68 ICm 102/2016
68 ICm 102/2016-26 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 68 INS 17629/2015-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobkyně Citibank Europe plc, založená a existující podle irského práva, se sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, registrovaná v rejstříku společností v Irské republice pod č. 132781, podnikající na území ČR pomocí Citibank Europe plc. organizační složka, se sídlem 158 02 Praha 5-Stodůlky, Bulharova 2641/14, IČO 281 98 131, proti žalovanému Ing. Tomáši Z ů z o v i, se sídlem 101 00 Praha 10, Kodaňská 45, insolvenčnímu správci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem 281 02 Cerhenice, Polní 400,

o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně ve výši 8.445,80 Kč a ve výši 5.783,80 Kč s titulu náhrady nákladů exekučního řízení, přihlášené v insolvenčním řízení dlužníků a) Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem 281 02 Cerhenice, Polní 400, IČO 708 12 616, b) Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem 281 02 Cerhenice, Polní 400, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 17629/2015, j e p o p r á v u .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz -2-

Odůvodnění:

Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu na určení pravosti popřené pohledávky. Žalobkyně uvedla, že dne 17.12.2015 obdržela vyrozumění insolvenčního správce o dílčím popření přihlášené pohledávky co do pravosti a výše. Tato část přihlášené pohledávky představuje částku odpovídající nákladům právního zastoupení žalobkyně v exekučním řízení z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 8.445,80 Kč a částku odpovídající nákladům právního zastoupení žalobkyně v exekučním řízení z dílčí pohledávky č. 2 ve výši 5.783,80 Kč. Popření nákladů právního zastoupení v exekučním řízení insolvenční správce odůvodnil tím, že nárok na náklady oprávněného v exekučním řízení vzniká až právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dle žalovaného po zahájení insolvenčního řízení není takový příkaz možné vydat a pokud je vydán, nemůže mít pro insolvenční řízení žádné důsledky. Žalovaný popřenou část pohledávky označil jako nevykonatelnou. Žalobkyně uvedla, že závěr insolvenčního správce o vzniku práva na náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení až pravomocným příkazem soudního exekutora není správný, neboť dle žalobkyně toto právo vzniká již pověřením soudního exekutora k provedení exekuce soudem; v případě pohledávky č. 1 pověřením soudního exekutora k provedení exekuce Okresního soudu v Kolíně ze dne 25.02.2014, č. j. 34 EXE 1242/2014-10. Bezprostředně po vydání předmětného pověření soudní exekutor vydal dne 04.03.2014 vyrozumění o zahájení exekuce, č. j. 124 EX 1276/14-12, ve kterém přesně vymezil vymáhanou povinnost, mimo jiné také náklady právního zastoupení ve výši 8.445,80 Kč. Výše těchto nákladů byla vyčíslena dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za dva úkony právní služby dle tarifní hodnoty ve výši 109.190,79 Kč. Dle vyrozumění soudního exekutora ze dne 04.12.2014, č. j. 124 EX 1276/14-71, byla dne 01.07.2014 vyznačena doložka provedení exekuce, jelikož marně uplynula lhůta dle ustanovení § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, k podání návrhu na zastavení exekuce, případně o tomto návrhu bylo již pravomocně rozhodnuto. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvedla, že po odeslání předmětné insolvenční přihlášky ze dne 08.09.2015 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 9.10.2015, č. j. 124 EX 1276/14-104, který nabyl právní moci dne 23.10.2015. Ve výše uvedeném příkazu soudní exekutor, obdobně jako ve svém vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 04.03.2014, vyčíslil náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení na částku ve výši 8 445,80 Kč. Ohledně pohledávky č. 2 žalobkyně uvedla, že bezprostředně po vydání předmětného pověření soudní exekutor vydal dne 11.05.2015 vyrozumění o zahájení exekuce, č. j. 124 EX 4485/15-11, ve kterém přesně vymezil vymáhanou povinnost, mimo jiné také náklady právního zastoupení ve výši 5.783,80 Kč. Výše těchto nákladů byla vyčíslena dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za dva úkony právní služby dle tarifní hodnoty ve výši 44.006,86 Kč. Dle vyrozumění soudního exekutora ze dne 06.01.2016, č. j. 124 EX 4485/15-54, byla dne 17.07.2015 vyznačena doložka provedení exekuce, jelikož marně uplynula lhůta dle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu k podání návrhu na zastavení exekuce, případně o tomto návrhu bylo již pravomocně rozhodnuto. Žalobkyně uvedla, že v obdobné věci již bylo rozhodováno Vrchním soudem v Praze dne 6.11.2014 pod sp. zn. 129 ICm 1423/2013, kdy soud dospěl mimo jiné k závěru, že v situaci, kdy bylo vyhověno návrhu žalobkyně na nařízení exekuce, vzniklo jí rovněž -3-právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v exekučním řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem. Soud přitom vycházel zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikovaného pod R 31/2006, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že nařízení exekuce-ač to výslovně uvedeno není-se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů oprávněného, a to bez toho, že by byly specifikovány. V situaci, kdy pak insolvenční správce popřel pohledávku odpovídající výši náhrady nákladů právního zastoupení v exekučním řízení pouze z toho důvodu, že k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce došlo až po zahájení insolvenčního řízení, aniž by však současně popřel samotné poskytnutí právní služby, dovodil Vrchní soud, že žalobkyni nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení vznikl-náklady, které totiž za účelem vymožení své pravomocně přiznané pohledávky musela vynaložit, byly vynaloženy zcela účelně. Pokud se pak jednalo o stanovení výše vzniklých nákladů, Vrchní soud v Praze ve výše uvedeném rozhodnutí uzavřel, že při rozhodování o výši odměny za zastupování advokátem nutno aplikovat příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to dle znění účinného v době poskytnutí právní služby. S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce, aby soud určil, že jeho přihlášené pohledávky jsou po právu.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s tvrzeními žalobkyně nesouhlasí, dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.03.2008 sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 je příkaz k úhradě nákladů exekuce ve spojení s vyrozuměním o nařízení exekuce ,,exekučním titulem, kterým se v exekučním řízení o němž byl vydán máme s odvoláním na ust. 51 odst. 1 ex. řádu odůvodněně za to, že vymožením pohledávky založené příkazem k úhradě nákladů exekuce v insolvenčním řízení exekuční řád neupravuje. Podle konstantní judikatury (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2012 č. j. 103 VSPH 111/2012-29), jediným případem, kdy v průběhu insolvenčního řízení může exekutor uspokojit náklady exekuce upravuje ustanovení § 46 odst. 7 ex. ř. a to v situaci, kdy před zahájením insolvenčního řízení má exekutor k dispozici výtěžek z něhož lze náklady exekuce vymoci, a to v exekučním řízení samotném. Žalovaný je toho názoru, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že Příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 9.10.2015 s doložkou právní moci ke dni 23.10.2015 byl vydán až po prohlášení konkursu, což je v přímém rozporu s ust. § 140 e) IZ. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný, aby soud žalobu žalobce zamítl.

Účastníci učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že insolvenčním návrhem spojeným s insolvenčním návrhem na povolení oddlužení bylo dne 7. července 2015 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka a) Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem 281 02 Cerhenice, Polní 400, IČO 708 12 616, b) Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Polní 400, 281 02 Cerhenice, že usnesením č. j. KSPH 68 INS 4669/2015-A-19 ze dne 7. září 2015 soud zjistil úpadek dlužníků a usnesením č. j. KSPH 68 INS 4669/2015-B-20 ze dne 12. srpna 2016 povolil řešení tohoto úpadku oddlužením, že žalobce dne 9. září 2015 podal přihlášku do insolvenčního řízení, že žalovaný-insolvenční správce dne 17. prosince 2015 na přezkumném jednání přihlášenou pohledávku žalobce a to pohledávku č. 1-uznal ve výši 202.151,90 Kč, popřel ve výši 8.445,80 Kč a pohledávku č. 2-uznal ve výši 81.078,50 Kč, popřel ve výši 5.783,80 Kč, že žalovaný doručil dne 18.12.2015 zástupci žalobce výzvu k podání incidenční žaloby, kterou žalobce podal dne 13. ledna 2016, tedy včas. -4- Soud provedl důkaz vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 11.5.2015 č. j. 124 EX 4485/15-11, ze kterého zjistil, že v tomto řízení byla vymáhána i částka 5 783,80 Kč jako náklady právního zastoupení a vyrozumění o vyznačení doložky provedení exekuce ze dne 6.1.2016, vyrozumění o vyznačení doložky provedení exekuce a o právní moci exekučního příkazu ze dne 4.12.2014 č. j. 124 EX 1276/14-71, příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 124 EX 1276/14-104 ze dne 9.10.2015, kterým soudní exekutor rozhodl, že povinný je povinen uhradit mimo jiné částku 8 445,80 Kč, jako náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení.

Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) věty prvé IZ lze výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Podle § 109 odst. 6 IZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť.

Na základě shora uvedeného, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, když skutkový stav věci mezi účastníky sporný nebyl, sporným zůstalo pouze právní posouzení, zda přihlášená a popřená pohledávka je po právní stránce po právu. V daném případě soud zastává názor, že po zahájení insolvenčního řízení, v tomto případě dne -5-7. července 2015, již exekutor nemůže vydávat příkaz k náhradě nákladů exekuce, neboť je zde nutno aplikovat ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, které stanoví, že nelze nařídit, zahájit ani provést exekuci po zahájení insolvenčního řízení. Vydáním příkazu k náhradě nákladů exekuce dne 9. září 2015 exekutor prováděl exekuci v rozporu s tímto ustanovením, a proto se k tomuto rozhodnutí nepřihlíží. Pokud exekutor po zahájení insolvenčního řízení vydá příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž rozhodne i o nákladech oprávněného, jedná se o nepřípustné provádění exekuce (dle rozsudku Vrchního soud v Praze ze dne 6. listopadu 2014 č. j. 102 VSPH 359/2013-59). ,,Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí publikovaném pod R 31/2006 konstatoval, že nařízení exekuce-ač výslovně neuvedeno-se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů oprávněného (ust. § 87 odst. 2 EŘ), a to bez toho, že (by) byly specifikovány. Tamtéž dodal, že obdobou postupu soudu v řízení o výkon rozhodnutí (kdy soud ukládá postupně další povinnosti k náhradě nákladů, aniž určil lhůtu k plnění, případně je jen co do výše určuje), je v exekučním řízení postup prostřednictvím institutu příkazu k úhradě nákladů exekuce podle ust. § 88 EŘ, k jehož vydání je povolán exekutor. Z pohledu zásad ovládajících rozhodování o nákladech v nalézacím řízení se také zde (stejně jako v řízení o výkon rozhodnutí) vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (srov. ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.), neboť nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. " Je zřejmé, že žalobkyně má nárok na úhradu nákladů řízení, avšak se jich nemůže domáhat na základě příkazu k úhradě exekuce, kterým byl vydán až po zahájení insolvenčního řízení. Na základě výše uvedeného soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni v situaci, kdy bylo vyhověno jejímu návrhu na nařízení exekuce, vzniklo právo na náhradu nákladů v exekučním řízení účelně vynaložených k vymáhání pohledávek, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v exekučním řízení. Žalovaný nezpochybňoval to, že žalobkyni náklady na právní zastoupení vznikly, pouze, že nárok na náhradu těchto nákladů vzniká až právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce. Z výše uvedené judikatury jasně vyplývá, že tento nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení vzniká však již nařízením exekuce. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, že pohledávka žalobkyně ve výši 8.445,80 Kč, kdy se vychází z tarifní hodnoty 109 190,79 Kč za dva úkony po 5 467,60 a ve výši 5.783,80 Kč z tarifní hodnoty 44 006,86 Kč dva úkony po 2 860,24 a náhrada paušálu, s titulu náhrady nákladů exekučního řízení, je po právu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15-ti dnů od jeho písemného doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 31. října 2016

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á samosoudkyně -6-

Kc!

Doruč:-zástupci žalobce do DS, není-li vz. I -zástupci žalovaného do DS, není-li vz. I

Zveřejnit v C vyhláškou