovování díla vyřizovala technické okolnosti objednávky a konzultovala průběh zhotovování díla. Podle ustálené judikatury převzetí díla spadá do oblasti oprávnění ve věcech technických, dílo proto bylo řádně předáno a tedy i provedeno. K prokázání převzetí díla paní Ing. Evou Linkovou podpisem zápisu o předání nechť soud ustanoví znalce z oboru grafologie k posouzení pravosti podpisu Ing. Evy Linkové na zápise. Skutečnost, že žalovanou 2) zastupovala běžně paní Linková, může stvrdit starosta Smilovic pan Jar. Zaplatílek. Žalobce dále uvedl, že pokud jde o dokončení díla a jeho rozsah, stěžejním důkazem je protokol o předání díla, ve kterém je stvrzen rozsah pokládky dle jednotlivých kabelů. Skutečnost, že dílo je dokončené a že o dokončení se dověděla žalovaná 2), potvrzuje ve své výpovědi svědkyně Linková, která jinak vypovídá v neprospěch žalobce, která sama uvedla, že žalovanou 2) o dokončení díla informovala určitě jsem jí říkala, že je to hotové . Skutečnost, že dílo bylo dokončeno, lze dále prokázat provedeným výslechem svědka Luži. Pokud by soud shora uvedené nepovažoval za dostatečný důkaz rozsahu provedeného díla, žalobce z opatrnosti navrhuje šetření na místě s provedením sond k prokázání, že pokládka kabelů byla v deklarovaném rozsahu provedena. Dále je rozsah možno odměřit ze schémat, které má společnost ČEZ, protože kabely, které jsou předmětem tohoto sporu (veř. osvětlení a místní rozhlas) byly položeny v trase kabelů nízkého napětí. Po předání díla byla cena díla podle cenové nabídky a skutečně provedených metrů dle jednotlivých kabelů a ostatního pokládaného materiálu vyfakturována fakturou č. 21000672 vystavenou dne 9.1.2012 znějící na částku 123 216,-Kč, tato faktura byla žalované zaslána. Pro případ, že by soud posoudil, že došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce, pak žalobce tvrdí, že provedením pokládky předmětných kabelů došlo ke zhodnocení pozemků žalované 2) nejméně o částku, která je jistinou žaloby (123.216,-Kč). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (pro účely příslušenství) je třeba považovat fakturu se splatností 19.1.2012. I kdyby žalovaná 2) rozporovala doručení faktury, tato se do její dispoziční sféry dostala nesporně s upomínkami ze dne 8.2.2012, 28.2.2012, 8.6.2012 a 4.7.2012. Pro případ, že by soud posoudil, že žalobci byla způsobena škoda. Žalobce uvedl, že z celého počínání žalované 2) lze nabýt dojmu, že žalovaná 2) nikdy neměla v úmyslu za objednané dílo žalobci zaplatit a přinejmenším jednala v rozporu s dobrými mravy, žalobce však má za to, že jej s největší pravděpodobností úmyslně uvedla v omyl. Pro případ, že by soud došel k názoru, že žalobci byla újma způsobena v důsledku protiprávního jednání žalované 2), má žalobce za to, že žalovaná 2) bude odpovědná žalobci za škodu, kterou žalobci svým jednáním způsobila. Takto způsobená škoda představuje ztrátu na majetku žalobce a sestává se z ceny materiálu a prací, které žalobce v důsledku protiprávního jednání žalované vynaložil. V případě, že by soud nárok z jakéhokoli důvodu posuzoval jako nárok z titulu náhrady škody, pak žalobce tvrdí, že žalovaná 2) mu způsobila škodu ve výši ceny použitého materiálu (typ a délky kabelů a ostatního materiálu viz zápis o předání), nákladů na dopravu, vícenákladů na zásypový materiál (písek) a ostatní režii žalobce, vše nejméně ve výši částky, která je jistinou žaloby (123.216,-Kč). Za výzvu k náhradě škody (pro účely příslušenství) je třeba považovat fakturu se splatností 19.1.2012. O doručení faktury platí výše uvedené. S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce, aby soud určil, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka je po právu. -6-

