65 ICm 2822/2014
č.j. 65 ICm 2822/2014-57

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze se sídlem Praha 5, nám. Kinských 5, rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce: DC GROUP, spol. s.r.o., IČ: 27380009, se sídlem V Olšinách 2300/75, 100 00 Praha 10, zastoupeného Mgr. Richardem Rofesem, advokátem se sídlem Jordánská 779, 198 00 Praha 9, proti žalovanému: Ing. Martin Koubek, IČ: 65908481, insolvenční správce úpadce Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Třída Míru 1280/16B, 266 01 Beroun, se sídlem Na Střelnici 39, 779 00 Olomouc, zastoupenému JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem V Tůních 1636/1, 120 00 Praha 9, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že nezajištěná a nevykonatelná pohledávka žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 35 INS 32844/2012 u zdejšího soudu ve věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Třída Míru 1280/16B, ve výši 168.549,-Kč je po právu, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů v plné výši, tedy částku 12.342,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

Žalobce uplatnil přihláškou ze dne 1.10.2013 v nadepsaném insolvenčním řízení pohledávku v celkové výši 168.549,06 Kč z titulu dvou úvěrových smluv, které dlužník František Knoll uzavřel se společností BAWAK Bank CZ a.s. (právní předchůdce LBBW Bank a.s.). Dlužník František Knoll zažádal u společnosti BAWAK Bank CZ a.s. dne 13.12.2006 o osobní půjčku ve výši 84.000,-Kč a dne 16.5.2006 o osobní půjčku ve výši 110.000,-Kč. Přijetím obchodních podmínek osobních půjček, které jsou součástí výše uvedených žádostí, souhlasil dlužník s tím, že doba promlčení půjčky se prodlužuje na 10 let. Následně byly dlužníkovi půjčky schváleny a uděleny. Dlužník splatil na půjčku vyplývající ze smlouvy ze dne 13.12.2006 celkem částku 6.788,01 Kč a na půjčku ze smlouvy ze dne 16.5.2006 celkem částku 18.662,93 Kč, další platby dlužník nerealizoval a obě smlouvy tak byly zesplatněny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.4.2011 byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalobce přihlásil do výše uvedeného insolventního řízení svoji pohledávku ve výši 168.549,-Kč, neboť se rozhodl po dlužníkovi nepožadovat příslušenství. Dlužník pohledávku uznal v plné výši. Žalovaný insolvenční správce pohledávku žalobce neuznal co do pravosti, a to z důvodu promlčení pohledávek. Žalobce je přesvědčen, že jím přihlášená pohledávka do výše uvedeného insolventního řízení je zcela po právu. Žalobce má za to, že je-li prodloužení promlčecí doby možné formou jednostranného prohlášení, pak tím spíše je možné se o tom také dohodnout. Nezbytným předpokladem platnosti takového právního jednání je pak pouze jeho písemná forma a dodržení maximální hranice promlčecí doby 10 let, čemuž bylo v tomto případě učiněno za dost. S prohlášením nebo dohodou o prodloužení promlčecí doby dále není nutno vyčkávat až do doby, než počne promlčecí doba běžet, ale tuto promlčecí dobu lze prodloužit jednostranně nebo dohodou už předtím. Taková dohoda může být tedy již součástí smlouvy, kterou se závazkový vztah mezi danými účastníky vůbec zakládá. Důvod popření proto nemá oporu v zákoně a jde o odůvodnění věcně nesprávné.

Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasil s tím, že žalobce jako věřitel přihlásil dne 3.10.2013 přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P2 do výše uvedeného insolvenčního řízení svou nevykonatelnou pohledávku ve výši 168.549,06 Kč. Jako důvod vzniku žalobce uvedl, že dlužníkovi byla společností BAWAK Bank CZ a.s. dne 13.12.2006 a 16.5.2006 poskytnuta osobní půjčka. Dle údajů uvedených v přihlášce pohledávky se pohledávka vzniklá dle žádosti o osobní půjčku ze dne 13.12.2006 stala splatnou ke dni 10.2.2007 a pohledávka vzniklá dle žádosti o osobní půjčku ze dne 16.5.2006 se stala splatnou ke dni 10.7.2006. Na přezkumném jednání konaném dne 29.7.2014 byla pohledávka popřena insolvenčním správcem z důvodu jejího promlčení. Žalobce uvedl, že uplatňovaná pohledávka není promlčena, protože si jednostranným prohlášením uvedeným v obchodních podmínkách prodloužil promlčecí dobu na 10 let. Žalovaný se s touto argumentací neztotožňuje, ust. § 401 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen ObchZ ) pro prodloužení promlčecí doby předpokládá prohlášení dlužníka druhé smluvní straně, tedy existenci jednostranného písemného adresného právního úkonu dlužníka, který směřuje vůči věřiteli. Ujednání v čl. 9 odst. 3 obchodních podmínek žádosti o osobní půjčku nesplňuje náležitosti ust. § 401 ObchZ. Aby nastal citovaným ustanovením předvídaný účinek, musí dlužník svou vůli projevit určitě a jednoznačně. Zákon výslovně připouští, aby prohlášení o prodloužení promlčecí doby dlužník učinil i před počátkem běhu promlčecí doby, může se tak proto stát již v době uzavírání smlouvy, na jejímž základě závazek dlužníka teprve vznikne. Žalovaný nevidí důvod, proč by prohlášení dlužníka nemohlo být obsaženo přímo v uzavírané smlouvě, smlouva však žádné prohlášení dlužníka neobsahuje a nelze za ně považovat ani ujednání čl. 9 odst. 3 obchodních podmínek, podle něhož se promlčecí doba prodlužuje na dobu 10 let, takové ujednání je neplatné a námitka promlčení byla vznesena po právu.

Podle § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ) pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 197 odst. 1 a 2 IZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 a 2 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Žalobce v souladu s naposledy citovaným ust. § 198 odst. 2 IZ v žalobě uplatnil jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které uplatnil již ve své přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonné důvody pro projednání incidenční žaloby. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 32844/2012-A-18 ze dne 28.5.2014 bylo prokázáno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Františka anonymizovano -a toto řízení dosud trvá, byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno oddlužení a žalovaný byl ustanoven do funkce insolvenčního správce. Přihláškou doručenou soudu dne 3.10.2013, evidovanou v oddíle spisu P pod č. P2, přihlásil žalobce svou pohledávku z titulu dvou smluv o osobní půjčce v celkové výši 168.549,06 Kč. Dílčí pohledávka č. 1 vzniklá z půjčky poskytnuté na základě žádosti ze dne 13.12.2006 se dle údajů uvedených v přihlášce pohledávky stala splatnou dne 10.2.2007, a to v částce 77.211,99 Kč, a dílčí pohledávka č. 2 vzniklá z půjčky poskytnuté na základě žádosti ze dne 16.5.2006 se dle údajů uvedených v přihlášce pohledávky stala splatnou dne 10.7.2006, a to v částce 91.337,07 Kč. Žalobce v přihlášce u obou dílčích pohledávek uvedl, že dlužník souhlasil s tím, že doba promlčení půjčky se prodlužuje na 10 let. Při přezkumném jednání konaném dne 29.7.2014 popřel žalovaný pohledávku co do pravosti, a to z důvodu promlčení. Výzva žalovaného byla žalobci doručena dne 4.8.2014, žalobce podal incidenční žalobu dne 26.8.2014. Na straně žalobce i žalovaného vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní legitimaci, žalobce podal žalobu v zákonné lhůtě, jak stanoví § 198 odst. 1 IZ. Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky k projednání této incidenční žaloby jsou splněny, žaloba byla podána včas.

Z dalších důkazů provedených v průběhu řízení soud zjistil, že dlužník dne 13.12.2006 požádal společnost BAWAK Bank CZ a.s. o poskytnutí úvěru ve výši 84.000,-Kč na předtištěném formuláři, který obsahuje souhlas dlužníka s obchodními podmínkami osobní půjčky (žádost o osobní půjčku ze dne 13.12.2006, kopie žádosti o osobní půjčku ze dne

13.12.2006). Dlužník dne 16.5.2006 požádal společnost BAWAK Bank CZ a.s. o poskytnutí úvěru ve výši 110.000,-Kč na předtištěném formuláři, který obsahuje souhlas dlužníka s obchodními podmínkami Osobní půjčky (žádost o osobní půjčku ze dne 16.5.2006). Dle čl. 9 bodu 3. obchodních podmínek osobní půjčky přijetím těchto podmínek klient souhlasí s prodloužením promlčecí doby ve vztahu k pohledávkám banky vůči klientovi, a to včetně budoucích pohledávek banky, na dobu 10 let. K obchodním podmínkám nebyl připojen dlužníkův podpis (obchodní podmínky osobní půjčky). Dlužníkovi byla poskytnuta půjčka na základě žádosti ze dne 13.12.2006 a dne 3.1.2007 byla dlužníkovi ze strany společnosti BAWAK Bank CZ a.s. převedena částka celkem 84.000,-Kč s tím, že dlužník bude společnosti BAWAK Bank CZ a.s splácet každého 15. dne v měsíci částku 1.773,-Kč, a to počínaje dnem 15.2.2007 (rekapitulace půjčky a hromadný příkaz k úhradě). Dlužníkovi byla dále poskytnuta půjčka na základě žádosti ze dne 24.5.2006 a dne 8.6.2006 byla dlužníkovi ze strany společnosti BAWAK Bank CZ a.s. převedena částka celkem 110.000,-Kč s tím, že dlužník bude společnosti BAWAK Bank CZ a.s splácet každého 15. dne v měsíci částku 2.307,-Kč, a to počínaje dnem 15.7.2006 (rekapitulace půjčky a hromadný příkaz k úhradě).

Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh ze dne 12.4.2011 uzavřené mezi společností LBBW Bank CZ a.s. (právní nástupce společnosti BAWAK Bank CZ a.s.) a žalobcem bylo zjištěno, že předchozí věřitel pohledávku za dlužníkem postoupil žalobci.

Z protokolu z přezkumného jednání a přezkumného listu věřitele č. 2 (žalobce) bylo zjištěno, že insolvenční správce popřel celou pohledávku žalobce co do její pravosti, neboť je promlčená. Insolvěnční správce uvedl konkrétní důvody popření pohledávky: Dílčí pohledávka č. 1 ve výši 77.211,99 Kč z titulu smlouvy o půjčce byla popřena z důvodu promlčení pohledávky. Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 91.337,07 Kč z titulu smlouvy o půjčce byla popřena z důvodu promlčení pohledávky. Věřitel obě pohledávky přihlásil jako nevykonatelné s tím, že dle obchodních podmínek původního věřitele bylo v čl. 9 bodě 3. sjednáno prodloužení promlčecí doby na 10 let ve vztahu k pohledávkám banky vůči klientovi. Insolvenční správce má však za to, že prodloužení promlčecí doby je v rozporu s ust. § 401 ObchZ. Zákon totiž předpokládá prohlášení dlužníka druhé straně, písemný jednostranný adresný právní úkon, jehož obsahem je prodloužení promlčecí doby. Sjednání prodloužení promlčecí doby uvedené v obchodních podmínkách není prohlášením, ale pouhým souhlasem s obchodními podmínkami.

Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení stran má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dlužník požádal společnost BAWAK Bank CZ a.s. na předtištěném formuláři dne 13.12.2006 o poskytnutí úvěru ve výši 84.000,-Kč a dne 16.5.2006 o poskytnutí úvěru ve výši 110.000,-Kč, předtištěný formulář žádosti obsahoval souhlas klienta (dlužníka) s obchodními podmínkami osobní půjčky. Čl. 9 bod 3. obchodních podmínek osobní půjčky obsahuje ustanovení, podle kterého přijetím těchto podmínek klient souhlasí s prodloužením promlčecí doby ve vztahu k pohledávkám banky vůči klientovi, a to včetně budoucích pohledávek banky, na dobu 10 let. Společnost BAWAK Bank CZ a.s. žádostem dlužníka vyhověla a převedla dlužníkovi dne 3.1.2007 částku 84.000,-Kč a dne 8.6.2006 částku 110.000,-Kč s tím, že dlužník bude poskytnuté úvěry bance splácet v měsíčních splátkách. Dne 10.2.2007 se stala splatnou pohledávka vzniklá z úvěru poskytnutého na základě žádosti ze dne 13.12.2006, a to v částce 77.211,99 Kč. Dne 10.7.2006 se stala splatnou pohledávka vzniklá z úvěru poskytnutého na základě žádosti ze dne 16.5.2006, a to v částce 91.337,07 Kč. Předchozí věřitel dlužníka společnost LBBW Bank CZ a.s. (právní nástupce společnosti BAWAK Bank CZ a.s.) předmětnou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 12.4.2011 žalobci.

Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak, že na projednávanou věc je třeba aplikovat ustanovení ObchZ a současně ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z. ), týkající se spotřebitelských smluv (§ 261 odst. 3 písm. d) a § 262 odst. 4 ObchZ).

Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 392 odst. 1, věta první ObchZ u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

Podle § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Podle § 401 ObchZ strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že pohledávka žalobce ve výši 168.549,06 Kč z titulu dvou úvěrových smluv, které dlužník František Knoll uzavřel se společností BAWAK Bank CZ a.s., skutečně vznikla a byla platně postoupena na žalobce, a nebylo mezi nimi sporu ani o tom, že splatnost dílčí pohledávky č. 1 ve výši 77.211,99 Kč nastala dne 10.2.2007 a splatnost dílčí pohledávky č. 2 ve výši 91.337,07 Kč nastala dne 10.7.2006. Spornou zůstává pouze otázka promlčení, respektive otázka, zda ustanovení čl. 9 bodu 3. obchodních podmínek společnosti BAWAK Bank CZ a.s., ke kterým dlužník svým podpisem na žádostech o úvěr přistoupil, zakládá účinky předpokládané § 401 ObchZ. Jinak by totiž na danou otázku dopadala obecná čtyřletá délka promlčecí doby tak, jak ji upravuje § 397 ObchZ. Žádosti dlužníka o poskytnutí úvěru na předtištěném formuláři původního věřitele dlužníka ze dne 13.12.2006 a 16.5.2006 obsahují souhlas dlužníka s obchodními podmínkami osobní půjčky (obsahují přímo podpis dlužníka). Dle čl. 9 bodu 3. obchodních podmínek osobní půjčky pak přijetím těchto podmínek klient souhlasí s prodloužením promlčecí doby ve vztahu k pohledávkám banky vůči klientovi, a to včetně budoucích pohledávek banky, na dobu 10 let (obchodní podmínky přímo podpis neobsahují, dlužník k nim přistoupil podpisem připojeným k žádostem). Žalobce má za to, že k promlčení pohledávek nedošlo, neboť ustanovení čl. 9 bodu 3. obchodních podmínek má účinky prodloužení promlčecí doby na 10 let. Žalobce argumentuje tím, že je-li prodloužení promlčecí doby možné formou jednostranného prohlášení, pak tím spíše je možné se o tom také dohodnout. Nezbytným předpokladem platnosti takového právního jednání je pak pouze jeho písemná forma a dodržení maximální hranice promlčecí doby 10 let, čemuž bylo v tomto případě učiněno za dost. S prohlášením nebo dohodou o prodloužení promlčecí doby dále není nutno vyčkávat až do doby, než počne promlčecí doba běžet, ale tuto promlčecí dobu lze prodloužit jednostranně nebo dohodou už předtím. Taková dohoda může být tedy již součástí smlouvy, kterou se závazkový vztah mezi danými účastníky vůbec zakládá. Ujednání obsažené v čl. 9 bodu 3. obchodních podmínek však dle názoru soudu nesplňuje náležitosti ust. § 401 ObchZ. Soud se ztotožňuje s argumentací Vrchního soudu v Olomouci obsaženou v jeho rozsudku sp.zn.12 Cmo 7/2010 ze dne 27.10.2010. Podle této argumentace je zcela na dlužníkovi, zda se rozhodne prodloužit promlčecí dobu nad rámec obecné promlčecí doby. Aby nastal ust. § 401 ObchZ předvídaný účinek, musí dlužník svou vůli projevit zcela určitě a jednoznačně. Zákon výslovně připouští, aby prohlášení o prodloužení promlčecí doby dlužník učinil i před počátkem běhu promlčecí doby, může se tak proto stát již v době uzavírání smlouvy, na jejímž základě závazek dlužníka teprve vznikne. Prohlášení dlužníka proto může být obsaženo přímo v uzavírané smlouvě. Smlouva však žádné prohlášení dlužníka neobsahuje a nelze za něj považovat ani ujednání podle čl. 9 bod 3. obchodních podmínek, podle něhož se promlčecí doba práv banky vzniklých ze smlouvy o úvěru prodlužuje na dobu 10 let, a to ani v situaci, kdy byl dlužník v pozici osoby předkládající žalobci návrh na uzavření smlouvy dle § 43a o.z. ve formě předtištěného vyplněného formuláře, jež byl dlužníkovi předán společně s obchodními podmínkami, na které se tento návrh na uzavření smlouvy výslovně odvolával. Dlužník podpisem na formuláři souhlasil s obchodními podmínkami, které obsahovaly ujednání o prodloužení promlčecí doby. Souhlas však není v žádném případě to samé, jako prohlášení. Prohlášení je jednostranný, určitý a adresný právní úkon, který vychází z iniciativy osoby, která prohlášení činí. Prohlášení může být obsaženo rovněž ve smlouvě, musí být však ze všech okolností (úprava prohlášení, dostatečná rozpoznatelnost projevené iniciativy učinit prohlášení, atd.) zřejmá samostatná vůle dlužníka založit svým jednáním právní následky zamýšlené ust. § 401 ObchZ. Dlužník pouze souhlasil s obchodními podmínkami původního věřitele, žádné prohlášení z pohledu soudu neučinil a ujednání obsažená v čl. 9 bodu 3. obchodních podmínek účinky dle § 401 ObchZ proto nezakládají.

Protože v dané věci čtyřletá promlčecí doba marně uplynula pro dílčí pohledávku č. 1 ve výši 77.211,99 Kč dne 11.2.2011 a pro dílčí pohledávku č. 2 ve výši 91.337,07 Kč dne 11.7.2010, nedošlo k prodloužení promlčecí doby dle § 401 ObchZ a žalovaný vznesl námitku promlčení, nemohlo být žalobě na určení pravosti popřené pohledávky žalobce vyhověno. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl.

Soud nadto uvádí, že jednostranná prolongace promlčecí doby v neprospěch spotřebitele je nepřípustným ujednáním v rámci spotřebitelských smluv, a představuje výrazný neprospěch vůči spotřebiteli a podstatnou odchylku od zákonné (neprodloužené) promlčecí doby. Zde se o spotřebitelskou smlouvu jedná, když dlužník předmětnou smlouvu uzavřel jako spotřebitel a původní věřitel dlužníka smlouvu uzavřel jako dodavatel v rámci své obchodní činnosti. Prodloužení promlčecí doby na 10 let (tudíž až k její maximální přípustné hranici) jde pak pouze k tíži spotřebitele. Jedná se tedy o výraznou nevyváženost v neprospěch dlužníka jako spotřebitele. Prodloužení promlčecí doby by tedy bylo v tomto případě neplatné podle § 55 odst. 2 o.z. i kdyby mělo formu vyhovující požadavkům ust. § 401 ObchZ.

O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit plně úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12.342,-Kč, která představuje odměnu za zastupování ve výši 9.300,-Kč za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci ze dne 6.5.2015, účast na jednání dne 29.9.2015), náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ke 3 úkonům právní služby po 300,-Kč ve výši 900,-Kč a k tomu 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.142,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1300, prostřednictvím soudu zdejšího-Krajského soudu v Praze se sídlem Praha 5, nám. Kinských 5.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze jej vymáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

V Praze dne 29. září 2015

JUDr. Petra Večeřová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Dagmar Procházková