68 ICm 2107/2016
68 ICm 2107/2016-43 Sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 38 INS 15416/2012-C11

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobkyně Gabriely J i ř í k o v s k é , nar. 19.12.1968, bytem 280 02 Kolín, Oldřišská 1113, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem 120 00 Praha, Lublaňská 673, proti žalovanému 1) MUDr. Jaromíru M a n d í k o v i , anonymizovano , bytem 280 02 Kolín, Oldřišská 1113, zastoupenému JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem 281 41 Ratboř, Sedlovská 51, a 2) Mgr. Tomáši L i n h o v i , se sídlem 120 00 Praha 2, Trojanova 18, insolvenčnímu správci dlužníka MUDr. Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 280 02 Kolín, Oldřišská 1113,

o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba žalobkyně na určení, že její přihlášená pohledávka ve výši 38 643,83 Kč z titulu úroku z prodlení, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka MUDr. Jaromíra anonymizovano , nar. 24.05.1950, bytem 280 02 Kolín, Oldřišská 1113, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 38 INS 15416/2012, je po právu, s e z a m í t á . isir.justi ce.cz -2-II. Určuje se, že pohledávka žalované z titulu náhrady nákladů v exekučním řízení ve výši 46 200,-Kč, přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka MUDr. Jaromíra anonymizovano , nar. 24.05.1950, bytem 280 02 Kolín, Oldřišská 1113, vedeném u Krajského soudu v Praze pod spis .zn. KSPH 38 INS 15416/2012, j e p o p r á v u .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu na určení popřené nevykonatelné pohledávky s tím, že přihlásila svoji pohledávku v celkové výši 2.084.843,83 Kč, z čehož jistina této pohledávky tvoří 2.000.000,-Kč a příslušenství činí 84.843,83 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nepodmíněná, nezajištěná a vykonatelná, neboť o povinnosti žalovaného 1) zaplatit do 20.6.2012 částku ve výši 2.000.000,-Kč bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19.10.2011, č. j. 9 C 127/2010-133, který nabyl právní moci dne 9.12.2011. Na přezkumném jednání konaném dne 21.1.2013 byla ze strany obou žalovaných popřena z důvodu pravosti celá přihlášená pohledávka a následně byla ze strany obou žalovaných podána také incidenční žaloba na určení toho, že popření pravosti jistiny vykonatelné pohledávky ve výši 2.000.000,-Kč bylo po právu. Řízení o těchto žalobách bylo spojeno do jednoho řízení a v současné době je vedeno nadepsaným soudem pod sp. zn. 38 ICm 476/2013. V tomto řízení pak bylo dne 6.6.2016 zatím nepravomocně rozhodnuto o tom, že se žaloba obou žalobců zamítá, tj. že mnou přihlášená jistina pohledávky ve výši 2.000.000,-Kč nezanikla jednostranným zápočtem žalovaného 1), jak oba žalovaní shodně účelově tvrdili, a jednalo se o jistinu pohledávky přihlášenou do insolvenčního řízení po právu. Tato skutečnost je přitom významná z toho důvodu, že ze stejného důvodu, z jakého oba žalovaní popřeli pravost jistiny mnou přihlášené pohledávky, popřeli i pravost jejího příslušenství. To znamená, že nadepsaný soud zatím nepravomocně rozhodl o tom, že jistina přihlášené pohledávky nezanikla v důsledku účelově vykonstruovaného a neplatného jednostranného zápočtu ze strany žalovaného 1), pak v důsledku tohoto jednostranného zápočtu nemohlo zaniknout ani příslušenství této pohledávky a popření pravosti příslušenství přihlášené pohledávky tedy není po právu. Žalobkyně dále uvedla, že přihlášené příslušenství se vztahuje k jistině pohledávky 2.000.000,-Kč pravomocně přiznané rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, rovněž přihlášené do insolvenčního řízení, a je tvořeno úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky 2.000.000,-Kč za dobu od 21.6.2012 do 19.9.2012 včetně, tj. za celkem 91 dnů. Úrok z prodlení za celou tuto dobu prodlení pak činí celkem 38.643,83 Kč. Vzhledem k tomu, že je požadován úrok z prodlení za dobu předcházející rozhodnutí o úpadku žalovaného 1), nejedná se o částku, která by byla ve smyslu ust. § 170 insolvenčního zákona vyloučena ze způsobu řešení úpadku. Vedle shora uvedeného úroku z prodlení je dané příslušenství tvořeno ještě náklady ve výši 46.200,-Kč, které žalobkyni vznikly v exekučním řízení v souvislosti s vymáháním přihlášené jistiny pohledávky ve výši 2.000.000,-Kč. Dle výroku III. rozsudku Okresního soudu v Kolíně byl totiž žalovaný 1) povinen zaplatit částku ve výši 2.000.000,-Kč nejpozději do 20.6.2012. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) tuto svoji povinnost nesplnil, podala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně -3-exekuční návrh. Exekuce na majetek žalovaného 1) pak byla nařízena usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 19.7.2012, č. j. 36 EXE 2792/2012-9, pro jistinu přihlášené pohledávky ve výši 2.000.000,-Kč a dále pro její příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení tak, jak byl výše vymezen, a v nákladech oprávněného v exekučním řízení. Provedením exekuce pak byl pověřen soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. Náklady exekuce, které v exekučním řízení vznikly, byly ze strany soudního exekutora vyčísleny v přípise ze dne 19.9.2012, sp. zn. 067 EX 2519/12 na částku 46.200,-Kč. Žalobkyně uvedla, že jednostranný zápočet žalovaného 1) ze dne 28.12.2012 doplněného dne 9.1.2013 je absolutně neplatný a z tohoto důvodu tedy právo na zaplacení příslušenství nadále trvá. Žalobkyně dále uvedla, že pokud jde o druhý údajný důvod, pro který došlo k popření pravosti její přihlášené pohledávky, je k tomu zapotřebí uvést, že skutečnost, zda soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce či nikoli, tj. zda rozhodl o nákladech oprávněného v exekučním řízení příkazem či nikoli, nemá pro vznik nároku na náhradu nákladů exekučního řízení žádný vliv. V této souvislosti odkazuje např. na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.11.2014, č. j. 102 VSPH 359/2013-59 v insolvenční věci vedené Krajským soudem v Plzni sp. zn. 129 ICm 1423/2013, ve kterém vrchní soud nejprve připomněl, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se usnesení o nařízení exekuce vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného, a to bez toho, že by byly specifikovány, a v reakci na to Vrchní soud v Praze uzavřel, že právo na náhradu nákladů oprávněnému v exekučním řízení vznikne vyhověním jeho exekučnímu návrhu, přičemž tyto náklady exekučního řízení se sestávají z odměny za zastupování advokátem. V tomto řízení pak vrchní soud rozhodoval o incidenční žalobě insolvenčního správce, který popřel věřitelovu pohledávku co do pravosti a výše právě z toho důvodu, že v exekučním řízení nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, resp. tento byl vydán až po zahájení insolvenčního řízení, a proto se k němu nepřihlíželo. Jednalo se tedy o skutkově obdobný případ, ve kterém vrchní soud zcela správně uzavřel, že věřiteli právo na náhradu nákladů za zastoupení v exekučním řízení vzniklo již tím, že exekuce byla exekučním soudem nařízena, přičemž fakt, že soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, na tomto právu věřitele nic nemění. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že ani jeden ze žalovaných nepopřel přihlášenou pohledávku v části jejího příslušenství co do výše, pak je nedůvodné zabývat se tím, zda se případná výše exekučních nákladů změnila s ohledem na nález Ústavního soudu, kterým byla zrušena paušální vyhláška č. 484/2000 Sb., když náklady řízení se nyní počítají dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. V tomto směru rovněž odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve kterém se tento soud ze stejného důvodu případnou výší nákladů exekučního řízení nezabýval. Vrchní soud v Praze se pak ve svém rozsudku výší těchto nákladů exekučního řízení zabýval jen proto, že insolvenční správce popřel pohledávku věřiteli i z důvodu její výše. To ale není tento případ, když oba dva žalovaní popřeli mnou přihlášenou pohledávku tolik z důvodu její pravosti. S ohledem na shora uvedené navrhla žalobkyně, aby soud určil, že pohledávka ve výši 84 843,83 Kč, je přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka po právu.

Žalovaný 1) ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout s tím, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává. Žalovaný 1) uvedl, že dle jeho názoru je žaloba na určení popřené pohledávky podána opožděně, neboť k popření pohledávky došlo dne 21.1.2013, přičemž přítomní věřitelé byli poučení dle § 191 až § 201 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla přítomna na přezkumném jednání, měla podat žalobu do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání. Žaloba však byla podána až v roce 2016, nastala -4-prekluze tohoto práva, které nebylo ve lhůtě využito. Dále žalovaný 1) ve svém vyjádření uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25.6.2012 a po tomto datu již nelze pohledávku vymáhat exekučně. V době kdy exekutor rozhodoval, měl již k dispozici usnesení o zahájení insolvenčního řízení, tedy náklady, které jsou vymáhány, vznikly až po tomto datu, a proto byly ze strany dlužníka popřeny. Žalovaný 1) uvedl, že pokud nelze pohledávku mimo insolvenční řízení uplatnit, nelze ani vymáhat náklady s takovouto exekucí spojené, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení. S ohledem na shora uvedené žalovaný 1) navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Žalovaný 2) ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout s tím, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává, že pohledávka žalobce neexistuje. Dlužník dopisem ze dne 9.1.2013 započetl svou pohledávku vzniklou ze stejného základu jako pohledávku žalobkyně, která od roku 2005 žila ve společné domácnosti s dlužníkem. V době, kdy se žalobkyně seznámila s dlužníkem, pracovala jako finanční poradkyně. Z tohoto důvodu ji dlužník pověřil vedením veškerých finančních záležitostí, neboť k ní měl důvěru. Pohledávka žalované má původ ve vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú Kolín. Ve sporu před Okresním soudem v Kolíně č. j. 9 C 127/2010 bylo rozhodnuto pouze o rozdělení společného vlastnictví, a to tak, že dlužník na vyrovnání poloviny nemovitostí zaplatí částku 2,000.000,-Kč, zatímco protižaloba o vypořádání společných nákladů o 1,864.143,12 Kč byla vyčleněna k samostatnému řízení a dosud tato žaloba vedená před Okresním soudem v Kolíně pod č. j. 9 C 46/2011 nebyla rozhodnuta. Zápočet ze dne 9.1.2013 obsahuje níže uvedené pohledávky dlužníka vůči žalobkyni, které byly započteny na její pohledávku, která tak započtením zanikla: 1) Pohledávka ve výši 948.816,13 Kč vznikla ze společné hypotéky dlužníka a žalobkyně u České spořitelny a.s. ze dne 23. 3. 2005 ve výši 1,000.000,-Kč. Hypotéka je vedena pod č. 0165088119. Z této hypotéky byla pořízena polovina nemovitostí žalobkyně za částku 400.000,-Kč, když jednu id. 1/2 již vlastnil dlužník. Zbývající částka ve výši 600.000,-Kč byla použita na společné investice do domu. Veškeré splátky tohoto hypotečního úvěru splácel dlužník. Do doby podání insolvenčního návrhu zaplatil dlužník na splátkách úvěru částku 689.895,38 Kč. Kromě této částky byla zaplacena dne 21. 6. 2012 částka 638.800,-Kč. Tato částka je přihlášena věřitelem č. 8. Z tohoto úvěru do podání insolvenčního návrhu zůstalo nevypořádáno 28.756,23 Kč. S touto částkou se přihlásila Česká spořitelna a.s. v přihlášce č. 5. Žalobkyně je společnou dlužnicí tohoto hypotečního úvěru. Celkem náklady na hypoteční úvěr č. 0165088119 představují částku 1,355.452,03 Kč. Jelikož 400.000,-Kč bylo použito výhradně ve prospěch věřitelky na nákup 1/2 spole čné nemovitosti, přísluší jí uhradit 70% to hoto úvěru (výše podílu ve výši 70% je určena podílem čerpání tohoto úvěru, tedy z částky 1,000.000,-Kč bylo čerpáno 400.000,-Kč, na nákup1/2 nemovitostí, tedy 40% tohoto ěru, úv zbývající část 600.000,-bylo použito na investice, tedy podíl každého činí 300.000,-Kč, což představuje 30% z celkového úvěru na každého na investice, žalobkyni tedy přísluší 70% tohoto úvěru). Pohledávka ve výši 261.662,62 Kč vznikla z půjčky č. 3211878853 ve výši 350.000,-Kč u České spořitelny a.s., tzv. americká hypotéka, která byla použita na společné investice do domu, ručená hypotékou na nemovitosti. Z tohoto úvěru byla zaslána na účet žalobkyně dne 4.1.2007 částka 270.000,-Kč jako dotace jejích půjček, ze kterých byly placeny investice. Kromě toho byla na radu žalobkyně (bankovní poradkyně) uzavřena dlužníkem dne 20.12.2006 smlouva o půjčce od Komerční banky a.s. na částku 100.000,-Kč. Z této půjčky použila žalobkyně částku ve výši 30.000,-Kč a dále dne 21. 12. 2006 byla přeposlána na její účet částka 62.000,-Kč. Částky měly být použity na splácení půjček žalované -5-u Komerční banky a s. Spoluúčast na této půjčce uznala žalobkyně svým vyjádřením ze dne 28.6.2012, založeno ve spisu sp. zn. 38 INS 15416/2012. Na tuto půjčku zaplatil dlužník částku 320.324,55 Kč. Z této půjčky zůstalo nevypořádáno 203.000,69 Kč. Celkem činí náklady na tuto půjčku 523.325,24 Kč. S částkou 203.000,69 Kč se Česká spořitelna a.s. přihlásila do insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že tato půjčka byla uzavřena především na splácení dalších úvěrů pro společné investice do domu, představuje polovina společného závazku 261.662,62 Kč. Pohledávka ve výši 393.002,94 Kč má základ v půjčce uzavřené žalovanou smlouvou č. 23269790 u Stavební spořitelny Wüstenrot na částku 400.000,-Kč. Dlužník za tento závazek ručil. Na úhradu tohoto závazku zaplatil dlužník do 31.11.2011 částku 196.000,-Kč. Se zbývající částkou se do insolvenčního řízení přihlásila Wüstenrot-stavební spořitelna a.s. s částkou 197.002,94 Kč. Vzhledem k výše uvedenému má dlužník zákonný regres vůči žalované ve výši 393.002,94 Kč. Pohledávka ve výši 186.756,02 Kč-jedná se o uzavřenou půjčku žalované u Komerční banky a.s., tzv. zaměstnanecký úvěr na částku 400.000,-Kč. Dlužník zaslal žalobkyni na její účet částku 270.000,-Kč, dále 62.000,-Kč a v hotovosti 30.000,-Kč. Tato půjčka zůstala nevyrovnána ve výši 186.756,02 Kč. S touto částkou se Komerční banka a.s. přihlásila přihláškou č. 6. Jedná se zcela o úvěr žalobkyně, kde dlužník je ručitelem a má tak zákonný regres vůči žalobkyni. Pohledávka ve výši 186.756,02 Kč-jedná se o uzavřenou půjčku žalované u Komerční banky a.s., tzv. zaměstnanecký úvěr na částku 400.000,-Kč. Dlužník zaslal žalobkyni na její účet částku 270.000,-Kč, dále 62.000,-Kč a v hotovosti 30.000,-Kč. Tato půjčka zůstala nevyrovnána ve výši 186.756,02 Kč. S touto částkou se Komerční banka a.s. přihlásila přihláškou č. 6. Jedná se zcela o úvěr žalobkyně, kde dlužník je ručitelem a má tak zákonný regres vůči žalobkyni. Na základě shora uvedeného navrhl žalovaný 2), aby soud žalobu žalobkyně zamítl.

Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 68 INS 15416//2012-A-14 ze dne 21.11. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka MUDr. Jaromíra anonymizovano , nar. 24.05.1950, bytem 280 02 Kolín, Oldřišská 1113, a povoleno oddlužení, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 68 INS 15416//2012-B-79 ze dne 13.2.2015 bylo schváleno oddlužení zpeněžením nemovitosti dlužníka č. p. 1113 nacházející se na nemovitosti parc. č. st. 3035, nemovitosti parc. č. st. 3035 a nemovitosti parc. č. 650/48, vše v k. ú. Kolín, zapsané na LV č. 4023 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, že dne 20.9.2012 žalovaná podala přihlášku pohledávky v daném insolvenčním řízení, že insolvenční správce dne 21. ledna 2013 na přezkumném jednání popřel pravost přihlášené pohledávky žalované, že shodně popřel i dlužník, že dne 9.6.2016 byla zástupci žalobkyně doručena výzva k podání incidenční žaloby, která byla podána dne 14.6.2016.

Soud provedl důkaz rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č. j. 9C 127/2010-133 ze dne 19.10.2011, ze kterého zjistil, že bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1), že předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného 1), a že žalovaný 1) byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 000,-Kč. Z usnesení Okresního soudu v Kolíně č. j. 36 EXE 2792/2012-9 ze dne 19.7.2012, bylo zjištěno, že tímto usnesení soud nařídil exekuci na majetek MUDr. Jaromíra anonymizovano podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 9C 127/2010-133 ze dne 19.10.2011, provedením exekuce pověřil soud JUDr. Juraje Podkonického. Z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 2 Co 117/2013-83 ze dne 29.3.2013, soud zjistil, že Krajský -6-soud v Praze zamítl návrh žalobkyně, kterým se domáhala nařízení exekuce k uspokojení své pohledávky na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % z částky 2 000 000,-Kč od 21.6.2012 do zaplacení. Z finanční rekapitulace ze dne 19.9.2012, soud zjistil, že JUDr. Juraj Podkonický vyčíslil pohledávku Gabriely Jiříkovské pro účely insolvenčního řízení a to ve výši 2 084 843,83 Kč, kdy částka 2 000 000,-Kč je jistina, částka 38 643,83 Kč jsou úroky a částka 46 200,-Kč náklady. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 38 ICm 476/2013-120 ze dne 6.6.2016 soud zjistil, že žaloba na určení, že pohledávka ve výši 2 000 000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka MUDr. Jaromíra anonymizovano není po právu, byla zamítnuta. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21.1.2013, soud zjistil, že byla popřena pohledávka věřitele č. 4, a že věřitel nebyl poučen o možnosti podat žalobu do 30 dní od skončení přezkumného jednání ani soudem, ani insolvenčním správce.

Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) věty prvé IZ lze výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Podle § 109 odst. 6 IZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť. -7- Podle § 410 odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen z části. Ohledně pohledávky žalobkyně z titulu náhrady nákladů v exekučním řízení ve výši 46 200,-Kč má soud za to, že tato pohledávka je přihlášená po právu. V daném případě exekutor nevydal příkaz k náhradě nákladů exekuce, neboť exekuce nebyla skončena a následně bylo zahájeno insolvenční řízení. Soudní exekutor poté provedl kalkulaci a vyčíslil náklady oprávněné v exekučním řízení, které žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení. Soud se v tomto směru ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu ČR ,,Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí publikovaném pod R 31/2006 konstatoval, že nařízení exekuce-ač výslovně neuvedeno-se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů oprávněného (ust. § 87 odst. 2 EŘ), a to bez toho, že (by) byly specifikovány. Tamtéž dodal, že obdobou postupu soudu v řízení o výkon rozhodnutí (kdy soud ukládá postupně další povinnosti k náhradě nákladů, aniž určil lhůtu k plnění, případně je jen co do výše určuje), je v exekučním řízení postup prostřednictvím institutu příkazu k úhradě nákladů exekuce podle ust. § 88 EŘ, k jehož vydání je povolán exekutor. Z pohledu zásad ovládajících rozhodování o nákladech v nalézacím řízení se také zde (stejně jako v řízení o výkon rozhodnutí) vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (srov. ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.), neboť nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. " Z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že žalobkyně má nárok na úhradu nákladů řízení, žalobkyni v situaci, kdy bylo vyhověno jejímu návrhu na nařízení exekuce, vzniklo právo na náhradu nákladů v exekučním řízení účelně vynaložených k vymáhání pohledávek. Z výše uvedené judikatury jasně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení vzniká již nařízením exekuce, která byla zahájena řádně. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, že pohledávka žalobkyně ve výši 46 200,-Kč s titulu náhrady nákladů exekučního řízení, je po právu. Ohledně pohledávky ve výši 38 643,83 Kč přihlášené z titulu úroku z prodlení se soud přiklonil názoru Krajského soudu v Praze, který usnesením ze dne 29. března 2013 č. j. 25 Co 117/2013-83 rozhodl, tak, že žalobkyni zamítl návrh na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % z částky 2 000 000,-Kč od 21.6.2012 do zaplacení, neboť pro tuto pohledávku nemá žalobkyně žádný exekuční titul, když Okresního soudu v Kolíně č. j. 9C 127/2010-133 ze dne 19.10.2011 bylo žalovanému 1) uloženo zaplatit žalobkyni částku 2 000 000,-Kč do 20.6.2012, avšak v tomto rozhodnutí nebylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu úroku z prodlení z přiznané částky 2 000 000,-Kč, proto toto nelze uplatňovat ani v tomto řízení. Pokud jde o námitku žalovaného 1), že žalovaná podala žalobu opožděně, pak s tímto soud se neztotožnil, když z protokolu ze zvláštního přezkumného jednání je naprosto jednoznačné, že toto poučení ve smyslu § 197 odst. 2 IZ poskytnuto nebylo, proto lhůta k podání incidenční žaloby začala žalobkyni běžet až ode dne doručení výzvy k podání incidenční žaloby, což bylo dne 9.6.2016, žaloba byla podána 14.6.2016, tedy včas. Rovněž se soud neztotožnil s námitkou žalovaného 1) ohledně zápočtu, kdy tento byl uplatňován vůči pohledávce žalobkyně ve výši 2 000 000,-Kč, kdy ze žaloby žalovaného 1) vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 ICm 476/2013 je jednoznačné, že zápočet byl žalovaným 1) prováděn ve vztahu k částce 2 000 000,-Kč, a i pokud by se tento měl vztahovat na nároky uplatňované žalobkyní v tomto řízení, pak původní zápočet žalovaného 1) činil celkovou částku 2 049 151,-Kč, avšak na jednání dne 14.1.2016 tato byla snížena na částku 1 980 237,-Kč, takže zápočet nedosahoval ani částky uplatňované v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 ICm 476/2013, a proto nelze tento ještě -8-uplatňovat i v daném řízení. Z tohoto důvodu se soud ani nemusel zabývat jednotlivými důvody zápočtu žalovaného 1).

O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 2) bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci a náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty.

O náhradě nákladů ve vztahu žalobkyně a žalovaného 1) bylo rozhodnuto podle ust. 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že soud žalobě vyhověl pouze částečně a to ve výši 54,45 % z celkově uplatňované částky a ve zbytku žalobu zamítl, nepřiznal žádnému účastníku právo na náhradu nákladů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Ilona Nevludová