Žalovaný 1) ve svém vyjádření uvedl, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává s tím, že dle vyjádření insolvenční dlužnice nebyla se žalobcem nikdy žádná smlouva o dílo uzavřena a dlužnice od žalobce nikdy žádné dílo nepřevzala. Žalovaný uvedl, že smlouva, která údajně měla být mezi dlužnicí a žalobcem uzavřena, vykazuje všechny pojmové znaky smlouvy o dílo. I kdyby však tato smlouva uzavřena byla, nešlo by o platně uzavřenou smlouvou o dílo ve smyslu § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) pro absenci ujednání o ceně tohoto díla, aniž by účastníci vyjádřili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny. Neexistence či neurčitost ujednání o ceně se podává i ze samotné žaloby, ze které se dozvídáme, že částka uvedená v přihlášce pohledávky představuje cenu provedeného díla, vypočtenou podle cenové nabídky žalobce a skutečně položeného množství kabelů . Výši této částky se přitom dlužnice dozvěděla až z faktur zaslaných žalobcem. Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo (§ 536 obch. zák.) jsou předmět díla a určení ceny nebo vymezení způsobu jejího určení, popřípadě projev vůle účastníků uzavřít smlouvu bez určení ceny. Pokud smlouva o dílo neobsahuje obě tyto podstatné náležitosti, není uzavřena platně. Jestliže tedy v daném případě nebyla sjednána fixní cena díla a ani způsob určení ceny díla ohledně celého díla (resp. toto ujednání bylo neurčité) a projev vůle účastníků nesměřoval k uzavření smlouvy bez určení ceny, nelze než uzavřít, že předmětná smlouva není platně uzavřenou smlouvou o dílo ve smyslu § 536 a násl. obch. zák. a žalobci tak na jejím základě nemohla vzniknout žádná pohledávka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 32 Odo 595/2005). S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný 1), aby žaloba žalobce byla zamítnuta.

Žalovaná 2) ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává. Žalovaná 2) uvedla, že v dané věci je třeba zmínit již dříve vydaný rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 45 ECm 71/2012-110 ze dne 29.9.2014, podle něhož byla žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 123.216,-Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,75% ročně od 20.1.2012 do zaplacení zamítnuta. Žalovaná 2) dále uvedla, že v dané věci je zřejmé, a to jednak z provedeného dokazování před Krajským soudem jak písemnými, tak svědeckými výpověďmi a dalšími provedenými důkazy, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, že došlo k řádnému předání díla a převzetí díla, tudíž že došlo ke splatnosti a bylo možné ze strany žalobce vystavit fakturu. Přičemž tato faktura navíc neodpovídá původní částce za dílo, které mělo být v rozsahu 50.000,-Kč až 70.000,-Kč. Svědek Jiří Luž ve svědecké výpovědi u jednání dne 7.7.2014 uvedl, že žalovaná dílo nepřevzala, zápis o předání datovaný 30.12.2011 podepsala paní Linková, dále uvedl, že listina nazvaná jako cenová nabídka skutečně nikdy nebyla podepsána. Ze svědecké výpovědi Ing. Evy Linkové, kterou učinila při jednání dne 1.9.2014 tato uvedla, že panu Lužovi řekla, že předávací protokol nemůže podepsat, neboť nemá od paní anonymizovano udělenu plnou moc k zastupování. Pan Luž chtěl podepsat přesto předání. K podpisu na předávacím protokolu tato svědkyně uvedla, že vypadá jako její, skutečně však nemůže říct, jestli se jedná o její podpis. Předložená listina navíc nebyla v originále. Rovněž svědkyně Linková uvedla, že cenová nabídka měla být v rozmezí 50.000,-Kč až 70.000,-Kč. Žalovaná 2) uvedla, že Krajský soud v Praze dospěl k tomu, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, tedy neprokázal jako konkrétním subjektem a jakým smluvním vztahem byla tvrzena existence případného bezdůvodného obohacení a pokud snad žalobkyně v nyní projednávaném insolvenčním řízení, resp. incidenčním sporu tvrdí, že mezi účastníky řízení došlo v režimu tehdejšího ust. § 451 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013) pak žalovaná uvádí, že nebyla dodržena promlčecí lhůta stanovená v § 106 tehdejšího občanského -7-zákoníku a pohledávka se stala promlčenou. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný 1), aby žaloba žalobce byla zamítnuta.

