65 ICm 3352/2015
č.j. KSPH 65 ICm 3352/2015-68 KSPH 35 INS 13556/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze se sídlem Praha 5, nám. Kinských 5, rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci

žalobkyně: JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, sídlem Zemské právo 1574/3, 102 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka Východočeská leasingová, spol. s.r.o., IČO 44468105, sídlem Na Skalce 25, 251 01 Popovičky,

zastoupené Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou sídlem Pod pekárnami 245/10, 190 00 Praha 9

proti žalované: Komerční banka, a.s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 969/33, 110 00 Praha 1,

zastoupené JUDr. Václavem Bílým, LL.M., Ph.D., advokátem sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1,

o uložení povinnosti vydat do majetkové podstaty částku 57.408.565,97,-Kč

takto:

I. Určuje se, že žalovaný je povinen vydat žalobci do majetkové podstaty částku 57.408.565,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 11.8.2010 do zaplacení a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.114,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Petry Bělicové, advokátky.

Odůvodnění: isir.justi ce.cz (KSPH 35 INS 13556/2013)

1. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 35 INS 13556/2013-A-20 ze dne 19. září 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Východočeská leasingová, spol. s r.o., IČ 44468105, se sídlem Na Skalce 25, 251 01 Popovičky, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byla ustanovena JUDr. Ing. Kristýna Chalupecká, se sídlem Stojanova 478, 686 01 Uherské Hradiště (pobočka V Korytech 972/12, Praha 10), v tomto řízení žalobkyně.

2. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala určení neúčinnosti vůči majetkové podstatě dlužníka Východočeská leasingová, spol. s r.o. (dále jen dlužník) právního úkonu spočívajícího v tom, že dlužník uzavřel se žalovanou dohodu o úhradě závazku, a to mj. z úvěrových smluv reg. č. 7400007200129, 7400008200020, 7400008200121, 7400008200228 a 7370009200036, inkorporovanou do kupní smlouvy a smlouvy o postoupení pohledávek a převodu závazků v souvislosti s kupní smlouvou, uzavřenou dne 30. 6. 2010 mezi dlužníkem a SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o., na jejímž základě došlo ke dni 11. 8. 2010 k úhradě částky 57.408.565,97 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhala uložení povinnosti žalované vydat do majetkové podstaty částku 57.408.565,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 11.8.2010 do zaplacení.

3. Řízení o této části žalobou uplatňovaného nároku to je uložení povinnosti vydat do majetkové podstaty částku 57.408.565,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši p.a. od 11.8.2010 do zaplacení. bylo usnesením ze dne 15.7.2015, č.j. 65 ICm 3067/2014-47, vyloučeno k samostatnému řízení a je tedy předmětem tohoto řízení a nyní vedeno pod touto spisovou značnou sp. zn..

4. Ještě před tímto vyloučení věci k samostatnému projednání vydal soud ve věci dne 5. ledna 2015 usnesení, které bylo žalované doručeno do datové schránky dne 6. 1. 2015 a ve kterém byla žalované uložena povinnost do 30 dnů od doručení tohoto usnesení, aby se písemně vyjádřila ve věci samé a v případě, že nárok zcela neuznává, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná byla zároveň poučena, že v případě, že ve stanovené lhůtě se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok žalobce uznává. Toto usnesení bylo žalované doručeno spolu s žalobou dne 6. 1. 2015, pročež lhůta k vyjádření uplynula dne 5. 2. 2015. Žalovaná se však k podané žalobě v určené lhůtě nevyjádřila, pouze před jejím uplynutím podáním doručeným dne 4. 2. 2015 požádala soud o prodloužení lhůty k vyjádření o dalších 30 dnů, a to jednak s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení, neboť žalovaná mimosoudně jednala s žalobkyní, jednak z důvodu složitosti věci. Až dne 30. 4. 2015 bylo soudu doručeno její vyjádření ve věci, v němž uvedla důvody, pro něž navrhla zamítnutí žaloby.

5. Ve vyloučené věci o vedené pod původní sp.zn. 65 ICm 3067/2014 rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 27.3.2017 tak, že se určuje, že je vůči věřitelům dlužníka Východočeská leasingová, spol. s r.o., IČO 44468105, sídlem Na Skalce 25, Popovičky, neúčinná dohoda dlužníka s žalovanou Komerční bankou, a.s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1, o úhradě závazku, a to např. z úvěrových smluv reg. č. 7370009200036, reg. č. 7400007200129, reg. č. 7400008200228, reg. č. 7400008200121 a reg. č. 7400008200020, na jejímž základě došlo ke dni 11.8.2010 k úhradě částky 57.408.565,97 Kč, inkorporovaná do kupní smlouvy a smlouvy o postoupení pohledávek a převodu závazků v souvislosti s kupní smlouvou uzavřené dne 30.6.2010 mezi dlužníkem a SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o., IČO 61061344, sídlem Antala Staška 2027/79, Praha 4. (KSPH 35 INS 13556/2013)

6. Ve svém odůvodnění Vrchní soud v Praze uvedl, že poněvadž tedy žalovaná v podání ze dne 4.2.2015 (č.l. 10-11) neuvedla žádný vážný důvod bránící jí vyjádřit se ve věci a soud I. stupně do uplynutí lhůty k podání písemného vyjádření ve věci o jejím prodloužení nerozhodl, nastala dne 6.2.2015 fikce uznání žalobou uplatňovaného nároku podle § 114b odst. 5 o.s.ř. Tato fikce přitom nastala v důsledku pasivity žalované, která byla zastoupena advokátem, přičemž s ohledem na osobu žalované (banka) a její právní zastoupení, je odvolací soud přesvědčen, že fikcí uznání nároku nemohlo dojít k porušení práva žalované na spravedlivý proces, když se žalovaná v podání ze dne 4.2.2015 ani nepokusila vyjádřit svůj nesouhlas s žalobou a vylíčit alespoň základ své obrany. Na skutečnosti, že nastala fikce uznání nároku, pak již nemohlo ničeho změnit ani vyjádření žalované doručené dne 30.4.2015 (č.l. 15-20), neboť má-li se za řízení ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004). Stejně tak ani skutečnost, že část žalobou uplatněného nároku soud následně vyloučil k samostatnému projednání, nemůže ničeho změnit na tom, že nastala fikce uznání žalobního nároku ze strany žalované, jež se nepochybně týká celého předmětu řízení i poté, co byla jeho část vyloučena k samostatnému projednání. Vedle uznání žalovaného je dalším předpokladem pro rozhodnutí ve věci rozsudkem pro uznání skutečnost, že se jedná o řízení, v němž je možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. soud v této souvislosti uvádí, že je na rozdíl od soudu I. stupně přesvědčen o tom, že povaha projednávané věci nebrání vydání rozsudku pro uznání, jak ve sporu o neúčinnost právního úkonu, který je podle § 159 odst. 1 písm. c) IZ incidenčním sporem, lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná o spor, ve kterém lze uzavřít smír, jak předpokládá § 162 odst. 2 IZ (srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.8.2015, č.j. 45 ICm 240/2012, 13 VSOL 15/2015-67 /KSBR 45 INS 15990/2010/). Když odvolací soud se v tomto řízení, ve kterém pravomocně rozhodl o neúčinnosti právního úkonu věc vedená pod sp.zn. 65 ICm 3067/2014 rozchází se závěry vyjádřenými v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.6.2015, č.j. 56 ICm 3260/2014, 101 VSPH 41/2016-36 (KSPA 56 INS 20963/2013), jež dospělo k opačnému závěru. K rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2666/2007, na nějž odkazoval soud I. stupně i žalovaná, odvolací soud uvádí, že se týkal § 42a obč. zák. a neúčinnosti v exekučním řízení a jeho závěry nejsou aplikovatelné pro poměry projednávané věci, jelikož v insolvenčním řízení není žalující stranou věřitel, ale insolvenční správce, jakožto osoba s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě. S ohledem na tuto odlišnost dospěl odvolací soud k závěru, že v odpůrčích sporech podle IZ lze uzavřít smír a lze též rozhodnout rozsudkem pro uznání.

7. Žalobou uplatněný nárok pak je podle odvolacího soudu zcela určitý, jelikož vychází z dikce napadeného smluvního ustanovení kupní smlouvy a smlouvy o postoupení pohledávek a převodu závazků v souvislosti s kupní smlouvou, jež byla uzavřena dne 30. 6. 2010 mezi dlužníkem jako převodcem a SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o., IČO 61061344, sídlem Antala Staška 2027/79, Praha 4, jako nabyvatelem, kterou kromě dlužníka a SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o. podepsala také žalovaná, a která v sobě obsahovala (v jejím čl. IV. bodu 2) také žalobkyní projednávanou žalobou napadený právní úkon, a to dohodu dlužníka s žalovanou že finanční prostředky složené na uvedený bankovní účet použije žalovaná na úhradu svých splatných pohledávek za dlužníkem (převodcem) např. ze smlouvy o úvěru reg. č. 7370009200036 ze dne 3.2.2009, reg. č. 7400007200129 ze dne 4.6.2007, reg. č. 7400008200228 ze dne 1.10.2008, reg. č. 7400008200121 ze 9.6.2008 a reg. č. 7400008200020 ze dne 14.2.2008. Podle odvolacího soudu se přitom nejedná o žalobu zjevně bezdůvodnou, žaloba je dostatečně určitá a (KSPH 35 INS 13556/2013)

projednatelná, obsahuje tvrzení všech rozhodujících skutečností, je v ní jednoznačně specifikován konkrétní právní úkon, jehož neúčinnosti se žalobkyně domáhá, a poskytuje tak dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání. S ohledem na skutkovou a právní složitost věci vyžadující kvalifikovanou přípravu jednání je pak odvolací soud rovněž přesvědčen, že povaha projednávané věci plně odůvodňovala vydání kvalifikované výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř., jelikož bez písemného vyjádření žalované ve věci by nemohlo být jednání připraveno tak, aby při něm mohlo dojít k rozhodnutí věci.

8. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že povaha projednávané věci nebrání vydání rozsudku pro uznání, jelikož se jedná o spor, v němž lze uzavřít smír. Ve věci nebyly dány podmínky pro odmítnutí žaloby, jež neobsahuje vady bránící jejímu projednání, nebo pro zastavení řízení, rovněž s ohledem na skutečnost, že předmětem řízení je nárok na určení neúčinnosti právního úkonu, je zřejmé, že jde o nárok, o němž v době podání žaloby nebylo ničeho známo, a nejedná se o zcela jednoduchou věc, pročež odvolací soud zastává názor, že bez písemného vyjádření žalované nemohlo být jednání připraveno tak, aby o něm mohlo být rozhodnuto při prvním jednání. Okolnosti případu tedy odůvodňovaly vydání kvalifikované výzvy k vyjádření podle § 114b o.s.ř., jež byla žalované doručena do vlastních rukou spolu s žalobou a jež obsahovala poučení o následcích nevyjádření se ve věci. Poněvadž žalovaná na řádnou kvalifikovanou výzvu bez vážného důvodu věcně nereagovala, nastala v souladu s § 114b odst. 5 o.s.ř. fikce uznání žalobou uplatňovaného nároku, pročež vzhledem ke splnění všech zákonných předpokladů byl soud povinen rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání.

9. Dospěje-li odvolací soud k závěru, že požadavek žalobce na vydání rozsudku pro uznání byl opodstatněný, může změnit usnesení soudu I. stupně a sám rozhodnout rozsudkem pro uznání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, strana 1045). Poněvadž v projednávané věci byly splněny všechny zákonné předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř., napadené rozhodnutí soudu I. stupně změnil a podle § 153a odst. 3 o.s.ř. ve věci samé rozhodl rozsudkem pro uznání (bod I. výroku).

10. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) a věcí uvedených § 118b a 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému uložit usnesením, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odst. 1 včas nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu uplatňován žalobou, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).

11. Soud, který ve věci vydal dne 5. ledna 2015 usnesení, (ještě před vyloučením věci k samostatnému projednání a to usnesení vztahující se zároveň i na určení neúčinnosti právního úkonu, o kterém rozhodl pravomocně soud ve věci vedené pod 65 ICm 3067/2014, tak že tento úkon je neúčinný na základě fikce uznání podle § 114b. o.s.ř.), které bylo žalované doručeno do datové schránky dne 6. 1. 2015 a ve kterém byla žalované uložena povinnost do 30 dnů od doručení tohoto usnesení, aby se písemně vyjádřila ve věci samé a v případě, že nárok zcela neuznává, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví (KSPH 35 INS 13556/2013)

svoji obranu a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná byla zároveň poučena, že v případě, že ve stanovené lhůtě se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok žalobce uznává. Lhůta k vyjádření uplynula žalované dne 5. 2. 2015 s tím, že žalovaná se do stanovené zákonné lhůty nevyjádřila. Jelikož se žalovaná nevyjádřila včas, jak jí bylo uloženo výše citovaným usnesením, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení, a jedná se o věc, ve které lze podle § 99 o. s. ř. uzavřít a schválit smír, platí ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. právní fikce, že žalovaná nárok žalobkyně uznala, a proto soud rozhodl ve smyslu ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, kdy se soud plně ztotožnil s odůvodněním, které uvedl Vrchní soud v Praze, které zdejší soud citoval shora, a proto rozhodl shodně jako Vrchní soud v Praze rozsudkem pro uznání.

12. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit plně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114,-Kč, která představuje odměnu za zastupování ve výši 4.114,-Kč za 1 úkony právní služby po 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) č. 177/1996 Sb. ( návrh na vydání rozsudku pro zmeškání ze dne 28. 4. 2017, protože ostatní úkonu, které by jí náležely, a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby jí byly již přiznány v řízení 65 ICm 3067/2014 ), náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. k 1 úkonům právní služby po 300,-Kč a k tomu 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč na platební místo dle 149 o.s.ř.

Poučení: Do tohoto rozsudku pro uznání je odvolání přípustné, a to do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Způsobilým odvolacím důvodem proti tomuto rozsudku jsou však jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., nebo skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. (§ 205b o. s. ř.). Do výroku o náhradě nákladů řízení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Praha 16. ledna 2018

JUDr. Petra Večeřová samosoudkyně