64 ICm 2197/2016
Číslo jednací: KSPH 64 ICm 2197/2016-32 (sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 64 INS 5413/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Grygarem, Ph.D. ve věci žalobce: Mgr. Irena Jonáková, IČO 71469621, se sídlem Horní 14, 580 01 Havlíčkův Brod, insolvenční správce dlužníka: Monika anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykova 599, 284 01 Kutná Hora, zast. Mgr. Janou Denemarkovou, advokátkou se sídlem Dolní 105, 580 01 Havlíčkův Brod, proti žalovanému: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Jana Palacha 143, 284 01 Kutná Hora-Šipší, zast. JUDr. Josefem Seifertem, advokátem se sídlem Šimkova 1224, 500 03 Hradec Králové, o určení neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že je neplatná darovací smlouva uzavřená dne 6.5.2015 mezi dlužníkem Monikou anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykova 599, 284 01 Kutná Hora, coby dárcem a obdarovaným Jiřím Beránkem, anonymizovano , bytem Jana Palacha 143, 284 01 Kutná Hora-Šipší, jejímž předmětem je bezúplatný převod nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora na LV č. 10409 a č. 11886 pro obec a k. ú. Kutná Hora, a to podílu v rozsahu id. 2/4 k bytové jednotce č. 599/37 v domě č. p. 598, 599 v obci Kutná Hora, část obce Hlouška, postaveného na pozemcích p. č. 4590/1, zastavěná plocha a nádvoří, a p. č. 4590/2, zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. Kutná Hora, a podílu v rozsahu 679/80734 na společných částech domu č. p. 598, 599 v obci Kutná Hora, část obce Hlouška, a podílu v rozsahu 679/80734 k pozemkům p. č. 4590/1, zastavěná plocha a nádvoří, a p. č. 4590/2, zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. Kutná Hora.

II. Určuje se, že je neúčinná darovací smlouva uzavřená dne 6.5.2015 mezi dlužníkem Monikou anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykova 599, 284 01 Kutná Hora, coby dárcem a obdarovaným Jiřím Beránkem, anonymizovano , bytem Jana Palacha 143, 284 01 Kutná Hora-Šipší, jejímž předmětem je bezúplatný převod nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský isir.justi ce.cz

kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora na LV č. 10409 a č. 11886 pro obec a k. ú. Kutná Hora, a to podílu v rozsahu id. 2/4 k bytové jednotce č. 599/37 v domě č. p. 598, 599 v obci Kutná Hora, část obce Hlouška, postaveného na pozemcích p. č. 4590/1, zastavěná plocha a nádvoří, a p. č. 4590/2, zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. Kutná Hora, a podílu v rozsahu 679/80734 na společných částech domu č. p. 598, 599 v obci Kutná Hora, část obce Hlouška, a podílu v rozsahu 679/80734 k pozemkům p. č. 4590/1, zastavěná plocha a nádvoří, a p. č. 4590/2, zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. Kutná Hora.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu-České republice na účet Krajského soudu v Praze na soudním poplatku částku 2.000,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Tvrzení žalobce: Žalobce se vůči žalovanému žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 21.6.2016, domáhal určení, jak vyplývá z výroku I. a II. tohoto rozsudku, tedy dvou žalobních návrhů, s tím, že usnesením zdejšího soudu čj. KSPH 64 INS 5413/2016-A-8 ze dne 21.3.2016 byl zjištěn úpadek v záhlaví označeného dlužníka, bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Žalobce v žalobě uvedl, že dlužník coby dárce darovací smlouvou, uzavřenou dne 6.5.2015, převedl na svého syna coby obdarovaného (žalovaného) spoluvlastnický podíl k nemovitým věcem specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalovaný upozornil na to, že sám dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že si je vědom toho, že uzavřená darovací smlouva je neplatná. Žalobce dále uvedl, že dlužník byl v době uzavření darovací smlouvy již v úpadku, přičemž žalovaný coby obdarovaný byl o neutěšené ekonomické situaci dlužníka, své matky, informován. Žalobce má tak za to, že darovací smlouva byla uzavřena s úmyslem vyvést z majetkové podstaty dlužníka majetkovou hodnotu, tzn., že byla uzavřena s úmyslem zkrátit uspokojení věřitelů. Z tohoto důvodu nepovažuje žalobce argumentaci žalovaného, který v insolvenčním návrhu uvádí, že uzavřel se synem darovací smlouvu, neboť mu syn slíbil finanční pomoc, ačkoliv ta mu nakonec z důvodu údajných finančních potíží syna nebyla poskytnuta, za relevantní. Na základě výše uvedeného má tak žalobce za to, že darovací smlouva ze dne 6.5.2015 je neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a jedná se o právní jednání, které odporuje zákonu, a lze ji současně, vzhledem k tomu, že byla uzavřena mezi osobami blízkými v posledních 3 letech a žalovaný získal předmětné nemovité věci bez přiměřeného protiplnění, považovat za neúčinnou. Žalobce dále uvedl, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Tvrzení žalovaného: Žalovaný ve vyjádření k žalobě nerozporoval, že by od své matky získal darem nemovité věci specifikované ve výrokové části tohoto rozsudku. Namítl ovšem, že se nedomnívá, že by se jednalo o neplatné právní jednání, neboť darování se nepříčilo dobrým mravům a ani neodporovalo zákonu. Žalovaný uvedl, že nevěděl o rozsahu finančních problémů své matky, neboť mu to nesdělila, a že jí v souvislosti s darem poskytl částku ve výši 100.000,-Kč za účelem zaplacení jejích dluhů. Z uvedeného pak vyplývá, že jeho matka neuzavřela darovací smlouvu s úmyslem zkrátit své věřitele, jakož ani žalovaný nechtěl získat majetkový prospěch. Žalovaný dále uvedl, že pokud by byl před podáním kontaktován žalobcem, nebránil by se vypořádání v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona.

