66 ICm 791/2016
Jednací číslo: 66 ICm 791/2016-57 (KSPH 66 INS 9352/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem mgr. Jaroslavem Vaško, ve věci žalobce Davida Mencla, IČ 45385858, se sídlem: Ke Křižovatce 466, 330 08 Zruč-Senec, zast. JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem Sady 5. Května 35, 301 00 Plzeň, proti žalovaným 1) Janu anonymizovano , anonymizovano , bytem: Dolní Krupá 21, 295 01 Dolní Krupá a 2) Lucii anonymizovano , anonymizovano , bytem: Dolní Krupá 21, 295 01 Dolní Krupá

o žalobě na určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Řízení o žalobě, kterou žalobce požaduje, aby soud rozhodl, že pohledávka žalobce Davida Mencla, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 9352/2014 je ve výši 1,804.740,-Kč po právu , se v částce 624.682,-Kč zastavuje.

II. Určuje se, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 66 INS 9352/2014 je v částce 1.180.058,-Kč po právu. isir.justi ce.cz

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20.512,20,- Kč, a to do tří dnů k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění :

Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníky pohledávku ve výši 1.804.740,-Kč, tvořenou smluvní pokutou ve výši 1.791.700,-Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13.040,-Kč. Do insolvenčního řízení dlužníků (žalovaných), vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 66 INS 9352/2014 přihlásil žalobce pohledávky v celkové výši 2.194.955,-Kč, při přezkumném jednání konaném dne 26.6.2014 insolvenční správce žádnou z přihlášených pohledávek nepopřel, dlužníci popřeli přihlášené pohledávky žalobce ve výše uvedeném rozsahu.

Žalovaní se k věci vyjádřili svým podáním ze dne 6.6.2016 s tím, že navrhovali žalobu zamítnout. Žalovaní ve svém vyjádření mimo jiné uváděli, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,25% denně je v rozporu s dobrými mravy, vzhledem k tomu, že žalobce smluvní pokutu vyčíslil z celé výše jistiny, jedná se o smluvní pokutu nikoliv ve výši 0,25% denně, ale 0,59% denně (to pak když část jistiny již byla zaplacena). Rovněž tak dle žalovaných je ujednání o smluvní pokutě nepřiměřené v rámci spotřebitelských vztahů.

Podáním ze dne 20.7.2016 vzal žalobce svoji žalobu co do částky 624.682,-Kč zpět, když došlo ke kontrole výše jím požadované smluvní pokuty a p přepočtení výše smluvní pokuty při započítání částek, uhrazených dlužníky, došlo ze strany žalobce k omezení rozsahu žaloby ve výše uvedeném rozsahu.

Ve věci bylo jednáno ve dnech 4.8.2016 a 11.8.2016, k důkazu byly provedeny přihláška pohledávky žalobce do insolvenčního řízení vedeného u KS Praha pod sp. zn. KSPH 66 INS 9532/2014, smlouva o půjčce č. 244/09-111220 ze dne 20.12.2011, potvrzení společnosti Ekonomické stavby, s.r.o. ze dne 17.04.2014, výpis z Raiffeisenbank, a.s. účet žalobce, za období 4/2012 (platba 1.313,-Kč z 20.04.2012, platba 13.589,-Kč z 20.04.2012, platba 82.421,-Kč z 13.06.2012, platba 29.000,-z 04.11.2013), přípisy žalovaných ze dne 06.08.2012 a 14.06.2012 adresované společnosti Ekonomické stavby, s.r.o., předžalobní upomínka žalobce ze dne 13.03.2014, předžalobní upomínka žalobce ze dne 24.03.2014, protokol z přezkumného jednání ve věci dlužníků manželů anonymizovano vedený u KS v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 9532/2014, seznam přihlášených pohledávek.

Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému žalobcem, soud v rozsahu zpětvzetí rozhodl o zastavení řízení v částce 624.682,-Kč. Ve zbývajícím rozsahu žaloby pak soud po provedeném dokazování, když zhodnotil veškeré důkazy jednotlivě a v jejich souvislostech a dospěl k následujícím závěrům.

Z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a dlužníky byla dne 20.12.2011 uzavřena smlouva o půjčce č. 244/09-111220, kterou se žalobce zavázal poskytnout dlužníkům částku 920.064,-Kč a dlužníci se zavázali tuto půjčku splatit do 23.1.2012. Pro případ nesplacení půjčky byla mezi sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně (čl. II/2.2.smluvy o půjčce). K zajištění pohledávky žalobce za dlužníky pak byly vystaveny dvě vlastní blankosměnky. Soud měl rovněž za prokázané, že žalobce dlužníkům půjčku poskytl, což vyplývalo z potvrzení o převzetí předmětné částky, učiněného společností Ekonomické stavby s.r.o. (finanční prostředky, které dlužníci získali od žalobce měly být následně použity pro účely výstavby rodinného domu žalovaných, kterou měla realizovat společnost Ekonomické stavby s.r.o. Soud měl rovněž za prokázané, že dlužná částka ze strany dlužníků žalobci uhrazena nebyla, výše dluhu činila ke dni 20.4.2012 částku 918.751,-Kč, ke dni 6.8.2012 částku 905.162,-Kč, ke dni 14.6.2012 částku 585.046,-Kč, ke dni 13.6.2013 částku 501.636,-Kč, ke dni 4.11.2013 částku 419.215,-Kč a ke dni 13.3.2014 částku 390.215,-Kč.

Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen OZ) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 55 OZ smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle § 56 OZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle § 658 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

Podle § 544 OZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle § 545 OZ nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení

Podle § 145/2010 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, odst 2 zákona tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu, poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je 1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti, 2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu, 3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím, 4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo 5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5,

Mezi žalobcem a dlužníky tedy byla sjednána pro účely pozdní úhrady dlužné částky smluvní pokuta ve výši 0,25%, kterou nelze dle názoru soudu posoudit jako nepřiměřenou. Žalovaní (dlužníci) při podpisu smlouvy o půjčce s touto smluvní pokutou vyslovili souhlas a riziko, že nastane situace, ve které by mohla z jejich strany nastat povinnost uhradit smluvní pokutu tak akceptovali. Podpis smlouvy o půjčce ze strany dlužníků tak nelze vykládat k tíži věřitele (žalobce), když s ohledem na ustanovení § 2 zákona o spotřebitelském úvěru zákon o spotřebitelském úvěru na danou věc nedopadá.

Ujednání o smluvní pokutě lze podle ustanovení § 39 obč. zák. posoudit z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné ( k tomu rozhodnutí NSČR sp. zn. 33 Odo 875/2005). Pokud se jedná o samu výši smluvní pokuty, je třeba tuto posoudit vždy v každém konkrétním případě, s přihlédnutím k hledisku funkce smluvní pokuty (prevenční, sankční a kompenzační).

V daném případě měl soud za to, že sjednaná smluvní pokuta je s ohledem ke všem okolnostem daného případu přiměřená a ujednání o smluvní pokutě není neplatné ani podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. K tomu pak lze odkázat na rozhodnutí NSČR sp.zn. 33 Odo 1779/2006, podle kterého na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Pokud se jedná o náklady řízení, s ohledem na úspěch žalobce ve věci soud uložil žalovaným ve smyslu § 142 odst. 1) o.s.ř. uhradit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 20.512,20 Kč, když tyto se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč, odměny za 4 úkony po 2.500,-Kč dle § 9 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška ), 4 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 vyhlášky po 300,-Kč, jízdného ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky v celkové výši 1.020,-Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky v celkové výši 600,-Kč a 21% DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 11. srpna 2016

Mgr. Jaroslav Vaško, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení Michaela Svozilová