Účastníci učinili nesporným tvrzení o skutečnostech, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2014 č.j. KSPH 68 INS 25203/2014-A-16 byl zjištěn úpadek dlužníka Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem 293 01 Mladá Boleslav, Erbenova 704/31, IČO 435 13 620, a povoleno oddlužení, že dne 11. prosince 2014 podal žalobce přihlášku do tohoto insolvenčního řízení, kdy na přezkumném jednání konaném dne 9. dubna 2015 byla popřena přihlášená pohledávka žalobce, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2014 KSPH 68 INS 25203/2014-B-17 bylo schváleno plnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka, že dne 18. května 2015 byla zástupci žalobce doručena výzva k podání incidenční žaloby, která byla podána dne 2. června 2015, tedy včas. Soud provedl důkaz spisem Krajského soudu v Praze sp. zn. 45ECm 71/2012, především rozsudkem ze dne 29. září 2014 č. j. 45 ECm 71/2012-110, kdy bylo zjištěno, že Krajský soud v Praze rozhodl tak, že žalobu na zaplacení částky 123 216,-Kč s příslušenstvím, zamítl.

Z cenové nabídky na pokládku kabelu VO a MR obec Újezdec, soud zjistil, že tato byla podepsána Ing. Evou Linkovou.

Ze souhrnné objednávky ze dne 6.6.2011 bylo zjištěno, že Renáta anonymizovano objednala pokládku kabelů veřejného osvětlení a místního rozhlasu v obci Újezdec, kdy tato objednávka byla podepsána žalovanou 2) s tím, že u svého jména neuvedla IČO a ani nepřipojila obchodní razítko.

Ze zápisu o předání ze dne 30.12.2011 soud zjistil, že odběratelem byla Renáta anonymizovano , zápis byl podepsán Ing. Evou Linkovou.

Z faktury ze dne 9.1.2012 č. OF 21000672, bylo zjištěno, že tato byla vystavena dodavatelem K. Uhlíř s.r.o., na částku 123 216,-Kč a odběratelem byla žalovaná 2).

Z vyjádření žalované 2) ze dne 6. ledna 2014 na čl. 69, soud zjistil, že žalovaná 2) nepopírala, že by mezi účastníky neexistoval smluvní vztah-ústně uzavřená smlouva o dílo, avšak objednatelem byla žalovaná 2) jako fyzická osoba, a kde žalovaná 2) uvedla, že dílo nebylo dosud předáno.

Z upomínky ze dne 8.2.2012, 28.2.2012, kopie nedoručených zásilek, předžalobní upomínka ze dne 8.6.2012, 4.7.2012, kopie nedoručených zásilek na čl. 11 spisu soud zjistil, že žalobce upomínal žalovanou 2) o zaplacení předmětné částky, naposledy do 10 dnů od doručení dopisu na specifikovaný účet. Dle závad v doručení byly zásilky nevyzvednuty.

Z výslechu svědkyně Ing. Evy Linkové, učiněném ve spise Krajského soudu v Praze sp. zn. 45ECm 71/2012 i v tomto řízení soud shodně zjistil, že tato nezjistila, kolik kabelů bylo položeno, pan Uhlíř je vyčíslil dodatečně. Byla na místě samém v době kolaudace, ale úřednice tam již nebyly, domlouvaly se ještě na nějakých věcech. Nebyla si vědoma, že by podepisovala převzetí díla, říkala panu Lužovi, že objednatelem díla byla paní anonymizovano , ona tam byla jenom jako technický dohled, stavební deník neviděla. Netvrdila, že bylo provedeno dílo, ale byly provedeny práce, byly nataženy kabely do kapliček, zahrnuté výkopy, provedena trafostanice, ale tam chyběla krytina. Kolik bylo položeno kabelů -8-se nezjistí, když tyto jsou zakopány v zemi. Dílo přebírala v katastru Újezdec u Luštěnic, ale toto přesně neví. Práce byly v pořádku, v Újezdci byla, nevěděla ale přesně, jestli to byl tento katastr, ale bylo to na pozemku paní anonymizovano . Práce byly objednány, nevěděla, že by byla uzavřena smlouva o dílo, projednávala to s paní anonymizovano na základě cenové nabídky žalobce a podle toho se to objednávalo. Smluvními stranami byly paní anonymizovano a firma pana Uhlíře. Byla si vědoma, že něco podepisovala, ale nevěděla, jestli to bylo prohlášení o provedení díla nebo přítomnost při předání, ale předávací protokol rozhodně nepodepisovala. Po nahlédnutí do zápisu o předání včetně přílohy, svědkyně uvedla, že to je její podpis, při minulém jednání nepotvrdila, že to je její podpis, protože jí nebyl předložen originál, ale pouze kopie, a protože již v minulosti měla zkušenosti s falšováním svého podpisu na kopii a zástupce žalobce na tamtom řízení originál neměl, nepotvrdila to, a proto chtěla vidět originál. Plnou moc převzetí díla od paní anonymizovano neměla a také to panu Lužovi říkala. Říkala, že je to za ní jako za technické zhodnocení, ale že musí mít ještě podpis paní anonymizovano , ale to v zápise napsané není.

