67 ICm 3184/2014
č.j.: KSPH 67 ICm 3184/2014-177 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 67 INS 10385/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudcem Tomášem Jirmáskem ve věci žalobce: CITY CREDIT SE, IČO: 292 63 751, se sídlem Praha 1- Nové Město, Národní 138/10, PSČ 110 00, proti žalované: JUDr. Ing. Lucie Kovářová, se sídlem Korunní 2569/108, 101 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírová 471/A, 289 23 Milovice, zastoupena JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, se sídlem Korunní 2569/8, 101 00 Praha 1, o určení pořadí pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 67 INS 10385/2014,

takto:

I. U r č u j e s e , že část dílčí pohledávky č. 3 žalobce za dlužníkem Janem anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírová 471/A, 289 23 Milovice, představující smluvní úroky z úvěru za období do 30.4.2014 dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 20130078 ze dne 9.4.2013, ve výši 5.868,65 Kč, je pohledávkou, která se v insolvenčním řízení uplatňuje přihláškou pohledávky podle ust. § 173 insolvenčního zákona.

II. U r č u j e s e , že část dílčí pohledávky č. 3 žalobce za dlužníkem Janem anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírová 471/A, 289 23 Milovice, představující smluvní úroky z úvěru za období od 1.5.2014 dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 20130078 ze dne 9.4.2013, ve výši 333.116,77 Kč, je pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení podle ust. § 170 insolvenčního zákona.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 15.886,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta, advokáta. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

I. Tvrzení žalobce (žalobní návrh)

[1] Žalobou podanou dne 23.9.2014 se žalobce proti žalované (dále též Insolvenční správkyně ) domáhal určení, že část pohledávky žalobce ve výši 338.985,42 Kč za dlužníkem Janem anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírová 471/A, 289 23 Milovice (dále jen Dlužník ), která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 67 INS 10385/2014 (dále jen Insolvenční řízení ), není pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení podle ust. § 170 insolvenčního zákona 1, má být zařazena do seznamu přihlášených pohledávek a na pořad zvláštního přezkumného jednání

[2] Svou žalobu odůvodnil tím, že Dne 14.4.2014 bylo zahájeno Insolvenční řízení ve věci Dlužníka. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 10385/2014-A-8 ze dne 30.4.2014 byl zjištěn Dlužníkův úpadek a současně bylo, jako způsob jeho řešení, povoleno oddlužení. Citovaným usnesením byla žalovaná ustanovena Insolvenční správkyní. Žalobce se zavázal Smlouvou o úvěru č. 20130078 uzavřenou mezi žalobcem a Dlužníkem dne 9.4.2013 (dále jen Smlouva ) poskytnout Dlužníkovi finanční prostředky ve výši 450.000,-Kč. Dlužník se zavázal tuto částku ve 120 měsíčních splátkách vrátit spolu s úrokem ve výši 14,8 % ročně. Žalobce přihlásil do Insolvenčního řízení dne 29.5.2014 tyto své, ze Smlouvy vzniklé, pohledávky za Dlužníkem: a) pohledávka ve výši 448.345,-Kč z titulu nesplacené jistiny úvěru b) pohledávku ve výši 409.055,-Kč z titulu zesplatněného smluveného úroku c) pohledávku ve výši 107.585,-Kč z titulu smluvní pokuty (číslování i výše pohledávek zde uvedené je chybné, což však nemá vliv na toto řízení, toliko dále uvedené označení dílčí pohledávky č. 3 i výše této pohledávky s výše uvedeným členěním nekoresponduje) Insolvenční správkyně vyloučila z pořadu přezkumného jednání část dílčí pohledávky č. 3 ve výši 338.985,42 Kč, kterou žalobce přihlásil do Insolvenčního řízení, neboť se dle názoru Insolvenční správkyně má jednat o pohledávku, která se neuspokojuje žádným ze způsobu řešení úpadku. O uvedeném postupu Insolvenční správkyně dne 8.8.2014 vyrozuměla žalobce, přičemž toto vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 25.8.2014.

