64 ICm 650/2016
Číslo jednací: KSPH 64 ICm 650/2016-28 (KSPH 64 INS 26439/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Grygarem, Ph.D. ve věci žalobce: AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným založená podle právních předpisů Nizozemského království, reg. č. 34186049, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zast. Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem se sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2, proti žalovanému: Mgr. Radan Melka, IČO 71456872, se sídlem Trojanova 18, 120 00 Praha, insolvenční správce dlužníka: Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Tovární 38, 266 01 Beroun, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že dílčí pohledávka č. 2 ve výši 34.973,89 Kč, uplatněná žalobcem pod přihláškou č. P6 v insolvenčním řízení dlužníka: Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Tovární 38, 266 01 Beroun, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 26439/2015, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Tvrzení žalobce: Žalobce se vůči žalovanému žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 26.2.2016, domáhal určení, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že usnesením zdejšího soudu čj. KSPH 64 INS 26439/2015-A-10 ze dne 4.11.2015 byl zjištěn úpadek v záhlaví označeného dlužníka. Žalobce dne 26.11.2015 přihlásil do shora uvedeného insolvenčního řízení pohledávku evidovanou soudem pod č. P6. Na přezkumném jednání, konaném dne 29.1.2016, byla dílčí pohledávka č. 2 uplatněná žalobcem přihláškou pod č. P6 popřena žalovaným coby insolvenčním správcem isir.justi ce.cz z důvodu neurčitosti dle ustanovení § 544 občanského zákoníku a z důvodu rozporu s dobrými mravy dle § 39 a ustanovením na ochranu spotřebitele dle § 55 odst. 1 občanského zákoníku. Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 5.2.2016. Žalobce v žalobě dále uvedl, že dlužník dne 23.8.2010 uzavřel se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu č. 4008133076 (dále jen úvěrová smlouva ), na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 50.000,-Kč a jejíž nedílnou součástí byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. (dále jen Úvěrové podmínky ). Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník nehradil sjednané splátky včas a řádně, právní předchůdce žalobce ke dni 21.5.2013 úvěr zesplatnil a dlužníka vyzval, aby vrátil celý poskytnutý úvěr, který nebyl dosud splacen, a zaplatil v souladu s hl. 6 § 5 Úvěrových podmínek smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, na který by poskytovateli úvěru vznikl nárok, splácel-li by dlužník úvěr v dohodnutých splátkách. Žalobce zdůraznil, že dlužník byl s obsahem úvěrové smlouvy, včetně sankcí a úroků, seznámen a se zněním smlouvy na základě své svobodné vůle souhlasil, pročež má žalobce za to, že smluvní pokuta, jakož i úroková sazba byla platně sjednána. Ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2776/2008 ze dne 28.1.2010 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4960/2008 ze dne 30.11.2010, že na rozdíl od právní úpravy smluvní pokuty v občanskoprávních vztazích lze posuzovat neplatnost smluvní pokuty v obchodněprávních vztazích z důvodu rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 39 občanského zákoníku pouze v případech, kdy se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i v případě ve spojení se skutečností, že byla sjednána v nepřiměřené výši. Dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2707/2007 ze dne 14.10.2009 uvedl, že soudní praxe se ustálila na názoru, podle něhož ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, když takovou situaci řeší ustanovení § 301 obchodního zákoníku upravující moderační právo soudu. Žalobce rovněž zdůraznil, že je nutné zohlednit faktor času, tj. skutečnost, že úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu 7 let, kdy má žalobce vázané finanční prostředky. V této souvislosti odkázal žalobce na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1702/13 ze dne 16.1.2014 a na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22.6.2015, čj. 104 VSPH 377/2015. Žalobce uzavřel, že výše smluvní pokuty, která plně odpovídá její preventivní, uhrazovací a sankční funkci, je k celkové dlužné pohledávce zcela přiměřená, a tudíž účtována po právu. Na výzvu soudu ze dne 10.10.2016, č. j.-11, zda žalovaný souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, žalobce, ačkoliv mu byla doručena dne 11.10.2016, nereagoval, a má se tak za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Tvrzení žalovaného: Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části, neboť jej popírá pro neplatnost smluvního ujednání o smluvní pokutě v hl. 6 § 5 Úvěrových podmínek z důvodu jeho neurčitosti dle ustanovení § 544 občanského zákoníku platného v době uzavření úvěrové smlouvy a pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 a ustanovením na ochranu spotřebitele dle § 55 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný dále doplnil, že o předmětné pohledávce rozhodl Okresní soud v Berouně rozsudkem čj. 6 C 267/2014 ze dne 17.9.2015, kterým nárok na smluvní pokutu z výše uvedených důvodů zamítl, přičemž tento rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť řízení je ze zákona přerušeno. Žalovaný uzavřel, že na základě výše uvedeného navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl, a dodal, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Zjištěný skutkový stav: Jde-li o průběh insolvenčního řízení, soud pro stručnost odkazuje na žalobní tvrzení uvedená výše, která věrně a pravdivě popisují skutkový stav insolvenčního řízení ve věci dlužníka, přičemž tyto skutečnosti jsou soudu známy z jeho úřední činnosti ve výše uvedené insolvenční věci a nebylo třeba je dokazovat (§ 121 o.s.ř.). Z přihlášky žalobce vyplývá, že žalobce ve výše označené insolvenční věci podal dne 26.11.2015 přihlášku pohledávky, evidovanou soudem pod č. P6, v celkové výši 81.447,99 Kč (skládající se z dílčích pohledávek č. 1 a č. 2). Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 29.1.2016, jehož se žalobce neúčastnil, a ze souvisejícího přezkumného listu k přihlášce pohledávky žalobce, bylo zjištěno, že insolvenční správce popřel co do pravosti a in eventum co do výše 34.973,89 Kč dílčí pohledávku č. 2 ze shora uvedených důvodů. Dlužník dílčí pohledávku č. 2 zcela uznal. Vyrozumění o popření pohledávky bylo zástupci žalobce doručeno dne 1.2.2016. Žaloba byla žalobcem podána dne 26.2.2016, tedy včas ve lhůtě dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Z kopie úvěrové smlouvy č. 4008133076 ze dne 23.8.2010 bylo zjištěno, že společnost Home Credit a.s. poskytla dlužníkovi hotovostní úvěr ve výši 50.000,-Kč se sjednanými 84 splátkami po 1.588,-Kč, splatnými vždy 15. dne v kalendářním měsíci, a s poplatkem za vedení účtu ve výši 49,-Kč zahrnutým ve splátce. Úroková sazba úvěru ve smlouvě uvedena není, roční procentní sazba nákladů byla stanovena v rozmezí od 36,9 % do 38,4 %. Součástí textu smlouvy je doložka, dle níž jsou nedílnou součástí smlouvy Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. a podle níž dlužník jako klient svým podpisem stvrzuje, že je seznámen s Úvěrovými podmínkami, že jsou všechna její ustanovení srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a projevuje souhlas být těmito podmínkami vázán. Z kopie Úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s. bylo dále zjištěno, že hl. 6 § 5 těchto podmínek stanoví, že v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a), b) a c) § 3 této Hlavy (tj. klient se dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce; klient sdělil společnosti nepravdivé údaje; klient porušil některou z dalších povinností vyplývajících z Úvěrových podmínek), je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých částkách. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 17.9.2015, čj. 6 C 267/2014-95, který z důvodu přerušení řízení nenabyl právní moci a který si soud od Okresního soudu v Berouně vyžádal, bylo zjištěno, že Okresní soud v Berouně žalobu žalobce (téže osoby vystupující v postavení žalobce v projednávané věci) v části, jíž se žalobce domáhal proti žalované (tj. dlužníkovi) zaplacení smluvní pokuty ve výši 34.973,89 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 34.973,89 Kč ode dne 19.6.2014 do zaplacení, zamítl. Jak vyplývá z odůvodnění výše uvedeného rozsudku, vzal Okresní soud v Berouně mj. za prokázané, že Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. byly fyzicky i obsahově nedílnou součástí úvěrové smlouvy č. 4008133076 a sama žalovaná (tj. dlužník v insolvenčním řízení) podpisem stvrdila, že se s jejich obsahem seznámila. Dále vzal Okresní soud v Berouně za prokázané, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná (dlužník) splátky řádně a včas nehradila, právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 21.5.2013 celý úvěr spolu s příslušenstvím zesplatnil a vyzval žalovanou (dlužníka) k úhradě dlužné částky. Následně byla předmětná pohledávka za žalovanou (tj. dlužníkem) smluvně postoupena na žalobce. Zamítnutí nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím Okresní soud v Berouně odůvodnil tím, že ujednání o smluvní pokutě v hl. 6 § 5 Úvěrových podmínek považuje za neplatné z důvodu jeho neurčitosti (§ 544 odst. 2 občanského zákoníku), neboť z tohoto ujednání není zjistitelná konkrétní částka, kterou by měla žalovaná (tj. dlužník) z titulu smluvní pokuty uhradit v okamžiku, kdy došlo k zesplatnění úvěru.

Použité právní předpisy Podle § 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen IZ ), se incidenčním sporem rozumí spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení. Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ incidenčními spory jsou mj. spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen ObZ ), se závazkovou částí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Podle § 262 odst. 4 ObZ ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle § 506 ObZ je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Hodnocení věci Ze skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním má soud za prokázané, že dlužník dne 23.8.2010 uzavřel se společností Home Credit a.s. smlouvu o úvěru č. 4008133076, na jejímž základě poskytla společnosti Home Credit a.s. dlužníkovi hotovostní úvěr ve výši 50.000,-Kč se sjednanými 84 splátkami po 1.588,-Kč, splatnými vždy 15. dne v kalendářním měsíci, a s poplatkem za vedení účtu ve výši 49,-Kč zahrnutým ve splátce. Dále má soud za prokázané, že Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. byly fyzicky i obsahově nedílnou součástí úvěrové smlouvy č. 4008133076 a sám dlužník podpisem stvrdil, že se s jejich obsahem seznámil. Soud má rovněž za prokázané, že vzhledem ke skutečnosti, že dlužník splátky řádně a včas nehradil, právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 21.5.2013 celý úvěr spolu s příslušenstvím zesplatnil a vyzval dlužníka k úhradě dlužné částky a že následně byla předmětná pohledávka za dlužníkem smluvně postoupena na žalobce. Soud předně posoudil, že úvěrová smlouva č. 4008133076 je smlouvu spotřebitelskou podle § 51a a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 262 odst. 4 ObZ. V nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 Ústavní soud uvedl, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Ústavní soud dále dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Ústavní soud též poukázal na § 6 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), a dovodil, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Dále soud cituje z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10.10.2016, čj. 104 VSPH 96/2016-110, který je dle soudu použitelný i na projednávanou věc, neboť jeho předmětem byla skutkově i právně obdobná věc: V § 3 Hlavy 6. (nadepsané Skončení úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru) úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s. ISH111 byla stanovena povinnost klienta splatit celý čerpaný úvěr na požádání společnosti v případě, že a) se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tří měsíce, b) sdělil společnosti nepravdivé údaje, c) porušil některou z dalších povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy, d) bylo zahájeno exekuční, insolvenční nebo jiné řízení na jeho majetek. Ustanovení § 5 této Hlavy pak stanovilo, že v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a), b), c) § 3 této Hlavy, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Pohledávku č. 2, jež je předmětem odvolacího řízení, žalobce v přihlášce pohledávky uplatnil jako smluvní pokutu vzniklou v důsledku zesplatnění úvěru k 12. 4. 2012 (k němuž právní předchůdce žalobce přistoupil z důvodu, že dlužnice nehradila řádně a včas sjednané splátky a neplnila tak své povinnosti ze smlouvy o úvěru) ve výši ušlého úroku, na kterou by poskytovateli úvěru vznikl nárok, pokud by dlužnice úvěr řádně splácela v dohodnutých splátkách. Sporná pohledávka č. 2 tak představuje smluvní pokutu podle Hlavy 6. § 5

úvěrových podmínek ve výši ušlého úroku, na který by měl žalobce nárok v případě řádného splácení úvěru dlužnicí. Z provedených důkazů učinil odvolací soud skutkový závěr, že v ustanovení Hlavy 6. § 3 a § 5 úvěrových podmínek se právní předchůdce žalobce s dlužnicí dohodli nikoliv na smluvní pokutě, jak nepřesně označil žalobce svou přihlášenou pohledávku č. 2, nýbrž se dohodli na zesplatnění pohledávek z úvěru, tedy na povinnosti dlužnice zaplatit najednou všechny zbývající dlužné splátky, zahrnující jak jistinu, tak i dlužný úrok, k výzvě věřitele. Výzvou ze dne 12. 4. 2012 právní předchůdce žalobce z důvodu prodlení dlužnice se splácením úvěru učinil najednou splatnými zbývající splátky úvěru, a to v souladu s Hlavou 6. úvěrových podmínek. Jak již odvolací soud uvedl, pohledávka č. 2 není smluvní pokutou, nýbrž se jedná o úroky z úvěru (toto označení obsahovala i zmíněná přihláška pohledávek věřitele, nejedná se proto o jiný nárok). S ohledem na zesplatnění úvěru v důsledku naplnění podmínky dané v § 3 písm. a) Hlavy 6. úvěrových podmínek má věřitel právo na zaplacení všech zbývajících dlužných splátek. Toto ujednání v úvěrových podmínkách nelze považovat za překvapivé a jako takové nedovolené ve všeobecných smluvních podmínkách, neboť se jedná o zcela typické ujednání pro smlouvy o úvěru, které v podstatě s drobnými změnami kopíruje výše citované ustanovení § 506 obch. zák., podle kterého může věřitel v případě prodlení se splácením úvěru odstoupit od smlouvy a požadovat zaplacení celého dluhu z úvěru i s úroky. Na základě výše citovaného soud dospěl k závěru, že žalobce dílčí pohledávkou č. 2, uplatněnou přihláškou pod č. P6, přihlásil do insolvenčního řízení (bez ohledu na to, jak tento nárok ve smlouvě o úvěru č. 4008133076 nebo v přihlášce pohledávky sám pojmenoval či označil) jako svůj nárok na úrok z úvěru dle § 506 ObZ. V projednávané věci se tak vůbec neuplatní ustanovení § 544 odst. 2 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, obsahující úpravu smluvní pokuty. Na základě vše výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

Náklady řízení Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v IZ stanoveno jinak. Podle § 202 odst. 1 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Přestože žalovaný byl vůči žalobci procesně úspěšný, tak vzhledem k předmětu řízení a ustanovení § 202 odst. 1 IZ nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků (výrok II.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 15.11.2017 JUDr. Jiří Grygar, Ph.D., v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Andrea Kupková