S ohledem na shora uvedené důkazy pak soud zjistil v dané věci skutkový stav, kdy je nesporné, že dlužnice uzavřela se žalobcem smlouvu ohledně pokládky kabelů veřejného osvětlení a místního rozhlasu v obci Smilovice, což je nesporně prokázáno objednávkou ze dne 6.6.2011 dlužnice, kterou učinila na základě cenové nabídky žalobce ze dne 2.6.2011. Žalobce tyto práce provedl a dne 30.12.2011 došlo k předání stavby, kdy tohoto předání se zúčastnila Ing. Eva Linková, která působila jako technický poradce, přičemž i zástupce žalované 2) konstatoval, že pokud jde o prováděné práce, pak žalovaná 2) v té době byla v takovém stavu, kdy se na ni hrnula jedna pohledávka za druhou, takže si toho ani nemusela všimnout, a proto proti tomu nic nenamítala. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce zasílal dlužnici fakturu ze dne 19.1.2012, avšak dlužnice si zásilky na poště opakovaně nevyzvedávala, čímž však je nutno konstatovat, že tato jí byla řádně doručena, když byla doručována na adresu trvalého bydliště dlužnice, kde se dlužnice i zdržuje. S ohledem na zápis o předání stavby ze dne 30.12.2011 nemá soud ani pochybnosti o provedení prací dle objednávky dlužnice.

Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. -9-

Podle § 198 odst. 2 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ust. § 536 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

Podle ust. § 536 odst. 2 obchodního zákoníku dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