1 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon )

Nezařazená část žalobcovy pohledávky není pohledávkou, která se v insolvenční řízení neuspokojuje, neboť se stala splatnou již dne 27.7.2013, a tudíž se nejedná o úrok přirostlý po úpadku, který byl zjištěn až dne 30.4.2014. Po zesplatnění smluvních úroků podle odst. 5.1. Všeobecných obchodních podmínek ze dne 9.4.2013 (dále jen Podmínky ) se tyto úroky stávají podle odst. 2.1. Podmínek součástí jistiny, již proto na ně nelze aplikovat ust. § 170 insolvenč- ního zákona.

[3] Žalobce se dále dovolával právních závěrů vyjádřených v několika rozhodnutích Krajského, Vrchního i Nejvyššího soudu (v podrobnostech srovnej čl. VI. odůvodnění).

II. Tvrzení žalované (žalobní obrana)

[4] Žalovaná podanou žalobu navrhla zamítnout, když argumentovala tím, že: Žalobce nevyzval při prodlení se splácením poskytnutého úvěru Dlužníka k zapla- cení celé pohledávky. Proto se žalobcova pohledávka včetně příslušenství nemohla stát splatnou. Potud se žalobce dovolává právních závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2005, sp.zn. 21 Cdo 426/2005. Dopis ze dne 19.8.2013 adresovaný Dlužníkovi nelze považovat za žádost o zaplacení celé pohledávky ve smyslu ust. § 565 starého občanského zákoníku 2, neboť nebyl adresován žalobcem, ale společností Vanderberg Group s.r.o. Z uvedeného lze uzavřít, že ke ztrátě výhody splátek nedošlo, smluvní úroky se nestaly splatnými, a neměly proto být na pořad přezkumného jednání zařazeny, neboť jde o pohledávku vyloučen z uspokojení v insolvenčním řízení. Ustanovení spotřebitelských smluv, které je součástí obchodním podmínek žalobce a není inkorporováno přímo do textu smlouvy, jsou podle judikátu Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11 bez dalšího absolutně neplatná.

III. Skutková zjištění

[5] Z dále uvedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti týkající se Insol- venčního řízení: Dne 14.4.2014 byl Dlužníkem podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení; stejného dne ve 13:50 hodin bylo oznámeno zahájení Insolvenční řízení ve věci Dlužníka (prokázáno Insolvenčním návrhem a Vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení). Dne 30.4.2014 byl zjištěn úpadek Dlužníka a současně bylo rozhodnuto o způsobu řešení tohoto úpadku oddlužením, přičemž Insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 30.5.2014 (vše prokázáno

2 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen starý občanský zákoník )

Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 10385/2014-A-8 ze dne 30.4.2014). Žalobce podal přihlášku svých pohledávek dne 29.5.2014. Dílčí pohledávky č. 3 byla přihlášena ve výši 403.525,-Kč a důvodem jejího vzniku je úrok z úvěru ve výši 14,8 % ročně z částky 450.000,-Kč dle Smlouvy. Výše úroku činí 414.605,-Kč a zaplaceno bylo 11.080,-Kč (prokázáno Přihláškou pohledávky věřitele č. 11, přihláška č. P13). Dne 5.8.2014 se konalo přezkumné jednání. Insolvenční správkyně část žalobcovy dílčí pohledávky č. 3 ve výši 338.975,42 Kč (smluvní úrok z úvěru) nezařadila do seznamu přihlášených pohledávek a na pořad přezkumného jednání, neboť se jedná o pohledávku, která se v insolvenčním řízení ve smyslu ust. § 170 insolvenčního zákona neuspokojuje (prokázáno Protokolem o přezkumném jednání a Přezkumným listem přihlášky č. P13-Upravený seznam přihlášených pohledávek ze dne 5.8.2014).

[6] Dne 9.4.2013 uzavřel žalobce s Dlužníkem Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 20130078, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout Dlužníkovi finanční prostředky ve výši 450.000,-Kč. Dlužník se zavázal tuto částku v měsíčních splátkách vrátit spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 14,8 % ročně (vše prokázáno citovanou Smlouvou).

[7] Výše splátek činila 7.205,-Kč s tím, že první byla splatná dne 25.6.2013, další pak v měsíčních intervalech vždy do 25. dne kalendářního měsíce až do 25.5.2023 (vše prokázáno Splátkovým kalendářem, který je přílohou č. 1 Všeobecných obchodních podmínek).

[8] Žalobce s Dlužníkem dále dohodli, že peněžní prostředky budou Dlužníkovi poskyt- nuty až poté, co dojde: k uzavření Dohody o přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu a k zajištění úvěru nemovitostí ve vlastnictví Dlužníka (čl. 2.). Žalobce s Dlužníkem dále dohodli, že v případě, že bude Dlužník v prodlení se spla- cením i jen jediné měsíční splátky úvěru v souladu se splátkovým kalendářem, stává se celý poskytnutý úvěr s příslušenstvím okamžitě splatným, přičemž je Dlužník povi- nen bezodkladně uhradit žalobci celou nesplacenou část úroku a jistiny podle splátkového kalendáře a také smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru (odst. 5.1.). Zůstatek jistiny, smluvního úroku a sjednané smluvní pokuty ve výši 30 % z poskytnutého úvěru je splatný nejpozději následující den poté, co dlužník nesplní povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru a porušení sjednaný splátkový kalendář (odst. 5.2.). Smluvní pokutu ve výši 10 % ze sjednané jistiny úvěru je žalobce dále oprávněn požadovat po Dlužníkovi v případě, že Dlužník poruší své povinnosti dle Smlouvy a žalobce poskytnutý úvěr zesplatní (odst. 5.5.)

(vše prokázáno Všeobecnými obchodními podmínkami ze dne 9.4.2013, které dle obsahu Smlouvy tvoří její nedílnou součást, a které podepsal žalobce i Dlužník, pravost jehož podpisu byla ověřena notářskou tajemnicí Emílií Kubíkovou).

[9] Dne 19.4.2013 byla mezi žalobcem (jako zástavním věřitelem) a Dlužníkem (jako zástavcem) uzavřena smlouva, na jejímž základě bylo zřízeno zástavní právo k bytové jednotce (ve vlastnictví Dlužníka) č. 471/3 v budově č.p. 471 s příslušnými spolu- vlastnickými podíly, k.ú. Milovice nad Labem, a to k zajištění plnění platebních povinností Dlužníka vyplývajících pro něj ze Smlouvy (prokázáno Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 19.4.2013).

[10] Dne 2.5.2013 byl notářskou koncipientkou Mgr. Karolínou Veberovou, pověřenou JUDr. Marcelou Veberovou, notářkou se sídlem v Karviné, sepsán notářský zápis sp.zn. Nz 1148/2013, N 760/2013, jehož obsahem byla dohoda o svolení k vykonatelnosti pro případ porušení povinnosti Dlužníka s placením závazků ze Smlouvy. Za žalobce CITY CREDIT SE (oprávněného) notářský zápis podepsán nebyl s tím, že tato dohoda se stává platnou a účinnou až podpisem oprávněného, s nímž bude sepsáno pokračování v tomto notářské zápisu. Za Dlužníka jednala a podepisovala společnost VANDERBERG GROUP s.r.o., prostřednictvím svého jednatele Martina Kubánka, jíž Dlužník udělil plnou moc dne 9.4.2013. (vše prokázáno citovaným Notářským zápisem a přiloženou Průkazem plné mocí).

[11] Dne 1.7.2013 uzavřeli žalobce (jako postupitel) a společnost VANDERBERG GROUP s.r.o. (jako postupník) smlouvu o postoupení pohledávky za Dlužníkem ze Smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou).

