66 ICm 863/2015
66 ICm 863/2015-81 (66 INS 13532/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Vaško v právní věci žalobce Mgr. Livie Strakové, IČ: 71468269, se sídlem Riegrova 384/28, 779 00 Olomouc, insolvenční správkyně dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Třeboc č.e. 10, 270 54 Třeboc, proti žalované Marice Kosové,nar.20.12.1979, bytem Třeboc č.e. 10, 270 54 Třeboc o vypořádání SJM,

takto:

I. Pozemek parc. č. st. 12 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez čp/če (jiná stavba), pozemek parc. č. st. 13 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. e. 10 (rod. rekr.), pozemek parc. č. 10 (zahrada) a pozemek parc. č. 13/1 (zahrada), vše zapsané na LV č. 20. k.ú. Třeboc, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, se přikazují do vlastnictví dlužníka Romana anonymizovano , nar. 20.02.1985, trvale bytem Třeboc č. e. 10, 270 54 Třeboc.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soud ukládá žalované, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 7.000,-Kč, a to na účet soudu č. 3703-8729111/0710, VS: 4366086315.

Odůvodnění:

Žalobkyně ve svém návrhu uváděla, že dne 10.11.2011 zaniklo manželství dlužníka a žalované, do dne podání žaloby ale nedošlo k vypořádání SJM, když ke dni podání žaloby se v SJM stále nacházely nemovitosti pozemek parc. č. st. 12 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez čp/če (jiná stavba), pozemek parc. č. st. 13 (zastavená plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. e. 10 (rod. rekr.), pozemek parc. č. 10 (zahrada) a pozemek parc. č. 13/1 (zahrada), vše zapsané na LV č. 20. k.ú. Třeboc, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník. Žalobkyně uváděla, že předmětné nemovitosti byly získány za trvání manželství, financovány byly z prostředků, získaných z hypotečního úvěru, jehož výše činila 918.000,-Kč, zbytek byl uhrazen z vlastních zdrojů. Dne 2.3.2012 byl uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, na jehož základě se dlužník stal jediným dlužníkem ze smlouvy o hypotečním úvěru, ke dni podpisu dodatku činila výše dlužné částky ze smlouvy o úvěru částku 880.000,-Kč. Dlužník pak v souvislosti s realizací předpokládaného a předběžně dohodnutého vypořádání vlastnictví k nemovitostem zaplatil dlužnici částku 120.000,-Kč. Žalobkyně uváděla, že s ohledem na převzetí závazků ze smlouvy o hypotečním úvěru dlužníkem by předmětné nemovitosti měly připadnout do vlastnictví dlužníka s tím, že žalovaná by již neměla nárok na vypořádací podíl.

Žalovaná se k žalobě při jednání vyjádřila tak, že souhlasí s tím, aby došlo k vypořádání SJM, neuvedla, že by požadovala přikázat předmětné nemovitosti do svého vlastnictví, měla výhrady ohledně částky 120.000,-Kč, kterou měla obdržet. Žalovaná uváděla, že tuto částku sice obdržela, mělo se ale jednat o částku, určenou na úhradu dluhů vytvořených dlužníkem za trvání manželství, nikoliv o částku určenou na úhradu vypořádacího podílu SJM.

Dokazování bylo provedeno soupisem majetkové podstaty v insolvenčním řízení KSPH 66 INS 13532/2014-B-1, smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru č. 3900/289610-02/10/01-001/00/R, dodatkem č. 1 k hypotečnímu úvěru č. 3900/289610-02/10/01-001/01/R, usnesením KS v Praze sp.zn. KSPH 66 INS 13532/2014-A-19, rozsudkem OS Rakovník č.j. 7 C 145/2011-13 ze dne 12.10.2011, rozsudkem OS Rakovník č.j. 7 C 191/2012-59 ze dne 11.03.2013, přezkumným listem pohledávky věřitele Hypoteční banka, a. s. v insolvenčním řízení KSPH 66 INS 13532/2014, znalecký posudek č. 4292-91/2015 znalce Ing. Jana Šímy ze dne 23.03.2015 spolu s dodatkem ke znaleckému posudku ze dne 03.08.2015.

Podle § 159 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona incidenčními spory jsou spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela.

Podle § 270 odst. 1 insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu.

Podle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.

Podle § 740 o.z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

Podle § 741 o.z., nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

Podle § 742 o.z.), nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání pravidla, kdy a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

Z provedeného dokazování vyplynulo, že manželství dlužníka a žalované zaniklo dne 10.11.2011, předmětné nemovitosti se nalézaly ve společném jmění manželů a ke dni podání žaloby nebyly vypořádány. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že dne 6.3.2012 byl uzavřen dodatek ke smlouvě o poskytnutí hypotečního úvěru, na jehož základě se dlužník stal jediným dlužníkem ze smlouvy o hypotečním úvěru, věřitel (Hypoteční banka a.s.) pak přihlásil do insolvenčního řízení, vedeného vůči dlužníkovi pohledávku z nesplacené jistiny na základě předmětné smlouvy o hypotečním úvěru, pohledávka byla přihlášena ve výši 974.394,36,-Kč a byla zcela zajištěna nemovitostmi, které jsou předmětem vypořádání SJM. Ze spisu Okresního soudu v Rakovníku, ve věci o zaplacení, vedené mezi dlužníkem a žalovanou pod sp.zn. 7C 191/2012 pak měl soud za prokázáno, že pokud se jednalo o částku 120.000,-Kč, která byla ze strany dlužníka žalované vyplacena, jednalo se o finanční částku určenou na vypořádání nemovitostí, nalézajících se v SJM.

S ohledem na výše uvedené, když dle názoru soudu s ohledem na převzetí závazku z hypotečního úvěru dlužníkem je na místě rozhodnout o přikázání nemovitostí do vlastnictví dlužníka, když žalovaná s tímto nevyslovila nesouhlas, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, když je zřejmé, že z výtěžku z prodeje nemovitostí nedojde k uspokojení ani zajištěného věřitele v plné výši, již soud neřešil otázku vypořádání ve vztahu k žalované.

Pokud se jedná o náklady řízení, úspěšný žalobce náhradu nákladů nepožadoval.

Vzhledem k tomu, že žalobce je ve smyslu § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích od platby soudního poplatku osvobozen, uložil soud ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinnost zaplatit soudní poplatek žalované. Výše soudního poplatku činí dle položky 6 sazebníku částku 7.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 19. listopadu 2015

Mgr. Jaroslav Vaško, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Markéta Kasardová