Podle ust. § 536 odst. 3 obchodního zákoníku cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Co se týče otázky platného uzavření smlouvy o dílo, pak se soud v tomto směru zcela přiklonil k názoru vyjádřenému v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2014 č. j. 45 ECm 71/2012-110, kdy tento uvedl, že ,,nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli žalobkyní tvrzenou smlouvu o dílo ve smyslu ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013, který je třeba použít na úpravu vztahů vzniklých právě před tímto datem. Z žádného z provedených důkazů nelze zjistit, zda eventuálním objednatelem díla byla skutečně žalovaná, jakožto podnikatelka, či jako fyzická osoba, či zda to byla právnická osoba. Soud pro úplnost dodává, že i kdyby byla identita objednatele postavena na jisto, tak žádný provedený důkazní prostředek neprokazuje výši ceny díla, jakožto podstatné náležitosti uvedeného smluvního typu. Ze všech těchto důvodů nelze mít za prokázané, ba co do ujednání o výši ceny či způsobu jejího určení, rozsahu díla a jeho skutečném provedení za dostatečně tvrzené, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo, na základě které by žalobkyni vzniklo právo na zaplacení jeho ceny. " Soud se ale neztotožnil se závěrem v uvedeném rozhodnutí, že by práce nebyly provedeny, resp. dokončeny, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, že práce byly provedeny, a že určité ,,dílo vzniklo , a tím byly jednoznačně zhodnoceny pozemky žalované 2). Tvrzení žalované 2) ohledně toho, že uvedené práce nikdy neobjednala, se jednoznačně prokázala jako neopodstatněná a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem věci, když objednání prací je jednoznačné z objednávky a pokud by tomu tak nebylo, pak by bylo zvláštní, že výkonu těchto prací nějakým způsobem nebránila, nechala je udělat, čímž si musela být vědoma, že dojde ke zhodnocení nemovitostí v jejím vlastnictví, vůči nimž uvedené práce byly -10-prováděny. V tomto směru proto soud tvrzení žalované 2) považuje za zcela účelová. Vzhledem k tomu, že smlouva o dílo nebyla však uzavřena platně, nemá žalobce právo na zaplacení z titulu smlouvy o dílo, ale protože práce provedeny byly, čemuž odpovídá i zápis o převzetí stavby, který žalovaná 2) ačkoli jej sama nepodepsala, nikdy neroozporovala, vzniklo proto právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalované 2), kdy žalovaná 2) získala majetkový prospěch plněním z neplatného právního úkonu. Právní vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, je vztahem závazkovým. Jedna strana tohoto vztahu má právo požadovat od strany druhé určité plnění, nejčastěji majetkové povahy, zatímco druhá strana je povinna toto plnění poskytnout. Vedle práva na plnění a povinnosti plnění poskytnout mají obě strany rovněž povinnost poskytnout součinnost k řádnému a včasnému splnění závazků a odpovídající právo na tuto součinnost. Závazek z bezdůvodného obohacení však vzniká až ve chvíli, kdy mezi subjekty neexistuje žádný jiný právní vztah, na základě kterého by byla právní normou uložena povinnost, která by směřovala ke stejnému cíli, kdy by v daném případě při platnosti smlouvy o dílo přicházelo právo na zaplacení ceny za zhotovení díla. Za situace, kdy však je jednoznačné, že smlouva o dílo platně uzavřena nebyla, jde právě o právo z titulu bezdůvodného obohacení. Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot jedním subjektem (kdy se jeho majetkový stav zvětšil), a to na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna negativně projevila (viz. rozsudek NS ze dne 23.5.2008, sp. zn. 30 Cdo 2442/2007, nebo publikaci Švestka, Spáčil, Škárová: Občanský zákoník, Komentář, I. díl, Praha: C. H. Beck 2008, str. 1176). O obohacení jde tehdy, jestliže se plněním někomu dostalo majetkové hodnoty vyjádřené tím, že v jeho majetku došlo ke zvýšení aktiv (viz. rozsudek NS ze dne 19.10.2005, sp. zn. 33 Odo 1052/2005). Pro to, zda došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, je rozhodující, zda se bez řádného důvodu rozrostla majetková sféra obohaceného (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1935/99, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 190/2005). Již z pojmu obohacení je ostatně zřejmé, že z pouhého úbytku v majetkové sféře jedné osoby na vznik bezdůvodného obohacení usuzovat nelze, nýbrž je třeba vyjít z toho, zda došlo k nabytí majetkového prospěchu osobou odlišnou. V souladu s § 458 obč. zák. je pak povinností obohaceného vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, v případě, že obohacení spočívalo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. O obohacení pak mluvíme, jestliže byl majetek jedné osoby rozmnožen na úkor druhého, tedy za předpokladu, že došlo ke ztenčení majetku druhého. Předpokladem bezdůvodného obohacení je majetkový prospěch jednoho subjektu a s ním související majetková újma druhého subjektu, která není zákonem nebo smlouvou předvídána. Jestliže je vyžadováno bezdůvodné obohacení na úkor jiného, pak zde musí být dána příčinná souvislost mezi majetkovým prospěchem jedné strany a majetkovou újmou strany druhé. Pokud příčinná souvislost dána není, nelze hovořit o bezdůvodném obohacení. Stejně tak nelze hovořit o bezdůvodném obohacení ani v případě, kdy ten, kdo plnil ve prospěch obohaceného, k tomu byl povinen. Došlo-li k předvídanému bezdůvodnému obohacení, vzniká obohacenému povinnost jej vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Za bezdůvodné obohacení je považováno i plnění z neplatného právního úkonu, což je tento případ. Na rozdíl od plnění bez právního důvodu, kde důvod pro plnění neexistuje již od