65 ICm 1970/2015
č. j. 65 ICm 1970/2015-115 (KSPH 65 INS 1321/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobkyně: Jana Štanc anonymizovano , anonymizovano , bytem Vojtěcha Lanny 3269, 272 01 Kladno, zastoupena Mgr. Jiřím Kuncem, advokátem se sídlem Dobrovského 1463, 272 01 Kladno, proti žalovaným: 1) Mgr. Hynek Robert, se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Eduarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Brigádníků 133, 273 51 Braškov, zastoupený JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1, 2) Eduard Hýský, anonymizovano , bytem Brigádníků 133, 273 51 Braškov, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn KSPH 65 INS 1321/2015 za dlužníkem Eduardem anonymizovano , anonymizovano , bytem Brigádníků 133, Braškov, zajištěnou pohledávku č. 1 ve výši 594.290,74 Kč po právu, nezajištěnou pohledávku č. 2 ve výši 308.827,92 Kč po právu, nezajištěnou pohledávku č. 3 ve výši 394.478,75 Kč po právu, nezajištěnou pohledávku č. 5 ve výši 413.850,88 Kč po právu.

II. Řízení se co do částky 512.986,86 Kč zastavuje.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) je žalovaný 2) povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50 % celkových nákladů, tedy částku ve výši 13.682,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Jiřího Kunce. isir.justi ce.cz (KSPH 65 INS 1321/2015)

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2015 domáhala určení, že její pohledávka přihlášená přihláškou ze dne 18. 2. 2015 do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Eduarda anonymizovano vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 65 INS 1321/2015 je po právu v celkové výši 2.224.435,15 Kč jako zajištěná pohledávka s právem na uspokojení ze zajištění ve výši 706.199,32 Kč z titulu neuhrazených půjček ze dne 8. 10. 2013, 22. 10. 2013 a 5. 11. 2013, dále jako pohledávka nezajištěná v částce 1.518.235,3 Kč z titulu neuhrazených směnek ze dne 12. 9. 2013, 6. 11. 2013, 5. 11. 2013, 19. 10. 2013. V žalobě uvedla, že v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 65 INS 1321/2015 uplatnila své pohledávky v celkové výši 2.224.435,15 Kč přihláškou pod pořadovým číslem 7. Při zvláštním přezkumném jednání konaném den 5. 5. 2015 byla dílčí pohledávka č. 1 popřena oběma žalovanými částečně co do pravosti in eventum výše, dílčí pohledávky č. 2, 3, 4, 5 byly popřeny oběma žalovanými v plné výši co do pravosti in eventum výše. Dílčí pohledávku č. 1 ve výši 706.192,32 Kč popřeli žalovaní ve výši 594.290,74 Kč z důvodu neuzavření smluv o půjčkách jako reálných kontraktů, neboť věřitel neprokázal poskytnutí peněžních prostředků ve výši 300.000,-Kč a 247.000,-Kč druhému žalovanému. Žalobkyně uvedla, že peněžní prostředky druhému žalovanému poskytla, což dokládá zástavní smlouvou ze dne 6. 11. 2013, z níž vyplývá převzetí peněžních prostředků druhým žalovaným ve výši 300.000,-Kč dne 8. 10. 2013 a ve výši 247.000,-Kč dne 22.10.2013 od původního věřitele Miroslava Žáčka, který za druhého žalovaného též uhradil dlužnou částku 103.003,44 Kč v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 131 Ex 4743/11 soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, exekutorský úřad Liberec, tuto částku žalovaní uznali včetně příslušenství. Popřené příslušenství tvoří zákonné úroky z prodlení z popřených částek ve výši 47.290,74 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2014 původní věřitel Miroslav Žáček postoupil pohledávku žalobkyni. Dílčí pohledávku č. 2 ve výši 308.827,92 Kč nabyla žalobkyně z titulu směnky vlastní vystavené druhým žalovaným na původního majitele směnky Miroslava Žáčka, rubopisem převedenou na žalobkyni z důvodu zajištění závazku, který druhý žalovaný neuhradil (k tomu odkázala na usnesení NS ČR sp. zn 33 Odo 202/2002, podle něhož je plnění ze zajišťovací směnky samostatným nárokem nezávislým na existenci zajištěné pohledávky). Důvodem popření je neprokázání poskytnutí peněžních prostředků. Žalobkyně má za to, že včasně předložená platná směnka je dostatečným důvodem vzniku pohledávky. Stejně argumentuje žalobkyně i ohledně nezajištěné popřené dílčí pohledávky č. 3 ve výši 394.478,75 Kč a č. 5 ve výši 413.850,88 Kč, které byly popřeny ze stejného důvodu jako dílčí pohledávka č. 2, tedy že nedošlo k uzavření smlouvy o půjčce. Popřená dílčí pohledávka č. 4 není jako vykonatelná předmětem žaloby.

První žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že přihláškou pohledávek č. 7 žalobkyně uplatnila v insolvenčním řízení vedeném pod. sp. zn. KSPH 65 1321/2015 celkem 5 dílčích pohledávek, přičemž první žalovaný jako insolvenční správce druhého žalovaného popřel dílčí pohledávky 2.-5. zcela a dílčí pohledávku č. 1 částečně. Právním důvodem popření všech popřených pohledávek byla půjčka finančních prostředků právním předchůdcem žalobkyně druhému žalovanému, která byla zajištěna jak zástavním právem, tak směnkami vystavenými druhým žalovaným. Dílčí pohledávku č. 1 první žalovaný popřel co do jistiny ve výši 300.00,-Kč a 247.000,-Kč, neboť nedošlo k uzavření smluv o půjčkách jako reálných kontraktů, jelikož věřitel neprokázal poskytnutí těchto peněžních prostředků druhému žalovanému. Jistina půjčky ve výši 103.003,44 Kč poukázaná soudnímu exekutorovi popřena nebyla. Popřeno bylo dále příslušenství ve výši 47.290,74 Kč představující zákonné úroky z prodlení z popřených částek jistin. Důvodem popření celých dílčích pohledávek č. 2, (KSPH 65 INS 1321/2015)

3, 5 bylo také neuzavření smluv o půjčkách ze dne 12. 9. 2013, 6. 11. 2013, 19. 10. 2013, neboť zajišťovací směnka není sama o sobě dokladem o přenechání peněžních prostředků dlužníkovi. Dále uvedl, že během 55 dní právní předchůdce žalobkyně poskytl druhému žalovanému půjčky ve výši 1.890.003,44 Kč. Druhý žalovaný však v rámci trestního řízení poskytnutí této výše půjček popřel, když uvedl, že si od Miroslava Žáčka půjčil v létě 2013 částku 60.000,-Kč v hotovosti, na kterou v září podepsal směnku znějící na částku 250.000,-Kč. V září 2013 si od paní Ivany Molnárové Žáčkové (manželky Miroslava Žáčka) půjčil 30.000,-Kč, na kterou podepsal směnku znějící na částku 340.000,-Kč. Dále Miroslav Žáček uhradil za druhého žalovaného exekutorovi částku 103.003,44 Kč, a to z důvodu ukončení exekuce, díky čemuž pak mohl druhý žalovaný zajistit pohledávky Miroslava Žáčka zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví druhého žalovaného. První žalovaný tak uzavírá, že je na žalobkyni, aby prokázala, že došlo k uzavření smluv o půjčkách jako reálných kontraktů. Zajišťovací směnka není sama o sobě dokladem o přenechání peněžních prostředků dlužníkovi a žalobkyně je povinna prokázat důvod své pohledávky, tj. uzavření smluv o půjčkách, které jsou jako reálné kontrakty uzavřeny až okamžikem předání finančních prostředků dlužníkovi. Žalobkyně tak má prokázat v každém jednotlivém případě, že došlo k předání.

Druhý žalovaný se ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2015 ztotožnil s vyjádřením prvního žalovaného k žalobě a uvedl, že žalobkyně nijak nedoložila, jakým způsobem uhradila částku 600.000,-Kč/700.000,-Kč za postoupenou pohledávku.

Žalobkyně v replice ze dne 15. 8. 2016 uvedla, že druhý žalovaný nijak nereagoval na výzvy k dobrovolnému plnění ani na následně vydané směnečné platební rozkazy. Až v době, kdy proti němu byla vedena exekuce, podal trestní oznámení na původního věřitele Miroslava Žáčka s cílem vyhnout se povinnosti vrátit finanční prostředky. Insolvenční návrh podal těsně před tím, než v rámci exekučního řízení proběhla dražba jeho nemovitosti. Argumentace obou žalovaných, že druhý žalovaný nepřevzal od Miroslava Žáčka žádné finanční prostředky, postrádá logické vysvětlení. Peníze si vypůjčil nejméně ve čtyřech případech, na něž vystavil směnky s úředně ověřenými podpisy. Nelze tak nijak jinak rozumně vysvětlit, proč by druhý žalovaný čtyřikrát v různé dny vystavoval směnky, ověřoval podpisy a předával je Miroslavu Žáčkovi a nedostal by proti nim žádné finanční prostředky. K argumentaci prvního žalovaného o neprokázání poskytnutí finančních prostředků uvedla, že včasně předložená platná směnka oprávněným majitelem a zároveň remitentem je dostatečným důvodem vzniku pohledávky a žalobkyně tak není povinna ničeho dalšího prokazovat. Důkazní břemeno o neplatnosti směnky leží na žalovaných. První žalovaný však pouze tvrdí a nijak neprokazuje, že peněžní prostředky nebyly druhému žalovanému poskytnuty, z toho důvodu má žalobkyně za to, že pohledávku popřeli žalovaní nedůvodně a neoprávněně.

Při jednání konaném den 16. 8. 2016 byla soudem připuštěna změna žalobního petitu, neboť do pohledávky v celkové výši 2.224.435,15 Kč byla zahrnuta i částka dílčí pohledávky č. 4 ve výši 401.078,28 Kč, která není jako vykonatelná předmětem žaloby. Předmětem žaloby je tak nadále pohledávka č. 1 ve výši 594.290,74 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 308.827,92 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 394.478,75 Kč, pohledávka č. 5 ve výši 413.850,88 Kč s tím, že všechny pohledávky jsou nevykonatelné a pohledávka č. 1 je zajištěná. V rozsahu pohledávky č. 4 ve výši 401.078,28 Kč a nepopřené části dílčí pohledávky č. 1 ve výši 111.908,58 Kč byla žaloba vzata zpět ve výši celkem 512.986,86 Kč. V souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. tak soud řízení co do částky 512.986,86 Kč zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. (KSPH 65 INS 1321/2015)

Podle § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen IZ ) pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 IZ tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Podle § 198 odst. 1 a 2 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle odst. 2 citovaného ustanovení může žalobce v žalobě podle odst. 1 uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonné podmínky pro projednání incidenční žaloby. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2015, č. j. KSPH 65 INS 1321/2015-A-8 bylo prokázáno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci druhého žalovaného a toto řízení dosud trvá, byl zjištěn jeho úpadek, současně bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven první žalovaný. Přihláškou pohledávky doručenou soudu dne 18. 2. 2015 evidovanou v oddíle spisu P pod č. P7 přihlásila žalobkyně nevykonatelnou a zajištěnou dílčí pohledávku č. 1 za druhým žalovaným ve výši 706.199,32 Kč (jistina ve výši 650.003,44,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 56.195,88 (KSPH 65 INS 1321/2015)

Kč), nevykonatelnou a nezajištěnou dílčí pohledávku č. 2 za druhým žalovaným ve výši 308.827,92 Kč (jistina ve výši 250.000,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 58.827,92 Kč), nevykonatelnou a nezajištěnou dílčí pohledávku č. 3 za druhým žalovaným ve výši 394.478,75 Kč (jistina ve výši 325.000,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 69.478,75 Kč), nevykonatelnou a nezajištěnou dílčí pohledávku č. 5 za druhým žalovaným ve výši 413.850,88 Kč (jistina ve výši 340.000,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 73.850,88 Kč). Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání konaném dne 5. 5. 2015 k přezkumu přihlášených pohledávek žalobkyně, jehož se žalobkyně účastnila, a upraveného seznamu přihlášených pohledávek, soud zjistil, že žalovaní popřeli pohledávku žalobkyně v dílčí části 1 částečně ve výši 594.290,74 Kč co do pravosti in eventum výše z důvodu neuzavření smluv o půjčkách ze dne 8. 10. 2013 (půjčka ve výši 300.000,-Kč) a dne 22. 10. 2013 (půjčka ve výši 247.000,-Kč), dále popřeli příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení jdoucích z popřených jistin od 1. 1. 2014 do 27. 1. 2015. Nepopřeli jistinu půjčky ve výši 103.003,44 Kč včetně příslušenství ve výši 8.905,14 Kč. Dílčí pohledávky č. 2 (výše 308.827,92 Kč), 3 (výše 394.478,75 Kč), 5 (výše 413.850,88 Kč) popřeli v celé výši jistin a příslušenství co do pravosti in eventum výše z důvodu neuzavření smluv o půjčkách jako reálných kontraktů, neboť žalobkyně neprokázala poskytnutí finančních prostředků ve výši 250.000,-Kč dne 12. 9. 2013, ve výši 325.000,-Kč dne 6. 11. 2013, ve výši 340.000,-Kč dne 19. 10. 2013 a zajišťovací směnka sama o sobě není dokladem o přenechání peněžních prostředků drahému žalovanému. Žaloba byla soudu doručena dne 22. 5. 2015 tedy včas v zákonné třicetidenní lhůtě jdoucí ode dne konání zvláštního přezkumného jednání dne 5. 5. 2015. Na straně žalobkyně i žalovaných vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní legitimaci. Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro projednání této incidenční žaloby jsou splněny.

Z dalších důkazů provedených v průběhu řízení soud zjistil, že Miroslav Žáček jako zástavní věřitel a druhý žalovaný jako zástavní dlužník uzavřeli dne 6. 11. 2013 zástavní smlouvu, v níž druhý žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 650.003,44 Kč (která se skládá z částky 300.000,-Kč převzaté druhým žalovaným od zástavního věřitele dne 8. 10. 2013 a částky 247.000,-Kč převzaté druhým žalovaným od zástavního věřitele dne 22. 10. 2013), dále potvrdil uhrazení částky 103.003,44 Kč dne 5. 11. 2013 zástavním věřitelem soudnímu exekutorovi. Uvedené půjčky se druhý žalovaný zavázal vrátit do 31. 12. 2013. K zajištění pohledávky až do výše 650.003,44 Kč druhý žalovaný zřídil zástavní právo k nemovitým věcem ve svém vlastnictví ve prospěch zástavního věřitele. Podpisy na smlouvě byly úředně ověřeny (zástavní smlouva ze dne 6. 11. 2013). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2014 Miroslav Žáček postoupil svou pohledávku za druhým žalovaným ve výši 650.003,44 Kč na žalobkyni za cenu 300.000,-Kč. Podpisy na smlouvě jsou úředně ověřeny (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2014). Ze směnek vystavených dne 12. 9. 2013, 6. 11. 2013, 19. 10. 2013 soud zjistil, že druhý žalovaný vystavil celkem tři vlastní směnky, a to směnku s doložkou bez protestu v Kladně dne 12. 9. 2013, v níž se jako výstavce zavázal zaplatit panu Miroslavu Žáčkovi dne 31. 12. 2013 na adrese Velké Přítočno 39 částku 250.000,-Kč. Dále vlastní směnku s doložkou bez protestu v Kladně dne 6. 11. 2013, v níž se jako výstavce zavázal zaplatit panu Miroslavu Žáčkovi dne 1. 4. 2014 na adrese Velké Přítočno 39 částku 325.000,-Kč. Dále vlastní směnku s doložkou bez protestu v Kladně dne 19. 10. 2013, v níž se jako výstavce zavázal zaplatit paní Ivaně Molnárové dne 12. 2. 2014 na adrese Haviřska 418, Kladno částku 340.000,-Kč. Podpis výstavce na všech směnkách je úředně uvěřen. Na rubu obsahují směnky nedatovaný podepsaný indosament, jímž byly směnky indosovány na žalobkyni. (KSPH 65 INS 1321/2015)

Z vyrozumění Policie České republiky ze dne 16. 2. 2015 vyplývá, že k podnětu druhého žalovaného ze dne 15. 12. 2014 nebyly provedeným šetřením zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení ve věci směnek, neboť se jedná pouze o tvrzení druhého žalovaného proti tvrzení Miroslava Žáčka. V úředních záznamech o podaných vysvětleních ze dne 12. 1. 2015 a ze dne 3. 2. 2015 Miroslav Žáček uvedl, že druhého žalovaného zná asi 15 let, tento se na něj v roce 2013 obrátil s žádostí o půjčku. Bylo domluveno, že druhý žalovaný bude podepisovat neúročené směnky na dobu odhadem 3 měsíců. V případě neuhrazení byl smluven 6% úrok. Veškeré potřebné listiny připravoval právník pana Žáčka Mgr. Kunc. Směnky měl druhý žalovaný uhradit ze svého stavebního spoření na jaře 2014. Pokud jde o předání peněz ze směnky ze dne 6. 11. 2013 uvedl, že si již nepamatuje, jakým způsobem k předání peněz došlo, protože předání bylo více. Ve dvou nebo třech případech předával peníze v kanceláři Mgr. Kunce za jeho přítomnosti, v jednom případě zaslal peníze na účet exekutora. Kromě uvedených směnek existují ještě asi dvě další směnky. Peníze asi dvakrát předával druhému žalovanému v autě, dokladem o předání byla směnka. Uvedl, že vždy předal částku, která je na směnkách uvedena. Nikdy nedošlo k předání menší částky. Na uvedené dluhy druhý žalovaný ničeho nezaplatil. V úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 22. 1. 2015 uvedl druhý žalovaný, že si od Miroslava Žáčka půjčil v létě 2013 částku 60.000,-Kč v hotovosti. K předání došlo u něj doma. V září nebo říjnu 2013 si půjčil ještě 30.000,-Kč v hotovosti ve firmě Miroslava Žáčka v Koněvu. U předání peněz nebyl nikdo přítomen. K tomuto dne 6. 11. 2013 podepsal zástavní smlouvu, směnku na částku 250.000,-Kč na půjčených 60.000,-Kč. K částce 30.000,-Kč podepsal dne 19. 10. 2013 směnku na 340.000,-Kč na paní Molnárovou/Žáčkovou manželku Miroslava Žáčka. Za uhrazení dluhu soudnímu exekutorovi ve výši 100.000,-Kč podepsal směnku na 325.000,-Kč. Peněžní prostředky chtěl vrátit ze svého penzijního pojištění, kde měl uloženo 30.000,-Kč. Dle původní ústní dohody měl druhý žalovaný vrátit částku 190.000,-Kč, kterou od pana Žáčka postupně převzal, pokud by vše uhradil do data splatnosti. Půjčky splácel postupně, celkem uhradil 51.000,-Kč. K předání splátek nemá žádný doklad, nikdo předání nebyl přítomen. Všechny směnky i zástavní smlouvu vlastnoručně podepsal, podpisy nechal úředně ověřit. Z podaného vysvětlení žalobkyně ze dne 23. 1. 2015 soud nezjistil žádné pro řízení podstatné informace. V úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 11. 2. 2015 Mgr. Jiří Kunc uvedl, že jako advokát obchodně spolupracuju s panem Žáčkem, kterému také poskytl vzor směnky. Indosamenty na rubopisu směnek psal on sám a podepsal je pan Žáček. Připravil také zástavní smlouvu s uvedením částek, které mu sdělil pan Žáček. U předání těchto peněz nebyl. Na podzim 2013 došlo dvakrát či třikrát k předání peněz v jeho kanceláři druhému žalovanému v hotovosti. Nevěnoval tomu pozornost, jednalo se o větší částky. Miroslav Žáček čestně prohlásil dne 8. 4. 2015, že s druhým žalovaným uzavřel ústní smlouvy o půjčkách, na jejichž základě mu půjčil v hotovosti částky 300.000,-Kč dne 8. 10. 2013 a částku 247.000,-Kč dne 22. 10. 2013. Oproti vystaveným směnkám mu půjčil částku 250.000,-Kč dne 12. 9. 2013, částku 325.000,-Kč dne 5. 11. 2013, částku 325.000,-Kč dne 6. 11. 2013 a bezhotovostně částku 103.003,44 Kč. Od druhého žalovaného nepřijal žádné plnění, tento s ním nekomunikoval. Následně veškeré pohledávky postoupil na žalobkyni (čestné prohlášení Miroslava Žáčka ze dne 8. 4. 2015). Ivana Žáčková čestně prohlásila dne 8. 4. 2015, že s druhým žalovaným uzavřela ústně smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu půjčila v hotovosti částku 340.000,-Kč oproti vystavené směnce (čestné prohlášení Ivany Žáčkové ze dne 8. 4. 2015). Při výslechu svědkyně Ivana Žáčková, dříve Molnárová, uvedla, že koncem roku 2013 půjčila druhému žalovanému částku 340.000,-Kč z peněz, které si našetřila v předchozím vztahu. Druhý žalovaný jí oproti penězům předal směnku, kterou mu připravil manžel svědkyně Miroslav Žáček. Peníze mu předala za plotem u garáže, do domu ho nebrala. Při (KSPH 65 INS 1321/2015) předání viděla druhého žalovaného poprvé. Její manžel druhému žalovanému peníze půjčoval, jejich předání však nikdy nebyla přítomna a o jaké částky se jednalo, neví. Z výslechu svědka Miroslava Žáčka soud nezjistil pro řízení žádné nové podstatné skutečnosti. Při jednání konaném den 16. 8. 2016 druhý žalovaný uvedl, že Mgr. Kunce poprvé viděl u zdejšího soudu, v jeho kanceláři nikdy nebyl. K předložené kopii svého občanského průkazu, která měla být dle Mgr. Kunce pořízena v jeho kanceláři uvedl, že tato kopie byla pořízena v kanceláři Miroslava Žáčka v Koněvu.

Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Usnesením ze dne 27. ledna 2015 soud zjistil úpadek druhého žalovaného, povolil řešení úpadku oddlužením a prvního žalovaného ustanovil insolvenčním správcem. Žalobkyně včas a řádně přihlásila do insolvenčního řízení přihláškou č. P7 nevykonatelnou a zajištěnou dílčí pohledávku č. 1 ve výši 706.199,32 Kč, nevykonatelnou a nezajištěnou dílčí pohledávku č. 2 ve výši 308.827,92 Kč, nevykonatelnou a nezajištěnou dílčí pohledávku č. 3 ve výši 394.478,75 Kč, nevykonatelnou a nezajištěnou dílčí pohledávku č. 5 ve výši 413.850,88 Kč. Jako vykonatelnou a nezajištěnou přihlásila dílčí pohledávku č. 4 ve výši 401.078,28 Kč. Dílčí pohledávky č. 2, 3, 4, 5 oba žalovaní při zvláštním přezkumném jednání popřeli co do pravosti in eventum výše. Dílčí pohledávku č. 1 žalovaní popřeli ve výši 594.290,74 Kč co do pravosti in eventum výše. Co do částky 512.986,86 Kč představující nepopřenou část dílčí pohledávky č. 1 a pohledávku č. 4, která je vykonatelná, byla žaloba vzata zpět. Důvodem popření dílčích pohledávek bylo neuzavření smluv o půjčkách jakožto reálných kontraktů, neboť věřitel Miroslav Žáček neprokázal poskytnutí peněžních prostředků druhému žalovanému a zajišťovací směnka není sama o sobě dokladem o přenechání peněžních prostředků. Miroslav Žáček jako zástavní věřitel a druhý žalovaný jako zástavní dlužník uzavřeli dne 6. 11. 2013 zástavní smlouvu, v níž druhý žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí částky ve výši 650.003,44 Kč, složené z půjčky ve výši 300.000,-Kč, půjčky ve výši 247.000,-Kč, půjčky ve výši 103.003,44 Kč a zavázal se všechny peněžní prostředky vrátit do 31. 12. 2013. K zajištění pohledávky až do výše 650.003,44 Kč zřídil zástavní právo k nemovitým věcem ve svém vlastnictví ve prospěch zástavního věřitele. Podpisy na smlouvě jsou úředně ověřeny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2014 Miroslav Žáček postoupil svou pohledávku za druhým žalovaným ve výši 650.003,44 Kč na žalobkyni. Druhý žalovaný vystavil vlastní směnku s doložkou bez protestu dne 12. 9. 2013, v níž se jako výstavce zavázal zaplatit panu Miroslavu Žáčkovi dne 31. 12. 2013 částku 250.000,-Kč. Závazek z této směnky je předmětem nevykonatelné a nezajištěné dílčí pohledávky č. 2 ve výši 308.827,92 Kč (jistina ve výši 250.000,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 58.827,92 Kč). Další vlastní směnku s doložkou bez protestu vystavil dne 6. 11. 2013, v níž se zavázal zaplatit panu Miroslavu Žáčkovi dne 1. 4. 2014 částku 325.000,-Kč. Závazek z této směnky je předmětem nevykonatelné a nezajištěné dílčí pohledávky č. 3 ve výši 394.478,75 Kč (jistina ve výši 325.000,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 69.478,75 Kč). Další vlastní směnku s doložkou bez protestu vystavil dne 19. 10. 2013, v níž se zavázal zaplatit paní Ivaně Molnárové dne 12. 2. 2014 částku 340.000,-Kč. Závazek z této směnky je předmětem nevykonatelné a nezajištěné dílčí pohledávky č. 5 ve výši 413.850,88 Kč (jistina ve výši 340.000,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 73.850,88 Kč). Podpisy výstavce na všech směnkách jsou úředně ověřeny. Všechny směnky byly indosovány na žalobkyni, indosamenty nejsou datovány. Pokud jde o předání peněžních prostředků z půjček Miroslavem Žáčkem resp. v jednom případě jeho manželkou druhému žalovanému, nebyly k těmto předáním předloženy žádné důkazy, uzavření smluv o půjčkách proběhlo ústně a předání peněz nebyl nikdo přítomen, resp. Mgr. Kunc měl být přítomen několika předáním, avšak předávaným částkám nevěnoval pozornost, což ale rozporuje druhý žalovaný, který tvrdí, že viděl Mgr. (KSPH 65 INS 1321/2015)

Kunce při jednání poprvé. Z dokazování plyne, že pokud jde o výši peněžních prostředků předaných na půjčky, nebylo prokázáno, kolik peněz bylo fakticky druhému žalovanému předáno, neboť se jedná o tvrzení proti tvrzení.

V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud posoudil vztah druhého žalovaného a Miroslava Žáčka v případě dílčí pohledávky č. 1 dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z. ). Dle § 558 věta první o. z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud posoudil vztah žalobkyně a Miroslava Žáčka dle § 1879 o. z., dle něhož věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). V řízení bylo ohledně dílčí pohledávky č. 1 prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně pan Miroslav Žáček druhému žalovanému na jeho žádost poskytl tři půjčky na základě ústně uzavřených smluv, které druhý žalovaný zajistil zástavním právem na své nemovité věci. Výše těchto poskytnutých půjček byla žalovanými zpochybněna. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo z žádného provedeného důkazu zjištěno, v jaké výši byly půjčky poskytnuty, neboť se jednalo o tvrzení druhého žalovaného proti tvrzení Miroslava Žáčka, vycházel soud ze zástavní smlouvy ze dne 6. 11. 2013, v níž druhý žalovaný uvedl, že mu právní předchůdce žalobkyně půjčil částky jistin žalobkyní uplatňovaných v přihlášce dílčí pohledávky č. 1. a zavázal se je splatit do 31. 12. 2013. Soud tak obsah tohoto prohlášení druhého žalované posoudil dle § 558 o. z. jako uznání dluhu druhým žalovaným, neboť splňuje všechny jeho náležitosti, tedy písemnou formu, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Toto uznání dluhu založilo vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání. Druhý žalovaný, na kterého tak přešlo uznáním dluhu důkazní břemeno o existenci dluhu resp. o výši dluhu, nijak svá tvrzení o nižší výši uvedeného dluhu vzniklého na základě půjček neprokázal a právní domněnku existence dluhu i jeho výše v době uznání nijak nevyvrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka Miroslava Žáčka za druhým žalovaným, která je předmětem dílčí pohledávky č. 1 přihlášky P7 postoupena na žalobkyni. Soud proto rozhodl, že dílčí pohledávka č. 1 je v popřené výši 594.290,74 Kč po právu.

Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků v případě dílčích pohledávek č. 2, 3, 5 podle zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen ZSŠ ).

Podle čl. I. § 17 ZSŠ kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

Podle čl. I. § 20 ZSŠ odst. 1 indosament po splatnosti směnky má stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu. Podle odstavce 2 dokud není prokázán opak, má se za to, že nedatovaný indosament byl na směnku napsán před uplynutím lhůty k protestu.

Výše uvedená ustanovení o indosamentu platí i pro vlastní směnku (čl. I. § 77 ZSŠ). (KSPH 65 INS 1321/2015)

Oba žalovaní popření dílčích pohledávek č. 2, 3, 5 založili výhradně na kauzální námitce neexistence smluv o půjčkách jakožto důvodu pro vystavení směnek. Z ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ vyplývá, že kauzální námitky ve vztahu k majiteli směnky je možné zásadně vznášet pouze mají-li původ v obecném právním vztahu mezi dlužníkem a majitelem směnky. Vůči indosatáři, který není právním nástupcem předchozího majitele, ale nabývá práva ze směnky originárně, tyto námitky z jednoho majitele na jiného přenášet nelze, s výhradou nepoctivosti nabývání směnky, a dále případu, kdy byla směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu, neboť pak má indosament jen účinky obyčejného postupu. Majitel směnky, o jejíž platnosti není jinak pochybností, je dostatečně legitimován již směnkou samotnou, aniž by musel prokazovat důvod vzniku směnky či důvod indosace. V daném případě by tak neexistenci smlouvy o půjčce jakožto kauzy směnky mohli žalovaní zásadně namítat pouze ve vztahu k remitentovi, nikoli vůči žalobkyni jakožto indosatáři, když nic nenasvědčuje tomu, že by žalobkyně při nabývání směnky jednala nepoctivě (vědomě na škodu druhého žalovaného s tím, aby mu bylo znemožněno kauzální námitku neexistence důvodu vystavení směnky uplatnit), když žalovaní v tomto směru nic nenamítají a neprokazují. Dle čl. I. § 20 ZSŠ odst. 2 je pak třeba vycházet z toho, že indosament, který nebyl datován, byl na směnku napsán před uplynutím lhůty k protestu, a má tedy účinky rubopisu. S ohledem na výše uvedené lze tedy uzavřít, že se žalovaní neexistence kauzy směnky nemohou vůči žalobkyni jakožto indosatáři úspěšně dovolat. Soud proto rozhodl, že dílčí pohledávky č. 2 ve výši 308.827,92 Kč, č. 3 ve výši 394.478,75 Kč, č. 5 ve výši 413.850,88 Kč, jsou po právu.

O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a prvním žalovaným bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 202 odst. 1 věty první IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. V daném případě byla sice žalobkyně ve věci částečně úspěšná a poměrná náhrada nákladů řízení by jí podle zásady částečného úspěchu ve věci náležela, ale vzhledem k tomu, že je první žalovaný insolvenčním správcem, nemohl soud žalobkyni náhradu nákladů přiznat. Soud zároveň neshledal důvod pro užití výjimky dle § 202 odst. 2 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen nahradit účastníkům náklady, které vznikly jeho zaviněním nebo náhodou, která se mu přihodila. Na základě uvedeného soud rozhodl, že mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným bylo soudem rozhodnuto podle § 163 IZ ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měli-li účastník ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Z celkové žalované částky 2.224.435,15 Kč bylo řízení zastaveno co do částky 512.986,86 Kč, přičemž zastavení zavinila žalobkyně a ve smyslu § 146 odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. byla v této částce představující 24% žalované částky neúspěšná. Soud tak od úspěchu žalobkyně ve výši 76% žalované částky odečetl její neúspěch a přiznal jí tak náhradu nákladů řízení ve výši 50%. Náklady řízení ve výši 13.682,-Kč (po zaokrouhlení) tedy 50% z částky 27.364,87 Kč sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT ), a to za pět úkonů právní služby po 3.100,-Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, sepsání odvolání ze dne 3. 2. 2016, účast na jednání soudu dne 16. 8. 2016 a dne 18. 10. 2016) podle § 9 odst. 4 písm. c), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši celkem 1.500,-Kč za pět výše uvedených úkonů právní služby po 300,-Kč za úkon podle § l3 odst. 1 a 3 AT; náhrada za promeškaný čas ve výši 800,-Kč za 8 půlhodin po 100,-Kč (za dvě cesty z Kladna do Prahy a zpět při době jízdy v jednom směru trvající dvě (KSPH 65 INS 1321/2015) půlhodiny); náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 683,36 Kč za účast při dvou jednáních u zdejšího soudu při ceně pohonných hmot 29,50 Kč za 1 litr nafty a při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 3,8 dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb, reg. zn. 7S42059, se spotřebou dle předloženého technického průkazu 5,8/100 km (dle § 158 odst. 4 věty třetí zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a směrnice EU 2004/3) za ujetí celkem 124 km na trase z Kladna do Prahy a zpět (2x). To vše zvýšené o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3.881,51 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud druhému žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za dotaz na stav řízení, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 18. října 2016

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Magdalena Potměšilová