[12] V Ostravě dne 1.7.2013 podepsal Boris Alois Kahánek, člen představenstva společnosti žalobce Oznámení o postoupení pohledávky za Dlužníkem ze Smlouvy na postupníka- společnost VANDERBERG GROUP s.r.o., které bylo dne 12.7.2013 zasláno Dlužníkovi (prokázáno citovaným Oznámením a poštovním podacím archem).

[13] V Ostravě dne 19.8.2013 podepsal Martin Kubánek, jednatel společnosti VANDER- BERG GROUP s.r.o., Oznámení o porušení smlouvy o úvěru, kterým Dlužníkovi oznamoval, že dne 25.7.2013 nezaplatil splátku úvěru, čímž porušil podmínky stanovené ve Smlouvě. V důsledku toho je povinen zaplatit částku odpovídající části dosud nesplacené jistiny s příslušenstvím, spolu se smluvním úrokem a smluvní pokutou dle Podmínek. Toto Oznámení bylo dne 20.8.2013 zasláno Dlužníkovi (prokázáno citovaným Oznámením a poštovním podacím archem).

[14] Dne 21.8.2013 uzavřeli společnost VANDERBERG GROUP s.r.o. (jako postupitel) a žalobce (jako postupník) smlouvu o postoupení pohledávky za Dlužníkem ze Smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou).

[15] V Ostravě dne 21.8.2013 podepsal Martin Kubánek, jednatel společnosti VANDER- BERG GROUP s.r.o., Oznámení o postoupení pohledávky za Dlužníkem ze Smlouvy na postupníka-žalobce, které bylo dne 26.8.2013 zasláno Dlužníkovi (prokázáno citovaným Oznámením a poštovním podacím archem).

IV. Závěr soudu o skutkovém ději

[16] Dne 9.4.2013 uzavřel žalobce s Dlužníkem Smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout Dlužníkovi finanční prostředky ve výši 450.000,-Kč. Dlužník se zavázal tuto částku v měsíčních splátkách vrátit spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 14,8 % ročně.

[17] Výše splátek činila 7.205,-Kč s tím, že první byla splatná dne 25.6.2013, další pak v měsíčních intervalech vždy do 25. dne kalendářního měsíce až do 25.5.2023.

[18] V souladu se Smlouvou bylo dále k zajištění poskytnutého úvěru sjednáno zástavní právo na bytové jednotce ve vlastnictví Dlužníka a dále byla mezi žalobcem a Dlužní- kem (zastoupeným společností VANDERBERG GROUP s.r.o.) uzavřena Dohoda o přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu.

[19] Žalobce s Dlužníkem dále dohodli, že v případě, že bude Dlužník v prodlení se spla- cením i jen jediné měsíční splátky úvěru v souladu se splátkovým kalendářem, stává se celý poskytnutý úvěr s příslušenstvím okamžitě splatným, přičemž je Dlužník povi- nen bezodkladně uhradit žalobci celou nesplacenou část úroku a jistiny podle splátkového kalendáře a také smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru (odst. 5.1. Podmínek). Smluvní pokutu ve výši 10 % ze sjednané jistiny úvěru je žalobce dále oprávněn požadovat po Dlužníkovi v případě, že Dlužník poruší své povinnosti dle Smlouvy a žalobce poskytnutý úvěr zesplatní (odst. 5.5.)

[20] Dlužník řádně a včas zaplatil jen první splátku dle Smlouvy, poté se dostal do prodlení, pročež žalovaný úvěr ke dni 13.8.2013 celý zesplatnil.

[21] Dne 14.4.2014 bylo zahájeno Insolvenční řízení ve věci Dlužníka. Dne 30.4.2014 byl zjištěn úpadek Dlužníka a současně bylo rozhodnuto o způsobu řešení tohoto úpadku oddlužením, přičemž Insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. Lhůta pro po- dání přihlášek byla stanovena do 30.5.2014. Žalobce podal přihlášku svých Pohledávek dne 29.5.2014. Své Pohledávky přihlásil jako vykonatelné, a to na základě Dohody o přímé vykonatelnosti.

[22] Dne 5.8.2014 se konalo přezkumné jednání. Insolvenční správkyně část žalobcovy dílčí pohledávky č. 3 ve výši 338.975,42 Kč (smluvní úrok z úvěru) nezařadila do seznamu přihlášených pohledávek a na pořad přezkumného jednání, neboť se dle jejího názoru jedná o pohledávku, která se v insolvenčním řízení ve smyslu ust. § 170 insolvenčního zákona neuspokojuje.

V. Právní úprava

[23] Podle ust. § 203a odst. 1 insolvenčního zákona v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohle- dávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neus-

pokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insol- venčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohle- dávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohle- dávky v insolvenčním řízení vyloučeno. Podle odst. 2 citovaného ustanovení řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

[24] Podle ust. § 170 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku.

[25] Podle ust. § 39 starého občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsa- hem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

[26] Podle ust. § 56 odst. 1 starého občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotře- bitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

[27] Podle ust. § 3073 nového občanského zákoníku 3 práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se po- suzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

[28] S ohledem na dobu uzavření Smlouvy jsou, ve smyslu shora citovaného ustanovení, na daný vztah aplikovatelné právní předpisy účinné v době jejího uzavření, tedy starý občanský zákoník.

3 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen nový občanský zákoník )

VI. Právní posouzení věci

[29] Rozporuje-li insolvenční správce tvrzení věřitele, že má za dlužníkem pohledávku, která podléhá režimu přihlašování (§ 173 insolvenčního zákona) a tvrdí, že jde o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), tak, lhostejno zda současně popírá pravost či výši takové pohledávky, jde o spor o (určení) pořadí pohledávky v insolvenčním řízení upravený v ust. § 203a insolvenčního zákona. Určo- vací žaloba podle citovaného ustanovení má za cíl, aby soud autoritativně rozsudkem najisto postavil, že pohledávka z určitého právního vztahu či její část má být uspokojo- vána v závislosti na způsobu řešení úpadkem rozvrhem, plněním splátkového kalendáře, na základě schváleného reorganizačního plánu nebo postupem podle ust. § 298 insol- venčního zákona. Soud se v tomto sporu proto nezabývá pravostí či výší pohledávky, ani případným právem na uspokojení pohledávky ze zpeněžení předmětu zajištění.

[30] Není-li žalobě vyhověno, je uspokojení sporné pohledávky v insolvenčním řízení vylou- čeno.

[31] Pokud žalobce se svou žalobou na určení pořadí pohledávky uspěje, řídí se tato pohle- dávka běžným režimem pro přihlašované pohledávky-je-li přihláška pohledávky podána včas, tak jí insolvenční správce zařadí do seznamu přihlášených pohledávek a na pořad zvláštního přezkumného jednání, na kterém mají k tomu zákonem oprávněné osoby možnost pohledávku popírat co do pravosti či výše nebo popírat právo věřitele na uspokojení pohledávky ze zpeněžení předmětu zajištění.

[32] Soud se dále zabýval včasností podání žaloby. Vyrozumění soudu nebylo žalobci doručeno (žaloba byla podána z podnětu insolvenční správkyně), třicetidenní lhůta ve smyslu ust. § 203a odst. 1 insolvenčního zákona tedy nezačala ani běžet, pročež žaloba byla podána včas.

[33] V daném řízení je spor o to, zda má být pohledávka žalobce z titulu úroků z úvěru ze Smlouvy uspokojována celá v Insolvenčním řízení, nebo je (její část) z uspokojení v Insolvenčním řízení vyloučena (§ 170 insolvenčního zákona).

[34] Nárok na požadované úroky plyne žalobci z odst. 5.1. Podmínek. Soud se tedy jako předběžnou otázkou zabýval platností tohoto ustanovení, jako nezbytným předpokladem pro zesplatnění žalobcovy pohledávky. Soud se v této otázce zcela ztotožňuje s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 437/2014-72 ze dne 8.12.2014, který při posuzování totožného odst. 5.1. Podmínek ve věci téhož žalobce uzavřel, že: Odvolací soud vyšel při posouzení sporu mimo jiné z obsahu nálezu ústavního soudu ČR, sp. zn. l. ús 3512/11 z 11. 11. 2013, v němž se podrobně zabýval otázkou přiměřenosti smluvních podmínek ve spotřebitelských vztazích se závěrem, že nepřiměřená smluvní podmínka způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran dané smlouvy k újmě spotřebitele a je proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. Dále zde argumentoval s ohledem na čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS, který byl implementován právě do §56 obč. zák. a v neposlední řadě odkázal na ustanovení § 6 nového občanského zákoníku. Stanovil, že ve spotřebitelském vztahu lze očekávat, že se bude dodavatel chovat ve vztahu ke spotřebiteli v obecné poloze poctivě

a nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka a nelze takovému nepoctivému jednání poskytnout právní ochranu. Odvolací soud vyšel dále z obsahu ustanovení § 506 obchodního zákoníku, které přiznává věřiteli právo od úvěrové smlouvy odstoupit a právo domáhat se okamžitého splacení celého úvěru včetně smluvního úroku za poskytnutí úvěru, dostane-li se dlužník do prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Taková podmínka vdaném případě nenastala, nýbrž žalobce zahrnul do všeobecných obchodních podmínek čl.5 bodu 5.1. ujednání o okamžitém zesplatnění úvěru v případě prodlení dlužníka s úhradou jen jediné splátky a tohoto ujednání využil. Takové ujednání shledává odvolací soud za nepoctivé ve spotřebitelském vztahu a za nepřiměřenou podmínku, neboť, umožňuje žalobci odstoupit od uzavřené úvěrové smlouvy i v případě jednoho dne prodlení dlužníka se zaplacením splátek, což lze nepochybně chápat jako ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a je proto podle § 39 obč. zákoníku absolutně neplatné. Z tohoto důvodu nedošlo k platnému odstoupení od smlouvy a žalobci nevzniknul nárok dle bodu 5.1 všeobecných obchodních podmínek.

[35] Na uvedené odůvodnění v totožné věci soud zcela odkazuje a nad jeho rámec uvádí, že shledává neplatnost zpytovaného ustanovení ve smyslu ust. § 39 starého občanského zákoníku rovněž v tom, že se jedná o jednu z mnoha složek zajištění povinnosti Dlužníka splácet úvěr. Jak bylo uvedeno výše, tak pro případ nesplácení byla sjednána řada smluvních pokut, zástavní právo, byl sepsán notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti, který navíc za Dlužníka podepsala osoba, která v průběhu smluvního vztahu vystupovala jako obligační věřitel-jde o zřejmý střet zájmů.

[36] S ohledem na skutečnost, že nedošlo k zesplatnění podle (neplatně sjednaného) odst. 5.1. Podmínek, neměl Dlužník povinnost k zaplacení celého úvěru se všemi úroky ještě před zjištěním úpadku, a soud se proto zabýval zjištěním, jaká část úroků k jistině přirostla před zjištěním úpadku (30.4.2014)-jen taková může být v Insolvenčním řízení uspokojena-a jaká po něm.