počátku, v případě jeho neplatnosti tu právní důvod existuje, ale není možné se dovolat jeho účinků. S ohledem na toto, pak žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení, tedy náhrady toho, o co zhodnotil pozemky žalované 2) a snížil jeho majetek realizací neplatně uzavřené smlouvy o dílo, když realizoval dílo, které bylo dohodnuto se žalovanou, i když se později dospělo k tomu, že daná smlouva o dílo nebyla uzavřena platně. Majetek žalobce se v daném -11-případě zmenšil, neboť provádění díla financoval on sám, pozemky žalované 2) se zhodnotily, čímž žalovaná 2) získala majetkový prospěch, a tím se bezdůvodně obohatila na úkor žalobce. Přitom účelem ustanovení o bezdůvodném obohacení není odčerpat od toho, komu bylo bez právního důvodu plněno, veškerý majetkový prospěch. Nejde o to, dostat obohaceného do takového majetkového stavu, jako by k obohacení nikdy nedošlo. Jde o to doplnit kvazikontrakt tam, kde skutečný kontrakt chybí, jako v tomto případě v důsledku neplatnosti smlouvy. Obsah tohoto kvazikontraktu by se měl blížit tomu, co by strany samy ujednaly, i když neplatně. Přitom je vždy nutno rozlišovat, zda k bezdůvodnému obohacení došlo bez či se souhlasem obohacené, tedy žalované 2). Přitom v případě neplatné smlouvy o dílo, kdy toto bylo provedeno s vědomím a souhlasem žalované 2) dle názoru soudu je předmětem bezdůvodného obohacení výkon prací, které zhotovitel poskytl a nikoli nějaké abstraktní zhodnocení věci. Tyto práce nelze, z povahy věci, vrátit (vydat) in natura. Proto musí být za tuto službu poskytnuta náhrada a to ve výši její obecné ceny. Toto určení výše bezdůvodného obohacení v daném případě vychází z toho, že namísto ceny neplatně sjednané ve smlouvě o dílo nastoupí cena obvyklá, která se sjednané ceně blíží, přičemž tato cena vychází ze skutečně provedených prací včetně použitého materiálu, což sice nebylo potvrzeno žalovanou 2), ale vyplývá z výslechu svědkyně Ing. Evy Linkové. A i pokud si strany cenu nesjednaly, k čemuž v tomto případě soud dospěl, lze předpokládat, že pokud by tak byly učinily, od nabídkové ceny by se podstatněji neodchýlily, kdy soud vycházející ze skutečnosti, že objednávka žalované 2) přímo na cenovou nabídku žalobce ze dne 2.6.2011 odkazuje. V případě, že by se v daném případě soud zabýval zhodnocení nemovitosti provedením předmětných prací, by však došlo k dosti problematické situaci, protože majetkové prospěchy lze v podstatě zvažovat dva. Prvním z nich může být samotné zhodnocení nemovitosti, tedy zvýšení její tržní hodnoty. Druhým z nich je pak samotná tržní hodnota provedených prací. Pokud pak jde o zhodnocení nemovitostí žalované 2) pak toto je zcela jednoznačné, avšak s ohledem na problém s prodejem nemovitostí žalované 2), kdy je již jednoznačné, že tržní hodnota nemovitostí žalované 2) je nižší, než věřitelé v rámci insolvenčního řízení žalované 2) předpokládali, je v dané fázi řízení téměř nemožné, aby znalec adekvátně toto zhodnocení provedl, a je jednoznačné, že oba způsoby výpočtu by se výrazně odlišovaly. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že s ohledem na průběh zpeněžování nemovitostí žalované 2) v insolvenčním řízení, kdy uspokojení nezajištěných věřitelů bude v minimální výši, bylo by naprosto nehospodárné ve vztahu vůči všem účastníkům tohoto řízení, vynakládat náklady na vypracování znaleckého posudku, který by následně mohl být s ohledem na problematiku prodeje nemovitostí žalované 2) zpochybňován a docházelo by k naprosto nedůvodnému prodlužování řízení. Soud vychází i ze skutečnosti, že žalovaná 2) při podání objednávky si musela být vědoma nutnosti zaplacení za objednané práce, a proto se jeví jako naprosto nemorální, aby v současné době toto zcela odmítala bez toho, že by provedené práce jakýmkoli způsobem zpochybnila či jim vytýkala jakékoli vady. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě vyhověl a určil, že daná pohledávka žalobce je do insolvenčního řízení dlužnice přihlášena po právu. O náhradě nákladů řízení ve vztahu žalovaného 1) bylo rozhodnuto podle § 202 odst. 1 IZ. O nákladech řízení ve vztahu k žalované 2) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšnému žalobci vznikli náklady za právní zastoupení advokátem, soud přiznal žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 18 600,-Kč za 6 právní úkony (převzetí, žaloba, 2 x vyjádření, 2 x účast na jednání) po 3 100,-Kč z tarifní hodnoty 50 000,-Kč (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální částky -12-náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800,-Kč za 6 úkonů po 300,-Kč, celkem tedy ve výši 20 400,-Kč. Soud dále přiznal zástupci žalobce náhradu za promeškaný čas ve výši 800,-Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy zástupce žalobce si nárokoval náhradu za promeškaný čas za ztrátu času na cestě z Lysé nad Labem do Prahy a zpět, a to celkem 2 x, kdy se účastnil jednání. Na cestovném přiznal soud náhradu ve výši 964,48 Kč za 2 cesty z Lysé nad Labem do Prahy a zpět, vždy dle aktuální vyhlášky o sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Celkem tedy náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 22 164,48 Kč s připočtením příslušného DPH ve výši 4 654,54 Kč, celkem tedy částka 26 819,02 Kč spolu se náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000,-Kč, činí náhrada nákladů řízení částku 31 819,02 Kč s tím, bude zahrnuta do pohledávky žalobce v rámci zpeněžení majetkové podstaty.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15-ti dnů od jeho písemného doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 2. listopadu 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová