68 ICm 1071/2016
68 ICm 1071/2016-37 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 5998/2015-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny F r o n c C h a l u p e c k é, se sídlem 102 00 Praha, Zemské právo 1574/3, insolvenčního správce dlužníka Marcela Dohnala, bytem 250 82 Úvaly, Dalmatská 1741, zastoupena Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem 190 00 Praha 9-Vysočany, Pod pekárnami 245/10, proti žalované Renátě D o h n a l o v é, nar. 26.4.1964, bytem 674 01 Třebíč, Zahraničního odboje 953/13,

o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že právní úkon převodu nemovitosti ohledně spoluvlastnického podílu jedné poloviny na bytové jednotce č. 953/75 ve druhém nadzemním podlaží v budově Borovina čp. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133, vše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsané na LV č. 8973 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště v Třebíči, spoluvlastnického podílu ve výši 7/1368 na společných částech budovy Borovina č.p. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133 a na pozemnku č. parc. st. 133, vše isir.justi ce.cz -2-KSPHvše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsáno na LV 8403 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Třebíč darovací smlouvou ze dne 26.5.2014 uzavřenou mezi žalovanou a dlužníkem Marcelem anonymizovano , anonymizovano , IČO 744 74 014, bytem 614 00 Brno, Nováčkova 401/53, je vůči věřitelům n e ú č i n n ý .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladu řízení k rukám Mgr. Ing. Petry Bělicové, advokátky se sídlem Praha 9-Vysočany, Pod Pekárnami 245/10, částku 12.342,-Kč do 3 dnů o právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Praze, Praha 5, náměstí Kinských 5, soudní poplatek ve výši 2 000,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala žalobu na určení neúčinnost právního úkonu, a to na neúčinnost uzavření darovací smlouvy mezi žalovanou a dlužníkem. Žalovaná s dlužníkem uzavřela dne 26. května 2014 darovací smlouvu ve formě notářského zápisu NZ 528/2014, u notáře JUDr. Miroslava Michálka, kdy dlužník bezúplatně převedl na žalovanou spoluvlastnického podílu jedné poloviny na bytové jednotce č. 953/75 ve druhém nadzemním podlaží v budově Borovina čp. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133, vše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsané na LV č. 8973 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště v Třebíči, spoluvlastnického podílu ve výši 7/1368 na společných částech budovy Borovina č.p. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133. a na pozemku č. parc. st. 133, vše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsáno na LV 8403 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Třebíč. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že vzhledem k tomu, že mezi dlužníkem a žalovanou došlo k bezúplatnému převodu nemovitého majetku, je zcela jasné, že dlužník tímto úkonem bez přiměřeného plnění zkrátil uspokojení svých věřitelů. Pokud by dlužník majetek řádně prodal za cenu obvyklou, bylo by možné věřitele dlužníka uspokojit alespoň v poměrné výši. Ze seznamu pohledávek sestaveného žalobkyní vyplývá, že již ke dni uzavření smlouvy byl dlužník v plném rozsahu zavázán k úhradě pohledávek věřitelů. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná je matkou dlužníka, tudíž je nastolena domněnka úpadku dlužníka dle § 240 a § 241 odst. 2 IZ. Právní úkon byl učiněn ve lhůtě 3 let před zahájením insolvenčního řízení. S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby soud určil, že uzavřená darovací smlouva je vůči majetkové podstatě neúčinným právním úkonem.

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává, uvedla, že spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem nabyla v dobré víře a v době jejího nabytí jí nebyly známy žádné okolnosti, kterými je žaloba odůvodněna. Žalovaná uvedla, -3-KSPHže se domnívá, že se nejedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění s odkazem na ustanovení § 240 odst. 4 písm. c) insolvenčního zákona. S ohledem na shora uvedené navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 9. března 2015 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Marcela Dohnala, anonymizovano , IČO 744 74 014, bytem 614 00 Brno, Nováčkova 401/53, že usnesením č. j. KSPH 68 INS 5998/2015-A-15 ze dne 18. září 2015 soud zjistil úpadek dlužníka Marcela Dohnala, anonymizovano , IČO 744 74 014, bytem 614 00 Brno, Nováčkova 401/53, a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 68 INS 5998/2015-B-15 ze dne 11. března 2016 schválil soud plnění oddlužení splátkovým kalendářem, že žalovaná uzavřela dne 26. května 2014 darovací smlouvu ohledně spoluvlastnického podílu jedné poloviny na bytové jednotce č. 953/75 ve druhém nadzemním podlaží v budově Borovina čp. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133, vše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsané na LV č. 8973 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště v Třebíči, spoluvlastnického podílu ve výši 7/1368 na společných částech budovy Borovina č.p. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133. a na pozemku č. parc. st. 133, vše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsáno na LV 8403 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Třebíč, že žalobkyně-insolvenční správce podal žalobu na neúčinnost právního úkonu dne 1. dubna 2016, tedy včas, že žalovaná v současné době je vlastníkem předmětného bytu.

Soud na základě provedených důkazů zjistil ze seznamu přihlášených pohledávek dlužníka Marcela Dohnala, že dlužník má 6 věřitelů, u kterých má závazky v celkové výši 4 144 203,91 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 26.05.2014 bylo zjištěno, že žalovaná a dlužník vlastnili každý jednu polovinu bytové jednotky č. 953/75 ve druhém nadzemním podlaží v budově Borovina čp. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133, vše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsané na LV č. 8973 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště v Třebíči, spoluvlastnického podílu ve výši 7/1368 na společných částech budovy Borovina č.p. 947, 948, 949, 950, 951, 952, 953, 954, 955, 956, 957, postavené na pozemku č. parc. st. 133 a na pozemku č. parc. st. 133, vše v k.ú Řípov, obec Třebíč, zapsáno na LV 8403 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Třebíč, kdy dlužník svoji ideální polovinu předmětných nemovitostí darovací smlouvou ze dne 26. května 2014. Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že dlužník měl již v roce 2013 splatné, ale již i vykonatelné pohledávky, například závazek u Československé obchodní banky a.s., měl dlužník závazek ve výši 1 193 427,27, kdy byl vydán Směnečný platební rozkaz dne 18. listopadu 2013, závazek u O2 Czech Republic, a.s., IČO 601 93 336, ve výši 13 747,39 Kč, který byl za období v roce 2013 a závazek u Komerční banky a.s., ve výši 281 415,02 Kč, který byl splatný v roce 2013.

Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se -4-KSPHzahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

Podle § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle § 240 odst. 4 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Podle § 242 odst. 2 IZ má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

Podle § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Podle § 22 odst. 1 NOZ, osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen partner ); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci se soud nejdříve zabýval otázkou osoby blízké. Jak vyplývá z ustanovení § 22 odst. 1 NOZ, pak vztah matky a syna je nesporně -5-KSPHvztahem osob blízkých a z tohoto závěru musel proto soud dále vycházet, v důsledku čehož má za to, že je žaloba důvodná. Právní úprava obsažená v insolvenčním zákoně v ustanoveních § 235 až § 243 je právní úpravou komplexní. Institut neúčinnosti právních úkonů nahrazuje v insolvenčním řízení institut odporovatelnosti upravený v ustanovení § 42a občanského zákoníku, z čehož vyplývá, že úprava obsažená v občanském zákoníku se neprosadí. Nelze tedy aplikovat ani tu její část, která-v mimoinsolvenčních poměrech-umožňuje žalovanému (je-li jím osoba dlužníkovi blízká) ubránit se odpůrčí žalobě, když prokáže, že úmysl dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nemohl i při náležité pečlivosti poznat. K naplnění skutkové podstaty ustanovení § 240 insolvenčního zákona se nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění zpochybněného právního úkonu v úpadku (nebo že tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku). Jde-li o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, předpokládá. Osoba dlužníku blízká u této skutkové podstaty neúčinnosti právního úkonu nemá jinou možnost obrany než prokázat, že dlužník v době uskutečnění tohoto právního úkonu nebyl v úpadku. Posouzení takového právního úkonu učiněného dlužníkem v rozhodné době vůči osobě blízké není podmíněno tím, zda tato osoba věděla o tom, zda v době učinění úkonu byl dlužník v úpadku, ani tím, že dlužník měl úmysl zpochybněným úkonem zkrátit uspokojení svých věřitelů. Jde-li (jako v této věci) o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, předpokládá. Bylo proto na žalované, chtěla-li se odpůrčí žalobě ubránit, aby tvrdila a prokázala, že dlužník v době uzavření darovací smlouvy nebyl v úpadku, což se jí nepodařilo, neboť se se synem-dlužníkem stýkala minimálně, na nic se jej neptala, nezajímala se o jeho finanční situaci, když smyslem úpravy neúčinnosti právních úkonů dlužníka v insolvenčním zákoně naopak je, aby se osoba dlužníku blízká při právních úkonech s dlužníkem přesvědčila, že je dlužník nečiní v době, kdy je v úpadku, a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony (nepřijímala podle nich plnění) na újmu práv věřitelů dlužníka. Jestliže se tak nezachová, musí být srozuměna s tím, že tento úkon bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka insolvenčním správcem zpochybněn. Je proto nesporné, že dlužník poskytl plnění-daroval nemovitosti-bezúplatně, a vzhledem k tomu, že obdarovaným subjektem (žalovaným) byla matka dlužníka, tedy osoba blízká (§ 22 odst. 1 NOZ ve znění účinném v době uzavření darovací smlouvy), je neúčinnost daného darování jako neúčinnost právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle ustanovení § 240 insolvenčního zákona, když zákon v takovém případě konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že právní úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku (§ 240 odst. 2 věta druhá insolvenčního zákona). Insolvenční zákon přitom jasně stanoví lhůtu, ve které lze odporovat právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění, a to v případě, že tento úkon byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké, kdy v tomto případě je zcela zřejmé, že se jednalo o osobu blízkou, neboť předmětné nemovitosti dlužník daroval své matce. Je tedy prokázané, že dlužník a žalovaná jsou osoby blízké, a proto lze tomuto právnímu úkonu odporovat, neboť tento byl proveden dne 26. května 2014 a insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 9. března 2015. Právní úkon tedy byl učiněn ve lhůtě 3 let před zahájením insolvenčního řízení. Soud má za to, že bylo prokázáno, že se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, když dlužník převedl na žalovanou polovinu nemovitosti bezúplatně, v době, kdy již dlužníkovi bylo známo, že má věřitele s pohledávkami, které není schopen hradit, kdy dle seznamu přihlášených pohledávek měl dlužník již splatné, ale již i vykonatelné pohledávky, například závazek u Československé obchodní banky a.s., měl dlužník závazek ve výši 1 193 427,27 Kč, kdy byl vydán Směnečný platební rozkaz dne 18. listopadu 2013, závazek -6-KSPHu O2 Czech Republic, a.s., IČO 601 93 336, ve výši 13 747,39 Kč, který byl za období v roce 2013 a závazek u Komerční banky a.s., ve výši 281 415,02 Kč, který byl splatný v roce 2013. Dle názoru soudu se zároveň na tento případ vztahuje i ustanovení § 242 insolvenčního zákona, kdy se navíc jedná i o právní úkon, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení svých věřitelů, kdy žalovaná neprokázala, že by dlužníkův úmysl jí nebyl znám. Ze strany dlužníka se jedná o úmyslné zkrácení věřitelů, neboť již v roce 2013 nebyl schopen hradit své splatné závazky, a až v roce 2014 bezúplatně převedl polovinu nemovitostí na žalovanou, přičemž hodnota této ideální poloviny činila i v době převodu částku mnohonásobně nižší než jsou přihlášené pohledávky dlužníka. Soud proto žalobě vyhověl, neboť má za to, že se jednalo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, navíc o právní úkon, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení svých věřitelů, a proto určil, že daný právní úkon-darovací smlouva, je vůči věřitelům neúčinným právním úkonem.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalobkyni vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů v řízení ve výši 9 300,-Kč za 3 právní úkony (převzetí, žaloba, účast na jednání) po 3 100,-Kč z tarifní hodnoty 50 000,-Kč ( § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,-Kč za 3 úkonů po 300,-Kč, celkem tedy ve výši 10 200,-Kč, což s připočtením 21% DPH činí celkem 12 342,-Kč.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně je osoba, která je osvobozena od placení soudních poplatků a soud jejímu návrhu v plném rozsahu vyhověl, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek na žalovaného, který v daném incidenčním řízení neuspěl. Proto soud rozhodl, jak je shora uvedeno a uložil tuto povinnost žalovanému.

V Praze dne 19. října 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová