67 ICm 2622/2017
č.j.: 67 ICm 2622/2017-69 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 67 INS 26029/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Jirmáskem ve věci žalobce: Home Credit a.s., IČO: 269 78 636 sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 proti žalovaný: Insolvenční společnost v.o.s., IČO: 045 06 227 sídlem Vlasákova 1419/21, 155 000 Praha 5 insolvenční správce dlužníků: a) Antonín anonymizovano , anonymizovano b) Jitka anonymizovano , narozená dne 9.4.1970 oba bytem K Elektrárně 803, 277 13 Mělník zastoupený advokátem JUDr. Janem Žákem sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2 o popření nevykonatelné pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 67 INS 26029/2016

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Jitkou anonymizovano , narozenou dne 9.4.1970, bytem K Elektrárně 803, 277 13 Mělník, pohledávku ve výši 65.271,01 Kč z nezapla- cené smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 3804118091, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8.228,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Jana Žáka, advokáta, sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

I. Tvrzení účastníků a dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou dne 31.5.2017 se žalobce domáhal určení pravosti své pohledávky ve výši 62.5271,01 Kč z nezaplacené smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 3804118091, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 67 INS 26029/2016 (dále jen Insolvenční řízení ). 2. Žalobce nesouhlasí s popřením pohledávky insolvenčním správcem, neboť smluvní pokuta byla sice sjednána v obchodních podmínkách, avšak smlouva o úvěru na ně výslovně odkazovala, čímž se tedy staly součástí smluvního textu. Tedy smluvní pokuta byla uvedena v úvěrové smlouvě. V daném případě nelze aplikovat ani nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11, neboť závazkový vztah je nutno posuzovat podle svého obsahu, nikoli označení. Nárok žalobce na zaplacení sporné pohledávky vzniká nejen na základě smluvního ujednání, ale i na základě zákona. V situaci případné neplatnosti ustanovení úvěrové smlouvy o zesplatnění budoucího úroku (nazvaném smluvně smluvní pokuta ) nastupuje řešení v podobě dispozitivní úpravy zákona v podobě ustanovení § 506 obchodního zákoníku 1. Důvodem vzniku pohledávek uplatněných žalobcem je uzavřená úvěrová smlouva uvedená v přihlášce. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a přiznat mu náhradu nákladů řízení. Žalovaný s odkazem na shora citovaný nález Ústavního soudu má za to, že daná smluvní pokuta nebyla mezi dlužníkem jako spotřebitelem a žalobcem sjednána platně. Žalobce proto nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty. K argumentaci žalobce, že se jedná o úrok, žalovaný uvedl, že nárok na doplacení úroků dle ust. § 506 obchodního zákoníku a navíc obsahově stejného nároku z titulu smluvní pokuty je sankční duplicitou, která by byla zcela nepřiměřená, v rozporu s dobrými mravy. I proto by nebylo možno považovat smluvní pokutu za platně sjednanou. Pokud žalobce sám přihlásil tuto pohledávku jako jistinu-smluvní pokutu, nemůže nyní tuto žádat jako příslušenství pohledávky jiné (z úvěru). 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. 2 vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný výslovně uvedl, že souhlasí s rozhod- nutím věci bez nařízení jednání, žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil. Soud proto věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů a tvrzení žalobce.

II. Skutková zjištění 5. Dne 24.11.2016 byl zjištěn úpadek Dlužníků. Insolvenčním správcem byl ustanovena žalovaný. Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 27.12.2016 (vše zjištěno Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24.11.2016, č.j. KSPH 67 INS 26029/2016-A-8).

