68 ICm 1679/2015
68 ICm 1679/2015-271 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 8069/2014-C7

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce Horizont ISPL v.o.s., se sídlem 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava Bohumínská 788/61, IČO 285 99 373, zastoupenému Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava -Moravská Ostrava, Husova 1285/2, proti žalovanému Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., IČO 257 23 758, se sídlem 140 00 Praha 4-Krč, Antala Staška 2027/79, zastoupenému JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem 110 000 Praha 1, Platnéřská 2,

o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba žalobce na určení, že platby dlužníka BRANALDI, s.r.o., IČO 251 10 659, se sídlem Brandýs nad Labem, PSČ 250 01, Brázdimská 2236, učiněné v období od 26.8.2011 do 22.1.2014 v celkové výši 79 316 125,12 Kč dle přílohy, která je nedílnou součástí tohoto rozsudku, na účet žalovaného, jsou vůči věřitelům pro účely insolvenčního řízení neúčinnými právními úkony, se z a m í t á . isir.justi ce.cz -2-

II. Žaloba žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka BRANALDI, s.r.o., IČO 251 10 659, se sídlem Brandýs nad Labem, PSČ 250 01, Brázdimská 2236, částku 79 316 125,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 20 570,-Kč k rukám JUDr. Monice Novotné, advokátky se sídlem 110 00 Praha 1, Platnéřská 2, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce podal žalobu na určení neúčinnosti právních úkonů a na peněžitou náhradu plnění s tím, že jako insolvenční správce dlužníka zjistil zejména z účetních podkladů dlužníka, že mezi dlužníkem a žalovanou došlo k právním jednáním, která zvýhodnila žalovanou, a tím se žalované dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by jí náleželo v konkursu. Z podkladů, které měl žalobce k dispozici, vyplývá, že dlužník neplnil řádně a včas své splatné závazky z obchodních styků vůči většině svých věřitelů, kteří měli vůči dlužníku pohledávky po lhůtě splatnosti. To vše již v době, kdy byl dlužník prokazatelně v úpadku. Zcela neopodstatněně a nedůvodně však dlužník platil ve stejném období (tedy v době svého úpadku) částky ze svých bankovních účtů žalované. Konkrétně uhradil dlužník ze svého bankovního účtu žalované v období od 26.8.2011 do 22.1.2014 celkem částku ve výši 79 316 125,12 Kč. Jednotlivé platby na účet žalované z účtu dlužníka za uvedené období jsou uvedeny a specifikovány v příloze k této žalobě. Žalobce uvedl, že v tomto předmětném období platil dlužník žalované uvedenou částku i za situace, kdy již dlužník byl v úpadku, neboť dlužník měl v té době více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit. Tento závěr zejména vyplývá ze skutečností, že dlužník měl minimálně tyto závazky po splatnosti, které dlouhodobě neplnil (viz. přihlášky věřitelů do insolvence dlužníka)-přehled dlužníkem neplněných pohledávek věřitelů po splatnosti, které byly splatné již v době, kdy dlužník platil žalované, je uveden a specifikován v příloze k žalobě, za rok 2012 dle účetní závěrky z roku 2013 dlužník vygeneroval ztrátu -169,797 mil. a za rok 2013 dle účetní závěrky z roku 2013 dlužník byl stále ve ztrátě ve výši-168,381 mil. Placením shora uvedených částek ve prospěch žalovaného v době, kdy byl již dlužník v úpadku a nesplácel řádně své ostatní závazky plynoucí z jeho obchodně závazkových vztahů, mohl být dle názoru žalobce úpadek dlužníka ještě dovršen, resp. mohlo dojít k vyvedení majetku dlužníka tak, aby tento nemohl být použit pro poměrné uspokojení ostatních věřitelů v konkursu. Neúčinnost právního jednání žalobce spatřuje v tom, že dlužník na úkor ostatních věřitelů, jejichž pohledávky byly již po splatnosti, plnil žalované a tímto ji zvýhodnil zcela na úkor těchto ostatních věřitelů. Ostatní věřitelé tak byli jednoznačně poškození radikálním úbytkem majetku dlužníka. Žalované se na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jaké by jí náleželo v konkurzu dlužníka, neboť jak vyplývá ze stavu o hospodářské situaci dlužníka -3-a soupisu majetkové podstaty ze dne 9.3.2015 majetek dlužníka činí dle odhadu insolvenčního správce částku 265.815.130,92 Kč (reálná hodnota majetku a pohledávek se v průběhu řízení jeví jako podstatně nižší a z původního ocenění IS nelze vyvozovat výši uspokojení), kdy celková výše přihlášených a uznaných pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka činí 554.070.062,29 Kč, z čehož plyne, že uspokojení věřitelů z konkursu bude minimální a že se tedy žalované na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jaké by jí náleželo v konkurzu. Dle názoru žalobce se tedy u každé jednotlivé platby učiněné dlužníkem ve prospěch žalované jedná o neúčinný právní úkon podle ust. § 235/1 IZ, případně se může jednat o neúčinný úkon bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ nebo neúčinný zvýhodňující právní úkon dle § 24 IZ, neboť se žalované na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jaké by jí náleželo v konkurzu dlužníka, anebo neúčinný úmyslně zkracující právní úkon dle § 242 IZ, neboť tímto úkonem dlužník případně úmyslně zkrátil uspokojení věřitele a tento úmysl byl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce, aby soud určil, že dané smlouvy jsou neúčinnými právními úkony a uložil povinnost žalované, aby žalobci uhradila peněžité náhrady plnění.

V dalším svém vyjádření v reakci na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že svou odpůrčí žalobu podal žalobce s odůvodněním, že jednotlivé platby z účtů dlužníka ve prospěch žalovaného byly provedeny v době, kdy byl dlužník v úpadku a těmito platbami zvýhodnil žalovaného, napadeným právním úkonem (jednáním) jsou tedy jednotlivá poskytnutá plnění dlužníkem žalovanému-úhrady peněžních částek ve výši celkem 79 316 125,12 Kč, to v době, kdy byl dlužník již v úpadku a vůči ostatním věřitelům zastavil platby, insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25.3.2014. Právní jednání, jež jsou žalobcem považovány za neúčinné, se uskutečnily v době od 26.8.2011 do 22.1.2014. Žalobce je přesvědčen, že jsou v daném případě splněny veškeré zákonem stanovené podmínky pro rozhodnutí insolvenčního soudu že se jedná o neúčinná plnění z titulu smluv leasingových a úvěrových. Podle žalobce byl dlužník již v době od 26.8.2011 v úpadku. V tomto případě se jedná o vyvratitelnou právní domněnku neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky, která se neuplatní jen pro účely rozhodnutí o úpadku, nýbrž i v dalších případech, kdy váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka. Podle žalobce lze z jednotlivých přihlášek podaných do insolvenčního řízení dlužníka zjistit, že jednotliví věřitelé si přihlásili do insolvenčního řízení pohledávky, které byly splatné v době, kdy dlužník na úkor těchto věřitelů prováděl platby toliko ve prospěch žalovaného. Jinými slovy řečeno, v rozhodné době nebyl dlužník schopen své ostatní splatné dluhy plnit a žalované se tak na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jaké by jí náleželo v konkursu. Jedná se tak jednoznačně o preferenční právní jednání, kterým dlužník docílil v dané výši zánik závazku vůči žalovanému a tím došlo nikoliv k poměrnému uspokojení dalších dlužníkových věřitelů. K tvrzení žalovaného, že se snad mohlo jednat o přiměřené protiplnění a to dle leasingových, či úvěrových smluv, pak k tomu musí žalobce uvést, že v konkrétním případě zvýhodňujícím jednáním zde není jednání směřující ke vzniku závazku, ale k jeho zániku. Pohledávka korespondující plnění, které dlužník přijal, nemá zvláštní výhody než pohledávky ostatních věřitelů. V opačném případě by se jednalo o zvýhodněného věřitele. Protiplnění, není-li souběžné, bez dalšího přiměřeným majetkovým prospěchem nemůže být. Zjednodušeně řečeno, dlužník měl v rozhodném období značné množství závazků, které neplnil. I tyto závazky byly kryty kauzou, tedy měly základ v obchodně závazkových vztazích. Na rozdíl od žalovaného však tito věřitelé -4-dlužníka v rozhodném období neobdrželi od dlužníka žádná plnění na své pohledávky. Podle žalobce lze odporovat v dané věci i plněním, jež byla ve prospěch žalovaného poskytnuta dlužníkem i v době přesahující dobu 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. To s ohledem na skutečnost, že dle zjištění žalobce dlužník se žalovaným kooperoval tak, že z jejich spolupráce lze dovodit, že se jednalo o koncern. Důležitý je totiž dle žalobce nejen jednotný koncernový zájem a jednotné řízení, ale také jednotné podnikání koncernu, tedy celková hospodářská činnost, které mohou ustoupit jednotlivé dílčí činnosti členů koncernu. Podle názoru žalobce byl dlužník jednoznačně v postavení řízené osoby ve vztahu k žalovanému jako osobě řídící . Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatňovaný v žalobě ani z části neuznává tím, že žalobce ve své žalobě uvádí, že společnost BRANALDI s.r.o. provedla vůči žalovanému platby od 26.8.2011 do 22.1.2014 v celkové výši 79.316.125,12 Kč. Tyto platby přitom považuje za neúčinná právní jednání a požaduje jejich uhrazení do majetkové podstaty. Žalobce přitom napadá jednotlivé platby jako neúčinné, přičemž se vůbec nezabývá důvodem, proč tyto platby byly provedeny. Jednotlivé platby (alespoň co se týče plateb provedených z účtu vedených u Komerční banky, PPF banky, UnicreditBank) přitom představovaly úhradu leasingových splátek, resp. splátek úvěru, dle příslušných leasingových smluv a úvěrové smlouvy uzavřených mezi žalovanou a dlužníkem, což musí být žalobci z jeho pozice insolvenčního správce známo z účetnictví dlužníka. Platby byly tedy plněním na základě určitého právního jednání dlužníka. Rozhodně tak nemůže jít o bezdůvodné obohacení ani jiné plnění bez právního důvodu a rozhodně nelze říci, že by za ně nebylo poskytnuto protiplnění, jak žalobce uvádí dále. Skutečnost, že se insolvenční správce povahou těchto plateb z hlediska účetnictví dlužníka ani nezabýval a čeká, co bude zjištěno před soudem, pak považuje žalovaný za nepřípustné přenášení povinnosti insolvenčního správce na soud. Žalovaná je přitom toho názoru, že úhrady jednotlivých částek pak nejsou jednáním nebo opomenutím dlužníka, kterými by byl založen závazkový vztah mezi žalovanou a dlužníkem, a tudíž je nelze považovat za právní úkony ve smyslu § 235 odst. 1 IZ. Závazkové vztahy vznikly na základě příslušných leasingových smluv, resp. úvěrové smlouvy, a jednotlivé úhrady tak představovaly plnění závazku z těchto smluv. Jednotlivé smlouvy však za neúčinné právní jednání žalobce nepovažuje a nejsou ani předmětem žaloby. Žalobu tak z tohoto hlediska považuje žalovaný za nepřezkoumatelnou a neurčitou. Žalovaný dále uvedl, že předmětem jednotlivých leasingových smluv bylo poskytnutí určitého předmětu leasingu dlužníkovi (stroje, technologie apod.), které dlužník využíval k podnikatelské činnosti a k výrobě zboží. Žalovaný je jakožto leasingový pronajímatel pořídil na své náklady dle žádosti dlužníka, přičemž hodnota nových předmětů leasingů převyšovala částku více jak 166 mil. Kč. Dlužník byl přitom povinen hradit jednotlivé leasingové splátky, přičemž po jejich uhrazení měl právo odkoupit za symbolickou částku předmět leasingu do svého vlastnictví. V případě, že by jednotlivé leasingové splátky dlužník nehradil, byl žalovaný oprávněn leasingové smlouvy vypovědět a předmět leasingu odebrat. Podobně je tomu také i u uzavřené smlouvy o úvěru, na základě které financoval žalovaný dlužníkovi koupi informačního systému potřebného pro provoz výroby dlužníka. Žalovaný uzavřel s dlužníkem Smlouvu o finančním leasingu č. 93990707 ze dne 12.07.2007 ve znění dodatku ze dne 14.05.2008, kdy předmětem leasingu byl pětibarvý tiskový stroj RAPIDA 162A-5+L v pořizovací hodnotě 2.600.000 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 02.06.2008 a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu ze dne 01.01.2007 (dále jen VSP 2007 ). Předmět leasingu byl předán -5-do užívání dlužníka dne 14.04.2008. Jednotlivé příslušenství dle dodatku ke smlouvě pak 13.05.2008. Vzhledem k tomu, že nebyly hrazeny leasingové splátky ve lhůtách splatnosti, žalovaný leasingovou smlouvu v souladu s VSP 2007 k 31.4.2014 vypověděl. Zbývající pohledávku z uvedené leasingové smlouvy přitom přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky vedenou v insolvenčním rejstříku pod č. P131, a to jako pohledávky č. 1 a č. 2. Dílčí pohledávku č. 2 přitom žalobce popřel, nikoliv ale z důvodu neúčinnosti právního úkonu. Naopak dílčí pohledávku č. 1 uznal co do důvodu a výše. Z toho žalovaný usuzuje, že leasingovou smlouvu považuje insolvenční správce za platnou a účinnou, a to i vůči věřitelům. Proto je pro žalovaného poměrně zásadní překvapení, že doposud provedené platby považuje žalobce za neúčinné právní úkony. O určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 2 je veden incidenční spor u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 68 ICm 2963/2014. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 93990707 a představovaly hrazení splátek tak, jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Po výpovědi leasingové smlouvy mu byl odebrán. Smlouvu o finančním leasingu č. 94240707 ze dne 26.07.2007 ve znění dodatku ze dne 31.10.2011, kdy předmětem leasingu výsekový stroj BOBST SPO 160-Vision PR v pořizovací hodnotě 814.768 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 25.01.2008, po uzavření dodatku splátkový kalendář ze dne 31.10.2011 a VSP 2007. Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 16.01.2008. Vzhledem k tomu, že nebyly hrazeny leasingové splátky ve lhůtách splatnosti, žalovaný leasingovou smlouvu v souladu s VSP 2011 k 31.04.2014 vypověděl. Zbývající pohledávku z uvedené leasingové smlouvy přitom přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky vedenou v insolvenčním rejstříku pod č . P131, a to jako dílčí pohledávky č . 3 a č. 4. Dílčí pohledávku č. 4 přitom žalobce popřel, nikoliv ale z důvodu neúčinnosti právního úkonu. Naopak dílčí pohledávku č. 3 uznal co do důvodu a výše. Z toho žalovaný usuzuje, že leasingovou smlouvu považuje insolvenční správce za platnou a účinnou, a to i vůči věřitelům. Proto je pro žalovaného poměrně zásadní překvapení, že doposud provedené platby považuje žalobce za neúčinné právní úkony. O určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 4 je veden incidenční spor u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 68 ICm 2963/2014. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 94240707 a představovaly hrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Po výpovědi leasingové smlouvy mu byl odebrán. Smlouvu o finančním leasingu c. 94450707 ze dne 18.07.2007, kdy předmětem leasingu bylo CTP zařízení PlateRite Ultima 24000 v pořizovací hodnotě 11.000.000 Kč. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 03.04.2008 a VSP 2007. Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 21.03.2008. Vzhledem k tomu, že nebyly hrazeny leasingové splátky ve lhůtách splatnosti, žalovaný leasingovou smlouvu v souladu s VSP 2007 k 31.04.2014 vypověděl. Zbývající pohledávku z uvedené leasingové smlouvy přitom přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky vedenou v insolvenčním rejstříku pod c. P131, a to jako dílčí pohledávky č. 5 a č. 6. Dílčí pohledávku č. 6 přitom žalobce popřel, nikoliv ale z důvodu neúčinnosti právního úkonu. Naopak dílčí pohledávku č. 5 uznal co do důvodu a výše. Z toho žalovaný usuzuje, že leasingovou smlouvu považuje insolvenční správce za platnou a účinnou, a to i vůči věřitelům. Proto je pro žalovaného poměrně zásadní překvapení, že doposud provedené platby považuje žalobce za neúčinné právní úkony. -6-

O určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 6 je veden incidenční spor u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 68 ICm 2963/2014. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 94450707 a představovaly hrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek d l už ní k předmět leasingu používal. Po výpovědi leasingové smlouvy mu byl odebrán. Smlouvu o leasingu s opcí č. 128871208 ze dne 02.12.2008, kdy předmětem leasingu výsekový stroj VARIMATRIX 105 CSF v pořizovací hodnotě 15.995.350 Kč. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 17.07.2009 a všeobecné smluvní podmínky leasingu s opcí ze dne 01.11.2008 (dále jen VSP 2008 ). Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 18.03.2009. Vzhledem k tomu, že nebyly hrazeny leasingové splátky ve lhůtách splatnosti, žalovaný leasingovou smlouvu v souladu s VSP 2011 k 31.04.2014 vypověděl. Zbývající pohledávku z uvedené leasingové smlouvy přitom přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky vedenou v insolvenčním rejstříku pod č. P131, a to jako dílčí pohledávky č. 7 a č. 8. Dílčí pohledávku č. 8 přitom žalobce popřel, nikoliv ale z důvodu neúčinnosti právního úkonu. Naopak dílčí pohledávku č. 7 uznal co do důvodu a výše. Z toho žalovaný usuzuje, že leasingovou smlouvu považuje insolvenční správce za platnou a účinnou, a to i vůči věřitelům. Proto je pro žalovaného poměrně zásadní překvapení, že doposud provedené platby považuje žalobce za neúčinné právní úkony. O určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 8 je veden incidenční spor u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 68 ICm 2963/2014. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 128871208 a představovaly hrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Po výpovědi leasingové smlouvy mu byl odebrán. Smlouvu o leasingu s opcí č. 164690311 ze dne 20.05.2011, kdy předmětem leasingu výsekový stroj VISIONCUT PR v pořizovací hodnotě 740.000 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 21.09.2011 a všeobecné smluvní podmínky leasingu s opcí ze dne 01.01.2011 (dále jen VSP 2011 ). Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 14.09.2011. Vzhledem k tomu, že nebyly hrazeny leasingové splátky ve lhůtách splatnosti, žalovaný leasingovou smlouvu v souladu s VSP 2011 k 31.04.2014 vypověděl. Zbývající pohledávku z uvedené leasingové smlouvy přitom přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky vedenou v insolvenčním rejstříku pod č. P131, a to jako dílčí pohledávky č. 9 a č. 10. Dílčí pohledávku č. 10 přitom žalobce popřel, nikoliv ale z důvodu neúčinnosti právního úkonu. Naopak dílčí pohledávku č. 9 uznal co do důvodu a výše. Z toho žalovaný usuzuje, že leasingovou smlouvu považuje insolvenční správce za platnou a účinnou, a to i vůči věřitelům. Proto je pro žalovaného poměrně zásadní překvapení, že doposud provedené platby považuje žalobce za neúčinné právní úkony. O určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 10 je veden incidenční spor u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 68 ICm 2963/2014. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 164690311 a představovaly hrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Po výpovědi leasingové smlouvy mu byl odebrán. Smlouvu o leasingu s opcí č. 164730311 ze dne 20.05.2011, kdy předmětem leasingu kašírovaní stroj typ 134R56/1650P v pořizovací hodnotě 48.150 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 27.05.2011 a VSP 2011. Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 20.05.2011. Vzhledem k tomu, že nebyly hrazeny leasingové -7-splátky ve lhůtách splatnosti, žalovaný leasingovou smlouvu v souladu s VSP 2011 k 31.04.2014 vypověděl. Zbývající pohledávku z uvedené leasingové smlouvy přitom přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky vedenou v insolvenčním rejstříku pod č. P131, a to jako dílčí pohledávky č. 11 a č. 12. Dílčí pohledávku č. 12 přitom žalobce popřel, nikoliv ale z důvodu neúčinnosti právního úkonu. Naopak dílčí pohledávku č. 11 uznal co do důvodu a výše. Z toho žalovaný usuzuje, že leasingovou smlouvu považuje insolvenční správce za platnou a účinnou, a to i vůči věřitelům. Proto je pro žalovaného poměrně zásadní překvapení, že doposud provedené platby považuje žalobce za neúčinné právní úkony. O určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 11 je veden incidenční spor u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 68 ICm 2963/2014. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 164730311 a představovaly hrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Po výpovědi leasingové smlouvy mu byl odebrán. Smlouvu o finančním leasingu č. 167070511 ze dne 20.05.2011, kdy předmětem leasingu nakladač k výsekovému stroji VISIONCUT PR v pořizovací hodnotě 146.007 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 15.05.2012 a VSP 2011. Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 29.03.2012. Vzhledem k tomu, že nebyly hrazeny leasingové splátky ve lhůtách splatnosti, žalovaný leasingovou smlouvu v souladu s VSP 2011 k 31.04.2014 vypověděl. Zbývající pohledávku z uvedené leasingové smlouvy přitom přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky vedenou pod č. P131, a to jako dílčí pohledávky č. 13 a č. 14. Dílčí pohledávku č. 14 přitom žalobce popřel, nikoliv ale z důvodu neúčinnosti právního úkonu. Naopak dílčí pohledávku č. 13 uznal co do důvodu a výše. Z toho žalovaný usuzuje, že leasingovou smlouvu považuje insolvenční správce za platnou a účinnou, a to i vůči věřitelům. Proto je pro žalovaného poměrně zásadní překvapení, že doposud provedené platby považuje žalobce za neúčinné právní úkony. O určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 14 je veden incidenční spor u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 68 ICm 2963/2014. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 167070511 a představovaly hrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Po výpovědi leasingové smlouvy mu byl odebrán. Smlouvu o finančním leasingu č. 86120107 ze dne 30.03.2007 ve znění dodatku č. 1, kdy předmětem leasingu byl řezací plotr Arestovat GL2032 Cardboard Cutter Package v pořizovací hodnotě 2.216.990 Kč. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 27.06.2007 a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu ze dne 01.01.2006 (dále jen VSP 2006 ). Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 15.6.2007. Vzhledem k tomu, že byly uhrazeny všechny leasingové splátky, byl předmětem leasingu převeden do vlastnictví dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce platnost a účinnost leasingové smlouvy neodporuje, má žalující za to, že ji za platnou a účinnou považuje. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 86120107 a představovaly uhrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu; platba z 09.10.2012 pak úhradu odkupní faktury. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Smlouvu o finančním leasingu č . 73900206 ze dne 14.03.2006 ve znění dodatku č. 1, kdy předmětem leasingu byl laminovací stroj A-MTS-4 v pořizovací hodnotě 243.010 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 09.10.2006 VSP 2006. Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka -8-dne 28.08.2006. Vzhledem k tomu, že byly uhrazeny všechny leasingové splátky, byl předmět leasingu převeden do vlastnictví dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce platnost a účinnost leasingové smlouvy neodporuje, má žalovaný za to, že ji za platnou a účinnou považuje. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 73900206 a představovaly uhrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Smlouvu o finančním leasingu č. 69011005 ze dne 16.12.2005 ve znění dodatku č. 1, kdy předmětem leasingu byl kašírovaní stroj typ 134R.56/1650P v pořizovací hodnotě 219.075 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 09.10.2006 a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu ze dne 01.06.2005 (dále jen VSP 2005 ). Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 05.05.2006. Vzhledem k tomu, že byly uhrazeny všechny leasingové splátky, byl předmět leasingu převeden do vlastnictví dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce platnost a účinnost leasingové smlouvy neodporuje, má žalovaný za to, že ji za platnou a účinnou považuje. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 69011005 a představovaly uhrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Smlouvu o finančním leasingu č. 74330206 ze dne 14.03.2006 ve znění dodatku č. 1 a dodatku č. 2, kdy předmětem leasingu byl lepící stroj SFAM 712 v pořizovací hodnotě 142.500 EUR. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 29.9.2008 a VSP 2006. Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 22.6.2006. Vzhledem k tomu, že byly uhrazeny všechny leasingové splátky, byl předmět leasingu převeden do vlastnictví dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce platnost a účinnost leasingové smlouvy neodporuje, má žalovaný za to, že ji za platnou a účinnou považuje. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 74330206 a představovaly uhrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Smlouvu o finančním leasingu č. 98651007 ze dne 22.10.2007, kdy předmětem leasingu byla bloková trafostanice ETS 2x630/SM6-M-24 v pořizovací hodnotě 1.875.444 Kč. Součástí této leasingové smlouvy byl i splátkový kalendář ze dne 20.3.2008 a VSP 2007. Předmět leasingu byl předán do užívání dlužníka dne 13.2.2008. Vzhledem k tomu, že byly uhrazeny všechny leasingové splátky, byl předmět leasingu převeden do vlastnictví dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce platnost a účinnost leasingové smlouvy neodporuje, má žalovaný za to, že ji za platnou a účinnou považuje. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 98651007 a představovaly uhrazení splátek, tak jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení leasingových splátek dlužník předmět leasingu používal. Smlouvu o úvěru č. 100001107 ze dne 13.11.2007, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 2.106.000 Kč za účelem úhrady ceny za dílo, tj. dodávka informačního systému. Součástí smlouvy o úvěru byl také splátkový kalendář ze dne 22.12.2010. Jednotlivé platby na uvedenou smlouvu dlužník zasílal pod variabilním symbolem 100001107 a představovaly uhrazení splátek tak, jak je žalovaný označil v žalobcem předloženém seznamu. Po celou dobu hrazení splátek úvěru měl dlužník informační systém ve svém majetku a používal je k provozu výroby. Závěrem tohoto bodu žalovaný podotýká, že žalobce k datu podání tohoto vyjádření nedodal soudu výpisy z účtu společnosti City bank a.s., a tudíž k platbám uvedeným v seznamu z účetnictví dlužníka se žalovaný vyjádři po předložení výpisu z účtu společnosti City -9-bank a.s. Dále žalovaný uvádí, že platba obsažená v seznamu z účetnictví dlužníka z 27.5.2011 ve výši 1.367.185,56 Kč je na straně přijmu, nikoliv výdaje. S ohledem na nedodání výpisu z účtu z citované banky žalobcem, se žalovaný nemůže k této platbě vyjádřit, nicméně má za to, že odporovat tuto platbu není možné, když by měla být na straně příjmu. Po předložení výpisu z účtu City bank a.s. a porovnání plateb je žalovaný také případně připraven předložit částečné výpisy z jeho elektronického systému evidence splátek dlužníka odporovaným platbám. Žalovaný dále uvedl, že důkazní břemeno o splnění všech předpokladů neúčinnosti právního úkonu přitom tíží žalobce, a to ke každé jednotlivé platbě zvlášť. Vzhledem k absenci jakýchkoliv tvrzení i důkazu o neúčinnosti právních úkonů si žalovaný není jist, co by vše měl vyvracet a dokazovat. Pokud by soud považoval platby za právní úkony ve smyslu insolvenčního zákona, lze i tak říci, že by nesplňovaly obecné ani zvláštní znaky žádné v insolvenčním zákoně vymezené skutkové podstaty neúčinného právního úkonu. Z tohoto hlediska proto níže žalovaný uvádí své základní argumenty, proč se o neúčinné právní úkony nemůže jednat. V první řadě žalovaný uvedl, že provedení plateb dlužníkem nemohlo dojít ke zvýhodnění žalovaného oproti většině věřitelů v insolvenčním řízení, ani ke zkrácení jejich uspokojení. Jak uvedl žalovaný výše, jednotlivé platby odpovídají leasingovým splátkám, resp. splátkám úvěru. Dlužník tak díky hrazení splátek měl k dispozici jednotlivé předměty leasingu, na kterých realizoval svoji výrobu (bez úhrad by mu byly odebrány), resp. předmět koupě z úvěru. Jak vyplývá z žalobcem předložené účetní závěrky, tržby za rok 2012 a 2013 byly na velice vysoké úrovni (539.495 tis. Kč v roce 2013, 509.320 tis. Kč v roce 2012) s tím, že dlužník měl dlouhodobý majetek ve vysoké výši 236.292 tis. Kč. Za pomoci předmětu leasingu tak došlo ke zmnožení či zvětšení dlužníkova majetku, neboť umožnily výrobu. Nebýt tedy předmětu leasingu, resp. předmětu koupě z úvěru, výroba a provoz by tak byl znemožněn, a postavení věřitelů by tak bylo ještě horší. V tomto smyslu se také vyjádřil dlužník v insolvenčním návrhu, na základě kterého bylo zahájeno předmětné insolvenční řízení, kdy po výpovědi leasingových smluv a odebrání předmětu leasingu došlo k zastavení provozu dlužníka. Za celou dobu se tak snažil žalovaný spíše pomoci dlužníkovi a zachovat jeho výrobu. Navíc z žalobcem předložených výpisů z účtu vyplývá, že dlužník hradil pohledávky velkému množství věřitelů. Tyto však žalobce jakožto insolvenční správce v insolvenčním řízení dlužníka nijak nerozporuje (s výjimkou Thim Obaly s.r.o. a GORSACO s.r.o. v jiných incidenčních sporech). Ze skladby příjemců těchto plateb je patrné, že se dlužník snažil zachovat výrobu (hradil dodávky energií, dodávky obalového materiálu, nájemné, částky leasingu jiným leasingovým společnostem apod.), což je zcela běžné chování všech podnikatelů bez ohledu, zda se dostali do finančních potíží či nikoliv. Jak již uvedl žalovaný výše, dlužník měl po celou dobu účinnosti leasingových smluv, resp. úvěrové smlouvy, v užívání jednotlivé předměty leasingu, resp. ve vlastnictví předmět koupě, a to v celkové hodnotě za více než 166 mil. Kč. Rozhodně tak není pravdou, co uvedl žalobce, že by dlužník za hrazení leasingových splátek neobdržel protiplnění nebo by obdržel protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatné nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se dlužník zavázal. Žalobce přitom uvedené tvrzení ničím nedokazuje. Žalovaný vychází přitom z toho, že žalobce považuje samotné leasingové smlouvy, jakož i smlouvu o úvěru za platné a účinné právní úkony ve smyslu insolvenčního zákona (proti samotným smlouvám odpůrci žalobu nepodal). Tudíž ani proti jednotlivým podmínkám těchto smluv žalobce nic nenamítá, resp. že by byly pro dlužníka jakkoliv nevýhodné či v rozporu s obvyklými podmínkami v obchodním styku. Leasingové splátky přitom byly nastaveny -10-v souladu s těmito smlouvami a jejich splatnost byla na měsíční bázi, což je také v obchodním styku naprosto obvyklé. Co se týče žalobcem tvrzeného úpadku, překládá žalobce pouze účetní závěrku za rok 2013, nikoliv však za rok 2012 či dokonce za rok 2011, a to bez příloh a zprávy auditora. Nedokládá tak úplný obraz hospodaření dlužníka, ale pouze selektivně vybírá položky, aniž posuzoval hospodaření dlužníka jako celek. Žalovaný proto má za to, že úpadek či hrozící úpadek především za roky 2011, 2012 není prokázán. Z účetní závěrky za rok 2013, která byla vyhotovena pak až v červnu 2014, přitom také vyplývá kladný celkový hospodářský výsledek. Přitom je viditelný nárůst aktivity společnosti, přičemž výkony společnosti vzrostly více, než související náklady (výkonová spotřeba). Bez ohledu na žalobcem tvrzený úpadek v roce 2012 a 2013, lze říci, že ani tak nejsou naplněny ostatní znaky jak obecné, tak zvláštní skutkové podstaty neúčinnosti právního úkonu bez přiměřeného protiplnění. Úpadek za rok 2011 naopak žalobce netvrdí ani nijak nedokazuje (v seznamu pohledávek uvádí pouze jedinou pohledávku po splatnosti více jak 3 měsíce v roce 2011-FH TECHNIK spol. s r.o., a tudíž podmínky úpadku v roce 2011 dle § 3 IZ tak nemohou být naplněny). Platby provedené v roce 2011 dle názoru žalovaného nebyly provedeny v době, kdy byl dlužník v úpadku, přičemž ani nemohly k úpadku vést. Dále žalovaný uvedl, že žalobcem předložený seznam pohledávek po splatnosti v letech 2010 až 2014 je přinejmenším zvláštní, když zde uvádí i jím popřené (např. pohledávky Branaldi Kft., včetně popřené pohledávky žalovaného!), jakož i pohledávky věřitelů, jejichž účast byla v insolvenčním řízení ukončena. Pohledávky, jejichž splatnost dle přihlášených pohledávek nastala v roce 2012, jsou přitom opravdu minimální, přičemž část z nich nebyla ani 3 měsíce po splatnosti. Hodnoty obsažené pro rok 2012 v účetní závěrce za rok 2013 nelze posoudit bez příslušné kompletní účetní závěrky, tj. rozvahy, výkazu zisku a ztrát, přílohy a bez zprávy auditora za rok 2012. Žalovaný ve svém vyjádření podotkl, že není osobou dlužníkovi blízkou, ani s ním netvoři koncern, proto nelze uplatnit domněnku uvedenou ve větě druhé § 240 odst. 2 InsZ. Z hlediska časového, lze v první řadě uvést, že žalovaný není osobou dlužníkovi blízkou, ani s ním netvoři koncern. Neúčinnost plateb a nárok žalobce na úhradu plateb za rok 2011, 2012 a od 1.1.2013 do 24.03.2013 je tedy naprosto vyloučen. Žalovaný tedy muže být pouze tzv. jinou osobou, u které lze odporovat úkony učiněné v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení (zahájení je datováno k 25.03.2014), tj. úkony učiněné od 25.03.2013 do 25.03.2014. Nicméně i tak má žalovaný za to, že ani platby provedené v tomto období, resp. dle žaloby od 25.03.2013 do 22.01.2014 (pokud je bude soud považovat za právní úkony ve smyslu insolvenčního zákona) nebudou neúčinnými právními úkony, jelikož nejsou naplněny ostatní znaky obecné a zvláštní skutkové podstaty neúčinného právního úkonu bez přiměřeného protiplnění. Žalovaný uvedl, že jednotlivé platby představovaly splátky leasingu, resp. úvěru. Ve smyslu § 240 odst. 2 IZ lze říci, že u provedených plateb (pokud je bude soud považovat za právní úkony ve smyslu insolvenčního zákona) musel dlužník ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že obdrží přiměřené protiplnění, když měl stále v užívání předměty leasingu, resp. měl v majetku předmět koupě dle úvěrové smlouvy. Přiměřené protiplnění také skutečně obdržel, neboť předměty leasingu měl dlužník v užívání po celou dobu účinnosti leasingových smluv, stejné tak měl ve vlastnictví předmět koupě financovaný úvěrem. Žalovaný dále uvedl, že neobdržel od dlužníka vyšší uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. Tvrzení žalobce je ryze spekulativní a nepodložené. Jediné na co se žalobce omezuje, je uvedení rozdílu mezi hypotetickým odhadem výše hodnoty majetkové podstaty a celkové výše přihlášených a uznaných -11-pohledávek doplněný pouze o nepřiléhavou citaci z komentáře. Jednotlivé platby-splátky leasingu a úvěru byly prováděny za účelem zachování provozu dlužníka v rámci obvyklého hospodaření, pokračování ve výrobě na předmětech leasingu, resp. předmětu koupě, v rámci běžné správy majetku, vše za podmínek běžných v obchodním styku a za přiměřené protiplnění (za placení splátek užíval předměty leasingu a měl ve vlastnictví předmětu koupě z úvěru). Žalobce naprosto opomíná, že za účelem udržení provozu podniku a výroby (kdy tržby dle účetní závěrky v roce 2013 byly 539.495 tis. Kč a v roce 2012 509.320 tis. Kč) a stejné tak běžné správy majetku je vždy nutné vynaložit určité náklady (i bez ohledu na úpadek či běžící insolvenční řízení). Tyto náklady přitom představují i splátky leasingu, resp. úvěru, které byly v případě dlužníka naprosto přiměřené a na základě platných a účinných právních titulů. Rozhodně tedy nelze říci, že by došlo k radikálnímu úbytku majetku dlužníka, jak tvrdí žalobce. Právě naopak, díky žalovanému a jeho předmětům leasingu a předmětů koupě mohl žalovaný nadále vyrábět a generovat zisk, což také cenil a zisk skutečně generoval (celkový hospodářský výsledek v roce 2013 dle účetní závěrky byl kladný). Je také s podivem, že žalobce jako insolvenční správce např. nepovažuje za neúčinné částečné splacení úvěru u věřitele PPF banky a.s. (dle přihlášky vedené v insolvencím rejstříku pod č. P13 musel dlužník uhradit bance od roku 2012 více než 14 mil. Kč) nebo splátky leasingu u společnosti ŠKOFIN (dle přihlášky vedené v insolvenčním rejstříku pod č. P137 dlužník hradil splátky přibližně do konce roku 2013, platby lze vyčíst také z žalobcem předložených výpisu z účtu), případně u věřitele Investiční a majetková a.s. (úhrady nájemného za rok 2011-9/2013 na základě smlouvy o nájmu z roku 2005; viz také přihlášku vedenou v insolvenčním rejstříku pod č. P19; platby lze vyčíst také z žalobcem předložených výpisů z účtu) nebo obrovské množství plateb provedených ve prospěch společnosti INGERIA s.r.o. (osobou propojenou s dlužníkem; platby lze vyčíst také z žalobcem předložených výpisů z účtu). To, že naopak selektivně považuje platby dlužníka žalovanému za neúčinné právní úkony, ukazuje dle názoru žalovaného na libovůli žalobce jako insolvenčního správce a naprosté nepochopení podstaty insolvenčního řízení bez jakéhokoliv respektu k podmínkám a k dobré víře podnikatelů v běžném obchodním styku. Za dobu existence žalovaného, kdy v rámci své praxe žalovaný běžně přihlašuje své pohledávky z leasingových či úvěrových smluv do insolvenčních řízení, se žalovaný s takovým přístupem insolvenčních správců ještě nesetkal, a tak postup žalobce považuje za naprostý a nepochopitelný exces v rozporu s insolvenčním zákonem. Dále žalovaný uvádí, že se u plateb (pokud by soudem byly považovány za právní úkony ve smyslu IZ) nejedná ani o jeden z úkonu vyjmenovaných v § 241 odst. 3 IZ. Žalovaný přitom pro úplnost podotýká, že jednotlivé splátky byly hrazeny téměř vždy po lhůtě splatnosti. Žalovaný má za to, že provedené platby (za předpokladu, že by je soud považoval za právní úkony ve smyslu insolvenčního zákona), představují úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku. Uzavření leasingové smlouvy, předání předmětu leasingu do užívání a hrazení jednotlivých splátek či pořízení předmětu na úvěr je v obchodním styku opravdu velice běžné a nikterak výjimečné. Navíc má žalovaný za to, že žalobce považuje samotné leasingové smlouvy, jakož i smlouvu o úvěru za platné a účinné právní úkony ve smyslu insolvenčního zákona (proti samotným smlouvám odpůrci žalobu nepodal). Tudíž ani proti jednotlivým podmínkám těchto smluv žalobce nic nenamítá, resp. že by byly pro dlužníka jakkoliv nevýhodné či v rozporu s obvyklými podmínkami v obchodním styku. Leasingové splátky přitom byly nastaveny v souladu s těmito smlouvami a jejich splatnost byla na měsíční bázi, což je také v obchodním styku naprosto -12-