[37] Původní výše jistiny činila 450.000,-Kč a Dlužník byl povinen platit úrok v roční výši 14,8 % počínaje dnem 9.4.2013. Dne 27.6.2013 došlo k částečné úhradě na jistinu dluhu, která počínaje dnem 28.6.2013 činila 448.345,-Kč. Ke dni zjištění úpadku Dlužníka (30.4.2014) proto k jistině přirostly úroky ve výši 70.408,23 Kč a právě v této výši mají být do seznamu přihlášených pohledávek zařazeny a na přezkumném jednání přezkoumány. Správkyně řešené úroky přezkoumala toliko ve výši 64.539,58 Kč, soud proto žalobě vyhověl v části (rozdílu uvedených částek) 5.868,65 Kč (bod I. výroku). Výše této částky je způsobena jednak tím, že správkyně: -zařadila do seznamu přihlášených pohledávek úroky přirostlé toliko do dne 29.4.2014, nikoliv i za den zjištění úpadku (181,79 Kč), -chybně nezařadila do seznamu přihlášených pohledávek částku 5.500,-Kč, předsta- vující úrok za období před zjištěním úpadku, který však již Dlužník (dle svých tvrzení) zaplatil-v takovém případě má být uvedená pohledávka popřena, nikoliv vyřazena ze seznamu přihlášených pohledávek a -(zřejmě) chybně vypočetla výši přezkoumávaných úroků (186,85 Kč).

[38] Po právní moci bodu I. výroku tohoto rozsudku tak bude na Insolvenční správkyni, aby dílčí pohledávku č. 3 v této části zařadila do seznamu přihlášených pohledávek a ten předložila soudu spolu s návrhem na nařízení zvláštního přezkumného jednání. Bude-li podáno odvolání proti bodu II. výroku, bude s ohledem na hospodárnost řízení vhodnější, aby s tímto svým návrhem posečkala do doby, než bude pravomocně rozhodnuto i o zbylé části nepřezkoumané dílčí pohledávky č. 3.

[39] Ve zbylém rozsahu (úrok 14,8 % ročně z částky 448.345,-Kč za období od 1.5.2014) soud žalobě nevyhověl, neboť se jedná o úrok přirostlý k jistině pohledávky po zjištění úpadku, a tedy se jedná o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), a tedy ani nezařazuje do seznamu přihlášených pohledávek a ani se nepřezkoumává (bod II. výroku).

[40] Nad rámec uvedených závěrů vystavěných na závěru o neplatnosti ujednání v odst. 5.1. Podmínek soud uvádí, že výrokově stejný závěr by přijal i v případě platnosti citovaného ujednání, neboť dle názoru soudu je nerozhodné, zda k zesplatnění došlo, či nikoliv. V podrobnostech soud odkazuje na totožné závěry vyjádřené v odůvodnění rozsudků Vrchního soudu v Olomouci č.j. 11 VSOL 35/2014-98 ze dne 15.10.2014 nebo č.j. 12 VSOL 24/2011-48 ze dne 28.2.2012.

[41] Jde-li o jednotlivé právní námitky žalobce, uvádí soud následující:

a) Soud v obecné rovině nezpochybňuje právo věřitele a dlužníka sjednat pro případ neplacení splátek možnost zesplatnění úvěru, toliko v daném konkrétním případě shledal neplatnost takového ujednání z důvodů týkajících se konkrétního řešeného právního vztahu. Odkaz žalobce na jednotlivá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, která dovozují možnost zesplatnění považuje proto soud za nepřiléhavý.

b) Rovněž odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.8.2014, sp.zn. 21 Cdo 4267/2013 a ze dne 5.11.2014, sp.zn. 21 Cdo 1820/2014 přiléhavý není. V daném případě se řešila určitost a srozumitelnost exekutorského zápisu stran specifikace platební povinnosti-soud má v daném případě (shodně s žalobcem) za to, že ujednání v odst. 5.1. Podmínek je formulováno určitě i srozumitelně-důvod neplatnosti je jiný (viz výše).

c) Jde-li o rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 42 ICm 1804/2016-16 ze dne 9.8.2016, tak tento rozsudek není nikde (ke dni vynesení tohoto rozsudku ani v insolvenčním rejstříku) publikován, soud se tak k němu nemůže vyjádřit. Vedle toho soud nepřehlédl, že se jedná o rozsudek prvoinstanční -ze stejného důvodu soud nevycházel a neargumentoval rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 ICm 1435/2014-34 ze dne 13.11.2015, který naopak obsahově zcela podporuje tvrzení žalované Insolvenční správkyně.

d) Jde-li o polemiku s žalovanou stran aplikovatelnosti nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11 týkající se podpisu Podmínek Dlužníkem, tak se soud zcela ztotožňuje s žalobcem, že Podmínky jsou psány jasným a srozumitelným jazykem a že byly Dlužníkem zvlášť podepsány. Tato skutečnost však na výše uvedených závěrech ničeho nemění, neboť v tomto rozsahu nebyly žalovanou tvrzené skutečnosti důvodem pro toto rozhodnutí. Stejné se týká žalobcem tvrzené

nadbytečnosti zaslané výzvy k plnění (mechanismus zesplatnění byl nastaven auto- maticky, nikoliv na výzvu).

e) Jde-li konečně o žalobcem dovolávanou aplikaci ust. § 13 nového občanského zákoníku, tedy že žalobce může důvodně předpokládat, že skutkově podobná věc bude soudem posouzena stejně, tak i v tom se soud se žalobcem ztotožňuje. Jak bylo uvedeno výše, tak jediné soudu známé a přístupné rozhodnutí týkající se žalobce a výkladu odst. 5.1. Podmínek je rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 437/2014-72 ze dne 8.12.2014, se kterým je obsah tohoto rozsudku zcela v souladu, když platnost odst. 5.1. Podmínek byla posouzena stejně.

VII. Náklady řízení

[42] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. 4, podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná měla (poměřováno rozsahem pohledávky, o níž bylo rozhodnuto, že se v Insolvenčním řízení neuspokojuje) ve věci úspěch z 98,27 % (333.116,77 Kč) proti 1,73 % (5.868,65 Kč) žalobce, a proto rozhodl soud o tom, že má žalovaná nárok na náhradu 96,54 % (98,27 % minus 1,73 % Kč) svých účelně vynalože- ných nákladů, které se sestávají: ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3.100,-Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 50.000,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 Advokátního tarifu 5), přičemž žalovaná učinila 4 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 Advokátního tarifu): -převzetí a příprava zastoupení -písemné podání soudu ze dne 14.11.2014 -účast na jednání soudu dne 2.12.2014 a dne 18.10.2016 ze 4 režijních paušálů po 300,-Kč jako náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 3 Advokátního tarifu) za každý úkon právní služby, jak jsou uvedeny v předchozím bodě a z daně z přidané hodnoty 21 % z nákladů řízení ve výši 2.856,-Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tedy náklady řízení žalované činí částku 16.456,-Kč, když 96,54 % činí částku 15.886,21 Kč. Lhůta k plnění byla podle ust. § 160 odst. l o.s.ř., určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. l o.s.ř.

[43] Jde-li o návrh žalobce, aby žalované s ohledem na aktuální rozhodovací praxi nebyla přiznána náhrada nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná je sama advokátka, a nejde tak její náklady považovat za účelné, soud sděluje, že se s tímto názorem neztotožňuje. Žalobce neodkázal na žádné rozhodnutí z oné aktuální rozhodovací praxe a soudu takové rozhodnutí ani není známo. Ze soudu známé rozhodovací praxe se podává opak-

4 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) 5 vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen Advokátní tarif )

např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 183/2014-74 ze dne 5.6.2014. Tento spor o určení pořadí pohledávky podle ust. § 203a insolvenčního zákona nelze považovat za bagatelní nebo typizovaný spor, ve kterém by služby advokáta bylo možno považovat za nadbytečné. Současně platí, že účastníka nelze omezovat v jeho právu být před soudem zastoupen jenom proto, že je sám advokátem. Rovněž skutečnost, že advokát sídlí na stejné adrese jako žalovaná, není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. V citovaném usnesení byla řešena situace, kdy insolvenční správce- právnická osoba-byl zastoupen advokátem-svým společníkem. I v takovém případě, dovodil Vrchní soud v Praze, má účastník právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se z odměny advokáta, tím spíše tomu tak pak musí být v tomto řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písem- ným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 6).

V Praze dne 18. října 2016

Tomáš Jirmásek, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Jana Beranová

6 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů