64 ICm 87/2016
Číslo jednací: KSPH 64 ICm 87/2016-26 (sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 64 INS 23480/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Grygarem, Ph.D. ve věci žalobce: JUDr. Jana Fialová, IČO 25804685, se sídlem Točitá 1964/34, 140 00 Praha 4- Krč, insolvenční správce dlužníků: a) Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 63159228, bytem Nám. Přemyslovců 163/20, 288 02 Nymburk, se sídlem Máchova 300/32, 460 07 Liberec- Liberec VII-Horní Růžodol, adresou pro doručování Šeříkova 2131, 288 03 Nymburk, b) Zdenka anonymizovano , nar. 17.2.1971, bytem Nám. Přemyslovců 163/20, 288 02 Nymburk, adresou pro doručování Šeříkova 2131, 288 03 Nymburk, zast. Mgr. Jiřím Chlaněm, advokátem se sídlem Točitá 1964/34, 140 00 Praha 4-Krč, proti žalovanému: Cashdirect, s.r.o., IČO 27080617, se sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha 5, zast. Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha 5, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 1 žalovaného za dlužníkem a): Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 63159228, bytem Nám. Přemyslovců 163/20, 288 02 Nymburk, se sídlem Máchova 300/32, 460 07 Liberec-Liberec VII-Horní Růžodol, uplatněná žalovaným pod přihláškou č. P13 v insolvenčním řízení dlužníků vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 23480/2015, není co do částky ve výši 9.080,41 Kč po právu.

II. Žaloba se v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 1 žalovaného za dlužníkem a): Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 63159228, bytem Nám. Přemyslovců 163/20, 288 02 Nymburk, se sídlem Máchova 300/32, 460 07 Liberec- Liberec VII-Horní Růžodol, uplatněná žalovaným pod přihláškou č. P13 v insolvenčním řízení dlužníků vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 23480/2015, není po právu co do částky ve výši 5.792,74 Kč, zamítá. isir.justi ce.cz

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 2.331,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu-České republice na účet Krajského soudu v Praze na soudním poplatku částku 5.000,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Tvrzení žalobce: Žalobce se vůči žalovanému žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 11.1.2016, domáhal určení, že pohledávka žalovaného coby věřitele ve výši 14.873,15 Kč, přihlášená pod č. P13 do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPH 64 INS 23480/2015 ve věci v záhlaví označených dlužníků, není po právu. Žalobce v žalobě uvedl, že usnesením zdejšího soudu čj. KSPH 64 INS 23480/2015-A-13 ze dne 14.10.2015 byl zjištěn úpadek dlužníků, bylo povoleno řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Žalovaný dne 3.11.2015 přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku, evidovanou pod č. P13 a sestávající z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 14.873,15 Kč, z titulu neuhrazené ceny za poskytnuté služby dle Smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb. Nárok byl žalovanému, jak vyplývá z jeho přihlášky pohledávky, přiznán rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu čj. 130899/01-635.1-JL ze dne 31.12.2001, které nabylo právní moci dne 23.1.2002 (dále jen rozhodnutí ČTÚ ), a usnesením Okresního soudu v Liberci čj. 70 Nc 8526/2009-13 ze dne 16.12.2009, které nabylo právní moci dne 14.11.2013 (dále jen usnesení o nařízení exekuce ), byla proti dlužníkovi a) coby povinnému nařízena exekuce. Na přezkumném jednání konaném dne 11.12.2015 byla přihlášená pohledávka č. P13 insolvenčním správcem popřena, a to co do pravosti a výše z důvodu promlčení v absolutní promlčecí lhůtě dle § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Jak žalobce uvádí, vzhledem ke skutečnosti, že právní vztah mezi dlužníkem a) a právním předchůdcem žalovaného byl vztahem obchodněprávním, nejpozději dne 18.8.1998, tj. dne, kdy se pohledávka žalovaného dle rozhodnutí ČTÚ stala splatnou, počala běžet absolutní promlčecí lhůta dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku. Běh této promlčecí lhůty nepřerušilo ani vydání rozhodnutí ČTÚ, což vyústilo v to, že exekuční řízení, v jehož rámci bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce, nebylo zahájeno ve lhůtě dle § 408 obchodního zákoníku. Přihlášená pohledávka č. P13 žalovaného je tak promlčena. Ve věci přípustnosti námitky promlčení vznesené insolvenčním správcem odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 74/2017 ze dne 30.9.2016, v němž je dovozováno, že pravidlo, podle kterého důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, není (z povahy věci nebude) překážkou pro účinné uplatnění námitky, že se promlčel exekuční titul. Žalobce se k výzvě soudu (doručené 16.11.2016, č.l. 7), zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil a má se tedy za to, že souhlasí..