obvyklé. Dlužník obdržel za platby přiměřené protiplnění. Předměty leasingu, které žalovaný pořídil na své vlastní náklady dle zadání dlužníka, měl dlužník ve svém užívání a realizoval na nich výrobu. Za úvěr pak pořídil do svého vlastnictví předmět koupě. Pokud by leasingové splátky nehradil, je jasné, že by mu předměty leasingu byly odebrány, což je v obvyklém obchodním styku také naprosto běžné. U části leasingových smluv, které byly ukončeny jejich splněním, přitom předměty leasingu byly převedeny do vlastnictví dlužníka. Žalovaný uvedl, že při pravidelném hrazení plateb dlužníkem nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že je dlužník v úpadku nebo že by mohly platby k úpadku vést. Důkazní břemeno ohledně vědomostí žalovaného o úpadku či o tom, že byl dlužník v úpadku nebo že by platby mohly k úpadku dlužníka vést, nese žalobce. Žalovaný uvedl, že k prokázání subjektivní stránky (úmyslu zkrátit věřitele) jak na straně dlužníka, tak subjektivní stránky osoby (žalovaného), v jejíž prospěch mělo být zkracující jednání učiněno (ať již znala zkracující úmysl dlužníka nebo jí musel být vzhledem ke všem okolnostem znám) by mělo dojít ze strany žalobce (viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 955/2005). Ten však žádné důkazy pro prokázání uvedených aspektů u jednotlivých plateb nedokládá, přičemž žalovaný má za to, že by měl žalobce důkazní břemeno unést ke každé jednotlivé platbě zvlášť. Žalobce ani neuvádí, jakým konkrétním způsobem měli být věřitelé zkráceni. Žalovaný přitom opakuje, že není osobou dlužníkovi blízkou ani s ním netvoři koncern, tudíž není naplněna domněnka dle § 242 odst. 2 IZ. Na základě shora uvedeného navrhl žalovaný, aby soud žalobu žalobce zamítl.

Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 8069/2014-A-19 ze dne 28.4. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 8069/2014-B-17 ze dne 5.4.2014 byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, že insolvenční správce dne 28.4.2015 podal odpůrčí žalobu, tedy včas, že žalovaný uzavřel s dlužníkem BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, dne 12.7.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 93990707 ohledně leasingu pětibarvového tiskového stroje RAPIDA 162A-5+L, kdy kupní cena bez DPH byla 2 600 000,-EUR, dne 18.7.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 94450707 ohledně leasingu CTP zařízení PlateRite Ultima 24000, kdy kupní cena bez DPH byla 11 000 000,-Kč, dne 2.12.2008 Smlouvu o finančním leasingu č. 128871208 ohledně leasingu výsekového stroje VARIMATRIX 105 CSF, kdy kupní cena bez DPH byla 15 995 350,-Kč, dne 20.5.2011 Smlouvu o leasingu s obcí č. 164690311 ohledně leasingu výsekového stroje VISIONCUT PR, kdy kupní cena bez DPH byla 740 000,-EUR, dne 20.5.2011 Smlouvu o leasingu s obcí č. 164730311 ohledně leasingu kašírovacího stroje typ 134R56/1650P, kdy kupní cena bez DPH byla 48 150,-EUR, dne 13.11.2007 smlouvu o úvěru na částku 2 106 000,-Kč, dne 13.2.2008 Smlouvu o leasingu s obcí č. 167070511 ohledně leasingu Nakladače k výsekovému stroji, kdy kupní cena bez DPH byla 146 007,-EUR, dne 14.3.2006 Smlouvu o finančním leasingu č. 73900206 ohledně leasingu Laminovacího stroje A-MTS-4, kdy kupní cena bez DPH byla 243 010,-EUR, dne 6.12.2005 Smlouvu o finančním leasingu č. 69011005 ohledně leasingu Kašírovacího stroje typ 134 R 56, kdy kupní cena bez DPH byla 219 075,00 EUR, dne 26.7.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 94240707 ohledně leasingu vysekávacího lisu BOBST SPO 160-Vision PR, kdy kupní cena bez DPH byla 814 768,00 EUR, dne 14.3.2006 Smlouvu o finančním leasingu č. 74330206 ohledně leasingu Lepícího stroje -13-

SFAM 712, kdy kupní cena bez DPH byla 142 500,00 EUR, dne 22.10.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 98651007 ohledně leasingu Blokové trafostanice ETS, kdy kupní cena bez DPH byla 1 875 444,00 EUR, dne 30.3.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 86120107 ohledně leasingu řezacího plotru ARISTOMAT GL 2032, kdy kupní cena bez DPH byla 2 216 990,00 EUR.

Soud provedl důkaz výpisy z účtů u CityBank Europe plc., ze kterých zjistil, že dlužník prováděl platby svým věřitelům, což je v podrobnostech uvedeno na CD založeném ve spise, přičemž provedení těchto plateb ani žalobce ani žalovaný nerozporovali.

Z výpisů z účtů u Komerční banky a.s., Unicredit bank a.s., PPF banky a.s., ze kterých zjistil, že dlužník prováděl platby svým věřitelům což je v podrobnostech uvedeno na CD založeném ve spise, přičemž provedení těchto plateb ani žalobce ani žalovaný nerozporovali.

Z rozpisů plateb k jednotlivým splátkám leasingových smluv, z Karty partnera, Karty nájemce ke smlouvě č. 100001107,164730311, 164690311, 128871208, 069011005, 073900206, 074330206, 086120107, 093990707, 094240707, 094450707, 098651007, 167070511bylo zjištěno, že dlužník prováděl platby žalovanému v rozsahu, jež žalobce ani žalovaný nerozporovali.

Z rozvahy ke dni 31.12.2013, výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2013 soud zjistil, že k tomuto datu vykazoval dlužník BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, hospodářský výsledek + 1 331 mil., oproti minulému účetnímu období, kdy vykazoval-191 113 mil.

Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7.2.2014 ohledně postoupení pohledávek dlužníka za Dr. Oetker spol. s r.o., Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5.2.2014 ohledně postoupení pohledávek dlužníka za Dr. Oetker spol. s r.o., Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.2.2014 ohledně postoupení pohledávek dlužníka za Mars Czech s.r.o., Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7.2.2014 ohledně postoupení pohledávek dlužníka za Wrigley s.r.o., Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7.2.2014 ohledně postoupení pohledávek dlužníka za Lindt&Sprungli (Sweden) AB bylo zjištěno předmětné postoupení pohledávek dlužníka na žalobce.

Ze zprávy ČESKÉHO WEBHOSTING s.r.o. soud zjistil, že e-mailové služby doméně branaldi.cz neposkytuje.

Ze zprávy Mauris s.r.o., bylo zjištěno, že pouze drží doménu Branaldi.cz, ale nejsou a nikdy nebyly držeteli jakýchkoliv dat či dokumentace týkající se firmy Branaldi s.r.o.

Z výpisu mateřské společnosti žalovaného z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že se nejedná o jakékoli propojení s dlužníkem BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659.

Z přehledu neuhrazených pohledávek soud zjistil, výše neuhrazených pohledávek, a to FH Technik spol. s r.o.-33 954,-Kč, Jaroslav Tichý-88 378,87 Kč, FIRTAS POLYTECHNIK -327 857,98 Kč, INCHEMA-54 623,-Kč, DKK stav-1 470 080,-Kč, Branaldi Kft-45 546 934,59 Kč, Deloitte Advisory-122 745,-Kč, Obaly Bohemia-5 856 149,-Kč, Karel -14-

