66 ICm 3431/2014
Jednací číslo: 66 ICm 3431/2014-156 (KSPH 66 INS 17184/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Vaško, ve věci žalobce: a) Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiřího Wolkera 1226/2, 266 01 Beroun, zast. Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem, se sídlem Pivovarská 170/3, 266 01 Beroun, b) Mgr. Radan Melka, IČ: 71456872, se sídlem Trojanova 18, Praha 2, insolvenční správce dlužníka Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiřího Wolkera 1226/2, 266 01 Beroun, zast. JUDr. Josefem Cupkou, advokátem, se sídlem Trojanova 18, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: I.C.D.M. spol. s.r.o., IČ 49713744, se sídlem: Nad Šutkou 1811/12, 182 00 Praha 8-Kobylisy, zast. Mgr. Martinem Kašparem , advokátem, se sídlem Nad Rokoskou 1228/38, Praha 8

o žalobě na určení pravosti pohledávky,

takto :

I. Určuje se že pohledávka žalované I.C.D.M. spol. s.r.o., IČ 49713744, se sídlem Nad Šutkou 1811/12, 182 00 Praha 8-Kobylisy, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u KS Praha pod sp. zn. KSPH 66 INS 17184/2014 , přihlášená v částce 35.925,04 Kč, v částce 22.876,04 Kč n e n í p o p r á v u.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění :

Žalobce 1) se žalobou doručenou soudu dne 13.10.2014 domáhal určení, že pohledávka žalovaného ve výši 35.925,04,-Kč uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod spisovou značkou KSPH 66 INS 17184/014, není po právu.

Žalobce 2) se pak žalobou, doručenou soudu 14.10.2014 domáhal téhož, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12.11.2014, bylo rozhodnuto pod č.j.-9, o spojení obou věcí ke společnému řízení.

Žalobce 1) a 2) uváděli, že dlužník a žalovaný uzavřeli smlouvu o zprostředkování, po jejímž uzavření byl podám návrh na vydání rozhodčího nálezu, který byl následně vydán a nabyl právní moci dne 10.12.2010. Rozhodčím nálezem bylo uloženo dlužníkovi zaplatit žalovanému částku 10.000,-Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobci uváděli, že pokud se jedná o rozhodčí doložku na základě, které bylo rozhodováno rozhodcem Mgr. Jiřím Payerem, tato rozhodčí doložka byla dle žalobců sjednána neplatně, když v důsledku jejího sjednání došlo k nepřiměřenému zbavení spotřebitele jeho zákonných práv-spotřebiteli byla předložena smlouva spolu s rozhodčí doložkou v podobě, která fakticky vylučovala, aby spotřebitel mohl ovlivnit obsah této rozhodčí doložky. Žalobci pak rovněž uplatňovali námitku promlčení, když splatnost pohledávky nastala 3.8.2010, k promlčení pohledávky tedy došlo dne 4.8.2013.

Ve věci soud prvního stupně rozhodl dne 11.9.2015 tak, že pohledávka žalované I.C.D.M. spol. s.r.o., přihlášená do insolvenčního řízení v částce 35.925,04 Kč, není v částce 22.876,04 Kč po právu, ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

Proti rozsudku podal prostřednictvím svého právního zástupce odvolání žalovaný, soud prvního stupně odvolání odmítl jako opožděné. Usnesení soudu prvního stupně následně změnil Vrchní soud v Praze tak, že odvolání žalovaného se neodmítá, když žalovaný byl v rámci incidenčního řízení řádně zastoupen, neboť procesní plná moc udělená v rámci insolvenčního řízení se vztahuje i na incidenční spory. Z toho důvodu tedy s doručením rozsudku přímo žalovanému nebyly spojeny žádné procesní důsledky.

Následně pak Vrchní soud v Praze rozhodl o podaném odvolání, když toto v části, v níž byla žaloba zamítnuta, odmítl (rozhodnutím v části, ve které byla žaloba zamítnuta nedošlo k újmě na právech žalovaného, kdy tuto újmu by bylo možné odstranit zrušením nebo změnou napadeného usnesení, to když odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu I. stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech) a ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil tomuto k dalšímu řízení.

Soud tak následně rozhodoval o pravosti pohledávky žalovaného v částce 22.876,04 Kč, kdy tato byla tvořena žalovaným vynaloženou náhradou nákladů rozhodčího řízení a nákladů vynaložených na exekuci (zbytek pohledávky uplatněné žalovaným-10.000 Kč na jistině pohledávky a 3.049,04 Kč jako zákonný úrok-tvořil zbytek žalované pohledávky, vůči kterému došlo ze strany soudu prvního stupně k zamítnutí žaloby).

Ve věci bylo následně opakované jednáno ve dnech 12.9.2017, 31.10.2017 a 16.11.2017, k důkazu byl proveden návrh na povolení oddlužení z dne 23.6.2017, usnesení KSPH 66 INS 1784/2014-A-9, protokol o přezkumném jednání KSPH 66 INS 1784/2014-B-3, přihláška pohledávky věřitele I.C.D.M ze dne 31.7.2014, vyčíslení zákonné úroku z prodlení ze dne 10.7.2014, smlouva mezi žalobcem Jaroslavem Janečkem a společností I.C.D.M (žalovaný), žaloba žalobce I.C.D.M rozhodci ze dne 9.8.2010, výzva rozhodce Jaroslavu Janečkovi spolu s dokladem o převzetí, rozhodčí nález ze dne 16.12.2010 sp.zn. RN 112/2010 spolu s dokladem o doručení.

Ze spisové dokumentace insolvenčního řízení pod sp. zn. KSPH 66 INS 17184/2014 vyplývá, že dne 12.1.2014 se konalo přezkumné jednání, kde žalobce 2), jakožto ustanovený insolvenční správce popřel u přihlášky č. P10 žalovaným přihlášenou pohledávku ve výši 35.925,04,-Kč, a to co do pravosti, výše uvedená pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná.

Z provedených důkazů (smlouva o zprostředkování půjčky ze dne 23.6.2010) pak vyplývalo, že mezi žalovaným a dlužníkem Jaroslavem Janečkem byla dne 23.6.2010 uzavřena smlouva o zprostředkování, na jejímž základu se žalovaný zavázal pro žalobce 1) zprostředkovat zájemce o poskytnutí finančních prostředků v rozmezí od 40 tis. Kč do 200 tis. Kč. V té souvislosti se žalobce 1) zavázal poskytnout žalovanému součinnost a tomuto doručit ve smlouvě specifikované podklady. Pokud by tak žalobce 1) neučinil, zavázal se ve smyslu čl III./5 písm. c smlouvy uhradit žalovanému smluvní pokutu ve výši 10.000,-Kč.

Pohledávka žalovaného (věřitele) byla v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava Janečka přihlášena v částce 35.925,04,-Kč jako vykonatelná, což vyplývá z dané přihlášky.

Žalobci v rámci řízení nezpochybňovali důvod vzniku smluvní pokuty, jeho námitky směřovaly vůči neplatnosti rozhodčí doložky a vůči rozhodčímu nálezu, vydanému na základě takovéto neplatné doložky, žalobci zároveň namítali promlčení jistiny.

Dle ust. § 112 zákona č. 40/1964 Sb. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení, dále jen RozhŘ se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

Dle ust. § 16 odst. 2 RozhŘ uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány.

Podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb.bč. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

Podle § 544 zákona č. 40/1964 Sb.obč. zák sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle § 55 zákona č. 40/1964 Sb. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 zákona č. 40/1964 Sb. jsou neplatná, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1064 Sb. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Pokud se jedná o neplatnost rozhodčí doložky, obsažené ve smlouvě o zprostředkování, zde měl soud za to, že dlužník jako spotřebitel (žalobce 1) neměl prakticky žádnou možnost v procesu uzavírání rozhodčí u předmětné smlouvy o zprostředkování, podílet se na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace by byla postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele-chce-li dosáhnout zprostředkování finančního produktu -pouze jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh na uzavření rozhodčí doložky učiněný žalovaným. Tzn. jednalo se o předem nastavené podmínky vůči spotřebiteli, to i v otázce určení konkrétních jmen rozhodců. Fakticky se tak jednalo o stav obdobný formulářovým smlouvám. Toto vyplývá ze smlouvy o zprostředkování čl. VI. bod 5 upravujícího rozhodčí doložku, když fakticky nebyla pro dlužníka jiná možnost než akceptovat rozhodce mgr. Jiřího Payera, nebo mgr. Juraje Koprdu. Je pravdou, že po formální stránce by bylo možné s ohledem na uvedení konkrétních dvou osob rozhodců dospět k závěru a akceptovatelnosti rozhodčí doložky, soud má ale za to, že je třeba smlouvu posuzovat jako celek, a to tedy i s ohledem na možnost případně okruh rozhodců rozšířit, či jinak změnit

S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka nebyla mezi dlužníkem a žalovaným platně uzavřena. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 562/12 a sp. zn. IV. ÚS 3402/13.

Z tohoto důvodu tedy soud rozhodl o pohledávce tvořené náhradou nákladů rozhodčího řízení a náhradou nákladů vynaložených na exekuci na základě vydaného rozhodčího nálezu (zbytek pohledávky uplatněné žalovaným-10.000 Kč na jistině pohledávky a 3.049,04 Kč jako zákonný úrok-tvořil zbytek žalované pohledávky, vůči kterému došlo ze strany soudu prvního stupně k zamítnutí žaloby) tak, že tato není po právu.

Pokud se jedná o otázku promlčení, vztahující se k jistině samé, namítanou žalobci, k té soud nepřihlédl a již o ní bylo rozhodnuto v části rozsudku na čl. 40 ze dne 11.9.2015, když žaloba žalobců byla v rozsahu jistiny a zákonného úroku z prodlení zamítnuta a odvolání v této části bylo odvolacím soudem odmítnuto.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal, když jak žalobci tak žalovaný měli ve věci pouze částečný úspěch a to jak v rámci řízení před soudem prvního stupně, tak v rámci odvolacího řízení (původní rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen v části týkající se části pohledávky ve výši 22.876,04 Kč a v části pohledávky ve výši 13.049 Kč odvolání žalovaného odmítnuto, následně pak soud prvního stupně rozhodl že část pohledávky ve výši 22.876,04 Kč není po právu) a dospěl tak k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobců a žalovaného je vyrovnaný.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání prostřednictví Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 23. listopadu 2017

Mgr. Jaroslav Vaško,v.r. samosoudce za správnost vyhotovení Dagmar Hronová