64 ICm 952/2016
KSPH 64 ICm 952/2016-98 (KSPH 64 INS 29101/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Grygarem, ve věci

žalobců: a) Miloše anonymizovano , anonymizovano , IČO 61083364 bytem Krty 81, 270 33 Krty

b) Vladimíry anonymizovano , anonymizovano bytem Krty 81, 270 33 Krty proti žalovanému: České republice-Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, IČO 72080043, sídlem Žitná 12, 120 00 Praha 2 o určení pravosti přihlášené pohledávky

takto: I. Žaloba, jíž se žalobci a) a b) vůči žalovanému domáhali určení, že pohledávka žalovaného uplatněná přihláškou č. 24 dílčí 1 ve výši 1.021,87 Kč v insolvenčním řízení žalobců vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 29101/2015 není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1 Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 24.3.2016 domáhali určení, že pohledávky žalovaného uplatněné přihláškami č. 24 a 25 v insolvenčním řízení žalobců, coby dlužníků v rámci řízení o společném oddlužení manželů, vedeném u Krajského soudu v Praze isir.justi ce.cz

pod sp. zn. KSPH 64 INS 29101/2015 nejsou po právu. Žalobci tvrdili, že věřitel vůči nim žádnou pohledávku nemá, neboť zanikla zaplacením.

Tvrzení žalovaného 2 Žalovaný nárok žalovaných neuznal a navrhl žalobu zamítnout s tím, že tvrzení žalobců není pravdivé, že jimi namítané rozhodnutí bylo vydáno administrativním nedopatřením a že žalovaným uplatněné pohledávky vznikly až na základě následných exekučních titulů, na které žalobci neplnili.

Podmínky řízení 3 Žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů od data konání přezkumného jednání, když toto se konalo dne 24.2.2016.

Skutkový stav věci 4 Jak je soudu známo z úřední činnosti a jak je i obecně známé vzhledem k veřejnosti insolvenčního rejstříku (ve smyslu ustanovení § 121 o.s.ř.), tak v insolvenčním řízení žalobců coby dlužníků, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 29101/2015 se ve lhůtě pro podání přihlášek se přihlásilo celkem 26 věřitelů s pohledávkami ve výši 5 177 952,11 Kč, z toho 24 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 791 807,42 Kč a 2 zajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 4 386 144,69 Kč. Žalovaný (coby věřitel č. 19) přihlásil svou pohledávku jako nezajištěnou a vykonatelnou ve výši 1 021,87 Kč (P-24 dílčí 1) a jako zajištěnou ve výši 3 285 097 Kč (P-24 dílčí 2), 898 492,02 Kč (P-24 dílčí 3) a 164 235 Kč (P-25); tedy jako zajištěné přihlásil své pohledávky celkem ve výši 4 347 824,02 Kč.

5 V rámci přezkumného jednání insolvenční správce přihlášené pohledávky žalovaného nepopřel. Dlužníci v rámci přezkumného jednání konaného dne 24.2.2016 popřeli pohledávky žalovaného co do pravosti, in eventum co do výše 4 348 845,89 Kč, tedy popřeli všechny jím přihlášené pohledávky jak nezajištěné (1 021,87 Kč), tak zajištěné (4 347 824,02 Kč) a sice s odůvodněním, že dle rozhodnutí o zastavení řízení Finančního úřadu v Rakovníku ze dne 19.7.2006 byla zastavena daňová exekuce nařízená exekučním příkazem č.j. 14214/06/069940/2309, neboť daňový dlužník Miloš Brda uhradil nedoplatek 2 246 671 Kč v plné výši, tedy posouzeno podle obsahu, že pohledávka žalovaného coby věřitele žalobce coby dlužníka zanikla splněním.

6 Provedeným dokazováním bylo z následujících listin zjištěno: -z výkazu nedoplatků žalobce u Finančního úřadu v Rakovníku ze dne 13. 10. 2005 bylo zjištěno, že tento činil výši 29 773 Kč; -z exekučního příkazu Finančního úřadu v Rakovníku č.j. 14214/06/069940/2309 ze dne 3. 2. 2006 že byl vůči žalobci vydán tento příkaz k vymožení daňového nedoplatku ve výši 2 246 671 Kč; -z rozhodnutí Finančního úřadu v Rakovníku č.j. 77895/06/069940/2309 ze dne 19. 7. 2006 že bylo rozhodnuto o zastavení řízení ohledně daňové exekuce nařízené exekučním příkazem č.j. 14214/06/069940/2309 ze dne 3. 2. 2006 k vymožení vykonatelného nedoplatku ve výši 2 246 671 Kč, a to z důvodu, že daňový dlužník nedoplatek uhradil v plné výši; -z přehledu plnění na uvedený exekuční příkaz v celkové výši 625 055, 64 Kč, přehledu obratových vět z 21. 9. 2017 (č.l. 32 až 34), výpisu z účtu České národní banky k účtu 35-7621221/0701 z 29. 3. 2006 s uvedeným plněním žalobce ze dne 29. 3. 2006 ve výši 483 422 Kč, výpis z uvedeného účtu ze dne 22. 3. 2006 s plněním žalobce ze dne 22. 3. 2006 ve výši 137 753 Kč a výpis z 17. 3. 2006 s plněním žalobce ze dne 17. 3. 2006 ve výši 3 842,98 Kč, výpis z 11. 7. 2006 s plněním žalobce ze dne 11. 7. 2006 ve výši 37,66 Kč, že žalovaným

uplatněná výše pohledávky vůči žalobci coby dlužníkovi v insolvenčním řízení odpovídá uvedeným dokladům; -z žádosti žalobců vůči finančnímu úřadu v Rakovníku o sdělení důvodu návštěvy pracovníků Finančního úřadu v Rakovníku ze dne 7. 1. 2008, včetně podacího lístku, nebyly zjištěny žádné pro věc relevantní skutečnosti, když tento důkaz není způsobilý prokázat tvrzení žalobců o tom, že plnili pracovníkovi žalovaného bez vystavení příjmových dokladů, tedy nad rámec žalovaným doložených dílčích plnění; -z výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 18. 1. 2007 ve výši 9 300 Kč, z odvolání žalobce ze dne 1. 2. 2007, adresovaného Finančnímu úřadu v Rakovníku, proti výzvě k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, z platebního výměru na daňové penále ze dne 13. 6. 2007 za daň z příjmů fyzických osob za rok 2005 ve výši 2 172 Kč, z výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě z 24. 7. 2007, z odvolání proti uvedené výzvě z 6. 8. 2007, platebního výměru za daň z příjmů fyzických osob z 3. 7. 2007 na 6 324 Kč vůči žalobci, z odvolání žalobce z 16. 7. 2007 proti uvedenému platebnímu výměru, bylo zjištěno pouze tolik, že žalobci byly finančním úřadem vyměřeny uvedené daňové nedoplatky a byl vyzván k jejich splnění, vůči čemuž se odvolal; nebyly z těchto listin zjištěny žádné skutečnosti týkající se žalobci tvrzeného plnění na jejich dluh vůči žalovanému.

7 Podáním ze dne 30.1.2018 žalobci uvedli, že pracovník Finančního úřadu D. Řeznický, který by mohl vypovídat jako svědek, je mrtev, a že vznášejí námitku promlčení. Dále namítali že dle výkazu nedoplatků dlužili v době před vydáním sporného exekučního příkazu jen 29 773 Kč a že tedy nemohlo dojít v krátké době k nárůstu dluhu na žalovaným v přihlášce uplatněnou výši. Rovněž namítali, že byli žalovaným nesprávně informováni o výši dluhu a že proto nárok žalovaného po nich nelze spravedlivě požadovat.

8 Žalobci ani přes opakované poučení soudu ohledně potřeby označení rozhodných skutečností a předložení případných důkazů ohledně jejich tvrzení o plnění ve prospěch finančního úřadu bez vydání dokladů o převzetí pracovníkem finančního úřadu neoznačili ani nepředložili žádné důkazy. Žalobce pouze uvedl, že žádné další listiny nedohledali a vzhledem k časovému odstupu nebyly k dispozici a že neprošli všechny své podklady vzhledem ke krátké době od posledního jednání a zdravotní indispozici žalobkyně. V této souvislosti soud konstatuje, že uvedené poučení bylo žalobcům dáno již při jednání dne 13.9.2017 a následně opětovně při jednání dne 31.1.2018 a že časový odstup mezi uvedenými daty soud považuje za dostačující.

Relevantní právní předpisy 9 Podle § 159 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ ) incidenčními spory jsou: a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d) spory na základě odpůrčí žaloby, e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f) spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, g) spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem, h) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.

10 Podle ustanovení § 160 odst. 1 IZ platí, že incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Podle ustanovení § 160 odst. 4 IZ žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat . Podle

ustanovení § 160 odst. 5 IZ brání-li projednání žaloby podle odstavce 1 nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit, insolvenční soud řízení o této žalobě zastaví.

11 Podle ustanovení § 192 odst. 1 IZ platí, že pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

12 Podle ustanovení § 196 odst. 1 IZ platí, že popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky. Podle odst. 2 popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky.