Kaňák s.r.o.-475 806,90 Kč, Vejex spol. s.r.o.,-6 102 714,58 Kč, Toyota Material Handling -1 172 514,93 Kč, Agentura Sarah-45 205,-Kč, Sembele-4 963,02 Kč, Václav Zedník-206 111,80 Kč, Jan Mihuc-102 131,-Kč, FEIFER kovovýroba-1 296 445,-Kč, T.O.M. Pneu-101 694,-Kč, Tetronik-90 934,-Kč, WRAP Solutions 595 853,-Kč, VGD Audit-103 334,-Kč, Agentura Pancéř-92 920,72 Kč, DS Smith Packaging-9 321 032,17 Kč, CITO CZ-3 271 651,67 Kč, Fujifilm-58 911,88 Kč, HSW Signall-252 318,22 Kč, Smero s.r.o.,-55 400,-Kč, Rödl a Pertner-41 323,02 Kč, Ferratt Internatinol czech-57 484,50 Kč, THIMM Obaĺy-60 512 806,53 Kč, Plastform Brno-127 951,-Kč, Technology s.r.o.-40 000,-Kč, URS Inspekce-138 475,-Kč, Purum s.r.o.,-170 535,60 Kč, Deutschse Leasing -72 885 011,10 Kč, BeA CS spol. s.r.o.-1 576 251,96 Kč, Krubert s.r.o.-4 137 296,80 Kč, Ingeria-17 807 313,30 Kč, Euroform group-4 937 953,-Kč, Flaga s.r.o.-90 845,-Kč, Valido pre-press s.r.o.-3 502 449,60 Kč, Ha-we systém s.r.o.-26 660,-Kč, Branaldi RUS-12 994 897,-Kč, Rollatech cz s.r.o.-402 022,-Kč, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda-137 313,-Kč, Vojenská zdravotní-1 034 699,-Kč, Rudolf Chmela-386 959, Kč, APIS SP ZOO-46 812,74 Kč, Michael Huber CZ s.r.o.-1 052 430,45 Kč, BUREAU VERITAS-61 202,18 Kč, CARE CAR-135 094,-Kč, Ferona-1 250 261,-Kč, Václav Tupý-43 707,15 Kč, Investiční a majetková-4 133 021,72 Kč, UNIPRESS-598 632,10 Kč, Achilles cz s.r.o.-1 008 607,-Kč, Gorsaco-29 980 142,33 Kč, Jídelna Popelka-288 463,-Kč, Petr Klabík-286 604,50 Kč, Tauri-19 733 738,06 Kč, CWS boco-341 653,48 Kč, RWE-164 018,50 Kč, Hoffmann a Žižák-53 987,-Kč, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna-227 086 Kč, Buehnen Polska 77 000,-Kč, Iva Vodáková-durabo 258 146,10 Kč, Linde gas-19 019,26 Kč, Linkodes-185 681,-Kč, Finanční úřad pro Středočeský kraj-8 852 548,-Kč, Ospap-3 145 358,98 Kč, Comet obaly-657 336,-Kč, CNI Tisk servis-5 670 104,91 Kč, DHL Express-1 753 597,85 Kč, Toptrnas eu-254 192,-Kč, Vink plasty-7 847,-Kč, MTM transport-46 550,-Kč, Gebruder weiss-285 197,-Kč, Kampos-4 235,-Kč, LKW WALTER-24 978,-Kč, Henkel ČR-558 334,93 Kč, Nika Chrudim-936 355,-Kč, H.R.G. spol. 8 228,-Kč, BC-CHEM-5 118 130,50 Kč, Flair a.s. -22 604,-Kč, plastyko word-34 882,-Kč, Delikomat-164 306,-Kč, Schindler-2 361,07 Kč, Česká pojišťovna-139 038,-Kč, Petr Holec-42 000,-Kč, Sára s.r.o.-1 381 441,96 Kč, SD sped-2 108 909,-Kč, Grunig KG-228 366,50 Kč, Ing. David Málek-29 040,-Kč, Stora enso poland-1 339 991,02 Kč, ADVA s.r.o.-29 349,-Kč, KBA CEE-141 270,66 Kč, Stavokomplet-28 855,-Kč, Xintex-11 071,50 Kč, ČSAD Mělník-103 213,-Kč, VZP -7 293 382,-Kč, Škofin-917 534,57 Kč, GE CApital Bank-410 835,95 Kč, Kooperativa 135 675,-Kč, CZ Logistics-5 445,-Kč, Pallas cz-479 886,-Kč, Mgr. Jaroslav Hruška-13 889,-Kč, Essence international-400 000,-Kč, Petr Janďourek-165 392,-Kč, Antalis-13 550 244,76 Kč, Luboš Albrecht-19 828,-Kč, Stock-Plzeň-Božkov-98 082,18 Kč, Handelgesellschaft-146 378,15 Kč, Exver food-2 095,-Kč, Dataline technology-243 128,97 Kč, LUKAA servis-248 620,-Kč, Karel Lukeš-326 688,-Kč, Jap-jacina-60 697,-Kč, Hornschuch-13 035,-Kč, Log-X-578 440,50 Kč, neli a.s.-207 527,-Kč, eko-kom 5 312,75 Kč, Sigservis-25 120,-Kč, Transco Bohemia-619 278,-Kč, Mitrans-62 315,-Kč, ČSSZ-14 480 763,62 Kč, ECO-f-13 310,-Kč, Colognia press-5 806,79 Kč, ČEZ-1 227 128,-Kč, RWE energie-741 540,15 Kč, PPF banka-224 497 602,45 Kč, GO!-8 767,28 Kč, AVE CZ-14 732,-Kč, Severočeské vodovody a kanalizace-26 688,-Kč, T-mobile-138 309,80 Kč, Ickneroth-70 302,82 Kč, Arets Graphics-69 334,-Kč, Marius Pedersen-66 086,10 Kč, Leština CZ-114 768,50 Kč, Mgr. Ing. Monika Michlová-7 865,-Kč, ZP MV ČR-422 804,-Kč, Základní oragnizace OS SOO-267 911,-Kč, CCS Česká společnost-40 284,85 Kč, internethome-43 675,-Kč, MEWA-104 134,75 Kč, O2 -15-

-153 614,19 Kč, posplast-56 369,-Kč, Branaldi gmbh-2 752 425,-Kč, Douwe egbert-79 049,-Kč, Art reklama-61 710,-Kč, Apogeo-77 440,-Kč.

Ze všech shora uvedených důkazů, kdy soud provedl pro toto rozhodnutí i zjištění z insolvenčního rejstříku ohledně přihlášených pohledávek, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s dlužníkem BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659 dne 12.7.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 93990707 ohledně leasingu pětibarvového tiskového stroje RAPIDA 162A-5+L, kdy kupní cena bez DPH byla 2 600 000,-EUR, dne 18.7.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 94450707 ohledně leasingu CTP zařízení PlateRite Ultima 24000, kdy kupní cena bez DPH byla 11 000 000,-Kč, dne 2.12.2008 Smlouvu o finančním leasingu č. 128871208 ohledně leasingu výsekového stroje VARIMATRIX 105 CSF, kdy kupní cena bez DPH byla 15 995 350,-Kč, dne 20.5.2011 Smlouvu o leasingu s obcí č. 164690311 ohledně leasingu výsekového stroje VISIONCUT PR, kdy kupní cena bez DPH byla 740 000,-EUR, dne 20.5.2011 Smlouvu o leasingu s obcí č. 164730311 ohledně leasingu kašírovacího stroje typ 134R56/1650P, kdy kupní cena bez DPH byla 48 150,-EUR, dne 13.11.2007 smlouvu o úvěru na částku 2 106 000,-Kč, dne 13.2.2008 Smlouvu o leasingu s obcí č. 167070511 ohledně leasingu Nakladače k výsekovému stroji, kdy kupní cena bez DPH byla 146 007,-EUR, dne 14.3.2006 Smlouvu o finančním leasingu č. 73900206 ohledně leasingu Laminovacího stroje A-MTS-4, kdy kupní cena bez DPH byla 243 010,-EUR, dne 6.12.2005 Smlouvu o finančním leasingu č. 69011005 ohledně leasingu Kašírovací stroje typ 134 R 56, kdy kupní cena bez DPH byla 219 075,00 EUR, dne 26.7.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 94240707 ohledně leasingu vysekávacího lisu BOBST SPO 160-Vision PR, kdy kupní cena bez DPH byla 814 768,00 EUR, dne 14.3.2006 Smlouvu o finančním leasingu č. 74330206 ohledně leasingu Lepícího stroje SFAM 712, kdy kupní cena bez DPH byla 142 500,00 EUR, dne 22.10.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 98651007 ohledně leasingu Blokové trafostanice ETS, kdy kupní cena bez DPH byla 1 875 444,00 EUR, dne 30.3.2007 Smlouvu o finančním leasingu č. 86120107 ohledně leasingu řezacího plotru ARISTOMAT GL 2032, kdy kupní cena bez DPH byla 2 216 990,00 EUR, a Smlouvu o úvěru č. 100001107 ze dne 13.11.2007, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 2.106.000 Kč za účelem úhrady ceny za dílo, tj. dodávka informačního systému, kdy byl s dlužníkem přesně uzavřen splátkový kalendář, na základě kterého pak dlužník prováděl jednotlivé platby a to v období od 26.8.2011 do 22.1.2014 celkem částku ve výši 79 316 125,12 Kč, přičemž skutkový stav účastníky řízení nebyl nijak zpochybňován.

Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož -16-obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

Podle § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle § 240 odst. 4 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle § 241 odst. 1 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Podle § 241 odst. 2 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle § 241 odst. 3 zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

Podle § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle § 241 odst. 5 IZ zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon -17-učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Podle § 242 odst. 2 IZ má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

