65 ICm 4536/2015
č.j. 65 ICm 4536/2015-41 (KSPH 65 INS 8117/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce: Středočeské vodárny a.s., IČO 26196620, se sídlem U Vodojemu 3085, 272 01 Kladno, zastoupený Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem Římská 104/14, 120 00 Praha 2, proti žalovaným: 1) Veronika anonymizovano , anonymizovano , 2) Petr anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Kladenská 554/53, 273 43 Buštěhrad, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení žalovaných 1) a 2) a to nyní vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 65 INS 8117/2015 ve výši 58.627,47 Kč je nevykonatelná, nezajištěná a po právu.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou p o v i n n i zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17.342,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Nohejla, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2015 domáhal určení, že jeho nezajištěná pohledávka za oběma žalovanými ve výši 58.627,47 Kč doručená soudu dne 29. 7. 2015, je po právu a zjišťuje se v celé přihlášené výši. V žalobě uvedl, že v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 65 INS 8117/2015 přihlásil dne 29. 7. 2015 svou pohledávku za druhým žalovaným v celkové výši 58.627,47 Kč (přihláška č. 10). Při isir.justi ce.cz (KSPH 65 INS 8117/2015) přezkumném jednání konaném dne 12. 11. 2015 byla žalovanými tato pohledávka za jejich společným jměním manželů zcela popřena co do pravosti i výše z důvodu duplicitně přihlášeného nároku s přihláškou pohledávky č. 9. Žalobce uvedl, že pohledávka P9, sestávající z jistiny ve výši 48.190,-Kč a zákonného úroku z prodlení, představuje neuhrazené platby vodného za období od 18. 1. 2014 do 15. 1. 2015 (faktura č. 1522007228 ze dne 29. 1. 2015 na částku 27.052,-Kč) a neuhrazené platby vodného za období od 16. 1. 2015 do 2. 7. 2015 a stočného za období od 21. 5. 2015 do 2. 7. 2015 (faktura č. 1522044343 ze dne 14. 7. 2015 na částku 21.138,-Kč). Oproti tomu pohledávka P10, sestávající z jistiny ve výši 58.370,-Kč a zákonného úroku z prodlení, představuje neuhrazenou platbu stočného za období od 21. 5. 2012 do 21. 5. 2015 (faktura č. 2156350644 ze dne 28. 5. 2015, splatná dne 11. 6. 2015). Faktura č. 2156350644 byla žalobcem vystavena na základě uznání závazku druhým žalovaným ze dne 21. 5. 2016. Druhý žalovaný na fakturu ničeho neuhradil. Pohledávky P9 a P10 se tak liší důvodem svého vzniku, neboť u pohledávky P9 se jedná o pohledávku z titulu poskytnutého plnění vodného (resp. i stočného od 21. 5. 2015) zatímco u pohledávky P10 se jedná o poskytnuté plnění stočného (do 21. 5. 2015).

Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se žalovaní i přes řádné doručení předvolání dne 25. 7. 2016 nedostavili. Omluvu z jednání konaného dne 23. 8. 2016 v 10:30 hod. s žádostí o odročení zaslali žalovaní soudu elektronicky dne 23. 8. 2016 v 7:20 hod. Soud v době jednání neměl omluvu žalovaných k dispozici, jednal proto v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).

Podle § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen IZ ) pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 IZ tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Podle § 198 odst. 1 a 2 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu (KSPH 65 INS 8117/2015) správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle odst. 2 citovaného ustanovení může žalobce v žalobě podle odst. 1 uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonné podmínky pro projednání incidenční žaloby. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, č. j. KSPH 65 INS 8117/2015-A-10 bylo prokázáno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci první žalované a toto řízení dosud trvá, byl zjištěn úpadek první žalované, současně bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, č. j. KSPH 65 INS 8117/2015-A-12, KSPH 65 INS 9902/2015-A-12 bylo prokázáno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci druhého žalovaného a toto řízení dosud trvá, byl zjištěn úpadek druhého žalovaného, současně bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, č. j. KSPH 65 INS 8117/2015-A-11, KSPH 65 INS 9902/2015-A-11, spojil soud obě řízení ke společnému řízení, které bylo nadále projednáváno pod sp. zn. KSPH 65 INS 8117/2015. Přihláškou pohledávky doručenou soudu dne 29. 7. 2015 evidovanou v oddíle spisu P pod č. P10 (v seznamu přihlášených pohledávek evidovanou pod č. P10b z důvodu spojení insolvenčních řízení, dále jen pohledávka P10b ) přihlásil žalobce nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku za žalobcem ve výši 58.627,47 Kč (jistina ve výši 58.370,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 257,47 Kč) do již spojeného insolvenčního řízení obou žalovaných manželů. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 12. 11. 2015, jehož se žalobce neúčastnil, a upraveného seznamu přihlášených pohledávek, soud zjistil, že žalovaní popřeli žalobcovu pohledávku P10b zcela co do pravosti a výše s odůvodněním, že pohledávka je shodná s pohledávkou žalobce P9 (v seznamu přihlášených pohledávek po spojení evidovaná jako P9b, dále jen pohledávka P9b ). Insolvenční správce pohledávku P10b nepopřel. Vyrozumění insolvenčního správce o popření přihlášené pohledávky P10b bylo žalobci doručeno dne 23. 11. 2015, incidenční žaloba byla soudu doručena dne 2. 12. 2015. Žaloba tak byla podána včas v zákonné patnáctidenní lhůtě jdoucí od doručení vyrozumění insolvenčního správce o popření přihlášené pohledávky v souladu s § 198 odst. 1 IZ. Na straně žalobce i žalovaných vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní legitimaci. Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro projednání této incidenční žaloby jsou splněny.

Z dalších důkazů provedených v průběhu řízení soud zjistil, že druhý žalovaný na základě přihlášky k odvádění odpadních vod ze dne 21. 5. 2015 požádal žalobce o zajištění odvodu odpadních vod-splaškové kanalizace pro nemovitost v Buštěhradě v ulici Žižkova č. p. 218. Z uznání závazku úhrady stočného za období do uzavření obchodní smlouvy soud zjistil, že druhý žalovaný vůči žalobci písemně dne 21. 5. 2015 uznal závazek úhrady stočného za období do uzavření obchodní smlouvy, kdy přesná finanční částka měla být vyfakturována žalobcem na základě množství vyfakturovaného vodného za období tří let (KSPH 65 INS 8117/2015) zpětně od podpisu uznání závazku. Žalobce na základě uvedeného uznání závazku druhým žalovaným vystavil dne 28. 5. 2015 fakturu č. 2156350644 na částku 58.370,-Kč, a to za čištění a likvidaci odpadních vod v odběrném místě v ulici Buštěhradě v ulici Žižkova 218/3 za období od 21. 5. 2012 do 21. 5. 2015 splatnou dne 11. 6. 2015. Ze smlouvy o dodávce vody ze dne 13. 5. 2009, č. 73001155 včetně všeobecných obchodních podmínek uzavřené mezi druhým žalovaným a žalobcem, soud zjistil, že předmětem této smlouvy je plnění ze strany žalobce spočívající v dodávce vody z vodovodu ode dne 14. 5. 2009 do odběrného Žižkova 218, Buštěhrad. Z přihlášky pohledávky P10b soud zjistil, že žalobce jako důvod vzniku pohledávky uvádí uznání dluhu co do důvodu a výše dne 21. 5. 2015 s tím, že věřitel poskytl v letech 2012-2015 dlužníkovi plnění spočívající v čistění a likvidaci odpadních vod (stočné), které vyfakturoval fakturou č. 2156350644 ze dne 28. 5. 2015. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek však soud zjistil, že u pohledávky P10b insolvenční správce uvedl jako důvod vzniku poskytnuté plněné ze smlouvy č. 73001155 (čištění a likvidace odpadních vod), stejný důvod vzniku je uveden v upraveném seznamu i u pohledávky P9b.

Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: druhý žalovaný požádal žalobce o odvod odpadních vod dne 21. 5. 2015, téhož dne uznal vůči žalobci dluh za odvádění a likvidaci odpadních vod (stočné) za období od 21. 5. 2012 do 21. 5. 2015, přičemž v uznání dluhu byl stanoven výpočet dlužného stočného tím způsobem, že žalobce vystaví fakturu na dlužnou částku spočítanou z vyfakturovaného vodného za období tří let zpětně. Dne 28. 5. 2015 vystavil žalobce fakturu ve shodě s uznáním závazku druhým žalovaným, kdy žalobce měl uhradit dlužnou částku ve výši 58.370,-Kč splatnou dne 11. 6. 2015. Žalobci nebylo na fakturu ničeho uhrazeno, z toho důvodu žalobce přihlásil nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku P10b za druhým žalovaným do spojeného insolvenčího řízení vedeného zdejším soudem ve věci obou žalovaných jako manželů. V přihlášce pohledávky P10b uvedl žalobce jako důvod vzniku pohledávky fakturu č. 2156350644 ze dne 21. 5. 2015 za čištění a likvidaci odpadních vod, vystavenou na základě uznání závazku druhým žalovaným. V seznamu přihlášených pohledávek sestaveného insolvenčním správcem bylo ovšem u této pohledávky uvedeno, že se jedná o plnění ze smlouvy č. 73001155 (čištění a likvidace odpadních vod), stejný důvod byl uveden u pohledávky P9b. Soud má za prokázané, že důvod vzniku pohledávky P10b uvedený insolvenčním správcem v seznamu přihlášených pohledávek byl uveden chybně, neboť z provedených důkazů plyne, že důvodem vzniku pohledávky P10b je uznání dluhu druhým žalovaným za čištění a likvidaci odpadních vod. Naopak smlouva o dodávce vody č. 73001155 je důvodem vzniku pohledávky P9b. Žalovaní na fakturu č. 2156350644 ničeho neuhradili, na svou obranu nic neuvedli.

Podle § 194a odst. 1 IZ manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení musí společný návrh manželů na povolení oddlužení obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení mají manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. (KSPH 65 INS 8117/2015)

Žalovaní podali společný návrh na povolení oddlužení dne 29. 4. 2015, čímž založili ve smyslu § 394a IZ právní fikci jediného dlužníka. Tato fikce se uplatní jak v insolvenčním řízení, tak i v řízeních přímo souvisejících tj. v incidenčních sporech. Insolvenční zákon je tak zákonem speciálním vůči obecným právním předpisům upravujícím společné jmění manželů. Bez ohledu na to, kterému manželu závazky vznikly, se posuzují jako závazky jediného dlužníka. Tomu odpovídá i dikce odstavce 2 téhož ustanovení, který počítá se zahrnutím veškerého majetku manželů (jak majetku ve společném jmění, tak majetku výlučného) do jejich majetkové podstaty v případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Vzhledem k fikci jediného dlužníka je tak nerozhodné, že pohledávka vznikla pouze za druhým žalovaným.

Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.). V řízení bylo prokázáno, že druhý žalovaný uznal vůči žalobci dluh, k jehož splnění jsou povinni oba manželé na základě fikce jediného dlužníka při společném oddlužení. Žalobce v žalobě uvedl jako důvod vzniku popřené pohledávky uznání závazku druhým žalovaným, tedy v souladu s § 198 odst. 2 IZ uplatnil stejný důvod vzniku pohledávky, který uvedl v přihlášce pohledávky P10b. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání. Uznání dluhu musí kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání splňovat i písemnou formu, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Soud má po posouzení uznání dluhu ze dne 21. 5. 2015 za prokázané, že splňuje všechny náležitosti uznání dluhu, pokud jde o uvedení výše dluhu, je tato dostatečně objektivně určitelná uvedeným způsobem výpočtu dluhu na základě množství vyfakturovaného vodného za období tří let zpětně. Žalovaní, na které přešlo uznáním dluhu důkazní břemeno o existenci dluhu (tedy že závazek vůbec nevznikl nebo zanikl), nepopírají samotnou existenci dluhu, jejich obrana spočívá v domnělé duplicitě s přihláškou P9b. Soud posoudil, že vztah účastníků je založen uznáním dluhu, který doposud trvá v plné výši, neboť na něj nebylo ničeho hrazeno. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že pohledávka P10b není duplicitní s pohledávkou P9b, neboť předmět obou pohledávek se liší, pokud jde o žalobcem poskytnuté plnění. V případě pohledávky P10b se jedná o úhradu za odvádění odpadních vod (stočné), zatímco v případě pohledávky P9b se jedná o úhradu za dodávku pitné vody (vodné). Obě pohledávky vznikly na základě odlišných právních titulů, a to v případě pohledávky P10b na základě uznání dluhu a v případě pohledávky P9b na základě uzavřené smlouvy o dodávce vody. Uvedením stejného důvodu vzniku pohledávek P10b a P9b v seznamu pohledávek sestaveným insolvenčním správcem došlo, jak je shora uvedeno, ke zjevné chybě. Soud proto dospěl k závěru, že tato nevykonatelná a nezajištěná pohledávka žalobce je po právu.

Pohledávka byla žalovanými popřena i z důvodu výše, avšak žalovaní neuvedli v souladu s § 194 IZ důvod popření výše pohledávky ani do jaké výše je popření namítáno. Namítat popření pravosti a výše je dle soudu pojmově vyloučeno, neboť si takové popření odporuje, když ten kdo toto popření namítá, de facto na jedné straně tvrdí, že pohledávka neexistuje a na druhé straně tvrdí, že existuje, ale je v nesprávné výši. Takové popření je možné jen v případě eventuálního, řádně zdůvodněného popření, k čemuž v dané věci nedošlo, a proto se soud výší pohledávky nezabýval a žalobci ji přiznal tak, jak byla uplatněna. (KSPH 65 INS 8117/2015)

O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 163 IZ dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, soud přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 17.342,-Kč. Náklady řízení sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT ) ve výši 12.342,-Kč, a to za tři úkony právní služby po 3.100,-Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne 27. 11. 2015 a účast na jednání soudu dne 23. 8. 2016) podle § 9 odst. 4 písm. c), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši celkem 900,-Kč za tři výše uvedené úkony právní služby po 300,-Kč za úkon podle § l3 odst. 1 a 3 AT; vše zvýšené o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.142,-Kč, neboť právní zástupce žalobce je registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovaným uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 23. srpna 2016

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Magdalena Potměšilová