13 Podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ platí, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde- li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

14 Podle § 410 odst. 1 IZ platí, že není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 IZ. Podle odst. 2 popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Podle odst. 3 platí, že jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Hodnocení věci 15 Vzhledem k shora uvedeným datům konání přezkumného jednání, na němž došlo k popření přihlášených pohledávek žalovaného žalobci, a podání žaloby, je zřejmé, že lhůta pro podání žaloby byla zachována.

16 Jelikož popření žalobců coby dlužníků v insolvenční věci, jakož i žaloba v tomto návazném incidenčním sporu, směřovala jak vůči nezajištěné pohledávce, tak i vůči zajištěným pohledávkám, které byly zjištěny jako vykonatelné, zabýval se soud aktivní legitimací žalobců. Ve vztahu k pohledávkám žalovaného, přihlášeným do insolvenčního řízení dlužníků, které byly zjištěny jako zajištěné, tedy pohledávky č. P-24 dílčí 2 a 3 a P-25 v celkové výši 4 347 824,02 Kč,

pak v tomto rozsahu aktivní legitimace není podle § 410 odst. 2 IZ ve spojení s § 192 odst. 1 IZ dána a soud proto žalobu v uvedeném rozsahu podle § 160 odst. 4 samostatným usnesením č.j. KSPH-95 ze dne 7.2.2018 odmítl. Předmětem řízení, o němž bylo třeba rozhodnout formou rozsudku, tak zůstala pouze pohledávka žalovaného č. P-24 dílčí 1, přihlášená jako nezajištěná a vykonatelná ve výši 1 021,87 Kč.

17 Pokud jde o námitku promlčení, touto se soud nemohl obsahově zabývat, neboť žalobci jednak netvrdili žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení počátku a konce běhu promlčecí doby ohledně pohledávky (resp. jednotlivých dílčích pohledávek) žalovaného, ale zejména, že dlužníci promlčení jako důvod popření neuplatnili v rámci přezkumného jednání. Pokud jde o návrh žalobců na výslech svědků-zřejmě pracovníků finančního úřadu-L. Banátové, Mgr. Zdeňky Švarcové a Ing. Josefa Olláryho k prokázání tvrzení, že k 13.10.2005 dlužili žalobci jen 29 773 Kč a tomu jakým způsobem došlo k aktuální výši dluhu, pak tyto důkazy soud neprovedl jednak proto, že svědci nebyli řádně označeni, aby je bylo možno jednoznačně identifikovat, ale zejména pro nadbytečnost, neboť skutečnosti, ke kterým by se měli vyjadřovat vyplývají z listin, které byly provedeny k důkazu. Pokud jde o námitku, že požadované plnění je v rozporu s dobrými mravy, pak soud má za to, že tento rozpor nemůže být dán, když samotní dlužníci tvrdili, že plnili pracovníkovi žalovaného značné částky nad rámec plnění, jejichž výše a doba plnění byly doloženy listinami, a tedy vzhledem k tvrzenému obejmu peněž a delšímu časovému období si tedy existence svého dluhu za žalovaným museli být vědomi; rovněž nejde o důvod popření ve smyslu § 410 odst. 3 IZ.

18 Žalobci tedy, ani přes opakované procesní poučení soudu, nepředložili důkazy k prokázání svého tvrzení o zaplacení svého dluhu vůči žalovanému, resp. o tom, že pracovníkovi žalovaného poskytli peněžité plnění bez vydání souvisejícího potvrzení (kvitance). Žalobci proto v tomto směru neunesli důkazní břemeno ve vztahu k jimi popírané nezajištěné ale vykonatelné pohledávce, když neprokázali její zánik splněním. Soud přitom pro účely rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu zjištěného z listin předložených žalovaným, tedy že rozhodnutí Finančního úřadu v Rakovníku č.j. 77895/06/069940/2309 ze dne 19. 7. 2006 o zastavení řízení ohledně daňové exekuce nařízené exekučním příkazem č.j. 14214/06/069940/2309 ze dne 3. 2. 2006 k vymožení vykonatelného nedoplatku ve výši 2 246 671 Kč neodpovídá skutečnosti, když z platebních výměrů a přehledu plateb žalobců, naopak vyplývá, že žalobci svůj dluh nesplnili v žalobou uplatněném rozsahu a že tedy pohledávka žalovaného nezanikla splněním.

19 Z uvedených důvodů proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.). Tím byl ve spojení s obsahem usnesení č.j. KSPH-95 ze dne 7.2.2018 vyčerpán předmět řízení, tak jak byl vymezen žalobním návrhem.

Náklady řízení 20 Jelikož žalobci nebyli ve věci procesně úspěšní a úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že nebyla přiznána žádnému z účastníků (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Praha 9.3. 2018

JUDr. Jiří Grygar, Ph.D. samosoudce