64 ICm 1992/2016
Číslo jednací: KSPH 64 ICm 1992/2016-23 (KSPH 64 INS 32129/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Grygarem, Ph.D. ve věci žalobce: JUDr. Jana Fialová, IČO 25804685, se sídlem Točitá 1964/34, 140 00 Praha 4- Krč, insolvenční správce dlužníků: a) Jana anonymizovano , nar. 13.2.1968, b) Přemysl anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Svídnice 39, 289 01 Dymokury, zast. Mgr. Jiřím Chlaněm, advokátem se sídlem Točitá 1964/34, 140 00 Praha 4-Krč, proti žalovanému: Československá obchodní banka, a.s., IČO 00001350, se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 1 ve výši 57.439,-Kč žalovaného za dlužníkem a): Jana anonymizovano , nar. 13.2.1968, bytem Svídnice 39, 289 01 Dymokury, uplatněná žalovaným pod přihláškou č. P22 v insolvenčním řízení dlužníků a) a b), vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 32129/2015, není po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 10.200,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu-České republice na účet Krajského soudu v Praze na soudním poplatku částku 5.000,-Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Tvrzení žalobce: Žalobce se vůči žalovanému žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 3.6.2016, domáhal určení, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že usnesením zdejšího soudu čj. KSPH 64 INS 32129/2015-A-14 ze dne 3.3.2016 byl zjištěn úpadek dlužníků, bylo povoleno řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. isir.justi ce.cz

Žalovaný coby věřitel č. 18 přihlásil do shora označeného insolvenčního řízení pohledávku, evidovanou pod č. P22, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 57.439,-Kč z titulu plnění z postžirového účtu č. 103799978/0300. Nárok byl žalovanému přiznán vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 1.3.2005, čj. 11 C 68/2005. Usnesením Okresního soudu v Nymburce čj. 1 Nc 6017/2008-6 byla proti dlužníkovi a) coby povinnému nařízena exekuce. Na přezkumném jednání konaném dne 4.5.2016 byla přihlášená pohledávka č. P22 insolvenčním správcem popřena, a to co do pravosti a výše z důvodu promlčení v absolutní promlčecí lhůtě dle § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Jak žalobce uvádí, vzhledem ke skutečnosti, že právní vztah mezi dlužníkem a) a právním předchůdcem žalovaného byl vztahem obchodněprávním, nejpozději dne 3.1.1999, od něhož je žalovaným, jak vyplývá z jeho přihlášky pohledávky č. P22, požadován úrok z prodlení, počala běžet absolutní promlčecí lhůta dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku. Běh této promlčecí lhůty nepřerušilo ani zahájení nalézacího řízení, ani zahájení exekučního řízení. Přihlášená pohledávka č. P22 žalovaného je tak promlčena. V reakci na tvrzení žalovaného, který ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že datum návrhu na nařízení exekuce je 23.4.2008, nikoliv 23.4.2009, žalobce na svém žalobním návrhu setrval, neboť dlužník musel být v prodlení s uhrazením dluhu vůči žalovanému již přede dnem 2.1.1999, k němuž došlo k vypovězení smlouvy o běžném účtu. Jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 1.3.2005, čj. 11 C 68/2005, dlužník překročil debetní zůstatek o částku 11.300,-Kč na základě dvou výplatních šeků již ke dnům 8.8. a 28.8.1995, přičemž žalovaný před podáním návrhu na vydání platebního rozkazu dlužníka marně vyzýval a upomínal k zaplacení dluhu. Žalobce tak uzavírá, že přihlášená pohledávka žalovaného byla nepochybně splatná dříve než 10 let zpětně přede dnem 23.4.2008, kdy došlo ze strany žalovaného k podání návrhu na nařízení exekuce, a vzhledem k tomu, že byla promlčena jistina, je rovněž promlčeno i příslušenství pohledávky, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, ze dne 8.2.2007. Žalobce dále uvedl, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Tvrzení žalovaného: Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval, že dlužník dne 1.8.1995 uzavřel se žalovaným smlouvu o založení postžirového účtu č. 103799978/0300. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl dluh, který dlužník neuhradil, podal žalovaný dne 9.4.2004 žalobu. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 1.3.2005, čj. 11 C 68/2005-43, byla dlužníku uložena povinnost uhradit žalovanému 15.719,44 Kč s 15 % úrokem z prodlení p.a. od 3.1.1999 do zaplacení z této částky a náhradu nákladů řízení ve výši 600,-Kč. Dlužník povinnost uloženou mu shora uvedeným rozsudkem nesplnil, pročež žalovaný přistoupil dne 23.4.2008 k podání návrhu na nařízení exekuce (nikoliv tak dne 23.4.2009, jak je uvedeno chybně v přihlášce pohledávky č. P22). Žalovaný dále doplnil, že dlužník námitku promlčení v exekučním řízení nevznesl, tudíž sám uznal, že exekuční řízení bylo zahájeno před uplynutím 10leté promlčecí lhůty. Žalovaný uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalobcem není na místě a navrhl, aby soud určil, že jeho pohledávka č. 1 přihlášená pod č. P22 do insolvenčního řízení je po právu. Na výzvu soudu ze dne 3.10.2016, čj.-5, zda žalovaný souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, žalovaný nereagoval, má se tak za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil.

Zjištěný skutkový stav:

Jde-li o průběh insolvenčního řízení, soud pro stručnost odkazuje na žalobní tvrzení uvedená výše, která věrně a pravdivě popisují skutkový stav insolvenčního řízení ve věci dlužníků, přičemž tyto skutečnosti jsou soudu známy z jeho úřední činnosti v uvedené insolvenční věci a nebylo třeba je dokazovat (§ 121 o.s.ř.). Z přihlášky žalovaného vyplývá, že žalovaný coby věřitel dlužníka a) ve výše označené insolvenční věci podal dne 21.3.2016 přihlášku pohledávky, evidovanou soudem pod č. P22, v celkové výši 57.439,93 Kč (skládající se z jistiny ve výši 15.719,44,-Kč a příslušenství v podobě úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení ve výši 41.720,49 Kč). Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 4.5.2016, jehož se žalovaný neúčastnil, a souvisejícího přezkumného listu k přihlášce pohledávky žalovaného, bylo zjištěno, že insolvenční správce tuto pohledávku popřel co do pravosti a výše ze shora uvedených důvodů. Žaloba byla žalobcem podána dne 3.6.2016, tedy včas ve lhůtě dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Z kopie žádosti o založení postžirového účtu ze dne 28.7.1995 a podpisových vzorů z téhož dne bylo zjištěno, že dne 1.8.1995 byla mezi dlužníkem a společností Investiční a Poštovní banka, a.s. uzavřena ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. smlouva o postžirovém účtu. Z kopie návrhu na vydání platebního rozkazu ze dne 9.4.2004 bylo zjištěno, že se žalobce (v projednávané věci jako žalovaný) domáhal vydání platebního rozkazu, kterým by byla žalované (dlužníkovi) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16.484,07 Kč s 15 % úrokem z prodlení p.a. od 3.1.1999 do zaplacení. Z kopie stejnopisu rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 1.3.2005, čj. 11 C 68/2005-43, které nabylo právní moci dne 16.4.2005, bylo zjištěno, že dlužníku coby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci (téže osobě vystupující v postavení žalovaného v projednávané věci) 15.719,44 Kč s 15 % úrokem z prodlení p.a. od 3.1.1999 do zaplacení z této částky. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku čj. 11 C 68/2005-43, Okresní soud v Nymburce vzal za prokázané, že mezi žalovanou (tj. dlužníkem) a žalobcem (nyní žalovaným) byla uzavřena smlouva o běžném účtu č. 103799978 dle § 708 obchodního zákoníku, přičemž smluvní vztah účastníků se řídil krom ustanovení obchodního zákoníku rovněž obchodními podmínkami, úrokovými podmínkami a sazebníkem. Dne 2.1.1999 byla smlouva o běžném účtu č. 103799978 dle § 715 odst. 1 obchodního zákoníku vypovězena. Okresní soud v Nymburce vzal dále za prokázané, že žalovaná (dlužník) dvěma výplatními šeky ze dne 8.8. a dne 28.8.1995 překročila debetní zůstatek o částku 11.300,-Kč, přičemž později uhradila částku 3.852,-Kč. Čerpání žalované (dlužníka) do debetu nebylo ve smlouvě o běžném účtu č. 103799978 sjednáno, pro nepovolené debetní čerpání z účtu byla v úrokových podmínkách stanovena úroková sazba 30 % do zrušení účtu. Okresní soud v Nymburce rovněž uvedl, že čerpáním uvedené částky v rozporu s dohodnutými obchodními podmínkami vznikla právnímu předchůdci žalobce škoda v rozsahu odpovídajícím vyčerpaným finančním prostředkům dle ustanovení § 420 občanského zákoníku, přičemž právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení sankčního úroku v uvedené výši na základě obchodních a úrokových podmínek. Z kopie návrhu na nařízení exekuce ze dne 23.4.2008 bylo zjištěno, že se oprávněný (tj. žalovaný) domáhal nařízení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 15.719,44 Kč s úrokem 15 % p.a. od 3.1.1999 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 660,-Kč a nákladů exekuce, které budou v průběhu exekučního řízení stanoveny. Z kopie stejnopisu usnesení o nařízení exekuce Okresního soudu v Nymburce, čj. 1 Nc 6017/2008-6, ze dne 12.5.2008, bylo zjištěno, že soud k návrhu žalovaného nařídil exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky ve výši 15.719,44 Kč s úrokem 15 % p.a. od 3.1.1999 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 660,-Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny.

Použité právní předpisy Podle § 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ), se incidenčním sporem rozumí spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení. Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ incidenčními spory jsou mj. spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen ObZ ), se závazkovou částí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu. Podle § 373 ObZ kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Podle § 398 ObZ u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti. Podle 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Hodnocení věci Ze skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním má soud za prokázané, že dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalovaného smlouvu o běžném účtu č. 103799978. Dále má soud za prokázané, že dlužník dvěma výplatními šeky ze dne 8.8. a 28.8.1995 překročil debetní zůstatek o částku 11.300,-Kč, přičemž čerpání do debetu nebylo ve smlouvě o běžném účtu č. 103799978 sjednáno; pro nepovolené debetní čerpání z účtu byla v úrokových podmínkách stanovena úroková sazba 30 % do zrušení účtu. Soud tak má za to, že mezi dlužníkem a žalovaným byl uzavřen obchodněprávní vztah dle § 261 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 708 a násl. ObZ. Dlužník svým jednáním, kdy dvěma výplatními šeky ze dne 8.8.1995 a 28.8.1995 provedl dva neoprávněné výběry z finančně nekrytého běžného účtu, porušil své smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o běžném účtu č. 103799978, obchodních a zejména úrokových podmínek, čímž způsobil žalovanému ve smyslu § 373 ObZ škodu v celkové výši 11.106,-Kč, resp. poté, co uhradil částku 3.852,-Kč, v celkové výši 7.254,-Kč. Pro takový případ porušení smluvní povinnosti byl v úrokových podmínkách sjednán smluvní úrok ve výši 30% denně, počítaný, v projednávané věci, do dne vypovězení smlouvy o běžném účtu, tj. do dne 2.1.1999. Soud posoudil takto sjednaný smluvní úrok jako kapitalizovaný úrok z prodlení.

V usnesení ze dne 30.5.2017, sp. zn. 20 Cdo 792/2017, Nejvyšší soud uvedl: V případě promlčení práva na náhradu škody je za takový den třeba považovat okamžik porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody (počátek objektivní desetileté promlčecí doby), nikoli kdy se poškozený mohl dozvědět o škodě a o osobě škůdce (počátek čtyřleté promlčecí doby). Je tomu tak proto, že zatímco § 408 obch. zák. vyjadřuje zásadu omezení promlčecí doby obecně u všech práv deseti lety od doby, kdy počala poprvé běžet, u práva na náhradu škody je speciální desetileté maximální omezení trvání promlčecí doby vyjádřeno již v ustanovení § 398 s počátkem stanoveným ode dne porušení povinnosti (zjevným úmyslem zákonodárce bylo, aby u práva na náhradu škody promlčecí doba uběhla nejpozději do 10 let ode dne porušení povinnosti). Na základě výše citovaného soud dospěl k závěru, že objektivní desetiletá promlčecí lhůta dle § 398 ObZ jistiny pohledávky č. 1 žalovaného počala běžet jednak dne 8.8.1995, jednak dne 28.8.1995, neboť v projednávané věci se jedná o dva samostatné nároky na náhradu škody (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27.9.1974, čj. 2 Cz 19/74), a uběhla nejpozději dne 8.8.2005 a dne 28.8.2005. Vzhledem k tomu, že exekuční řízení k návrhu žalovaného nebylo zahájeno dříve než dnem 23.4.2008 (přičemž z justiční databáze InfoSoud vyplývá, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 5.5.2008), jistina pohledávky č. 1 je promlčena, jakož je promlčené i její příslušenství, tj. jak smluvní úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení ve 15 % p.a. od 3.1.1999 do zaplacení, resp. do dne předcházejícímu dni vydání rozhodnutí o úpadku, tak náhrada nákladů řízení (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.11.2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006). V rozsudku ze dne 30.9.2016, sp. zn. 29 ICdo 74/2014, Nejvyšší soud dovodil, že: [1] Uplatnění (vznesení) námitky promlčení pohledávky není uplatněním skutkové námitky nýbrž námitky právní (jde o výkon práva). Ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona tak jde o námitku, jejímž prostřednictvím nelze účinné popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. To platí bez zřetele k tomu, že bez vlastního výkonu tohoto práva (bez uplatnění námitky promlčení dlužníkem v řízení, jež předcházelo rozhodnutí příslušného orgánu o pohledávce) nebylo možné promlčení pohledávky zohlednit. [2] Pro úplnost budiž řečeno, že pravidlo, podle kterého důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona) není (z povahy věci nebude) překážkou pro účinné uplatnění námitky, že se promlčel exekuční titul ; v takovém případě jde o právo jež mohlo být vykonáno (námitka promlčení vznesena) nejdříve po vzniku exekučního titulu , s jehož právní argumentací potud nesouvisí. Soud tak seznal, že námitka promlčení vznesená žalobcem coby insolvenčním správcem je přípustná, neboť pohledávka žalovaného se promlčela v absolutní promlčecí lhůtě dle § 398 ObZ ještě předtím, než bylo k návrhu žalovaného zahájeno exekuční řízení (tzn., že se promlčela přede dnem 23.4.2008, resp. přede dnem 5.5.2008). Na základě vše výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

Náklady řízení Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v IZ stanoveno jinak. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku sestávající z:

-1 x 3.100,-Kč [sazba odměny zástupce žalobce dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.]; -2 x 3.100,-Kč [sazba odměny zástupce žalobce dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za podání žaloby a repliky k vyjádření žalovaného]; -3 x 300,-Kč (režijní paušály dle § 13 odst. 3 vyhlášky č 177/1996 Sb.), celkem tedy 10.200,-Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poplatková povinnost Podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZoSP ), se od poplatku se osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Podle § 2 odst. 3 ZoSP platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle položky 13 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy ZoSP, za návrh na zahájení řízení v incidenčním sporu, jehož předmětem není peněžité plnění, s výjimkou sporu o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky, činí soudní poplatek 5.000,-Kč. Jelikož žalobce coby insolvenční správce je v řízení od soudního poplatku osvobozen a soud jeho žalobě vyhověl, přešla poplatková povinnost na žalovaného ve výši dle položky 13 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy ZoSP. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné výměře dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 15.11.2017 JUDr. Jiří Grygar, Ph.D., v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Andrea Kupková