Podle § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Na základě usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 8069/2014-A-19 ze dne 28.4. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, a k tomuto dni nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, žaloba byla k soudu podána 28. dubna 2015 tudíž včas, a žalobcem je insolvenční správce. Žalovaný je vlastníkem dlužníkem poskytnutého plnění, jehož nabyl z tvrzených neúčinných úkonů dlužníka. Oba účastníci řízení jsou tak procesně legitimováni k vedení sporu. Pro posouzení věci po právní stránce a s tím související rozhodnutí soudu o důvodnosti žaloby byla rozhodující skutková zjištění, podle nichž: a) insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 24. března 2014 a dne 28. dubna 2014 byl zjištěn dlužníkův úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Majetková podstata dlužníka je tvořena pohledávkami, movitými věcmi i nemovitými věcmi, přičemž veškerý majetek dlužníka je zajištěn ve prospěch věřitele PPF banka a.s, a to včetně pohledávek. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 140 věřitelů se svými pohledávkami v celkovém objemu 645 875 197,22 Kč. V době rozhodování v daném řízení činil objem přihlášených pohledávek 624 456 761,42 Kč. Projev vůle, jimž dlužník plni dluh (peněžitý závazek) svému věřiteli, je právním jednáním, které směřuje k zániku povinnosti splnit dluh (závazek). S ohledem na to, že žalobce uplatnil neúčinnost právního úkonu dlužníka ve vztahu k platbám žalovaného ve všech zákonných ustanoveních, vycházel soud z platné právní úpravy a pokud jde o skutkovou podstatu neúčinných právních jednání, která je obsažena v ustanovení § 241 IZ, pak tato dopadá na právní úkony, v jejichž důsledku se některému z věřitelů dostalo oproti ostatním věřitelům většího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Zvýhodňující právní jednání je v insolvenčním zákoně vymezeno jak pozitivně, tak negativně, kdy je postihováno takové jednání dlužníka, v jehož důsledku se některému z dlužníkových věřitelů dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího plnění, než jaké by mu náleželo, kdyby byl dlužníkův úpadek řešen konkursem, přičemž toto musí být učiněno v době, kdy byl dlužník v úpadku, popř. které vedlo k úpadku dlužníka, popř. které bylo učiněno ve prospěch osoby blízké (může se jednat jak o právnickou osobu, tak fyzickou osobu) nebo s nimiž tvoří dlužník koncern, kde se úpadek presumuje. Z hlediska časového musí jít o úkon, který byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení -18-ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern nebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby Lhůty jsou prekluzivní. Z ustanovení § 241 odst. 3 IZ je zřejmé, že výčet v něm uvedený je pouze demonstrativní, a který stanovuje, že jsou zvýhodňujícími právními jednáními zejména ta jednání, kterými dlužník splnil dluh dříve, než se stal splatným, či dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, či prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, či poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Naproti tomu v ustanovení § 241 odst. 5 taxativně uvádí negativní vymezení, na základě kterých není zvýhodňujícím právním jednáním a to zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, či právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, nebo právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení, za podmínek stanovených tímto zákonem. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 17/2013, ze dne 30. 9. 2015 za odporovatelné právní jednání dlužníka lze označit pouze takové právní jednání, které vede k tomu, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, protože zbývající majetek dlužníka takové uspokojení pohledávky neumožňuje. Pokud by tedy dlužník disponoval zbývajícím majetkem v hodnotě dostačující pro uspokojení pohledávky věřitele, nemůže být odpůrčí žaloba úspěšná (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2088/2000 ze dne 22. 6. 2001). Soud proto musí posoudit jmění dlužníka-tedy majetek i dluhy a nikoli pouze jeho aktiva a musí dojít k závěru, jakého uspokojení mohl věřitel dosáhnout před právním jednáním dlužníka, u něhož se domáhá vyslovení relativní neúčinnosti, a jak se právní jednání dlužníka odrazilo v možnosti uspokojení věřitelů. Stejně tak soud vycházel i rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 17/2013, ze dne 30. 9. 2015, kdy právní úprava obsažená v insolvenčním zákoně v ustanoveních § 235 až § 243 je právní úpravou komplexní. Institut neúčinnosti právních úkonů nahrazuje v insolvenčním řízení institut odporovatelnosti upravený v ustanovení § 42a obč. zák. 1964, z čehož vyplývá, že úprava obsažená v občanském zákoníku 1964 se neprosadí. Nelze tedy aplikovat ani tu její část, která-v mimoinsolvenčních poměrech-umožňuje žalovanému (je-li jím osoba dlužníkovi blízká) ubránit se odpůrčí žalobě, když prokáže, že úmysl dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nemohl i při náležité pečlivosti poznat. K naplnění skutkové podstaty ustanovení § 240 insolvenčního zákona se nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění zpochybněného právního úkonu v úpadku (nebo že tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku). Jde-li o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, předpokládá. Osoba dlužníku blízká u této skutkové podstaty neúčinnosti právního úkonu nemá jinou možnost obrany než prokázat, že dlužník v době uskutečnění tohoto právního úkonu nebyl v úpadku. Posouzení takového právního úkonu učiněného dlužníkem v rozhodné době vůči osobě blízké není podmíněno tím, zda tato osoba věděla o tom, zda v době učinění úkonu byl dlužník v úpadku, ani tím, že dlužník měl úmysl zpochybněným úkonem zkrátit uspokojení svých věřitelů. Za situace, kdy hlavním sporným bodem bylo posouzení neúčinnosti plateb provedených v období od 26.8.2011 do 22.1.2014 v celkové výši 79 316 125,12 Kč nebo zda mohlo být vůbec odporováno těmto právním -19-