Tvrzení žalovaného: Žalovaný ve vyjádření k žalobě poté, co vyložil skutkové okolnosti věci shodně s tvrzením žalobce, uvedl, že ve věci je nutné postupovat podle § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. a že má za to, že insolvenční správce coby žalobce nemůže popírat vykonatelnou pohledávku dlužníka ze soudního rozhodnutí, která nezanikla, z důvodu jejího promlčení, neboť smyslem insolvenčního řízení je uspořádat majetkové vztahy dlužníka a jeho věřitelů a tato zásada, zakotvená v § 1 zákona č. 182/2006 Sb., je nadřazena systematicky cíli insolvenčního zákona, kterým je dosažení poměrného uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku. Byl-li by insolvenční správce oprávněn vznést námitku promlčení vykonatelné pohledávky, pak by takový věřitel nebyl v rozvrhovém usnesení vůbec uspokojen. Žalovaný rovněž uvedl (č.l. 6), že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Zjištěný skutkový stav

Jde-li o průběh insolvenčního řízení, soud pro stručnost odkazuje na žalobní tvrzení uvedená výše, která věrně a pravdivě popisují skutkový stav insolvenčního řízení ve věci dlužníků, přičemž tyto skutečnosti jsou soudu známy z jeho úřední činnosti ve výše uvedené insolvenční věci a nebylo třeba je dokazovat (§ 121 o.s.ř.). Z přihlášky žalovaného vyplývá, že žalovaný coby věřitel dlužníka a) ve výše označené insolvenční věci podal dne 3.11.2015 přihlášku pohledávky, evidovanou soudem pod č. P13, v celkové výši 14.873,15 Kč (skládající se z jistiny ve výši 10.717,-Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 4.156,15 Kč). Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 11.12.2015, jehož se žalovaný neúčastnil, a ze souvisejícího přezkumného listu k přihlášce pohledávky žalovaného, bylo zjištěno, že insolvenční správce tuto pohledávku popřel co do pravosti a výše ze shora uvedených žalobních důvodů. Žaloba byla žalobcem podána dne 11.1.2016, tedy včas ve lhůtě dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Z rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast, čj. 130899/01-635.1-JL, ze dne 31.12.2001, které nabylo právní moci dne 23.1.2002, bylo zjištěno, že dlužník byl zavázán uhradit společnosti RadioMobil a.s., se sídlem Londýnská 59, Praha 2, jistinu ve výši 10.717,-Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení: -z částky 3.618,20 Kč ve výši 16 % ročně od 18.8.1998 do zaplacení, -z částky 456,70 Kč ve výši 15 % ročně od 16.12.1998 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 14 % ročně od 15.1.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 13 % ročně od 15.2.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 12 % ročně od 18.3.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 12 % ročně od 16.4.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 11 % ročně od 16.5.1999 do zaplacení, -z částky 456,80 Kč ve výši 11 % ročně od 18.6.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 11 % ročně od 18.7.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 12 % ročně od 16.8.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 11 % ročně od 16.9.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 11 % ročně od 19.10.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 11 % ročně od 16.11.1999 do zaplacení, -z částky 509,30 Kč ve výši 11 % ročně od 17.12.1999 do zaplacení, -z částky 456,80 Kč ve výši 11 % ročně od 16.1.2000 do zaplacení -a z částky 126,20 Kč ve výši 11 % ročně od 16.2.2000 do zaplacení, to vše do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto správního rozhodnutí. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 020407-000-00 ze dne 3.2.2009 bylo zjištěno, že společnost T-Mobile Czech Republic a.s. coby postupitel postoupila žalovanému coby postupníkovi své pohledávky specifikované v příloze č. 1 k této smlouvě. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek č. 020407-000-00 bylo dále zjištěno, že dlužník a), označen v dotčené příloze č. 1 coby Jiří anonymizovano -Autodoprava, vystupoval v závazkovém vztahu se společností RadioMobil a.s. v pozici podnikatele a že žalovanému byla postoupena pohledávka za dlužníkem a) sestávající z vyúčtování služeb ve výši 6.642,10 Kč, úroků z prodlení ve výši 5.350,-Kč a ze správního/soudního poplatku ve výši 300,-Kč. Z usnesení o nařízení exekuce Okresního soudu v Liberci, čj. 70 Nc 8526/2009-13, ze dne 16.12.2009, které nabylo, jak vyplývá z uvědomění o právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu čj. 061 EX 11166/09-22 ze dne 10.2.2014, právní moci dne 14.11.2013, bylo zjištěno, že exekuční řízení bylo k návrhu žalovaného zahájeno dne 21.9.2009 a že soud nařídil exekuci k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši 6.642,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 5.350,-Kč a pro náklady žalovaného spojené s exekucí a pro náklady exekuce, přičemž návrh žalovaného na nařízení exekuce pro náklady předchozího řízení ve výši 300,-Kč byl zamítnut. Ze žaloby ze dne 10.1.2016, vyjádření žalobce ze dne 2.6.2017 a ze dne 18.7.2017 a z vyjádření žalovaného ze dne 26.8.2016 a ze dne 13.10.2016 vyplývá, že mezi stranami není sporné, že exekuční řízení vedené pod sp. zn. 061 EX 11166/09 na majetek dlužníka a), zahájené k návrhu žalovaného, stále probíhá. Soud dále pro úplnost dodává, že neprovedl dokazování dalšími listinami předloženými žalovaným, tj. návrhem žalovaného na nařízení exekuce ze dne 15.9.2009, exekučním příkazem čj. 061 EX 11166/09-19 ze dne 14.10.2013, exekučním příkazem čj. 061 EX 11166/09-28 ze dne 28.7.2014 a příkazem k úhradě nákladů exekuce čj. 061 EX 11166/09-27 ze dne 28.7.2014, neboť provedení těchto důkazů by nesměřovalo k objasnění skutečností významných z hlediska právního posouzení věci.

Použité právní předpisy

Podle § 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen IZ ), se incidenčním sporem rozumí spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení. Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ incidenčními spory jsou mj. spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Podle § 107 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen OBCHZ ), tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

Podle § 262 odst. 1 věty prvé OBCHZ strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Podle § 392 odst. 1 věty prvé OBCHZ u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Podle odst. 2 téhož ustanovení u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Podle § 397 OBCHZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 402 OBCHZ promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 408 odst. 1 OBCHZ bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Hodnocení věci

