66 ICm 2030/2016
66 ICm 2030/2016-112 (KSPH 66 INS 22764/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Vaško v právní věci

žalobce: Ing. Helena Štětinová LL.M., IČO: 49503464, sídlem Všechromy 26, 251 63 Strančice insolvenční správkyně dlužníka Šárky anonymizovano , anonymizovano bytem J. Zacha 1622, 250 88 Čelákovice

zast.: JUDr. Pavlem Švábem, advokátem, sídlem Slezská 13, Praha 2

žalovaný: Vojtěch anonymizovano , anonymizovano , bytem J. Zacha 1622, 250 88 Čelákovice

zast.: Mgr. Františkem Steidlem, advokát, sídlem Opletalova 5, Prah a1

odpůrčí žaloba na neúčinnost smlouvy o manželském majetkovém režimu

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva ze dne 8.4.2015, jíž Šárka anonymizovano darovala Vojtěchu anonymizovano nemovitosti v katastrálním území Čelákovice, zapsané na LV č. 1411 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, a to pozemek stp. č. 4072, jehož součástí je stavba čp. 1622 a pozemek parc. č. 2429, zahrada včetně příslušenství a součástí, je vůči majetkové podstatě dlužnice Šárky anonymizovano právně neúčinná.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Petra Venhodová isir.justi ce.cz

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 600,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se svojí žalobou ze dne 8.6.2016 domáhala, aby soud rozhodl tak, že darovací smlouva ze dne 8.4.2015, kterou Šárka anonymizovano (dlužnice) darovala Vojtěchu anonymizovano (žalovanému)nemovitosti v katastrálním území Čelákovice, zapsané na LV č. 1411 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, a to pozemek stp. č. 4072, jehož součástí je stavba čp. 1622 a pozemek parc. č. 2429, zahrada včetně příslušenství a součástí, je vůči majetkové podstatě dlužnice Šárky anonymizovano právně neúčinná.

2. Žalobkyně uváděla, že dlužnice Šárka anonymizovano zúžila notářským zápisem dne 8.4.2015 rozsah společného jmění manželů se svým manželem Vojtěchem anonymizovano r.č. 830311/2576 bytem Čelákovice J. Zacha 1622. Současně téhož dne dlužnice darovací smlouvou převedla na svého manžela, nemovitosti v katastrálním území Čelákovice, zapsané na LV č. 1411 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ a to pozemek stp.č. 4072 jehož součástí je stavba čp. 1622 a pozemek p.č. 2429, zahrada včetně příslušenství a součástí. Právní účinky vkladu darovací smlouvy do katastru nemovitostí nastaly ke dni 11. 6. 2015. Dlužnice podala insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení u Krajského soudu v Praze dne 9. 9. 2015. Již v tomto návrhu sama uváděla, že má celkem 15 závazků, z nichž 14 bylo splatných ke dni podání návrhu. Všechny tyto závazky vyplývaly z neuhrazených úvěrů. K datu 8. 4. 2015 bylo z těchto 15ti závazků splatných 5 a to v celkové částce 324.443,00 Kč. Celková výše nezajištěných závazků dlužnice tak činila částku 1,324.715,35 Kč. Podle žalobkyně dlužnici i jejímu manželovi-žalovanému-muselo být známo, že dlužnice má neuhrazené závazky z půjček, které v době uzavření darovací smlouvy byly již z části splatné, a zčásti jejich splatnost měla nastat v několika nejbližších měsících. Darovací smlouvou sepsanou čtyři měsíce před podáním návrhu na oddlužení dlužnice úmyslně výrazně zkrátila možnost uspokojení věřitelů. Znalost manžela dlužnice o úmyslu dlužnice, zkrátit věřitele je předpokládána insolvenčním zákonem (§ 242 odst. 2 )

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, svůj nesouhlas s ní vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 21.7.2016.

4. Ve věci bylo jednáno ve dnech 4.10.2017, 14.11.2017, 16.1.2018 a 23.1.2018, k důkazu byly provedeny následující listinné důkazy. Část spisu KS v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 22764/2015, a to usnesení Krajského soudu 66 INS 22764/2015-A-3, A-11, i Insolvenční návrh dlužnice ze dne 2.9.2015, rozhodnutí o neschválení oddlužení-B-7, přihlášky věřitele č.1, č.2, č.3, č.4, č.5, č.6, č.7, č.8, č.9, č.10, výpis z KN ke dni 28.07.2015, darovací smlouva ze dne 08.04.2015, dárce Šárka anonymizovano obdarovaný Vojtěch anonymizovano , notářský zápis JUDr. Adély Matějkové ze dne 08.04.2015, NZ 349/2015, N 356/2015, potvrzení o výši mzdy žalovaného ze dne 05.10.2015, smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru č. 97059446 ze dne 31.08.2015, smlouva o poskytnutí spotřebitelského hypotečního úvěru č. 97059489 ze dne 31.08.2015, výpis z Katastru ze dne 19.10.2016 LV 199 Katastrální území Klatovy, obec Klatovy vztahující se k

Shodu s prvopisem potvrzuje: Petra Venhodová

bytové jednotce 600/15, výpověď svědkyně Šárky anonymizovano učiněná dne 14.11.2017 ve věci č.j. KSPH 66 ICm 3505/2016, u KS v Praze

5. Při jednání dne 4.10.2016 se k věci vyjádřil právní zástupce žalovaného, který potvrdil, že došlo k uzavření darovací smlouvy, jejímž předmětem byly nemovitosti ve výlučném vlastnictví manželky žalovaného (úpadkyně). Pokud se jedná o dluhy manželky žalovaného (dlužnice), žalovaný o nich prakticky do posledního okamžiku před insolvenčním návrhem nevěděl, to s výjimkou dluhu u věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. U tohoto věřitele si dlužnice půjčila částku necelých 700.000,-Kč, když tato částka měla být použita na provedení stavebních úprav nemovitosti, která byla předmětem darovací smlouvy a v této nemovitosti žalovaný spolu s manželkou (dlužnicí) a jejich dětmi bydlel a bydlí. Dlužnice když získala předmětné nemovitosti do svého vlastnictví (na základě darovací smlouvy od své babičky), této se zavázala, že tyto nemovitosti nezatíží zástavním právem ve prospěch jiné osoby, z toho důvodu se tedy dlužnice spolu se svým manželem (žalovaným) snažili najít řešení, ohledně zajištění úvěru od Modré pyramidy stavební spořitelny, a.s., aniž by jako předmět zajištění byly použity předmětné nemovitosti. Toto vyřešili tak, že se dohodli se strýcem a tetou žalovaného Josefem a Vilémou Jůzovými, že za účelem zajištění splacení úvěru u Modré pyramidy stavební spořitelny, a.s. bude zřízeno zástavní právo k jejich bytu v Klatovech.

6. Svědkyně Viléma Jůzová uvedla, že někdy na podzim roku 2010 se na mě a mého manžela obrátil synovec (žalovaný) spolu se svojí manželkou s žádostí, abychom jim ručili za úvěr u Modré pyramidy stavební spořitelny. Ručení mělo být naším bytem, který máme ve společném jmění manželů. Nevím, jestli jsme s touto žádostí vyslovili okamžitě souhlas, je to už delší dobu a nepamatuji si to přesně, vzhledem k příbuzenskému vztahu mám ale za to, že jsme považovali za automatické, že jim pomůžeme, nakonec jsme souhlas poskytli. Před tím, než jsme s tímto řešením vyslovili souhlas, nám synovec říkal, že ručení by mělo trvat asi 1,5-2 roky, po této době by již mělo být splaceno tolik, že by ručení nebylo potřeba. V průběhu doby, ale nedošlo k výmazu zástavního práva, asi po 2-3 letech jsme začali anonymizovano urgovat, ať s věcí něco dělají, aby nebylo potřeba našeho ručení. Pokud se pamatuji, mluvili jsme se synovcem, po té co nebyla žádná reakce, jsem napsala email i jeho manželce Šárce anonymizovano , k tomu došlo v roce 2015, já jsme žádala, ať již věc konečně vyřeší a je ukončeno ručení naším bytem za jejich úvěr. Šárka anonymizovano mi rovněž emailem odpověděla a sdělila mi, že má dluhy a něco v tom smyslu, že ukončení ručení naším bytem nebude tak jednoduché. Po té se nic nedělo, ve vztahu ke anonymizovano jsme celou věc začali urgovat zase v roce 2016.

7. Svědek Josef Jůza potvrdil, co uvedla jeho manželka, uvedl, že si myslel, že dům je žalovaného, kdyby věděl, že dům je ve skutečnosti jeho manželky, byl by asi opatrnější. Ručení měl být na 2-3 roky, po té mělo být možné ručení změnit tak, že na místo naším bytem, bude ručeno domem jeho manželky, kdyby svědek věděl, že dům není synovce jeho manželky, byl by opatrnější. Žalovaný měl svědkovi sdělil, že není možné zřídit zástavní právo k domu jeho manželky (Šárky anonymizovano ) hned z důvodu, že na nemovitosti je zřízeno věcné břemeno užívání babičky dlužnice, která dům Šárce anonymizovano darovala.

8. Svědkyně Šárka anonymizovano uvedla, že k uzavření darovací smlouvy, jejímž předmětem byly nemovitosti, které dlužnice získala darem od své babičky, došlo v dubnu 2015, poté, co se snažili s žalovaným nějakým způsobem refinancovat úvěr u Modré pyramidy a.s.. Vzhledem k tomu, že se snažili získat další úvěr u jiného subjektu, jehož prostřednictvím by splatily dluh u Modré pyramidy a.s., snažil se samostatně úvěr získat i manžel dlužnice (žalovaný), to ale bezúspěšně, a vždy mu bylo sděleno, že je to v souvislosti se záznam v evidenci dlužníků, vztahujícím se k mé osobě. Nakonec jim poradila finanční poradkyně, že by bylo řešení, pokud by nemovitosti byly převedeny na žalovaného a on sám by se snažil získat úvěr. Vztahy dlužnice s manželem

Shodu s prvopisem potvrzuje: Petra Venhodová

(žalovaným) jsou a byly dobré. Výše uvedené finanční problémy a způsoby jejich řešení (řešení úvěru u Modré Pyramidy a snaha získat další úvěr, žalovaným (manželem svědkyně), probírali spolu, probírali spolu různé varianty řešení. Žalovaný před schůzkou s finanční poradkyní neznal podrobnosti o záznamech dlužnice v registru dlužníku, věděl, že tam jsou nějaké záznamy. Ona sama si před uzavřením darovací smlouvy (nemovitosti V Čelákovicích) byla vědoma toho, že má dluhy, snažila se je splácet. Smlouva o zúžení společného jmění manželů byla uzavřena na popud žalovaného, žalovaný věděl o dluhu u České spořitelny a.s., svědkyně se domnívala, že měl mimo to povědomí o některých dluzích, které měla u nebankovních institucí, domnívala se že ale nevěděl, kolik tyto dluhy činily.

9. Svědkyně Dita Kottová uvedla, že pracovala a pracuje jako úvěrový specialista, žalovaného potkala v době, kdy pracovala jako OSVČ pro Wüstenrot, a.s. (v té době pracovala pro Wüstenrot výhradně, v současné době pracuji pro MM Finance, s.r.o., který spadá pod MM Reality). Když jednala s žalovaným (červenec 2015), tento se na ní obrátil s tím, že by chtěl refinancovat stávající úvěr a zároveň chtěl sjednat další úvěr, neúčelovou americkou hypotéku. Žalovaný měl úvěr u Modré pyramidy, a.s., jednalo se o účelový úvěr sjednaný za účelem provedení rekonstrukce rodinného domu žalovaného a jeho manželky, tento úvěr měl být refinancován ze strany Wüstenrot Hypoteční banka, a.s., mimo to měl být pak sjednán další úvěr s Wüstenrot Hypoteční banka, a.s., a to úvěr neúčelový. Svědkyně z rozhovoru, který s žalovaným měla, dovodila, že tento úvěr měl sloužit k úhradě dluhů manželky žalovaného, úvěr měl být poskytnut jako americká hypotéka, tzn., ručení mělo být rodinným domem žalovaného a jeho manželky. U původního úvěru u Modré pyramidy (účelový úvěr) bylo ručeno jinou nemovitostí (nikoli domem žalovaného a jeho manželky), tuto nemovitost chtěl žalovaný vyvázat z ručení a chtěl za účelový úvěr, který by vznikl refinancováním úvěru původního u Modré pyramidy a za neúčelový úvěr ručit nemovitostí žalovaného a jeho manželky (jejich rodinným domem). V okamžiku, kdy toto svědkyni sdělil, svědkyně neměla k dispozici žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by toto nebylo možné. Svědkyni pouze zarazilo, že žalovaný uváděl, že žalovaný má zúžení SJM a k zúžení došlo s relativně krátkým časovým odstupem před jednáním se svědkyní (asi tři měsíce). Po realizaci příslušných kroků ale úvěr nebyl poskytnut, když svědkyně zjistila, že k nemovitosti (rodinný dům žalovaného a jeho manželky), který měl sloužit jako předmět zajištění uvedených úvěrů, je v Katastru nemovitostí zapsána exekuce. Tato skutečnost fakticky znemožňovala čerpání úvěru. Svědkyně dále upřesnila, že když se na ní žalovaný poprvé obrátil v roce 2015, již byla uzavřena smlouva o zúžení SJM a výlučným vlastníkem rodinného domu byl pouze žalovaný.

10. Podle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

11. Podle § 236 odst. 1, 2 insolvenčního zákona neúčinnosti právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení, je však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, náleží do majetkové podstaty. Není-li vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

12. Podle § 237 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn, nebo které z něho měly prospěch.

13. Podle § 237 odst. 4 insolvenčního zákona bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté

Shodu s prvopisem potvrzuje: Petra Venhodová

dlužníkovi těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníkovi vznikla za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

14. Podle § 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

15. Podle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

16. Podle § 239 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutím, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění, nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

17. Podle § 240 odst. 1,2,3 insolvenčního zákona právním úkonem bez přiměřeného plnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

18. Podle § 242 odst. 1,2,3 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám, nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se za to, že úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení.

19. Soud po posouzení provedených důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., kdy důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že je namístě žalobě vyhovět.

20. Z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že dlužnice spolu s žalovaným uzavřeli dne 8.4.2015 formou notářského zápisu smlouvu o manželském majetkovém režimu-zúžení rozsahu společného jmění manželů. Téhož dne pak byla mezi žalovaným a dlužnicí uzavřena darovací smlouva, na základě které dlužnice darovala žalovanému nemovitosti v katastrálním území Čelákovice, zapsané na LV č. 1411 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, a to pozemek stp. č. 4072, jehož součástí je stavba čp.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Petra Venhodová

1622 a pozemek parc. č. 2429, zahrada včetně příslušenství a součástí, které byly ve výlučném vlastnictví dlužnice. Následně dne 9.9.2015 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

21. Soud měl za prokázané, že v době uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů a v době uzavření darovací smlouvy již dlužnici muselo být známo, že se již nalézala v úpadkové situaci, jak vyplývá ze samotného insolvenčního návrhu dlužnice a z podaných přihlášek věřitelů. Pokud se jedná o darovací smlouvy, z výpovědi dlužnice a z výpovědi svědkyně Dity Kottové vyplývalo, že darování nemovitostí bylo součástí řešení finančních obtíží žalovaného a dlužnice při splácení úvěru , poskytnutého Modrou pyramidou a.s. S tímto pak koresponduje i výpověď svědků manželů Jůzových, jejichž bytem bylo za úvěr poskytnutý společností Modrá pyramida a.s. ručeno a kteří uvedli, že jim bylo přislíbeno ze strany dlužnice a žalovaného, že toto ručení bude trvat pouze omezenou dobu následně to bude vyřešeno jinak. K tomu ale i přes urgence ze strany manželů Júzových nedošlo. Z výpovědi svědkyně Kottové rovněž vyplývá, že žalovaný věděl o dluzích dlužnice, když tento svědkyni uvedl, že finanční prostředky z úvěru, který měl být získán u Wustenrot a.s., měly sloužit k úhradě dluhů dlužnice. Svědkyně pak rovněž uváděla, že překvapivou skutečností pro ní bylo, že žalovaný jí sdělil, že má s dlužnicí uzavřenu dohodu o zúžení společného jmění manželů. S ohledem na uvedené a vzhledem k tomu, že z výpovědi svědkyně vyplývá, že žalovaný se snažil řešit dluhy dlužnice je zřejmé, že žalovaný o dluzích dlužnice věděl, nemohla to být pro něj překvapivá okolnost. Z výpovědi svědkyně rovněž vyplývá, že kroky k zúžení společného jmění manželů tito činili nezávisle na případných radách svědkyně (učinili tak již dříve), rovněž tak k darování nemovitostí na žalovaného došlo nezávisle na jednání se svědkyní. Z hlediska času tak z důkazů vyplývá, že dlužnice spolu s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru s Modrou pyramidou a.s., když ručení za úvěr bylo dohodnuto s příbuznými žalovaného, manžely Jůzovými, kteří za poskytnutý úvěr ručili vlastním bytem. Ručení mělo být časově omezené po dobu 1,5 až 2 let, ručení bylo zřízeno v roce 2010. Ze strany žalovaného a dlužnice uvedená dohoda nebyla splněna, poté co ručení stále trvalo začali věc manželé Jůzovi (asi po 2-3 letech urgovat) a požadovali ukončení ručení jejich bytem. K nápravě ze strany žalovaného a dlužnice nedošlo, urgence ze strany manželů Jůzových se opakovaly v roce 2015 a v roce 2016. Z uvedeného měl soud za prokázané, že žalovaný s dlužnicí měli ekonomické problémy již v roce 2012, 2013, v opačném případě by byla splněn jejich závazek manželům Jůzovým. Ekonomické problémy tak byly dlouhodobějšího charakteru a soud měl za prokázané, že dlužnici a žalovanému muselo být zřejmé, že není pravděpodobné vyřešení těchto problémů. V té souvislosti nedává smysl tvrzení zástupce žalobce, který uvedl, že důvodem ručení za úvěr u Modré pyramidy a.s. bytem manželů Jůzových bylo přání babičky dlužnice, která nemovitosti dlužnici původně darovala, aby těmito nebylo v budoucnu ručeno za úvěr. Pokud tomu tak bylo, pak dlužnice s žalovaným od samého počátku činili kroky v neprospěch manželů Jůzových, které ručením za úvěr dlužnice dostali do obtížné situace, neboť fakticky mohli předmětné nemovitosti od samého počátku pro účely ručení použít. Pokud by tomu ale tak skutečně bylo (snaha dodržet závazek babičce dlužnice, byť na úkor dalších osob), nic nebránilo tomu, aby k darování nemovitostí a ke změně v předmětu ručení došlo dříve. I s ohledem tedy na tyto rozpory soud hodnotil tvrzení žalovaného a dlužnice.

22. Soud tak měl za prokázaný úmysl dlužnice zkrátit své věřitele, když po delší době neschopnosti dostátá svému závazku manželům Jůzovým došlo k uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů a uzavření darovací smlouvy, kterou dlužnice převedla na žalovaného své nemovitosti. Toto bezprostředně předchází splatnosti rozhodující části dluhů dlužnice, žalovaný následně činí kroky k získání dalšího úvěru prostřednictvím svědkyně Kottové.

23. Nelze tedy vyloučit, že v případě získání úvěru ze strany žalovaného by skutečně byla dluhy dlužnice ze strany žalovaného a dlužnice hrazeny, nicméně samo získání úvěru nebylo s ohledem

Shodu s prvopisem potvrzuje: Petra Venhodová

na již existující dluhy dlužnice pravděpodobné. To ale nic nemění na tom, že soud měl za prokázané, že žalovaný a dlužnice učinili uzavřením darovací smlouvy kroky směřující ke zkrácení věřitelů, to i s ohledem na snahu použít nemovitosti, které byly předmětem darovací smlouvy jako předmět ručení za další úvěr, který se žalovaný snažil získat.

24. Soud měl tedy za prokázané, že ze strany dlužnice došlo uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění manželů k právnímu jednání úmyslně zkracujícímu věřitele ve smyslu § 242 odst. 1 insolvenčního zákona, když tento úmysl byl žalovanému znám, to pak minimálně ve smyslu § 242 odst. 2, pokud by se nicméně nejednalo o úmyslné zkrácení uspokojení věřitele, byla by splněna podmínka ustanovení § 240 odst. 2 IZ, když darování nemovitostí bylo právním úkonem bez přiměřeného protiplnění.

25. S ohledem na výše uvedené tedy soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

26. Pokud se jedná o náhradu nákladů řízení, postupoval soud ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 13 600,-Kč, kdy tato je tvořena odměnou za 4 úkony po 3.100,-Kč (tarifní hodnota činí dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 50.000,-Kč) a za 4 paušální náhrady po 300,-Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Poučení :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Praha 23. ledna 2018

Mgr. Jaroslav Vaško, v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Petra Venhodová