66 ICm 1338/2015
66 ICm 1338/2015-44 (KSPH 66 INS 8373/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Vaško v právní věci žalobce žalobce: JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chaloupecká, IČ 72537426, se sídlem: Sadová 1755, Uherské Hradiště, zast Mgr. Michaelou Sochovou, advokátkou, se sídlem Náměstí 13/15, Velké Meziříčí, proti žalovanému Monika anonymizovano , anonymizovano , bytem: Potěhy 171, 285 63 Potěhy o neúčinnost právního úkonu,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon spočívající v tom, že dlužníci jakožto dárci na straně jedné uzavřeli se žalovanou jakožto obdarovanou na straně druhé smlouvu darovací ze dne 10.12.2010, jejímž předmětem byl nemovitý majetek zapsaný v katastru nemovitostí Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín na LV č. 378, k.ú. Týnec nad Labem, obec Týnec nad Labem, a to -pozemek parc. č. 686, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 191 m2, jehož součástí je stavba: Týnec nad Labem, č.p. 100, bydlení, je vůči majetkové podstatě dlužníků, Světlana Petřivalská, nar. 26.06.1959 a Petr Petřivalský, nar. 28.05.1952, oba bytem Týnec nad Labem, Pobřežní 100, PSČ: 281 26, neúčinný.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud rozhodl o neúčinnosti právního úkonu, spočívajícího v uzavření darovací smlouvy mezi dlužníky Světlanou Petřivalskou, nar. 26.06.1959 a Petrem Petřivalským, nar. 28.05.1952, oba bytem Týnec nad Labem, Pobřežní 100,jakožto dárci na straně jedné a žalovanou jakožto obdarovanou na straně druhé, když předmětem této darovací smlouvy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín na LV č. 378, k.ú. Týnec nad Labem, obec Týnec nad Labem, a to-pozemek parc. č. 686, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 191 m2, jehož součástí je stavba: Týnec nad Labem, č.p. 100, bydlení.

Žalobce uváděl, že žalovaná je dcerou dlužníků, dlužníci a žalovaná spolu uzavřeli darovací smlouvu, jejímž předmětem byly výše uvedené nemovitosti a uzavření této darovací smlouvy bylo úmyslně zkracujícím právním úkonem. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, odkazovala na skutečnost, že ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem OS v Kolíně č.j. 15 C 418/2013, uváděla, že nebyla seznámena s majetkovými poměry dlužníků.

K důkazu bylo provedeno:

-usnesení KS v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 8373/2014-A-9 -spis OS Kolín 15 C 418/2013, z toho pak: darovací smlouva z 10.12.2010, č.l. 8,9 list vlastnictví č. 378 k.ú. Týnec nad Labem dle stavu ke dni 01.01.2010, dále dle stavu ke dni 05.04.2015 rozsudek OS v Kolíně 15 C 418/2013-70 -rozhodnutí KS v Praze č. j. 32 Co 368/2014-92 -kupní smlouva mezi žalovanou jako prodávajícím a Jiřím Sedmivlasem, jako kupujícím k 1/2 nemovitostí, které byly p ředmětem darovací smlouvy, uzavřené mezi manželi Petřivalskými jako dárci, a žalovanou jako obdarovanou. -smlouva o užívání rodinného domu ze dne 30.03.2013

Podle § 242 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) lze odporovat právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Soud po posouzení provedených důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., kdy důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, žalobě vyhověl.

Žalovaná je dcerou dlužníků, Světlany Petřivalské a Petra Petřivalského, předmětná darovací smlouva byla mezi dlužníky a žalovanou uzavřena dne 10.12.2010. o úpadku dlužníků bylo rozhodnuto usnesením KS v Praze ze dne 9.4.2014, insolvenční řízení dlužníků bylo zahájeno dne 26.3.2014. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována, žalobce je ve věci rovněž aktivně legitimován, žaloba byla podána ve smyslu § 239 odst. 3 insolvenčního zákona v roční lhůtě od účinků rozhodnutí o úpadku, právní úkon, kterému je odporováno byl učiněn v pěti letech před zahájením insolvenčního řízení (§ 242 odst. 3 insolvenčního zákona).

Pokud se jedná o tvrzení žalované, že této nebyla při uzavírání darovací smlouvy známa ekonomická situace dlužníků, těmto soudu neuvěřil. Zde je třeba vycházet z ustanovení § 242 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy je na osobě dlužníku blízké (v daném případě žalovaná), aby prokázala, že dlužníkův úmysl zkrátit uspokojení věřitele nemohla ani při náležité pečlivosti poznat. Žalovaná k prokázání výše uvedeného nenavrhovala žádné důkazy, o opaku dle názoru soudu svědčila i skutečnost, že darováním předmětných nemovitostí došlo pouze ke změně v osobě vlastníka nemovitosti, z hlediska užívání fakticky nedošlo k žádné změně a nemovitosti užívali nadále dlužníci, když žalovaná svoji bytovou situaci řešila jiným způsobem. Toto je potvrzováno i zněním smlouvy o užívání rodinného domu ze dne 30.3 2013, uzavřené mezi dlužníky, žalovanou a Šárkou Staňkovou (sestrou dlužnice). Uvedenou smlouvou byl potvrzen stávající stav (trvající užívání nemovitostí dlužníky), formálně bylo ve smlouvě zachyceno i užívání nemovitostí sestrou žalované.

S ohledem na výše uvedené tedy, jak bylo uvedeno výše, soud žalobě vyhověl, když neměl pochyby o tom, že darování nemovitostí bylo ze strany dlužníků motivováno snahou zkrátit uspokojení věřitelů a žalované toto s ohledem na další naložení s nemovitostmi muselo být minimálně známo.

Pokud se jedná o náklady řízení, tak s ohledem na osobní a sociální poměry žalované, jak vyplývaly ze spisu ve věci sp.zn. 15 C 418/2013, vedené u OS Kolín a s přihlédnutím k žalovanou tvrzenému zdravotnímu stavu jejího manžela a s tím spojenými vyššími výdaji na zabezpečení výživy soud rozhodl tak, že ve smyslu § 150 o.s.ř. žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 29. října 2015 Mgr. Jaroslav Vaško, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Markéta Kasardová