1 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ) 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. )

6. Dne 19.12.2016 došla insolvenčnímu soudu přihláška pohledávky žalobce, který přihlásil svoji pohledávku za Dlužnicí ve výši celkem 188.787,-Kč. Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 65.271,01 Kč byla přihlášena jako jistina-smluvní pokuta za porušení smlouvy vyčíslena v souladu s ustano- vením hl. 7 § 5 Úvěrových podmínek. Přihláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku pod číslem P6-1 (zjištěno Přihláškou pohledávky žalobce ze dne 19.12.2016). 7. Na přezkumném jednání konaném dne 2.5.2017 žalovaný popřel pohledávku žalobce co do pravosti částku 65.271,01 Kč (zjištěno Protokolem z přezkumného jednání ze dne 2.5.2017). 8. Dne 11.4.2008 Dlužnice podepsala s žalobcem listinu nazvanou Úvěrová smlouva , ve které bylo uvedeno, že žalobce poskytne Dlužnici úvěr ve výši 150.000,-Kč, přičemž Dlužnice tyto peněžní prostředky vrátí žalobci 84 pravidelnými splátkami ve výši po 3.192,-Kč. Roční procentní sazba nákladů 20,1 %. V závěru listiny je uvedeno, že nedílnou součástí této Úvěrové smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobce uvedené na rubu této listiny (strana 1) a samotném listu (strana 2 a 3). Níže podepsaný klient a ručitel svým podpisem stvrzuje, že je seznámen s úvěrovými podmínkami žalobce, že jsou mu všechna jejich ustanovení srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a projevuje souhlas být vázán těmito podmínkami. Dle ust. § 12 hlavy 14. úvěrových podmínek žalobce je rozhodným právem právo české. Vztahy vzniklé na základě této smlouvy se řídí zákonem č. 513/1991 Sb. a podpůrně zákonem č. 40/1964 Sb. Dle ust. § 3 písm. a) hlavy 7. úvěrových podmínek žalobce je klient povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ust. § 5 hlavy 7. těchto podmínek V případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a), b), c) § 3 této hlavy, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Společnost je oprávněna v těchto případech úvěr po zesplatnění neúročit. Dlužnice úvěr přestala splácet a tak byl dne 10.12.2009 zesplatněn. Okresní soud v Mělníku nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 16.3.2011 vydaného JUDr. Radimem Kuchtou exekuci na majetek Dlužnice jako povinné, a to včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 66.036,01 Kč (vše zjištěno Úvěrovou smlouvou uzavřenou dne 11.4.2008 mezi Dlužnicí a žalobce, Úvěrovými podmínkami, Výpisem čerpání, splátek a úhrad, Rozhodčím nálezem ze dne 16.3.2011 vydaný rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou, sp.zn. J 2345/2010, jež nabyl právní moci dne 27.3.2011, Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 22.9.2011, č.j. 16 EXE 6133/2011-14, Výpisem z obchodního rejstříku ze dne 30.5.2012).

III. Závěr soudu o skutkovém ději 9. Na základě shora uvedených jednotlivých skutkových zjištění, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že dne 24.11.2016 byl zjištěn úpadek Dlužníků. Insolvenčním správcem byl ustanovena žalovaný. Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 27.12.2016. 10. Dne 19.12.2016 došla insolvenčnímu soudu přihláška pohledávky žalobce, který přihlásil svoji pohledávku za Dlužnicí ve výši celkem 188.787,-Kč. Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 65.271,01 Kč byla přihlášena jako jistina-smluvní pokuta za porušení smlouvy vyčíslena v souladu s ustano- vením hl. 7 § 5 Úvěrových podmínek. Přihláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku pod číslem P6-1. 11. Na přezkumném jednání konaném dne 2.5.2017 žalovaný popřel pohledávku žalobce co do pra- vosti částku 65.271,01 Kč.

12. Dne 11.4.2008 Dlužnice uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, ve které bylo mezi stranami sjed- náno, že žalobce se zavazuje poskytnout Dlužnici úvěr ve výši 150.000,-Kč, přičemž Dlužnice tyto peněžní prostředky vrátí žalobci 84 pravidelnými splátkami ve výši po 3.192,-Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 20,1 %. V závěru smlouvy o úvěru je uvedeno, že nedílnou součástí této Úvěrové smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobce uvedené na rubu této listiny (strana 1) a samotném listu (strana 2 a 3). Níže podepsaný klient a ručitel svým podpisem stvrzuje, že je seznámen s úvěrovými podmínkami žalobce, že jsou mu všechna jejich ustanovení srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a projevuje souhlas být vázán těmito podmínkami. Dle ust. § 12 hlavy 14. úvěrových podmínek žalobce je rozhodným právem právo české. Vztahy vzniklé na základě této smlouvy se řídí zákonem č. 513/1991 Sb. a podpůrně zákonem č. 40/1964 Sb. Dle ust. § 3 písm. a) hlavy 7. úvěrových podmínek žalobce je klient povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ust. § 5 hlavy 7. těchto podmínek v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a), b), c) § 3 této hlavy, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Společnost je oprávněna v těchto případech úvěr po zesplatnění neúročit. Dlužnice úvěr přestala splácet a tak byl dne 10.12.2009 zesplatněn. Okresní soud v Mělníku nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 16.3.2011 vydaného JUDr. Radimem Kuchtou exekuci na majetek Dlužnice jako povinné, a to včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 66.036,01 Kč.

IV. Právní úprava 13. Dle ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona 3 věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. 14. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle ust. § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 16. Podle ust. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

3 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon )

17. Podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 18. Podle ust. § 544 odst. 1 obč. zák. 4 sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle ust. § 544 odst. 2 obč. zák. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 19. Podle ust. § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ust. § 52 odst. 2 obč. zák. dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 52 odst. 3 obč. zák. spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 20. Podle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 21. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

V. Právní posouzení věci

Povaha uzavřené smlouvy o úvěru 22. V řízení se mezi účastníky stal nesporným skutkový děj v tom smyslu, že Dlužnice uzavřela dne 11.4.2008 s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal Dlužnici poskytnout peněžní prostředky ve výši 150.000,-Kč, které se Dlužnice zavázala vrátit formou 84 pravidelných měsíčních splátek ve výši po 3.192,-Kč. Dlužnice se dostala do prodlení, pravidelné splátky přestala hradit, a žalobce proto dnem 10.12.2009 úvěr zesplatnil. Sporným naopak mezi stranami zůstává, zda žalobce má nárok na částku 65.271,01 Kč, jež přihlásil do Insolvenčního řízení jako jistinu s uvedením důvodu vzniku-smluvní pokuta za porušení smlouvy vyčíslena v souladu s ustanovením hl. 7 § 5 úvěrových podmínek.

4 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. nebo starý občanského zákoníku )

23. Spotřebitelská smlouva není zvláštním smluvním typem, ale smlouvou, která je definována posta- vením účastníků tohoto právního vztahu. Právní režim spotřebitelské smlouvy se řídí nejenom obecným občanským právem, ale i zvláštní úpravou spotřebitelského práva, jejímž účelem je ochrana slabší smluvní strany-spotřebitele. Spotřebitel je definován jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně a za úplatu. 24. V projednávané věci má soudu za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a Dlužnicí je spotřebitelskou smlouvou, neboť Dlužnice v ní na straně klienta vystupovala jako spotřebitel. 25. Smluvní strany si pak sjednaly, že se smlouva o úvěru řídí obchodním zákoníkem a podpůrně starým občanským zákoníkem.

Povaha sporné pohledávky žalobce 26. Smluvní pokuta je ve starém občanském zákoníku řazena mezi zajišťovací prostředky (dnes je v o.z. 5 řazena mezi způsoby utvrzení dluhu), jejímž účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce ke splnění smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou. 27. Může být formulována jako povinnost zaplatit jednorázové plnění nebo jako povinnost zaplatit dlužníkovi určitou peněžitou sankci za každý den prodlení s plněním utvrzené povinnosti (například procentuálním vyčíslením z dlužné částky). S ohledem na standardní pravidla výkladu právních jednání není rozhodující, jak smluvní strany ujednání o smluvní pokutě označí (např. sankce nebo penále ). Bude-li ze smluvního ujednání zjevné, že vůle smluvních stran směřovala k dohodě o smluvní pokutě, jelikož ukládá povinnost zaplatit určitou peněžitou částku, popřípadě určité nepeněžité plnění pro případ nesplnění vymezené smluvní povinnosti, bude se zásadně jednat o smluvní pokutu ve smyslu § 2048 a násl. o.z. Na rozdíl například od směnek zákon nevyžaduje, aby byl v ujednání o smluvní pokutě pojem smluvní pokuta výslovně použit. 6 28. Smluvní strany mohou ujednat smluvní pokutu pro případ porušení jak smluvené povinnosti, tak zákonné povinnosti. V takovém případě je však nutné, aby takovou zákonnou povinnost vzaly do smluvního ujednání (výslovnou formulací nebo jednoznačným odkazem) a vznik práva na smluvní pokutu tak byl vázán na porušení smluvní povinnosti. 7 29. Obrana žalobce byla v tomto řízení stavěna na tom, že se nejedná o smluvní pokutu, byť je tak v úvěrových podmínkách označena, ale o úroky z úvěru. Je tedy dle žalobce irelevantní, jak je tento nárok smluvními stranami pojmenován. 30. Soud s touto argumentací žalobce souhlasí jen potud, že skutečně je irelevantní, jak je určité ujednání smluvními stranami ve smlouvě označeno, jak už ostatně soud vyložil shora. Rozhodující je obsah příslušného ujednání. Soud se proto zabýval skutečným obsahem tohoto ujednání úvěrových podmínek a jeho koncepcí. 31. V posuzovaném případě bylo v ust. § 5 hlavy 7. úvěrových podmínek sjednáno, že v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a), b), c) § 3 této hlavy, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen

5 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z. ) 6 Občanský zákoník : komentář / Milan Hulmák a kolektiv-1. vydání-Praha : C. H. Beck, 2014, str. 1281-1287. 7 Tamtéž.

uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Společnost je oprávněna v těchto případech úvěr po zesplatnění neúročit. 32. V ust. § 3 písm. a) hlavy 7. úvěrových podmínek žalobce je klient povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 33. Z předmětného ujednání, jeho jazykového vyjádření, je zřejmé, že se jednalo o ujednání, jímž mělo být sankciováno nesplnění povinnosti Dlužnice řádně a včas splácet poskytnutý úvěr (formulace v ustanovení obchodních podmínek zní: pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách ). 34. Z hlediska ust. § 544 odst. 1 obč. zák. tak z předmětného ujednání vyplývá povinnost, která by měla být při jejím nesplnění sankcionována sjednanou částkou, a to částkou ve výši ušlého úroku, na který by společnosti vznikl nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Z textu shora citovaného ustanovení úvěrových podmínek a výkladem podle ust. § 35 odst. 2 obč. zák., popř. § 266 odst. 1 až 4 obchodního zákoníku je patrné, že to byla povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. 35. Funkcí této smluvní pokuty je mimo jiné sankcionování Dlužnice za to, že nesplnila svou smluvní povinnost. Nárok na úhradu této částky ve výši ušlého úroku (smluvní pokuty) je tak zjevně podmíněn porušením povinnosti Dlužnice, a proto se jedná o smluvní pokutu. Ostatně žalobce ji tak sám v úvěrových podmínkách výslovně označil. 36. Smluvní pokuta je sjednána platně a určitě, jen pokud je sjednána písemně (dle starého občanského zákoníku) a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 37. Soud pak nemůže přisvědčit argumentu žalobce, že se nejedná o smluvní pokutu, ale o úroky z úvěru. Jak již soud vyložil shora, jedná se o smluvní ujednání, které zakládá nárok žalobce na určitou částku v důsledku porušení smluvní povinnosti Dlužnicí, tedy jedná se o smluvní pokutu. Smluvní pokuta byla sjednána písemně v souladu s ust. § 544 obč. zák. a další podmínka platného sjednání smluvní pokuty, určení její výše, byla také splněna. Její výše byla stanovena tak, že se rovná výši ušlého úroku, částky, na kterou by společnosti vznikl nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen. 38. Soud k argumentu žalobce, že se jedná o úrok z úvěru, uvádí, že zmíněné slovní spojení ( ve výši ušlého úroku ) v daném smluvním ujednání neurčuje jiný (dle žalobce skutečný) obsah ujednání než je jeho označení, ale není to nic jiného než právě určení výše smluvní pokuty, jež je jednou z podmínek jejího platného sjednání dle ust. § 544 obč. zák.

Smluvní pokuta ve spotřebitelských smlouvách

39. V soukromoprávních vztazích (poměrech) se uplatňuje princip autonomie vůle, který je však korigován principem rovnosti a spravedlnosti. Sama ochrana spotřebitele se potom nepohybuje jen na úrovni podústavního práva, nýbrž má právě dopad i do ústavní roviny. Konkrétně ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí (čl. 1 Listiny). Základní ústavní princip rovnosti lze pojímat ve dvou rovinách-jako rovnost formální nebo rovnost faktickou. Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší

profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto pokusil vyrovnat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle. 8 40. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 o.z.). 9 41. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. 42. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 10 43. V daném případě je již na první pohled patrné, že Úvěrové podmínky žalobce jsou psány malým písmem, a to zejména v porovnání se samotným textem Smlouvy o úvěru, kde jsou touto velikostí písma nadepsány pouze jednotlivé kolonky, avšak podstatné údaje jako jméno Dlužnice, adresa a výše úvěru je psána mnohonásobně větším písmem. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že předmětné ujednání o smluvní pokutě je skryto v závěru Hlavy 7. nazvané jako Skončení úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru . O celkové nepřehlednosti podmínek svědčí také rozhodčí doložka skrytá v úplném závěru úvěrových podmínek, a to v § 15 v Hlavě 14. nazvané Závěrečná ustanovení . Jedná se o natolik významné ujednání, že nelze od spotřebitele spravedlivě očekávat, že by jej mohl rozumně předpokládat v jednom z mnoha ustanovení Hlavy 14. (Závěrečná ustanovení) úvěrových podmínek, která svou délkou dosahuje téměř celého listu textu podmínek. Za složitě formulované pak považuje soud z hlediska průměrného spotřebitele též složené vzorce výpočtu počtu splátek revolvingového úvěru v § 9 Hlavy 10. úvěrových podmínek. Pokud si tedy v tomto případě žalobce počínal tak, že do obchodních (úvěrových) podmínek umístil podstatná (ve smyslu závažná) ujednání nebo ujednání pro spotřebitele nevýhodná tak, že je umístil v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru ( Závěrečná ustanovení ), kde pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou, nepočínal si v tomto právním vztahu s Dlužnicí poctivě, a takové jednání nepožívá právní ochrany. 44. Předmětná smlouva o úvěru je bez pochyby tzv. adhézní spotřebitelskou smlouvu, což je patrné z její formulářové podoby s hlavičkou žalobce (a k tomu připojenými úvěrovými podmínkami). Její

8 viz nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11 9 Tamtéž, bod 28. odůvodnění. 10 Tamtéž, bod 30. odůvodnění.

obsah tak nebyl výsledkem jednání stran, ale byl dodavatelem (žalobcem) vzhledem k jeho postavení silnější strany v daném právním vztahu určen předem, aniž by spotřebitel (Dlužnice) měl možnost jej ovlivnit. 11 Fakticky je smluvní svoboda spotřebitele (Dlužnice) při určování, které ujednání bude uvedeno ve smlouvě a které v úvěrových podmínkách, pouze zdánlivá, neboť obě listiny ve formulářové podobě připravuje dodavatel a s ohledem na nepoměr ve vyjednávací síle dodavatele a spotřebitele je na první pohled patrné, že se spotřebitel jen stěží může domoci změny předem připravených smluvních ujednání. 12 45. Ústavní soud ve svém přelomovém nálezu vyložil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nemohou být zásadně součástí obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na které připojuje spotřebitel svůj podpis) 13. 46. Soud tak byl povinen zohlednit nejen princip materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem a princip důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu 14 uzavírá, že smluvní pokutu obsaženou v obchodních (úvěrových) podmínkách žalobce jako smluvní strany dodavatele vůči spotřebitelce (Dlužnici) nelze přiznat. K argumentaci žalobce, že se jedná ve skutečnosti o úrok, soud podal výklad již shora (viz bod 30.-39. odůvodnění). 47. K obraně žalobce, že nelze na daný případ užít shora zmíněného nálezu Ústavního soudu 15, pročež odkazuje na některá rozhodnutí obecných soudů, soud předně podotýká, že nálezy Ústavního soudu jsou dle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazná pro všechny orgány i osoby. Soud je tedy povinen se závěry v něm uvedenými řídit, a to zejména pokud akcentují právě ústavně zaručená práva a právní principy platné pro celý právní řád. Soud v tomto ohledu považuje také, vzhledem k argumentaci žalobce, za nutné zdůraznit, že závěry obsažené v předmětném nálezu Ústavního soudu se netýkaly jednoho konkrétního případu spotřebitele, jež nevrátil včas modem poskytovateli služeb, ale jeho závěry byly vyloženy obecně ve vztahu k ust. § 51 a násl. obč. zák., a ve vztahu k ústavní relevanci ochrany spotřebitele (princip poctivosti, princip rovnosti), k čemuž Ústavní soud podal obsáhlý výklad. 48. V neposlední řadě, i kdyby soud odhlédl od předmětného nálezu Ústavního soudu, nelze přiznat tento nárok žalobci, neboť soud nepovažuje jednání žalobce v rámci daného smluvního vztahu se spotřebitelkou (Dlužnicí) za poctivé, jak již vyložil shora. 49. Pokud se jedná o druhou skupinu judikatury, jíž žalobce argumentoval, týkající se posuzování nároku smluvní pokuty či smluvního úroku, soud podotýká, že tato není přiléhavá. Soud nezpochybňuje závěry těchto judikátů, že nárok na zaplacení smluvního úroku nemůže být závislý na platební morálce dlužníka , a také nezpochybňuje právo žalobce na smluvní úrok. V daném případě však uvedené ujednání soud posoudil jako smluvní pokutu, jak uvedl shora. 50. K tomu je potřeba zdůraznit, že žalobce sám daný nárok uplatnil jako samostatnou pohledávku (smluvní pokutu) a nikoli příslušenství pohledávky, přičemž žalobci nic nebránilo v uplatnění nároku na úrok z úvěru jako příslušenství pohledávky (jedná se o dva samostatné nároky).

11 viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyšší soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013 12 viz nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11 13 Tamtéž, bod 33. odůvodnění. 14 viz nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11 15 viz nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11

51. S ohledem na shora řečené důvody soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozsudku.

VI. Náklady řízení 52. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč žalovanému (bod II. výroku), když náklady řízení se sestávají: ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3.100,-Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 50.000,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 Advokátního tarifu 16), přičemž zástupce žalovaného učinil 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 Advokátního tarifu): -převzetí a příprava zastoupení, -písemné podání soudu ze dne 19.7.2017 ze 2 režijních paušálů po 300,-Kč jako náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 3 Advokátního tarifu) za každý úkon právní služby, jak jsou uvedeny v předchozím bodě z daně z přidané hodnoty 21 % z nákladů řízení ve výši 1.428,-Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 53. Lhůta k plnění byla podle ust. § 160 odst. l o.s.ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. l o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu) je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Osoby, kterým se podle zvláštního právního předpisu zřizuje datová schránka bez žádosti, činí podání včetně příloh v elektronické podobě do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Není-li v odůvodněných případech možné učinit podání podle věty první, lze je výjimečně a s uvedením důvodu učinit v listinné podobě (§ 80a insolvenčního zákona). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 17).

V Praze dne 9. ledna 2018

16 vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen Advokátní tarif ) 17 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů

Tomáš Jirmásek soudce