65 ICm 180/2016
Jednací číslo: 65 ICm 180/2016-98 (KSPH 65 INS 28236/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobkyně: Green House Jesenice s.r.o., IČO 016 09 670 sídlem Klimentská 1746/52, 110 00 Praha 1 zastoupená Mgr. Martinem Buchtou, advokátem sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Mgr. Milan Edelmann, IČO 664 55 189 sídlem Petržílkova 2707/38, 158 00 Praha 5 insolvenční správce dlužníka Senior dům Jesenice a.s. v likvidaci, IČO 248 30 844 sídlem Nákupní 1127, 252 42 Jesenice o vyloučení nemovité věci z majetkové podstaty

takto: I. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Senior dům Jesenice a.s. v likvidaci v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPH 65 INS 28236/2014 se vylučuje rozestavěná stavba na pozemku parc. č. st. 1398, kat. území Jesenice u Prahy, obec Jesenice, LV 3292, zapsaná na LV 336, vše zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, pro obec Jesenice, kat. území Jesenice u Prahy.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz -2-

Odůvodnění: 1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 1. 2016 se žalobkyně po žalovaném jako insolvenčním správci dlužníka Senior dům Jesenice a.s. v likvidaci, IČO 248 30 844, se sídlem Nákupní 1127, 252 42 Jesenice (dále jen dlužník ) domáhala vyloučení nemovité věci, rozestavěné budovy na pozemku parc. č. St. 1398 v katastrálním území Jesenice u Prahy (dále jen předmětná nemovitost ), z majetkové podstaty dlužníka, do níž ji sepsal žalovaný v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. KSPH 65 INS 28236/2014. Uvedla, že předmětná nemovitost je v katastru nemovitostí evidována jako rozestavěná stavba a jako její vlastník je zapsán dlužník, přičemž takový zápis je v rozporu s právním stavem, neboť předmětná nemovitost není a nikdy nebyla samostatnou věcí v právním smyslu, tedy nemohla být předmětem vlastnictví. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, podle něhož lze za samostatnou věc v právním smyslu považovat stavbu, jež se nachází v takovém stupni rozestavěnosti, že je možné určit stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Předmětná nemovitost však takové podmínky nesplňuje a nemohla tak být nikdy ve vlastnictví dlužníka a tedy ani sepsána do jeho majetkové podstaty. Uvedla, že podle znaleckého posudku společnosti KOPPREA-znalecký ústav, spol. s r.o. nebyly na předmětné nemovitosti ani zahájeny práce na dokončení základových konstrukcí, konkrétně základové desky. Nebyly provedeny podsypy ani podkladní cementové potěry, z čehož bylo lze dovodit, že práce na konstrukcích prvního nadzemního podlaží ani nemohly být zahájeny, protože zdivo 1. NP nebylo na čem založit. Rovněž tak podle znaleckého posudku nebylo zjištěno, že by došlo k odbourání či odvozu části předmětné nemovitosti, tato tak nikdy ani nedosahovala stupně rozestavěnosti potřebného, aby ji bylo možno považovat za věc v právním smyslu. Obdobně ze znaleckých posudků Ing. Denisy Pěkné a Ing. Ladislava Kubíka vyplynulo, že byly provedeny nanejvýš přípravné a zemní práce. Doplnila, že jí nelze klást k tíži rozpor mezi faktickým stavem předmětné nemovitosti a stavem zápisu v katastru nemovitostí, podle svých laických znalostí nemohla zjistit, že se jako vydražitel pozemku parc. č. St. 1398 stane vlastníkem i předmětné nemovitosti, na čemž nemohlo nic změnit ani v rámci dražby uváděná skutečnost, že předmětná nemovitost není součástí pozemku parc. č. St. 1398. Konečně uvedla, že si není vědoma toho, že by jednala v rozporu se zásadami uvedenými v ust. § 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), a že není zřejmé, proč by se tak mělo dít uplatňováním jejích práv, a poznamenala, že není ani účastníkem insolvenčního řízení a tedy osobou povinnou k dodržování těchto zásad. 2. Žalovaný uvedl, že v první řadě není zřejmé, zda je ve sporu právě on pasivně legitimován, když před soudem bylo vedeno řízení pod sp. zn. 65 ICm 1705/2015, o žalobě Mgr. Jana Zachariáše, insolvenčního správce dlužníka NOVERA spol. s r.o., který podal rovněž vylučovací žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, a tento dále do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku ve výši přesahující 26.000.000 Kč za provedené stavební práce na předmětné nemovitosti. Dále uvedl, že k zápisu předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí došlo na základě ohlášení stavebníka, stavebního povolení a souhlasu se změnou stavebníka, a předložen byl rovněž geometrický plán, v němž byl nově vymezen pozemek parc. č. St. 1398. Argumentoval rovněž, že v rámci insolvenčního řízení obdržel pokyn zástupce věřitelů ke zpeněžení předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že zástupce věřitele navrhl i osobu dražebník a způsob ocenění předmětné nemovitosti. Ze znalecké posudku Ing. Denisy Pěkně, Ph.D., vyplynulo, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činila ke dni 6. 6. 2014 5.753.680 Kč, ke dni 13. 3. 2015 pak 4.200.000 Kč. dle znaleckého posudku Ing. Ladislava Kubíka činila hodnota dosud provedených prací na předmětné nemovitosti 26.000.000 Kč. Ani jeden ze znalců však ve svém posudku neuvedl, že by se předmětná nemovitost nacházela v takovém stupni rozestavěnosti, že by tuto nebylo možno považovat za samostatnou věc. Namítl rovněž, že žalobkyně nabyla vlastnického práva k pozemku parc. č. St. 1398 ve veřejné dražbě v době, kdy již byla předmětná nemovitost zapsána v katastru nemovitostí a žalobkyně tak musela být s faktickým stavem seznámena, a byla o něm informována jak v dražební vyhlášce, tak ve -3-

znaleckém posudku, kterým byl podkladem pro stanovení vyvolávací ceny pozemku. Žalobkyně pozemek parc. č. St. 1398 kupovala s tím, že na něm stojí předmětná stavba a tento stav respektovala. Až poté, co byla podána vylučovací žaloba a nastala tak překážka pro zpeněžování předmětné nemovitosti, začala žalobkyně tvrdit, že tato není věcí v právním smyslu, kterýžto přístup je však v rozporu se skutečným a právním stavem a v rozporu se zásadami insolvenčního řízení podle § 5 IZ. 3. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Dne 17. 10. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem, které je vedeno zdejším soudem pod sp. zn. KSPH 65 INS 28236/2014. Z usnesení insolvenčního soudu č.j. KSPH 65 INS 28236/2014-A-10 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka soud ustanovil žalovaného. 5. Z výpisu z listu vlastnictví č. 336 pro katastrální území Jesenice u Prahy soud zjistil, že jako vlastník předmětné nemovitosti je v katastru nemovitostí zapsán dlužník, předmětná nemovitost je evidována jako rozestavěná stavba stojící na pozemku parc. č. St. 1398. 6. Z výpisu z listu vlastnictví č. 3292 pro katastrální území Jesenice u Prahy soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. č. St. 1398 se na základě Potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 11. 12. 2013 stala žalobkyně. 7. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka soud zjistil, že žalovaný sepsal předmětnou nemovitost do majetkové podstaty dlužníka dne 26. 1. 2015. 8. Ze znaleckého posudku společnosti KOPPREA-znalecký ústav, spol. s r.o., ze dne 18. 8. 2015, soud zjistil, že ze stupně rozestavěnosti předmětné nemovitosti nelze v žádném případě určit stavebnětechnické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží, základy, základové pasy ani základová deska předmětné nemovitosti nejsou zcela dokončeny, a nedošlo k odvozu a odbourání částí předmětné nemovitosti, z nichž by bylo možné jednoznačně určit stavebnětechnické a funkční uspořádání jejího prvního nadzemního podlaží. V posudku je konstatováno, že nebyly zahájeny práce na dokončení základových konstrukcí (základové desky), nebyly provedeny podsypy a podkladní cementové potěry, nebyly zahájeny práce na provádění základové desky, nebyly dokončeny konstrukční vrstvy pod touto deskou, nebylo tak na čem ani založit zdivo prvního nadzemního podlaží. Na stavbě byly provedeny výkopové a zemní práce, železobetonové piloty, armované základové rošty 1. podzemního a 1. nadzemního podlaží, monolitická železobetonová stěna 1. podzemního podlaží, v části půdorysu hutněný štěrkopískový podsyp a podkladní cementový potěr v tloušťce 50 mm pod železobetonovou základovou desku, a částečně kanalizace a kanalizační šachty. Nebyla provedena žádná zděná konstrukce. 9. Ze znaleckého posudku Ing. Denisy Pěkné, Ph.D., a jeho dodatku soud zjistil, že předmětná nemovitost se nacházela ve vysokém stupni rozestavěnosti, bylo zjištěno její poškození v důsledku zamokření a sesuvu půdy, v důsledku čehož byla stanovena její obvyklá cena ke dni 13. 3. 215 ve výši 4.200.000 Kč. 10. Ze znaleckého posudku Ing. Ladislava Kubíka soud zjistil, že cena přípravných a zemních prací provedených na předmětné nemovitosti činila cca 25.250.000 Kč bez DPH. 11. Z ohlášení rozestavěné budovy k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 19. 6. 2012 soud zjistil, že dlužník podal ohlášení rozestavěné předmětné nemovitosti k zápisu dne 21. 6. 2012, čestně prohlásil, že předmětná budova je již v takovém stupni rozestavěnosti, že je patrné stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží. K ohlášení přiložil geometrický plán č. 1915-141/2010, stavební povolení stavebního úřadu Jesenice č.j. SÚ/S021-1020/9/Vok-2 a vyjádření stavebního úřadu Jesenice č.j. OúJ/07249/2012/Pou. -4-

12. Po provedeném dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. St. 1398 v katastrálním území Jesenice u Prahy, na němž stojí rozestavěná stavba-předmětná nemovitost. Vlastnictví k tomuto pozemku nabyla žalobkyně ve veřejné dražbě, předmětnou nemovitost sepsal žalovaný jako insolvenční správce dlužníka do jeho majetkové podstaty. Na předmětné nemovitosti byly provedeny zemní a přípravné práce, došlo k vyhloubení stavební jámy, provedení pilotů, na nichž měla hotová stavba spočívat, a k zahájení prací na základové desce stavby. Základová deska nebyla dokončena, v části předmětné nemovitosti byly provedeny pouze práce směřující k jejímu položení, bylo provedeno částečné hutnění podkladu a cementový potěr pod základovou desku. Založena byla železobetonová stěna podzemního podlaží, v části stavby pak základové rošty podzemního a prvního nadzemního podlaží. Nebylo založeno žádné zdivo prvního nadzemního podlaží, neboť nebyla provedena základová deska. V takovém stavu došlo k ukončení stavby, k jejímu byť částečnému zbourání a odvozu nedošlo. 13. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů výslechy svědků, geometra Ing. Vladimíra Čerbačeského, Ing. Denisy Pěkné a paní Pikové, jakož i důkaz vyhláškou o veřejné dražbě, přihláškou pohledávky věřitele Jiřího Koukala a protokoly ze schůze věřitelů, neboť tyto byly s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a při dále uvedeném právním posouzení nadbytečné. 14. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil příslušných ustanovení IZ ve znění účinném ke dni sepsání předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka, v souladu s ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z. ¨) podle předpisů platných v době, kdy mělo dojít ke vzniku předmětné nemovitosti jako samostatné věci, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ). 15. Žaloba na vyloučení majetku z majetkové podstaty představuje institut, jehož smyslem je postavit najisto správnost soupisu majetkové podstaty, tedy zda majetek sepsaný do majetkové podstaty byl do soupisu pojat oprávněně a zda není silnější právo jiné osoby než dlužníka, které vylučuje soupis tohoto majetku do majetkové podstaty a jeho následné zpeněžení. Podstatou sporu v projednávané věci je v tomto směru řešení oprávněnosti pojetí předmětné nemovitosti do soupisu majetkové podstaty žalovaným jako insolvenčním správcem dlužníka, a to z hlediska posouzení předmětné nemovitosti jako samostatné věci k otázce, zda je jako taková schopná být samostatným předmětem vlastnických práv, a zda tak byla do majetkové podstaty dlužníka sepsána oprávněně. 16. Podle § 225 odst. 1 až 3 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl. 17. Podle ust. § 205 odst. 1 IZ náleží do majetkové podstaty, jestliže insolvenční návrh podal dlužník, majetek, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. 18. Podle ust. § 206 odst. 1 písm. b) IZ tvoří majetkovou podstatu, není-li stanoveno jinak, zejména věci movité a nemovité. 19. Podle ust. § 119 odst. 2 obč. zák. jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. -5-

20. Dle ustálené judikatury lze žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty vyhovět za splnění pěti podmínek, a to, že 1) předmětný majetek byl zahrnut do soupisu majetkové podstaty; 2) vylučovací žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka a došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě výzvou insolvenčního správce; 3) žalovaným je insolvenční správce; 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a sporný majetek je v rámci majetkové podstaty nadále zapsán; 5) osoba, která se domáhá vyloučení věci z majetkové podstaty, prokázala nejen to, že tento majetek neměl být do soupisu zahrnut, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zahrnutí majetku do soupisu, svědčí jí (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2463/2009, dostupný na internetové stránce www.nsoud.cz). 21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že podmínky uvedené pod bodem 1) až 4) byly v daném případě splněny. Zbývalo posoudit, zda žalobkyně prokázala nejen to, že předmětná nemovitost neměla být do soupisu zahrnuta, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zahrnutí nemovitosti do soupisu, svědčí právě jí. Soud se tak zabýval otázkou, zda zde existuje právo, které vylučuje zahrnutí předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka, a zda toto právo svědčí právě žalobkyni. 22. Na základě výše uvedeného skutkového stavu a při právním posouzení dle citovaných ustanovení dospěl soud k závěru, že bylo na místě žalobě vyhovět, neboť předmětná nemovitost byla do majetkové podstaty dlužníka sepsána nikoliv po právu, a že právo k ní svědčí právě žalobkyni. Jak již bylo uvedeno shora, podstatnou otázkou vzhledem k žalobním tvrzením žalobkyně bylo, zda je předmětná nemovitost samostatnou věcí v právním smyslu a jako taková i předmětem vlastnického práva, a tudíž schopná být pojata do majetkové podstaty. V tomto ohledu je třeba přisvědčit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že předmětná nemovitost samostatnou věcí není. Podle ustálené judikatury je okamžikem rozhodným pro posouzení stavby jako věci moment, v němž je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000 dostupný na internetové stránce www.nsoud.cz). Od takového okamžiku totiž všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci (tamtéž). Tomu ostatně odpovídá i ust. § 27 písm. l) zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013, který definuje rozestavěnou budovu jako budovu v alespoň takovém stupni rozestavěnosti, že již je patrné stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Podle komentářové literatury z toho lze dovodit, že např. ukončená konstrukce základů stavby není ještě samostatným předmětem občanskoprávních vztahů (ŠVESTKA, Jiří. § 119 [Věci movité a nemovité]. In: ŠVESTKA, Jiří, et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 647.). Z provedeného dokazování ovšem vyplynulo, že předmětná nemovitost takového stupně rozestavěnosti (ani zdaleka) nedosáhla, když došlo pouze k provedení zemních prací a k částečnému položení základové desky, v části nemovitosti pak byly provedeny pouze přípravné práce k vytvoření základové desky. Z rozsahu provedených prací, resp. stavu rozestavěnosti předmětné nemovitosti, je zřejmé, že následující práce, které měly nebo by měly být provedeny, nesměřovaly již pouze k dokončení stavby, když evidentně nebyly zcela provedeny a dokončeny práce na základech budovy. Funkční a stavebně technické uspořádání předmětné nemovitosti tak nemůže být patrné, když, jak plyne z citovaného rozsudku společnosti KOPPREA-znalecký ústav, spol. s r.o., práce na konstrukcích [1. nadzemního podlaží] nebylo možné zahájit, protože nebyly dokončeny konstrukce základů . Nemůže-li být za samostatný předmět občanskoprávních vztahů považována ukončená konstrukce základů stavby, tím méně jím pak může konstrukce neukončená. 23. Předmětná nemovitost tak jako samostatná věc, způsobilá býti předmětem občanskoprávních vztahů, doposud nevznikla, když ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že předmětná nemovitost se nachází ve stavu, v jakém na ní byly ukončeny stavební práce, tj. že nedošlo ke zbourání a odvozu její části, nikdy tak nebyla věcí samostatnou v právním smyslu. Jako taková -6-

tedy byla (a nadále zůstává) součástí pozemku, na němž je postavena , tj. pozemku parc. č. St. 1398 ve vlastnictví žalobkyně (srov. Švestka, op. cit.), což v prvé řadě vylučuje její sepsání do majetkové podstaty dlužníka. Jednak proto, že není samostatnou věcí, a nemohla tak ani býti majetkem ve smyslu předmětu vlastnických práv (srov. ust. § 495 o.z.). Dále pak v souladu se shora citovaným ust. § 205 odst. 1 IZ jako taková nenáležela a nemohla náležet do majetkové podstaty dlužníka, když pozemek parc. č. St. 1398 žalobkyně nabyla ještě předtím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. 24. Na výše uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že předmětná nemovitost byla v katastru nemovitostí zapsána jako rozestavěná budova. Jak je z provedeného dokazování zřejmé, ohlášení rozestavěné stavby bylo vyplněno a podáno v příkrém rozporu s faktickým stavem, a tedy i právní stav evidovaný v katastru nemovitostí je v rozporu se stavem faktickým. Protože ke vkladu předmětné nemovitosti jako rozestavěné stavby do katastru nemovitostí došlo ještě za účinnosti předchozí právní úpravy, tj. zákonů č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, a č. 265/1992 Sb., zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, neuplatní se tzv. plný princip materiální publicity, jak je vlastní předpisům účinným od 1. 1. 2014 (srov. k tomu i ust. § 980 odst. 2 a § 984 odst. 1 o.z. a proti tomu ust. § 11 zákona č. 265/1992 Sb.). Rovněž tvrzení žalovaného, že žalobkyně takto vzniklý stav respektovala a chovala se v souladu s ním, nemá pro uvedené posouzení význam, když toto by bylo rozhodné pouze při rozhodování např. o vydržení vlastnického práva apod. 25. Namítal-li žalovaný, že žádný ze znalců ve svém posudku neuvedl, že předmětná nemovitost není způsobilá být samostatnou věcí v právním smyslu, resp. že nedosahuje takového stupně rozestavěnosti, aby se jí mohla stát, je nucen soud konstatovat, že tuto skutečnost znalci neuvedli zcela správně, neboť se jedná o otázku právní, nikoliv odborně technickou, a jako taková přísluší k posouzení právě a pouze soudu. 26. Protože je předmětná nemovitost součástí pozemku parc. č. St. 1398, jejímž vlastníkem je žalobkyně, soud tak mohl rovněž uzavřít i otázku, zda právo, které vylučuje sepsání předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, svědčí žalobkyni a ta je tedy aktivně legitimována k podání projednávané žaloby, neboť jí jako vlastníku pozemku, jehož je předmětná stavba součástí, svědčí i právo k této stavbě. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba byla dána důvodně a po právu a v celém rozsahu jí vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 27. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za použití ust. § 150 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Dospěl totiž k závěru, že ačkoliv byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná a měla by na jejich náhradu právo proti žalované, nelze žalovanému vyčítat jeho postup, zejména to, že předmětnou nemovitost do majetkové podstaty sepsal. Postupoval zcela v souladu s ust. § 36 odst. 1 IZ způsobem směřujícím k co nejvyššímu uspokojení věřitelů a sepsal do majetkové podstaty dlužníka předmětnou nemovitost, jež byla dle katastru nemovitostí v jeho vlastnictví (s výhradou neúplného principu materiální publicity, jak bylo uvedeno výše). Nelze mu tak vyčítat ani to, že nepostupoval podle ust. § 227 IZ. Soud dospěl k závěru, že vyvolání tohoto řízení a vznik nákladů řízení s ním spojených nelze klást k tíži žalovaného, který postupoval zcela ve společném zájmu věřitelů, a nelze je tak de facto sankcionovat uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyně. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. -7-

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Praha 28. listopadu 2017

JUDr. Petra Večeřová samosoudkyně