úkonům, když, jak již uvedeno shora, skutkový stav ohledně provedených plateb dlužníkem žalovanému účastníky řízení zpochybňován nebyl. Soud se nejprve zabýval otázkou vzájemné propojenosti žalovaného a dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659. Z předloženého výpisu z obchodního rejstříku žalovaného i jeho mateřské společnosti nebylo jakékoli propojení mezi dlužníkem BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, a žalovaným prokázáno. Tvrzení žalobce ohledně koncernu s ohledem na provázanost žalovaného a dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, kdy tento měl být ovládanou osobou právě žalovaným je naprosto nedůvodné a tato otázka již byla vyřešena nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 1834/10, přičemž pokud jde o tento konkrétní případ, tak i zde žalobce pouze tvrdí, že dlužník BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, byl s ohledem na finanční závislost na žalovaném v postavení osoby ovládané, což ale nebylo nijak prokázáno, když šlo mezi žalovaným a dlužníkem o typický obchodně právní vztah a vztah založený na poskytnutí úvěru. Žalobci se nepodařilo toto prokázat ani smlouvami o postoupení pohledávek, kdy sám žalobce za neúčinný právní úkon jednoznačně nepovažoval, když vůči nim odpůrčí žalobu nepodal. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že proti takovémuto výkladu stojí i ustanovení zákona o korporacích, které toto propojení ani v současné době neobsahují. Vzhledem k tomu, že jakékoli propojení žalovaného a dlužníka nebylo prokázáno, zabýval se soud dále otázkou lhůty k uplatnění neúčinnosti právního úkonu dlužníka. Insolvenční zákon jasně stanoví lhůtu, ve které lze odporovat zvýhodňujícímu právnímu úkonu, a to v případě, že tento úkon byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Protože žalobce v daném případě neprokázal, že by žalovaný byl ve vztahu k dlužníkovi osobou blízkou nebo by s ní tvořil koncern, kdy je zřejmé, že žalovaný a dlužník spolu netvořili koncern, ale ani fakticky neměl žalovaný možnost ovlivnit chování dlužníka, nemohl společnost dlužníka řídit či nějak významně ovlivňovat a prosazovat se ve vedení společnosti, nejedná se tedy o koncern, a proto se vztahuje na odporovatelnost právního úkonu, tedy plateb učiněných ve prospěch žalovaného provedených v období od 26. srpna 2011 do 24. března 2013, lhůta jednoho roku, když insolvenční řízení ve věci dlužníka BRANALDI s.r.o., se sídlem 250 00 Brandýs nad Labem, Brázdimská 2236, IČO 251 10 659, bylo zahájeno dne 25. března 2014. Všechny předmětné platby od 26. srpna 2011 do 24. března 2013 tedy byly provedeny před více jak rokem před zahájením insolvenčního řízení, a proto těmto právním úkonům nelze odporovat. Dále se tedy soud již nezabýval tím, zda tyto platby byly zvýhodňujícími právními úkony, neboť odporovat lze pouze takovým zvýhodňujícím právním úkonům, které byly učiněny v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení a tato podmínka splněna nebyla. Co se týče plateb provedených v období od 25. března 2013 do 22. ledna 2014, tedy v období 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, kdy již nesporně byl dlužník v úpadkové situaci s ohledem na problémy s rozjezdem nové linky, posuzoval soud, zda šlo o zvýhodňující právní jednání. Soud má za to, že bylo prokázáno, že tyto platby dlužníka vůči žalovanému nebyly zvýhodňujícími právními úkony, když, jak vyplynulo s dokazování, dlužník v tomto období prováděl platby nejen na účet žalovaného, ale mnoho plateb provedl dlužník vůči více věřitelům, a nejen ve prospěch žalovaného, čímž by ho zvýhodnil, ale dlužník uspokojoval poměrně více svých věřitelů, čímž je zcela vyvráceno tvrzení žalobce, že by se jednalo o zvýhodňující právní úkony, když ve vztahu k ostatním věřitelům, jež uspokojoval, žaloby na neúčinnost těchto plateb nepodal. Z předložených přehledů výplat jednotlivým věřitelům -20-vyplynulo, že dlužník uspokojoval pohledávky všech svých věřitelů, přičemž % uspokojení se u jednotlivých věřitelů lišilo, avšak z přehledu je zřejmé, že žalovanému sice uhradil 100 % jeho pohledávek, přičemž někteří věřitelé byli uspokojeni v nižších procentech a někteří vůbec, ale další věřitelé byli také uspokojeni zcela a někteří ve vysokém procentuálním uspokojení, kdy věřitel Agentura Pancéř s.r.o., byl uspokojen ve výši 93 %, Agentura Sarah s.r.o., ve výši 51%, Achilles Cz s.r.o., ve výši 62 %, Apis Spolka z.o.o., ve výši 64 %, BeA CS s.r.o., ve výši 89 %, Branaldi Fft. ve výši 72 %, Buehnen Polska Sp, z.o.o., ve výši 94 %, Burea Veritas Czech Republic ve výši 66 %, Care Car a.s., ve výši 82 %, CITO CZ s.r.o., ve výši 73 %, CNI Tisk Servis s.r.o., ve výši 63 %, CWS-boco Česká republika s.r.o., ve výši 59 %, Deloitte Advisory s.r.o., ve výši 91 %, Deutsche Leasing ČR spol. s.r.o., ve výši 100 %, DKK Stav s.r.o., ve výši 77 %, DS Smith Packaging, ve výši 72 %, Euroform Group s.r.o., ve výši 43 %, Feifer-kovovýroba spol. s r.o., ve výši 72 %, Ferona Thyssen Plastics ve výši 77 %, Ferratt International Czech s.r.o., ve výši 89 %, FH Technik spol. s r.o., ve výši 50 %, Firtas Polytechnik s.r.o., ve výši 0 %, Flaga s.r.o., ve výši 100 %, Fujifilm Europe GmbH, ve výši 72 %, Gorsaco s.r.o., ve výši 60 %, HaWe systems s.r.o., ve výši 99 %, Hoffman Žižák spol. s r.o., ve výši 84 %, HSW Signall s.r.o., ve výši 89 %., Rudolf Chmela st. ve výši 89 %, Inchema s.r.o., ve výši 67 %, Investiční a majetková a.s., ve výši 83 %, Iva Vodáková-Durabo, ve výši 65 %, Jan Mihuc, ve výši 70 %, Jaroslav Tichý-Auto Tichý, ve výši 81 %, Jídelna Popelka s.r.o., ve výši 80 %, Karel Kaňák s.r.o., ve výši 97 %, Michael Huber CZ s.r.o., ve výši 73 %, Obaly Bohemia s.r.o., ve výši 46 %, Petr Klabík, ve výši 86 %, Plastform Brno, s.r.o., ve výši 83 %, Purum s.r.o., ve výši 73 %, Rödl & Partner v.o.s., ve výši 89 %, Rollatech CZ s.r.o., ve výši 86 %, Smero spol. s r.o., ve výši 69 %, T. O. M. pneu s.r.o., ve výši 85 %, Tauri CZ s.r.o., ve výši 78 %, Technology s.r.o., ve výši 67 %, Tetronik, v.d., ve výši 80 %, Toyota materiál handling CZ s.r.o, ve výši 73 %, Unipress s.r.o., ve výši 62 %, URS Inspekce s.r.o., 52 %, Václav Tupý profiprint Kolín, ve výši 88 %, Valido Pre-press s.r.o., ve výši 80 %, VGD-Audit s.r.o., ve výši 50 %, Wrap Solution s.r.o., ve výši 70 %. Z tohoto přehledu, který plně koresponduje s výpisy z účtů dlužníka, které jsou na CD založeny ve spise, není proto zřejmé, na základě čeho žalobce dovodil, že dlužník nadmíru zvýhodňoval žalovaného. Toto nebylo prokázáno ani smlouvami, kterými žalovaný s dlužníkem dozajistili pohledávky žalovaného v době, kdy docházelo k prodlevám s placením leasingu, kdy nutno konstatovat, že jde o zcela běžný úkon v obchodních vztazích za situace, kdy žalovaný poskytoval dlužníkovi výrazné výhody ponecháním předmětu leasingu k provozu i v době, kdy již splátky nebyly pravidelně a v plné výši hrazeny. Protože se žalobci nepodařilo prokázat, že by se v tomto případě jednalo o zvýhodňující právní úkon, je zcela zřejmé, že právní úkony-platby byly učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, když tyto platby byly leasingovými splátkami a dlužník po celou dobu mohl užívat předměty leasingu, je zcela zřejmé, že pokud by platby neprobíhaly, dlužník by nemohl užívat předměty leasingu, žalovaný, pokud by postupoval s péčí řádného hospodáře, by musel činit kroky k tomu, aby danou situaci, kdy by nebyly hrazeny leasingové splátky, určitých způsobem vyřešil podle podmínek smlouvy o finančním leasingu, což by vedlo k ukončení provozu dlužníka již mnohem dříve. Je zcela zřejmé, že by bylo nehospodárné, aby dlužník využíval předměty leasingu bezplatně, dlužník proto hradil splátky leasingu, neboť předměty leasingu byly bezpodmínečně nutné k zajištění jeho výrobní činnosti. Dlužník tedy obdržel za své platby přiměřené protiplnění a tím bylo užívání předmětů leasingu, které navíc obdržel a využíval dříve, než docházelo k platbám ve prospěch žalovaného. Protiplnění je v tomto případě naprosto nesporné, neboť žalovaný tím že poskytl dlužníkovi v rámci leasingových smluv uvedené strojové vybavení provozu dlužníka, tomuto -21-umožnil provoz a tím vytváření zisku a příjmů, ze kterých následně uhrazoval nejen pohledávky žalovaného, ale jak uvedeno výše i mnoha dalších věřitelů, kdy bez této technologie by dlužník vůbec nemohl podnikat. Soud vycházel i z toho, že ke zmenšení majetku dlužníka zásadně nemůže dojít v případech tzv. ekvivalentních právních úkonů, o které jde tehdy, jestliže za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty se dlužníku opravdu (reálně) dostala jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada. A takovéto plnění ze strany žalovaného bylo nesporně prokázáno uzavřenými leasingovými smlouvami a smlouvou o úvěru, které byly uzavřeny jednoznačně ještě, když dlužník v úpadku nebyl. Nelze přehlédnout, že pokud by se soud ztotožnil s názorem žalobce, že dlužník by žalovanému v jím uplatňovaném období neměl platit vůbec nic (což by bylo zcela nepochopitelné, když plnil i mnoha dalším věřitelům), pak by bylo zcela jednoznačné, že by došlo k ukončení provozu závodu dlužníka, neboť předmětné zařízení, které žalovaný dlužníkovi poskytl na základě leasingových smluv, byla základními výrobními prostředky dlužníka, bez kterých by musel svoji podnikatelskou činnost ukončit. Pokud tedy měl žalobce za to, že dlužník neměl platit vůbec žádnému z věřitelů, pak měl ale zároveň podat odpůrčí žalobu i na všechny věřitele, kterým dlužník plnil, neboť i těmito platbami by pak dlužník zkracoval uspokojení svých věřitelů. Z podaných odpůrčích žalob vyplývá, že si žalobce vybral pouze věřitele dlužníka, kteří bezprostředně zabezpečovali provoz jeho závodu a ostatní věřitele, kterým dlužník rovněž poskytoval platby a to i ve výši než 90% ponechal zcela bez povšimnutí. O úpadku dlužníka pak lze hovořit až na konci roku 2013, což jednak vyplývá z přihlášek věřitelů v insolvenčním řízení dlužníka, které jsou zveřejněny ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku a není třeba je dokazovat, ze kterých je zcela zřejmé, že naprostá většina dluhů dlužníka je z období konce roku 2013 a navíc byl dlužníkovi ještě v roce 2012 poskytnut úvěr PPF bankou a.s., který měl zajistit konsolidaci provozu dlužníka, k čemuž však v následném období nedošlo, avšak poté měl dlužník dostatek finančních prostředků a jeho finanční situace nebyla poté natolik kritická, aby se mohlo hovořit o úpadku. Pokud pak jde o přihlášené pohledávky žalovaného, které žalobce na přezkumném jednání popřel, pak tyto byly předmětem žaloby vedené u zdejšího soudu pod. sp. zn. 68 ICm 2963/2014, pak s ohledem na předání předmětu leasingu, ze kterého přihlášené sporné pohledávky žalovaného pocházeli, další osobě, která řádně hradila leasingové splátky, vzal žalobce žalobu zpět a tyto již nejsou předmětem tohoto řízení, proto ani z těchto by žalovaný nemohl mít žádný prospěch na úkon ostatních věřitelů. Rovněž nelze zpochybnit ani výše splátek jak z leasingových smluv, tak ze smlouvy o úvěru, když tyto byly naprosto odpovídající době jejich uzavření a ani v tomto směru nelze v tomto spatřovat jakékoli zvýhodnění žalovaného. Totéž platí i o úvěru, který byl dlužníkovi poskytnut žalovaným již v roce 2007, tedy v době, kdy ještě tento neměl vůbec žádné finanční problémy, jeho majetek nebyl zajištěn pro žádného jiného věřitele dlužníka a dlužník pouze prováděl pravidelné splátky tohoto úvěru. K tomu, aby bylo možné žalobě vyhovět, je třeba, aby bylo prokázáno, že nebýt sporných právních jednání, dostalo by se v rámci konkursu ostatním věřitelům vyššího uspokojení, přičemž dle ust. § 101 o.s.ř. tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru žalobce, což však nemohl s ohledem na přihlášenou pohledávku věřitele PPF banka a.s. ve výši 225 368 807,76 Kč prokázat, když hodnota veškerého majetku dlužníka dle soupisu majetkové podstaty zveřejněném v insolvenčním rejstříku je podstatně nižší. Smyslem žaloby na vyslovení neúčinnosti právních úkonů je zajistit, aby bylo do majetkové podstaty dlužníka vydáno původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, ovšem (logicky) tolik za předpokladu, že to pro podstatu a tudíž pro uspokojení pohledávek věřitelů bude (ekonomicky) výhodné. V poměrech projednávané věci to znamená porovnat, jaká by byla výše uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů včetně pohledávek žalované v -22-případě, že by postoupené pohledávky byly součástí majetkové podstaty, a v případě, že by to mu tak nebylo. Nelze ani přehlédnout, že primárním cílem insolvenčního řízení je dosažení co nejvyššího poměrného uspokojení všech věřitelů v daném insolvenčním řízení. Ve vztahu k řízení o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka a vydání plnění z těchto úkonů do majetkové podstaty je dán právní zájem přihlášených věřitelů na výsledku řízení, tj. na vítězství žalujícího insolvenčního správce, když ostatní věřitelé mají zájem na tom, jaký bude mít výsledek tohoto řízení dopad do jeho právního postavení, když výsledek sporu se promítne nepřímo i do právního postavení ostatních věřitelů, konkrétně by se mělo projevit v míře jejich uspokojení v insolvenčním řízení. Avšak žádný jiný věřitel než věřitel PPF banka a.s., neboť i v případě úspěchu žalobce v tomto řízení by ostatní věřitelé z tohoto žádný prospěch neměli, když veškerý majetek, včetně pohledávek, má zajištěn právě věřitel PPF banka a.s., jemuž dlužník z titulu poskytnutých úvěrů v roce 2012, jak vyplývá z insolvenčního spisu veřejně přístupném v insolvenčním rejstříku a tudíž bez nutnosti dokazování, tedy mnohem později než úvěr poskytnutý žalovaným, rovněž plnil, ale ani u tohoto věřitele žalobce platby nezpochybnil. Rovněž se žalobci nepodařilo prokázat, že by v daném případě šlo o neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů, kdy jde o právní jednání, jimiž došlo k úmyslnému zkrácení dlužníkových věřitelů. V tomto případě je nutno splnit znaky této neúčinnosti a to 1) následek, subjektivní stránku dlužníka subjektivní stránka osoby, v jejíž prospěch bylo zkracující právní jednání učiněno. S ohledem na výše uvedené zde pak nepřipadá použití § 242 odst. 2 IZ. Protože se nejednalo v případě žalovaného o osobu blízkou a netvoří s dlužníkem koncern, leží tíže důkazního břemene na insolvenčním správci, který musí úmysl prokázat, což se žalobci v žádném případě nepodařilo. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu žalobce na určení neúčinnosti právních úkonů-plateb provedených ve prospěch žalovaného v období od 26. srpna 2011 do 22. ledna 2014, zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ust.§ 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšnému žalovanému vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů v řízení ve výši 15 500,-Kč za 5 právní úkony (převzetí, 2 x vyjádření, 2 x účast na jednání) po 3 100,-Kč z tarifní hodnoty 50 000,-Kč ( § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 500,-Kč za 5 úkonů po 300,-Kč, celkem tedy ve výši 17 000,-Kč, což s připočtením 21% DPH činí celkem 20 570,-Kč.

V Praze dne 14. září 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová