67 ICm 70/2016
č.j.: KSPH 67 ICm 70/2016-25 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 67 INS 16738/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudcem Tomášem Jirmáskem ve věci žalobce: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 294 14 873, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Opletalova 170, 284 01 Kutná Hora, proti žalovanému: Jan anonymizovano , nar. 15.6.1992, bytem Opletalova 170, 284 01 Kutná Hora, o určení neúčinnosti právního jednání, rozsudkem pro uznání,

takto:

I. U r č u j e s e , že Smlouva o převodu družstevního podílu v Okresním stavebním bytovém družstvu Kutná Hora, IČO: 002 28 478, se sídlem Kutná Hora, Karlov 13, uzavřená dne 13.6.2014 mezi dlužníkem Pavlem anonymizovano , anonymizovano , bytem Opletalova 170, 284 01 Kutná Hora a žalovaným Janem anonymizovano , nar. 15.6.1992, bytem Opletalova 170, 284 01 Kutná Hora, je vůči věřitelům dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano neúčinným právním úkonem.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8.228,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Alžběty Řeháčkové, advokátky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

I. Tvrzení žalobce (žalobní návrh)

[1] Žalobou podanou dne 8.1.2016 se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že Smlouva o převodu družstevního podílu v Okresním stavebním bytovém družstvu Kutná Hora, IČO: 002 28 478, se sídlem Kutná Hora, Karlov 13, uzavřená dne 13.6.2014 (dále jen Smlouva ) mezi dlužníkem Pavlem anonymizovano , anonymizovano , bytem Opletalova 170, 284 01 Kutná Hora (dále jen Dlužník ) a žalovaným Janem anonymizovano , nar. 15.6.1992, bytem Opletalova 170, 284 01 Kutná Hora, je vůči věřitelům dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano neúčinným právním úkonem.

[2] Žalobce uvedl, že dne 25.6.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci Dlužníka. Dne 2.7.2015 byl zjištěn úpadek Dlužníka, přičemž způsobem jeho řešení bylo zvoleno oddlužení. Současně byla insolvenční správkyní ustanovena společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4-Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00 (žalobce).

[3] Žalobce dále uvedl, že Dlužník a žalovaný jsou osobami blízkými (otec-syn) a družstevní podíl byl Smlouvou převeden bez přiměřeného protiplnění (1,-Kč), čímž byli zkráceni dlužníkovy věřitelé.

[4] Žalobce se dále domáhal proti žalovanému vydání družstevního podílu do majetkové podstaty. S ohledem na skutečnost, že k řízení o uvedeném nároku nejsou věcně příslušené krajské soudy, vyloučil soud usnesením č.j. KSPH-25 ze dne 15.11.2016 řízení o této části žaloby k samostatnému projednání a věc bude následně předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti.

II. Tvrzení žalovaného (žalobní obrana)

[5] Dne 16.3.2016 žalovaný sdělil, že mu nezbývá, než učiniti žalobu nespornou a sdělit, že po prostudování příslušných ustanovení insolvenčního zákona mi nezbývá jiné řešení, než se žalobou souhlasit, neb otec mi byt převedl před cca 1 rokem před jeho návrhem na insolvenci.

III. Právní úprava

[6] Podle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. 1, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. )

Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

[7] Podle ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odst. 2 citovaného ustanovení neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenč- ního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

[8] Podle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozič- ními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou. Podle odst. 3 citovaného ustanovení insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Podle odst. 4 citovaného ustanovení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

[9] Podle ust. § 240 odst. 1 insolvenčního zákona právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 3 citovaného ustanovení právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení

ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle odst. 4 citovaného ustanovení právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

IV. Právní posouzení věci

[10] S ohledem na skutečnost, že žalovaný s žalobou výslovně souhlasil (odst. 5), zákon v projednávané věci tento postup nevylučuje a uplatněný nárok neodporuje kogentním ustanovením právních předpisů, byly splněny podmínky pro postup podle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř., a soud proto o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání.

[11] Nad rámec uvedeného soud uvádí, že v případě řízení o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka v poměrech insolvenčního řízení (§ 235 a násl. insolvenčního zákona) se neuplatní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2009, sp.zn. 30 Cdo 2666/2007, podle kterého v řízení o určení neúčinnosti právního úkonu podle ust. § 42a obč. zák. 2 nemůže být vydán rozsudek pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř.

[12] Důvodem pro tento závěr soudu je skutečnost, že v řízení o určení neúčinnosti podle ust. § 42a obč. zák., je vedeno toliko mezi věřitelem a osobou, která z neúčinného úkonu měla prospěch, a jen mezi těmito osobami je rozhodnutí soudu závazné a současně tyto osoby mohou pojednat toliko o právech a povinnost vzájemných, tedy svých, nikoliv o právech a povinnostech týkajících se osob stojících mimo toto řízení (dlužníka). Naproti tomu insolvenční řízení (v jehož rámci je řízení o určení neúčinnosti projednáváno) je přímo účasten dlužník-ten má navíc v této věci omezená dispoziční oprávnění ve prospěch insolvenčního správce, který je i účastníkem samotného řízení o určení neúčinnosti. Dlužník tak-třebas zprostředkovně-je řízení účasten. Konečně rozhodnutí o určení neúčinnosti v insolvenčních poměrech je závazné nejen vůči insolvenčnímu správci a osobě, jež z neúčinného úkonu měla prospěch (žalovanému), ale rovněž i vůči dlužníkovi a všem jeho věřitelům (§ 164 insolvenčního zákona).

[13] Z uvedeného důvodu má tedy soud za to, že lze v dané věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť osoby, které tento rozsudek zavazuje, by o odpůrčím nároku mohly uzavřít dohodu (právě tato nemožnost byla důvodem pro shora citovaný zamítavý rozsudek Nejvyššího soudu).

2 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. )

V. Náklady řízení

[14] O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč žalobci (bod II. výroku), když náklady řízení se sestávají: ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3.100,-Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 50.000,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 Advokátního tarifu 3), přičemž žalobce učinil 2 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 Advokátního tarifu): -převzetí a příprava zastoupení a -účast na přípravném jednání před soudem dne 29.3.2016 ze 2 režijních paušálů po 300,-Kč jako náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 3 Advokátního tarifu) za každý úkon právní služby, jak jsou uvedeny v předchozím bodě z daně z přidané hodnoty 21 % z nákladů řízení ve výši 1.428,-Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

[15] Lhůta k plnění byla podle ust. § 160 odst. l o.s.ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. l o.s.ř.

[16] O povinnosti žalovaného zaplatit České republice-Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč rozhodl soud (bodem III. výroku) podle položky 13 odst. 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 4, neboť žalobce byl osvobozen od soudních poplatků ze zákona podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích 5 a poplatková povinnost tedy přechází na žalovaného, který neměl ve věci úspěch.

[17] Soudní poplatek lze zaplatit buď v kolcích vylepených na rubu (kopie první strany) tohoto rozsudku nebo na bankovní účet soudu č. 3703-8729111/0710, vedený u České národní banky, variabilní symbol: 4367007016.

[18] Rozhodnutí o nákladech řízení (bod II. výroku) a o soudním poplatku (bod III. výroku) se týká toliko tohoto řízení o určení neúčinnosti Smlouvy. Ve vztahu k řízení o žalobě na vydání družstevního podílu bude rozhodnuto v uvedeném řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele-

3 vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen Advokátní tarif ) 4 příloha zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.8.2011 5 zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.8.2011

faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 6).

V Praze dne 15. listopadu 2016

Tomáš Jirmásek, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Jana Beranová

6 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů