65 ICm 3103/2014
čj.: 65 ICm 3103/2014-119 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 35 INS 13556/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobkyně: JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chalupecká, se sídlem V Korytech 972/12, 100 00 Praha 10, jako insolvenční správce dlužníka Východočeská leasingová, spol. s.r.o., IČ: 44468105, se sídlem Na Skalce 25, 251 70 Popovičky, právně zastoupena Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou, se sídlem Za Poříčskou bránou 334/4, 186 00 Praha 8, proti žalované: Podílová obchodní a.s., IČ: 25258290, se sídlem Živanice 96, 533 42 Živanice, právně zastoupena JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem, se sídlem Sukova 1260, 530 02 Pardubice, o určení neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka, tj. ústní dohoda o započtení pohledávky dlužníka ve výši 8.682.811 Kč oproti pohledávce žalované vůči dlužníku v celkové výši 8.682.502 Kč uzavřené dne 13. 2. 2010 mezi jednatelem dlužníka, tj. JUDr. Vladislavem Podzimkem a předsedou představenstva žalovaného panem Michalem Loučkou z titulu uhrazené částky kupní ceny dlužníkem za žalovanou a z titulu údajného poskytnutí reklamy žalovanou dlužníku v částce 4.051.500 Kč a paušálního poplatku 700.000 Kč a vrácení částky 3.931.002 Kč žalovanou na účet dlužníka, kterou žalovaná následně stvrdila utvrzením nazvaným Ukončení a vyúčtování ústní dohody ze dne 13. 2. 2010, je neúčinný vůči majetkové podstatě dlužníka společnosti Východočeská leasingová, spol. s.r.o., IČ 44468105, se sídlem Popovičky, Na Skalce 25, PSČ 251 70, se zamítá.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni, a to vydat do majetkové podstaty částku 8.682.502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p. a. od 14. 2. 2010 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se svým návrhem domáhala určení neúčinnosti právního úkonu uvedeného shora s tím, že žalovaný dne 13. 2. 2010 vydal potvrzení o tom, že mezi dlužníkem a žalovaným došlo k uzavření dohody o započtení vzájemných nároků, tj. nároků dlužníka za žalovaným v částce 8.682.811,-Kč a nároku žalovaného za dlužníkem v částce 4.051.500,-Kč ze smlouvy o reklamě v částce 700.000,-Kč jako paušální poplatek a v částce 3.931.002,-Kč, které měly být převedeny dlužníkem na bankovní účet před uzavřením této dohody. Toto vyúčtování vyplývá z dokumentů Ukončení a vyúčtování ústní dohody ze dne 13. 2. 2010 (dále jen ukončení). Mezi dlužníkem a žalovaným byla tedy uzavřena dohoda o započtení, která však měla zjevně sloužit ke zkrácení ostatních věřitelů, a to z důvodu, že žalovaný neměl žádný nárok ze smlouvy o reklamě, protože nebyla vůbec uzavřena, pokud by byla, deklarované plnění neproběhlo, žalovaný nebyl oprávněn si účtovat paušální poplatek , žalovaný neplnil na účet dlužníka deklarovanou částku 3.931.002,-Kč před uzavřením této dohody, byl tak započítán neexistující nárok. Ke zkrácení ostatních věřitelů uvedla, že dlužník měl minimálně následující závazky po lhůtě splatnosti více jak 30 dní, a to vůči České pojišťovně a.s., Raiffeisenbank a.s., Finančnímu úřadu ve Vysokém Mýtě. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 2281/2011 je dalším předpokladem odporovatelnosti to, že dlužníkův úmysl zkrátit jeho věřitele musel být znám druhé straně právního úkonu. Vzhledem k tomu, že tento úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele nemusí směřovat vůči konkrétním osobám, které mají za ním pohledávku, unese žalobce v tomto směru své břemeno tvrzení i důkazní, i když nebude tvrdit a prokazovat, že druhá strana věděla o konkrétních věřitelích dlužníka, ale bude tvrdit a prokáže, že druhá strana musela v době právního úkonu vědět, že dlužník má alespoň jednu nesplacenou pohledávku a že vůči ní učinil právní úkon v úmyslu zmařit její uspokojení. Lhůta k podání odpůrčí žaloby byla také dodržena, protože právní úkon mezi dlužníkem a žalovaným byl uzavřen nejdříve 13. 2. 2010, tedy ve lhůtě 5 let před zahájením insolvenčního řízení. Žalobkyně uvedla, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013, čj. KSPH 35 INS 13556/2013-A-20, byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na dlužníka-společnost Východočeská leasingová, spol. s.r.o., IČ 44468105, se sídlem Popovičky, Na Skalce 25, a žalobkyně byla ustanovena do funkce insolvenčního správce.

Žalovaná se k návrhu vyjádřila tak, že navrhovala zamítnutí žaloby, kdy ze samotného obsahu listiny s názvem Ukončení a vyúčtování ústní dohody vyplývá, že se jedná o jednostranný dopis žalované a reakci na to, že vůči ní dlužník bezdůvodně a protiprávně uplatňoval údajnou pohledávku ve výši 8.682.811,-Kč, kterou dlužník sám zaplatil proto, aby do jeho výlučného vlastnictví nabyl soubor 18dráhového bowlingového zařízení a příslušenství dle kupní smlouvy ze dne 2. 10. 2006, kterou dlužník uzavřel se společností Oxytechnic spol. s.r.o. Tento komplex byl užíván žalovanou k jejímu podnikání a dlužník, jež byl vlastníkem neoprávněně, požadoval 8.682.811,-Kč, o kterých tvrdil, že je zaplatil ve prospěch žalované. Žalovaná opakovaně zdůrazňovala, že tato částka představuje 60% kupní ceny celého zařízení, když žalovaná se v kupní smlouvě z 2. 10. 2006 zavázala uhradit zbývající část kupní ceny ve výši 40% v konkrétní výši 5.788.546,-Kč, což splnila, má tedy ve vztahu k dlužníkovi pohledávku ve výši 5.788.546,-Kč, která jí byla přiznána pravomocným rozsudkem KS v Hradci Králové sp. zn. 55 Cm 65/2010 ze dne 24. 5. 2011. Za této situace nemohla žalovaná potvrdit nějakou ústní dohodu o započtení pohledávek mezi žalovanou a dlužníkem, protože taková dohoda ani nemohla vzniknout. Pakliže žalovaná prohlásila v dopise předloženém žalobkyní, že dlužník zaplatil za žalovanou částku 8.682.811,-Kč, pak jenom vyhroceně reagovala na nesmyslný požadavek dlužníkova tehdejšího jednatele, aby jí tuto sumu zaplatil. Nemůže pak dopis žalované nějak konstituovat nebo deklarovat jakoukoliv dlužníkovu pohledávku vůči žalované ani dohodu o jejím započtení, případně vypořádání, protože neexistuje, a pokud neexistuje, pak nemohla být započtena a nemůže se ani hovořit o tom, že by byl učiněn jakýkoliv právní úkon.

Z rozhodnutí o úpadku čj. KSPH 35 INS 13556/2013-A-20 vyplývá, že ke dni 13. 9. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, byl prohlášen konkurs, žalobkyně byla ustanovena jeho insolvenční správkyně.

Z listiny označené jako Ukončení a vyúčtování ústní dohody ze dne 13. 2. 2010 soud zjistil, že za Podílovou obchodní a.s. je zde uveden podpis, další podpis uveden není a na základě této dohody Východočeská leasingová zaplatila za Podílovou obchodní 8.682.811,-Kč s DPH, Podílová obchodní zaplatila a poskytla služby Východočeské leasingové s.r.o. za a) reklamu 4.051.500,-Kč s DPH, za b) paušální poplatek 700.000,-Kč s DPH, za c) 0,-Kč, za d) nevyčerpané finanční prostředky-zasláno na účet 3.931.002,-Kč s DPH, rozdíl k doplacení-309,-Kč, který měla Podílová obchodní zaslat na účet dlužníka. Dále je zde konstatování dobré spolupráce a prováděné reklamy s nabídkou dalšího pokračování.

Z přihlášky žalovaného soud zjistil, že žalovaný přihlásil do tohoto řízení pohledávku v celkové výši 9.376.885,10 Kč, vykonatelnou, přiznanou pravomocným a vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 55 Cm 65/2010 ze dne 24. 5. 2011 ve výši 5.788.540,80 Kč a příslušenství ve výši 3.539.399,30 Kč.

Z kupní smlouvy ze dne 2. 10. 2016 uzavřené mezi dlužníkem jako kupujícím a poskytovatelem finančního leasingu, společností OXYTECHNIC spol. s.r.o. jako prodávajícím a žalovanou Podílovou obchodní a.s. soud zjistil, že předmětem této smlouvy byla koupě a prodej technologického zařízení pro bowlingové hřiště specifikované v této smlouvě, kupní cena byla sjednána ve výši 14.471.352,-Kč včetně DPH, kdy 40% z kupní ceny 5.788.540,80 Kč se zavázal uhradit příjemce finančního leasingu, tj. Podílová obchodní a.s., 60% ve výši 8.682.811,20 Kč kupující, a to bezhotovostně na účet prodávajícího. V bodě V. je dohodnut přechod vlastnictví, a to tak, že do 3 dnů od vystavení zálohové faktury dle článku III. bod 5 uzavře kupující jako poskytovatel finančního leasingu s příjemcem finančního leasingu leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bude leasing předmětu koupě s tím, že po úplném zaplacení všech pohledávek z ní vyplývajících přejde předmět koupě úplatně do vlastnictví příjemce finančního leasingu. V článku V bod 3 jsou sankce za předčasné zrušení leasingové smlouvy v případě porušení podmínek příjemcem finančního leasingu. V závěrečném odstavci je dále uvedeno, že příjemcem finančního leasingu bylo ke dni podpisu této smlouvy uhrazeno 40% z kupní ceny tj. 5.788.540,80 Kč. V příloze kupní smlouvy je specifikace předmětu smlouvy. Výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2006 byla provedena odchozí platba ve výši 5.788.540,80 Kč.

Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soud zjistil, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 8. 2011 a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 5.788.540,80 Kč s příslušenstvím, tento rozsudek byl vydán podle § 153a) odst. 3 o. s. ř. jako rozsudek pro uznání, kdy se dlužník v postavení žalovaného nevyjádřil k výzvě podle § 114b) odst. 1 o. s. ř.

Z výslechu svědka Vladislava Podzimka soud zjistil, že v roce 1991 byl zakladatelem, spoluvlastníkem a společníkem dlužníka, a to až do roku 2010. Nyní na základě rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové je opět společníkem. K žádné dohodě o započtení nikdy nedošlo, protože žalovaný neměl nikdy pohledávku za Východočeskou leasingovou a neměl co započítat. K tomu existovala korespondence mezi právními zástupci obou. Vše, co žalovaný uvádí, jsou lži, které nemají oporu v účetnictví. To vše vím, protože jsem měl informační zdroj u žalovaného. Listinu o ukončení a vyúčtování dohody jsem viděl, byl to jeden odstaveček, byla podepsána panem Loučkou, kterým přesně nevím, tato byla ihned JUDr. Strouhalem kategoricky popřena, protože v tuto dobu měla Východočeská leasingová pohledávku za žalovaným z titulu leasingových splátek ve výši 11.000.000,-Kč včetně příslušenství z titulu leasingu bowlingových drah. Listina byla pouze reakcí na vymáhání leasingových splátek, o žádném úkonu o započtení nebylo ani nemohlo být jednáno, také nemohlo jít nikdy o žádný úmysl zkrátit věřitele ze strany dlužníka, ze strany Podílové obchodní o krácení věřitelů šlo jednoznačně. Jiné peníze než leasingové splátky od žalovaného dlužník nedostával, žádná smlouva o reklamě uzavřena nebyla, paušální poplatek je účelově vymyšlený na snížení pohledávek. Kupní smlouva ze společností OXYTECHNIC uzavřena byla a to, že částka ve výši 60% kupní ceny je stejná jako v předloženém vyúčtování proto, že to Podílová opsala a je alespoň zřejmé, jaký je to blábol, když si spletla kupní cenu s cenou leasingu, což jsou diametrálně odlišná čísla. Pravděpodobnost, že by jejich vyúčtování a výše 60% kupní ceny byla na halíř stejná, je nemožné. Proč nejsou pohledávky z titulu leasingových smluv předmětem konkursu nevím, nebyl jsem již ničím.

Z výpovědi svědka Josefa Loučky soud zjistil, že byl výkonným ředitelem u žalované v letech 2009-2010, obchodních jednání mezi dlužníkem a žalovanou bylo mnoho, pokud bych se měl vyjádřit, musel bych konkrétně vědět k čemu, vím přesně, že byla uzavřena dohoda o ukončení a vyúčtování ústní dohody, tu jsem dělal sám. Byla to reakce na agresivní a neadekvátní chování pana Podzimka. Byla to moje vstřícná reakce k ukončení spolupráce. Po nahlédnutí do samotné listiny o Ukončení uvedl, že to nebyla žádná dohoda o započtení, protože nikdy nic dlužníkovi nedlužili. Toto vyúčtování bylo pouze úmyslem zastavit výstřelky pana Podzimka. K rozporu v jeho výpovědi, když uvedl, že žalovaný neměl žádné dluhy u dlužníka, a toto pak formuluje v dohodě o Ukončení uvedl, že pouze opsal to, co napsal pan Podzimek. Pokud jde o částku nevyčerpané finanční prostředky, psal jsem to v době kritické nouze, nezkoumal jsem každé slovíčko, pokud jsou uvedeny nějaké částky, vždycky to muselo být uvedeno v účetnictví. Smlouvu o reklamě jsme nikdy nepodepsali. Částka 4.051.500,-Kč není v účetnictví, bylo to jen iluzorní. Reklama běžela ze slušnosti. Naše firma byla účastníkem kupní smlouvy, předmětem leasingových smluv bylo 18 bowlingových drah, provozovali jsme je my a po zaplacení leasingových splátek jsme se měli stát vlastníky bowlingových drah.

Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty, přičemž takovou žalobu může podat ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 1 a odst. 3 insolvenčního zákona). V projednávané věci má tedy soud s ohledem na výše uvedené za to, že žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou.

Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich případné neúčinnosti insolvenční zákon předně vychází z obecné definice neúčinného právního úkonu uvedené v ustanovení § 235 odst. 1, podle něhož neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných . Pro určení neúčinnosti určitého právního úkonu pak soud současně musí shledat i naplnění jedné ze skutkových podstat uvedených v ustanoveních § 240-242 insolvenčního zákona. Zákon v této souvislosti rozlišuje jednak úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 insolvenčního zákona), dále pak v ustanovení § 241 insolvenční zákon upravuje tzv. zvýhodňující právní úkony, a konečně pak insolvenční zákon v ustanovení § 242 rozlišuje ještě tzv. úmyslně zkracující právní úkony.

V projednávané věci žalobkyně v žalobě vymezila, že odporovaný právní úkon podle jejího názoru představuje neúčinný právní úkon úmyslně zkracující právní úkon ve smyslu § 242 insolvenčního zákona.

Jak plyne z ustanovení § 242 insolvenčního zákona Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této sobě znám (odst. 2) . Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. (odst. 3) .

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že pro určení neúčinnosti posuzovaného úkonu jakožto úkonu úmyslně zkracujícího musí být jednak naplněna obecná definice plynoucí z ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona, současně musí být naplněny předpoklady takového úkonu plynoucí z ustanovení § 242 odst. 1 a 2 tohoto zákona (všechny současně), k takovému úkonu musí dojít ve lhůtě předpokládané v ustanovení § 242 odst. 3 citovaného zákona.

Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že dlužník a žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti uzavřeli kupní smlouvu ze dne 2. 10. 2016 uzavřené mezi dlužníkem jako kupujícím a poskytovatelem finančního leasingu, společností OXYTECHNIC spol. s.r.o. jako prodávajícím a žalovanou Podílovou obchodní a.s., předmětem této smlouvy byla koupě a prodej technologického zařízení pro bowlingové hřiště specifikované v této smlouvě, kupní cena byla sjednána ve výši 14.471.352,-Kč včetně DPH, kdy 40% z kupní ceny 5.788.540,80 Kč se zavázal uhradit příjemce finančního leasingu tj. Podílová obchodní a.s., 60% ve výši 8.682.811,20 Kč kupující, a to bezhotovostně na účet prodávajícího. V bodě V. je dohodnut přechod vlastnictví a to tak, že do 3 dnů od vystavení zálohové faktury dle bodu článku III. bod 5 uzavře kupující jako poskytovatel finančního leasingu s příjemcem finančního leasingu leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bude leasing předmětu koupě s tím, že po úplném zaplacení všech pohledávek z ní vyplývajících přejde předmět koupě úplatně do vlastnictví příjemce finančního leasingu. V článku V bod 3 jsou sankce za předčasné zrušení leasingové smlouvy v případě porušení podmínek příjemcem finančního leasingu. V závěrečném odstavci je dále uvedeno, že příjemcem finančního leasingu bylo ke dni podpisu této smlouvy uhrazeno 40% z kupní ceny tj. 5.788.540,80 Kč. V příloze kupní smlouvy je specifikace předmětu smlouvy. Výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2006 byla provedena odchozí platba ve výši 5.788.540,80 Kč. Bowlingové dráhy provozovala žalovaná, která byla leasingovým nájemcem dlužníka a zřejmě někdy v průběhu roku 2009, 2010 došlo mezi dlužníkem a žalovanou k vzájemným neshodám (konkrétní neshody nebyly předmětem tohoto dokazování). V tuto dobu vyhotovil tehdy výkonný ředitel svědek Josef Loučka dokument nazvaný Ukončení a vyúčtování ústní dohody ze dne 3. 2. 2010 , který však dlužník neakceptoval a zejména, jak vyplynulo z výpovědi svědka Podzimka, tehdejšího jednatele a společníka dlužníka, se v žádném případě nejednalo o dohodu o vzájemném započtení. Toto, i když z počátku s rozpory ve své výpovědi, potvrdil i svědek Loučka. Žádným dalším důkazem v řízení nebylo prokázáno, že by byl úkon, který je předmětem žaloby, učiněn s úmyslem zkrátit uspokojení věřitelů. Tento úkon byl pouze jednostrannou reakcí žalovaného na vzájemné neshody mezi dlužníkem a žalovaným. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že základní předpoklad pro vyhovění žalobě podle § 242 IZ, jak požadovala žalobkyně, je prokázat existenci úmyslně zkracujícího právního úkonu. V tomto řízení však žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by byl někdy takový úkon uzavřen, naopak výpovědí svědků a samotnou listinou o Ukončení bylo prokázáno, že se jednalo pouze o jednostrannou reakci žalované na vzájemné neshody s dlužníkem. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobu ve výroku I. zamítl.

Protože byla žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu výrokem I. zamítnuta, soud bez dalšího dokazování zamítl i nárok žalobkyně, aby žalovaná zaplatila žalobci, a to vydáním do majetkové podstaty částku 8.682.502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p. a. od 14. 2. 2010 do zaplacení, a to výrokem II.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. l o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, by měla nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně v tomto případě dospěl k závěru, že insolvenční správkyně v případě pochybností o možné neúčinnosti právního úkonu postupovala dle svých povinností vyplývajících z insolvenčního zákona, pokud podala tuto žalobu. Až samotné dokazování osvětlilo, o jaký právní úkon se jednalo, a proto má soud za to, že by bylo nepřiměřenou tvrdostí žalobkyni uložit povinnost hradit náklady řízení žalované, proto soud postupoval podle § 150 o. s. ř a rozhodl jak uvedeno ve výroku III.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o. s. ř.)

V Praze dne 12. prosince 2015

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Magdalena Potměšilová