Žalovaný nakonec uzavřel, že nemá žádný zájem na vedení sporu, který nevyvolal ani svým jednáním, ani svým opomenutím a ani mu nemohl zabránit, a navrhl, aby soud rozhodl tak, že právní jednání spočívající v uzavření darovací smlouvy ze dne 6.5.2015 mezi ním a dlužníkem, jehož předmětem je převedení spoluvlastnického právo k předmětným nemovitým věcem, je neúčinné. Žalovaný rovněž uvedl, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Tvrzení dlužníka: Dlužník ve vyjádření k žalobě odkázal na svůj návrh na povolení oddlužení, ve kterém uvedl, že převedl na svého syna spoluvlastnický podíl k nemovitým věcem specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku, neboť syn mu přislíbil finanční výpomoc, nikoliv malou, při splácení jeho dlouhodobě nesplácených závazků. K tomu dlužník v návrhu na povolení oddlužení dodal, že byť si je vědom, že převod spoluvlastnického podílu bude považován za neplatný nebo neúčinný právní úkon, učinil jej v dobré víře v době, kdy stále doufal a věřil, že své závazky vypořádá pouze s pomocí svého okolí. Dlužník dále uvedl, že se neztotožňuje s názorem žalobce, že je darovací smlouva neplatná, neboť je přesvědčen, že nejednal v rozporu s dobrými mravy, s úmyslem zkrátit své věřitele. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že sám v návrhu na povolení oddlužení upozornil na převod spoluvlastnického podílu na svého syna. Dlužník rovněž zopakoval, že byť si byl v době uzavření darovací smlouvy se svým synem vědom toho, že je v úpadku, stále doufal, že svou nepříznivou finanční situaci vyřeší s pomocí své rodiny a svého syna, ovšem vzhledem ke skutečnosti, že se mu nakonec ze strany syna nedostalo adekvátní finanční pomoci a byl tak nucen podat návrh na povolení oddlužení, má za to, že darovací smlouva je neúčinná z důvodu absence přiměřeného protiplnění.

Zjištěný skutkový stav: Jde-li o průběh insolvenčního řízení, soud pro stručnost odkazuje na žalobní tvrzení uvedená výše, která věrně a pravdivě popisují skutkový stav insolvenčního řízení ve věci dlužníků, přičemž tyto skutečnosti jsou soudu známy z jeho úřední činnosti ve výše uvedené insolvenční věci a nebylo třeba je dokazovat (§ 121 o.s.ř.). Z kopie výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 06.05.2015 07:55:02 bylo zjištěno, že vlastníkem spoluvlastnického podílu k nemovitým věcem specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku byl dlužník. Z kopie stejnopisu notářského zápisu ze dne 6.5.2015 bylo zjištěno, že dlužník uzavřel se žalovaným darovací smlouvu, jejímž předmětem je bezúplatné převedení spoluvlastnického podílu dlužníka na žalovaného k nemovitým věcem specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Z kopie výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 20.06.2016 13:15:02 bylo dále zjištěno, že vlastníkem spoluvlastnického podílu k nemovitým věcem specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku je žalovaný.

Použité právní předpisy Podle § 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen IZ ), se incidenčním sporem rozumí spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení. Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 159 odst. 1 písm. d) IZ incidenčními spory jsou spory na základě odpůrčí žaloby. Podle § 159 odst. 1 písm. g) IZ incidenčními spory jsou spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem. Podle § 164 IZ platí, že pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty.

Podle § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ ), darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Podle § 2057 odst. 1 OZ při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu. Podle § 580 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle § 236 odst. 1 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle odst. 2 téhož ustanovení IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 3 téhož ustanovení IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle § 22 odst. 1 OZ platí, že osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen partner ); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Hodnocení věci Ze skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním má soud za prokázané, že dlužník se žalovaným uzavřel dne 6.5.2015 ve formě notářského zápisu darovací smlouvu, jejímž předmětem je bezúplatné převedení spoluvlastnického podílu dlužníka k nemovitým věcem specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku na žalovaného. Žaloba podaná žalobcem sestává ze dvou samostatných žalobních návrhů, nejde o eventuální nebo alternativní žalobní petit, neboť žalobními návrhy zahájil žalobce jednak řízení o incidenčním sporu dle § 159 odst. 1 písm. g) (řízení o určení neplatnosti právního úkonu), jednak řízení o incidenčním sporu dle § 159 odst. 1 písm. d) (řízení o určení neúčinnosti právního úkonu), přičemž platí, že u právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit jeho neúčinnost, tzn., že odporovat lze pouze platnému právnímu úkonu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2709/2007 ze dne 9.12.2008). Soud tak musel předně zodpovědět, zda darovací smlouva ze dne 6.5.2015 je neplatným právním jednání dle § 580 odst. 1 OZ, tzn., zda se jedná o právní jednání, které se příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.7.2008, sp. zn. 29 Odon 1027/2006, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil následující závěr, jenž je podle názoru soudu použitelný i na projednávanou věc: Z ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. (jak citováno výše) naopak plyne, že učiní-li dlužník (jako prodávající) dvoustranný právní úkon (kupní smlouvu) v úmyslu zkrátit své věřitele a byl-li tento úmysl dlužníka cum amino fraudandi druhé smluvní straně (kupujícímu) znám nebo je-li u ní znalost tohoto úmyslu presumována (v případě, že kupující byl osobou dlužníku blízkou), způsobuje to nikoli neplatnost kupní smlouvy, nýbrž její neúčinnost (jež může být vyslovena na základě odpůrčí žaloby). Jinak řečeno, následkem, jejž zákon bez dalšího spojuje s vědomostí druhé smluvní strany o dlužníkově úmyslu zkrátit právním úkonem své věřitele, je možnost dosáhnout vyslovení neúčinnosti právního úkonu. S touto vědomostí se naopak bez dalšího nepojí úsudek, že druhá smluvní strana rovněž jednala v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele. Kdyby měla platit teze formulovaná odvolacím soudem, pak by institut odporovatelnosti právního úkonu obsažený v § 42a obč. zák. (pro konkursní poměry aplikovatelný prostřednictvím § 165 ZKV) pozbyl smyslu, neboť každá vědomost druhé smluvní strany o úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele by v duchu této logiky způsobovala neplatnost právního úkonu proto, že svým účelem odporuje zákonu (§ 39 obč. zák.); jak přitom uzavřel i odvolací soud, neplatný právní úkon za neúčinný prohlásit nelze. Jinými slovy, aplikováno na projednávanou věc, tím, že IZ označuje (jsou-li splněny předpoklady hypotézy skutkových podstat odporovatelných právních úkonů obsažených v § 240 až § 242 IZ) příslušné právní úkony za neúčinné (odporovatelné), současně říká, že jen z toho, že došlo k naplnění některé z těchto skutkových podstat, nelze usuzovat na neplatnost těchto úkonů. Definice skutkových podstat odporovatelných právních úkonů dlužníka v § 240 až § 242 IZ tak kladou negativní mez úvahám o možné neplatnosti takových právních úkonů. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že darovací smlouva ze dne 6.5.2015 je platná, a žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I.).

Žalovaný v reakci na žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva ze dne 6.5.2015 je z důvodu absence přiměřeného protiplnění neúčinná, výslovně navrhl, aby soud tomuto žalobního návrhu vyhověl. Vzhledem ovšem ke skutečnosti, že žalobce nenavrhl, aby soud o odpůrčím nároku, jako o jednom ze samostatných nároků uplatněných žalobou, rozhodl částečným rozsudkem pro uznání, nebyly splněny předpoklady dle § 153a odst. 1 věty druhé o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud rekapituluje, že žalobce dovozuje úmysl dlužníka zkrátit své věřitele z toho, že uzavřel darovací smlouvu v době, kdy byl již v úpadku. Dlužník, k jehož vyjádření soud přihlédl coby k jinému listinnému důkazu, (jakož i s ohledem na znění § 164 IZ, z něhož mj. vyplývá, že rozhodnutí o určení neúčinnosti v insolvenčních poměrech je závazné nejen vůči insolvenčnímu správci jako žalobci a vůči osobě (žalovanému), která měla z neúčinného úkonu prospěch, ale rovněž i vůči dlužníkovi a všem jeho věřitelům), na svou obranu uvedl, že byť byl v době uzavření darovací smlouvy již v úpadku, stále se domníval, že za pomoci své rodiny a svého syna bude schopen své věřitele uspokojit mimo insolvenční řízení. Nicméně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25.9.2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, který je dle názoru soudu použitelný i na projednávanou věc, uvedl: Zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1059/2003]. Srozumění jednajícího se způsobením škody u nepřímého úmyslu vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke škodnímu následku, který není přímým cílem jeho jednání ani nevyhnutelným prostředkem k dosažení jiného jím sledovaného cíle, nýbrž nechtěným (vedlejším) následkem jeho jednání, kdy je jednající srozuměn s tím, že dosažení jím sledovaného cíle předpokládá způsobení tohoto následku. Na takové srozumění lze usoudit tehdy, jestliže jednající nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla škodnímu následku, který si představoval jako možný, zabránit, nebo jestliže spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit. Zavinění ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže jednající nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá) [srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1059/2003]. Vědomá nedbalost se shoduje s nepřímým úmyslem ve složce vědění (intelektuální), ale oproti nepřímému úmyslu zde chybí volní složka vyjádřená srozuměním. Při vědomé nedbalosti jednající ví, že může způsobit škodu, avšak nechce ji způsobit a ani s tím není srozuměn; naopak spoléhá na to, že škodu nezpůsobí. Pro účely rozlišení vědomé nedbalosti od nepřímého úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které jednající spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, mají charakter takových konkrétních okolností, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit škodě (nešlo o přiměřené důvody), které by ale v jiné situaci a za jiných podmínek k tomu reálně způsobilé být mohly. Soud dospěl k závěru, že dlužník při uzavření darovací smlouvy jednal ve formě vědomé nedbalosti, kdy věděl, že převedením spoluvlastnického podílu k nemovitým věcem specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku může způsobit zkrácení možnosti uspokojení věřitelů, zároveň ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že práva svých věřitelů nezkrátí, když předpokládal, že bude schopen své závazky vůči věřitelům za finanční pomoci své rodiny a svého syna splatit. Soud tak v projednávané věci shledal, že jsou splněny předpoklady hypotézy skutkové podstaty neúčinného právního úkonu dle § 240 ve spojení s § 235 IZ, neboť uzavřením darovací smlouvy došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů a dlužníkovi za převod spoluvlastnického podílu nebylo ze strany jeho syna poskytnuto přiměřené protiplnění. Na základě výše uvedeného tak soud žalobě v části týkající se odpůrčího nároku vyhověl (výrok II.).

Náklady řízení Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v IZ stanoveno jinak. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení o.s.ř. platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že jeden žalobou uplatněný nárok soud zamítl a druhému vyhověl, úspěch i neúspěch byly v projednávané věci u obou účastníků poměrné. Lze tedy konstatovat, že účastníci řízení by měli právo na náhradu nákladů řízení každý stejným dílem, soud proto žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poplatková povinnost Podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZoSP ), se od poplatku se osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Podle § 2 odst. 3 ZoSP platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle položky 13 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků, přílohy ZoSP, za návrh na zahájení řízení v incidenčním sporu, jehož předmětem není peněžité plnění, s výjimkou sporu o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, v ostatních případech činí soudní poplatek 2.000,-Kč. Jelikož žalobce coby insolvenční správce je v řízení od soudního poplatku osvobozen a soud jeho žalobě, byť jen částečně, vyhověl, přešla poplatková povinnost na žalovaného ve výši dle položky 13 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků, přílohy ZoSP, neboť je-li poplatek stanoven pevnou sazbou, platí žalovaný soudní poplatek v plné výši, i když měl žalobce úspěch jen částečný. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné výměře dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 15.11.2017 JUDr. Jiří Grygar, Ph.D., v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Andrea Kupková