Ze skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním má soud za prokázané, že společnost RadioMobil a.s. uzavřela s dlužníkem a) smlouvu, která byla podle svého obsahu smlouvou o poskytování veřejné telekomunikační služby ve smyslu zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník a) uzavřel předmětnou smlouvu z pozice podnikatele, byl mezi ním a společností RadioMobil a.s. založen obchodní závazkový právní vztah, přičemž pro právní posouzení věci je nerozhodné, zda se v případě předmětné smlouvy jednalo o relativní obchodní závazkový vztah dle § 261 odst. 1 OBCHZ, nebo o fakultativní obchodní závazkový vztah dle § 262 odst. 1 OBCHZ. Vzhledem k výše uvedenému se běh a délka promlčecí lhůty posuzuje v projednávané věci dle OBCHZ. Dále má soud za prokázané, že žalovanému byla postoupena pohledávka za dlužníkem a) sestávající z jistiny ve výši 6.642,10 Kč, úroků z prodlení ve výši 5.350,-Kč a ze správního/soudního poplatku ve výši 300,-Kč, jakož má soud rovněž za prokázané, že dlužníkovi a) byla rozhodnutím ČTÚ jako exekučním titulem uložena povinnost zaplatit 16 dílčích závazků splatných ode dne 18.8.1998 do dne 16.2.2000. Ode dne splatnosti počala pro každý dílčí závazek běžet dle § 391 odst. 1 věty prvé OBCHZ promlčecí lhůta. V rozsudku ze dne 30.9.2016, sp. zn. 29 ICdo 74/2014, Nejvyšší soud dovodil, že: [1] Uplatnění (vznesení) námitky promlčení pohledávky není uplatněním skutkové námitky nýbrž námitky právní (jde o výkon práva). Ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona tak jde o námitku, jejímž prostřednictvím nelze účinné popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. To platí bez zřetele k tomu, že bez vlastního výkonu tohoto práva (bez uplatnění námitky promlčení dlužníkem v řízení, jež předcházelo rozhodnutí příslušného orgánu o pohledávce) nebylo možné promlčení pohledávky zohlednit. [2] Pro úplnost budiž řečeno, že pravidlo, podle kterého důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona) není (z povahy věci nebude) překážkou pro účinné uplatnění námitky, že se promlčel exekuční titul ; v takovém případě jde o právo jež mohlo být vykonáno (námitka promlčení vznesena) nejdříve po vzniku exekučního titulu , s jehož právní argumentací potud nesouvisí. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.1.2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, pak vyplývá, že pohledávky, které byly pravomocně přiznány v soudním nebo rozhodčím řízení, se promlčují za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, aniž by pro běh této doby bylo významné, zda před jejím uplynutím byl pro pravomocně přiznanou pohledávku u soudu nebo u jiného příslušného orgánu podán návrh na výkon rozhodnutí (exekuci), přičemž zákaz uplatnění námitky promlčení v soudním (rozhodčím) řízení zahájeném před uplynutím uvedené doby stanovený v ustanovení § 408 odst. 1 větě druhé obchodního zákoníku nemá za následek stavení promlčecí doby po dobu řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení), nýbrž to, že k námitce promlčení uplatněné v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení) se nepřihlíží, jestliže lhůta 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, uplynula až v průběhu tohoto řízení. V rozsudku ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1699/2010, Nejvyšší soud dále vysvětlil, že nemůže-li dlužník v postavení povinného uplatnit námitku promlčení v exekučním řízení, nelze ohledně stejného práva tuto námitku uplatnit ani v konkursním řízení probíhajícím v době, kdy exekuční řízení není skončeno. Na základě výše citované judikatury soud dospěl vzhledem ke skutečnosti, že dlužníkovi a) byla exekučním titulem uložena povinnost splnit závazek rozvržený do postupných (dílčích) plnění, kdy pro každé dílčí plnění běžela dle § 392 odst. 2 OBCHZ promlčecí lhůta samostatně od splatnosti příslušného dílčího plnění, k závěru, že 11 dílčích plnění splatných ode dne 18.8.1998 do dne 16.9.1999 je včetně jejich příslušenství (tj. úroků z prodlení), jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.11.2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006, promlčeno a námitka promlčení vznesená žalobcem coby insolvenčním správcem je přípustná, neboť tato dílčí plnění se promlčela v absolutní promlčecí lhůtě dle § 408 odst. 1 OBCHZ ještě předtím, než bylo k návrhu žalovaného zahájeno exekuční řízení (tzn., že se promlčela přede dnem 21.9.2009). Dílčí plnění splatná ode dne 19.10.1999 do dne 16.2.2000 jsou sice rovněž promlčena (přetrvávají jen ve formě tzv. naturální obligace), nicméně námitka, že jsou tato dílčí plnění promlčena, je nepřípustná, neboť nelze námitku promlčení účinně uplatnit v insolvenčním řízení (a ani v souvisejícím incidenčním sporu), nemohla-li být předtím uplatněna dlužníkem v exekučním řízení (§ 408 odst. 1 in fine OBCHZ). Soud tak seznal, že pohledávka č. 1, uplatněná žalovaným pod přihláškou č. P13 v insolvenčním řízení dlužníků vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 23480/2015, je přihlášena po právu co do základu nároku ve výši 5.792,74 Kč sestávajícího z: -jistiny ve výši 2.110,90 Kč (dílčí plnění splatná ode dne 19.10.1999 do dne 16.2.2000, tj. 3 x 509,30 Kč + 456,80 Kč + 126,20 Kč) a -příslušenství ve výši 3.681,84 Kč (skládající se z částek: 895,60 Kč [úroky z prodlení ve výši 11 % ročně ode dne 19.10.1999 do 13.10.2015, tj. do dne předcházejícího dni vydání rozhodnutí o úpadku]; 891,30 Kč [úroky z prodlení ve výši 11 % ročně ode dne 16.11.1999 do 13.10.2015]; 886,54 Kč [úroky z prodlení ve výši 11 % ročně ode dne 17.12.1999 do 13.10.2015]; 791,03 Kč [úroky z prodlení ve výši 11 % ročně ode dne 16.1.2000 do 13.10.2015] a 217,36 Kč [úroky z prodlení ve výši 11 % ročně ode dne 16.2.2000 do 13.10.2015]). Vzhledem k tomu, že žalobce se žalobou domáhal určení, že pohledávka č. 1 přihlášená žalovaným přihláškou pod č. P13 do shora označeného insolvenčního řízení není ve výši 14.873,15 Kč po právu, soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě co do částky (základu nároku, který není dán) ve výši 9.080,42 Kč vyhověl (výrok I.), ve zbytku ji zamítl (výrok II.).

Náklady řízení

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v IZ stanoveno jinak. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení o.s.ř. platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud žalobě co do částky ve výši 9.080,41 Kč vyhověl a ohledně částky ve výši 5.792,74 Kč coby základu nároku žalovaného, který je dán, žalobu zamítl. Úspěch žalobce tak činí 61,1 % (zaokrouhleno na jedno desetinné místo; 9080,41/148,7315 61,1 %), úspěch žalovaného pak 38,9 %; žalobce byl tedy v poměru 22,2 % úspěšnější než žalovaný a v tomto rozsahu mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši specifikované níže. Žalovaný, měl-li by žalobce ve věci plný úspěch, by byl povinen žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku sestávající z: -1 x 300,-Kč [paušální náhrada dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za podání žaloby ze dne 10.1.2016]; -1 x 3.100,-Kč [sazba odměny zástupce žalobce dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.]; -2 x 3.100,-Kč [sazba odměny zástupce žalobce dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za repliku žalobce ze dne 2.6.2017 a vyjádření žalobce ze dne 18.7.2017]; -3 x 300,-Kč (režijní paušály dle § 13 odst. 3 vyhlášky č 177/1996 Sb.,); celkem tedy 10.500,-Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl úspěšnější než žalovaný v rozsahu 22,2 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 2.331,-Kč (10500/100x22,2 = 2331). Lhůta k plnění byla stanovena v obecné výměře dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poplatková povinnost Podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZoSP ), se od poplatku se osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Podle § 2 odst. 3 ZoSP platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle položky 13 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy ZoSP, za návrh na zahájení řízení v incidenčním sporu, jehož předmětem není peněžité plnění, s výjimkou sporu o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky, činí soudní poplatek 5.000,-Kč. Jelikož žalobce coby insolvenční správce je v řízení od soudního poplatku osvobozen a soud jeho žalobě, byť jen částečně, vyhověl, přešla poplatková povinnost na žalovaného ve výši dle položky 13 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy ZoSP, neboť je-li poplatek stanoven pevnou sazbou, platí žalovaný soudní poplatek v plné výši, i když měl žalobce úspěch jen částečný. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné výměře dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 15.11.2017 JUDr. Jiří Grygar, Ph.D., v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Navrátilová